Fotokoláž Alarm
Koalice Spolu vyhrála volby s heslem, že nebude zvyšovat daně. Po dvou letech přiznala, že lhala a daně zvýšit musí. Kdo chtěl, ten to před volbami věděl, to jen současné vládní strany nechtěly připustit, že je to nutné.
V roce 2020 protlačila ODS s pomocí Babiše a Okamury zrušení superhrubé mzdy, a vytvořila tak v rozpočtu díru ve výši zhruba sto miliard korun – a vzhledem k růstu ekonomiky mnohem více. Tehdy opakovali Stanjura i Fiala, že není problém tyto peníze okamžitě uspořit. Po utvoření vlády trvalo bezmála dva roky, než se vládě podařilo návrh řešení této nezodpovědné politiky vytvořit. K celkové chybějící částce se však ani nepřiblížili. Rozpočtu navíc přitížilo zrušení daně z nabytí nemovitosti nebo zrušení EET, přičemž obojí bylo politikou ODS.
Kombinace škrtů a zvýšení různých odvodů a daní má v příštích dvou letech snížit schodek rozpočtu o 151 miliard korun. Jedná se o podobnou částku, o jakou rozpočet v uplynulých letech přišel. Vláda však příjmy v takové výši navýšit neplánuje. Chce osekat výdaje o 78 miliard korun, zatímco příjmy mají vzrůst jen o 72 miliard.
Sliby – chyby
Vláda zvyšuje daně firmám z 19 na 21 procent, zvýší také lehce odvody OSVČ, čímž sahá na peníze přímo svému voličskému jádru, kterému koalice Spolu přísahala, že daně zvyšovat nebude. Balíček ruší nebo snižuje různé daňové odpočty: omezuje slevu na manžela či manželku nebo školkovné. To je sice finanční benefit především pro více vydělávající, kteří si mohli z daní odečíst náklady na školky, nicméně to nic nemění na tom, že pro masivní výstavbu chybějící kapacity školek vláda neudělala nic
Zatímco zvyšování odvodů u OSVČ dává smysl s ohledem na to, jak málo jsou v Česku reálně daněni ve srovnání se zaměstnanci, bizarní je zavedení staronové daně v případě zaměstnanců, která se jmenuje nemocenské pojištění a bude ve výši 0,6 procenta. Kromě odvodů zaměstnavatele tak bude nově strhávána platba i z výplaty zaměstnance v průměrné výši okolo 200 korun, a to včetně nízkopříjmových zaměstnanců. Ti mají být nejspíš co nejvíce trestáni za to, že vůbec pracují. Nebo že vůbec jsou.
Místo kojenecké vody zkuste víno
Asi nejvýraznějším bodem je změna sazeb DPH. Ty mají být dvě: ve výši 21 a 12 procent. Začněme tím lepším, tedy, že na potraviny bude nižší sazba DPH. Rozdíl to však není dramatický – daň klesla z 15 na 12 procent. Stále bude patřit k nejvyšším v rámci sousedních zemí a na nulové sazby jako v Polsku či Portugalsku můžeme zapomenout. Některé věci podraží, třeba léky už nebudou patřit do desetiprocentní sazby, ale do dvanáctiprocentní. Na druhou stranu jsme v poslední době rádi, když vůbec jsou nějaké léky.
Být ženou nebo vychovávat děti je extrémně nákladný koníček, který se opět prodraží. Do nejvyšší sazby se dostane kojenecká voda nebo dětské pleny. Lidé pečující o děti budou nadšení.
Pokud vám přijde kojenecká voda příliš drahá, zkuste místo ní použít víno. Vláda totiž zachovala jeho nulové zdanění, což je projekt lidovců. Strana, která se zaklíná rodinou, protlačila jako svou prioritu laciný alkohol. Asi aby ta léta promarněná mateřskou s nedostupnými školkami rychleji ubíhala.
Zatímco se v Evropě řeší, že by měly být potřeby pro menstruující osoby dostupné ideálně zdarma a všude, v Česku budou v té nejvyšší sazbě. Být ženou není jen tak. Zvláště v zemi, kde jsou ženy odměňovány hůře než muži.
Své si vyřvali provozovatelé a prodejci tzv. zaměstnaneckých benefitů, což jsou věci, které vám dávají firmy místo peněz, za které byste si koupili, co sami chcete. Do poloviny průměrné mzdy tak budou tyto benefity osvobozené od daně. Stavební spořitelny si prolobovaly zachování stavebního spoření, což je sociální podpora státu těm, kdo si spoří tímto způsobem. Příspěvek se sníží na polovinu, ale zůstane.
Dojde ke zvýšení komicky nízké daně z nemovitostí, která sice bude stále patřit k těm nejnižším v Evropě, ale i tak je to pokrok. Po asi sto letech se zdraží dálniční známka na 2300 korun, což je pořád méně, než kolik stojí roční předplacená jízdenka na MHD třeba v Brně.
Ubrat plyn?
„Dát do pořádku státní rozpočet poté, co dnešní opozice na jakékoliv reformy naprosto rezignovala a ve všem podstatném v posledních osmi letech selhávala, nebylo jednoduché,“ řekl Petr Fiala – a zapomněl nějak dodat, že to byla jeho strana, kdo s tehdy vládnoucím Babišem státní finance rozvrátil.
Ve skutečnosti se jedná o balík dílčích úprav daní, v rámci nichž se přesouvají různé položky do různých sazeb, ale veškerá opatření se nijak nedotknou nejbohatší části země. Jak ukázal nedávný žebříček Forbes, hrstka nejbohatších miliardářů vydělala na krizi jen za rok stovky miliard korun, nicméně na konsolidaci veřejných financí se nebudou podílet nijak.
Vláda také nepřistoupila k napravení zcela zásadního omylu, jímž bylo zrušení superhrubé mzdy, jakkoli návrat něčeho podobného by dokázal finance konsolidovat doopravdy, a ne jen jako.
„Je nejvyšší čas přeřadit na nižší rychlost, ubrat plyn a začít brzdit, abychom nemuseli za několik let, těsně před nárazem do dluhové zdi, zatahovat za ruční brzdu,“ obhajoval balíček ministr financí Zbyněk Stanjura. Tato metafora je podobně krkolomná a nesmyslná jako celá jeho reforma. Česko zaostává za ostatními evropskými zeměmi a místo plánu, jak to napravit, vláda dva roky přemýšlela, jak zaostávat ještě víc. Česko totiž trápí deficit. Jedná se o deficit investic do školství, vědy a výzkumu. A tento deficit reforma pouze prohloubí.
Autor je redaktor Alarmu.