Foto Alarm / Stanislav Biler
Populární žebříček společnosti Obce v datech zveřejňuje v posledních letech pořadí obcí s rozšířenou působností podle „kvality života“, od nejlepší po nejhorší, kdy na posledních místech se coby otloukánci republiky střídají Orlová s Karvinou. Zatímco žebříček evokuje, že tvrdá řeč čísel s přesností na jedno desetinné místo nezaujatě hodnotí, jak se která obec snaží, reálně tvoří chvost „nejhorších míst k životu“ obce v upadajících regionech.
Místo smysluplné analýzy dostává mediální pozornost marketingový podvod, který má lákat nové zákazníky konzultantské společnosti, a o reálné kvalitě života v daných místech neříká vlastně nic. Ostatně místních lidí se na to, jak se jim žije, ani nikdo neptá. Pomocí čísel se tak žebříček snaží předstírat, že je zde snad nějaká rovná soutěž a záleží na každé obci, aby trochu pohnula se zdravotnictvím nebo snížila počet chudých a lidí v exekuci. Ve skutečnosti ale obce v daném regionu vězí v situaci, se kterou mnoho nenadělají. Za kritéria kvality jsou zvoleny podobné ukazatele, s jakými operují realitní kanceláře.
Stačí přesunout Sudety blíž k Praze
Orlová nebo Karviná na Ostravsku se můžou snažit, jak chtějí, ale dokud se nepřesunou od stagnující Ostravy do příjemného zákoutí prosperující Prahy, jejíž HDP se vymyká celému Česku, premianta v podobě Říčan nikdy nedoženou. Poslední dvě desítky míst žebříčku jsou tvořeny prakticky výhradně městy z regionů, které se dekády zmítají v problémech, z míst s krachujícím nebo dávno zkrachovalým těžkým průmyslem nebo z vnitřních periferií, což je třeba případ Moravské Třebové nebo Vítkova, který je třetí od konce. Vítkovu a přilehlé oblasti jsem se věnoval v sérii reportáží předminulý rok.
Ať už Obce v datech měří cokoli, určitě to není kvalita života. Přesto se veřejnosti už několik let snaží vnucovat, co je a co není kvalitní život a kde má nebo nemá smysl žít.
Ve Vítkově chybí lékařská péče a jezdí se za ní daleko. Z nemocnice zbylo jen torzo několika ambulancí. Vědí to všichni, ale nikdo s tím nic neudělá. I kdyby se Vítkov postavil na hlavu, fakultní nemocnici nevybuduje a do krajské Ostravy to z něj blíž nebude. V Říčanech nemusí dělat nic – v dojezdové vzdálenosti mají nejlepší nemocnice v republice. Žebříček tak míchá dohromady obce, které hrají s různými kartami. Vítkovu a dalším vzkazuje, že mají smůlu a že život zde nemá smysl. A pokud si snad místní našli smysl svůj, konzultanti mu přisoudili nula bodů – což odpovídá světu lidí z korporátu bez fantazie.
Z podobných důvodů řadí žebříček vysoko města, jako jsou Blansko nebo Kuřim, odkud je to blízko do Brna, a to se počítá. Co na tom, že je Kuřim jen noclehárnou pracujících pro Brno, která je nalepená na průtah městem. Klíčové kritérium „nemocnice do půl hodiny“ je splněno. Na okraji města stojí supermarkety, což se cení, zatímco přemnožené nutrie, které Kuřim terorizují, žebříček náhodně poskládaných čísel neřeší. Život zde sice připomíná posttraumatickou stresovou poruchu, ale na to se letošní šesté místo v indexu čísel neptá. Nutrie souhlasí, nikde jinde se líp nemají. A podobně se to má třeba s patnáctým Blanskem, vedle něhož je útulnější i věznice.
Jinde mohou dělat, co chtějí, ale z bahna se za vlasy sami nevytáhnou. Situace vnitřních a vnějších periferií je bez intervence státu prakticky neřešitelná. Žebříček dobře placených konzultantů s teplou vodou ve skutečnosti lokální snahu sabotuje tím, že odhání každého, kdo má v životě jiné priority než množství Penny Marketů na počet obyvatel.
Kvalita života nejspíš s životem vůbec nesouvisí
Pokud se někde snaží, generátor náhodných žebříčků to neumí ocenit. Jeseník se sice může přetrhnout, o rozvoji města pořádá konference, ale smůla, získal 173. místo, propadl se o 40 míst za poslední čtyři roky. Praha je prostě pořád daleko. V podstatě totéž platí pro příhraniční Broumov, který letos soupeřil s Českými Budějovicemi v klání o evropské město kultury. Pro takovou extravaganci ale nemají konzultanti pochopení. Zato vidí pouze jeden Lidl a žádný Kaufland.
Do Krnova se už mnoho let jezdí celá republika učit, jak zvednout kvalitu základních škol a zrušit segregaci, ale smůla, žebříček to nezajímá. Je z toho 194. místo pro jedno z nejhezčích měst regionu, protože u zmíněných základních škol se index zabývá pouze jejich kapacitou. Čím víc dětí do škol narvete, tím lepší vzdělání asi dostanou…
Takhle by šlo pokračovat dlouho a rozporovat pořadí každého jednoho města. Ostatně se do žebříčku tentokrát pustili sociální geografové, kteří považují zvolená kritéria za náhodná a zveřejňování žebříčku včetně obcí na posledních místech za neprofesionální a neetické. Ale bez toho by se na to málo klikalo a zapojená společnost Deloitte by nejspíš ulovila málo klientů.
Autoři indexu kontrují tím, že jim prý mladí lidé děkovali, když se díky nim přesunuli jinam a polepšili si. Web dokonce nabízí formulář, ve kterém si zaklikáte kritéria, která vás zajímají, a on vám doporučí, kam se přestěhovat. Pokud všude zatrhnete to nejlepší, typu dostupné služby, nízká kriminalita a podobně, nepřekvapivě vám web doporučí přestěhovat se do Prahy nebo do Říčan u Prahy, to podle toho, jak velkou obec hledáte. Odstěhovat se do nejbohatšího českého regionu by bez takové nápovědy nejspíš nikoho nenapadlo.
Nicméně činit zásadní životní rozhodnutí na základně každoročního pořadí obcí dle náhodně vybraných kritérií by nemusel být nejlepší nápad. Třeba v roce 2019 pořadník obcí lákal do Přelouče. Ta se stala skokanem roku, když si polepšila o 88 míst. O tolik se zde prý z roku na rok zlepšila kvalita života. Bohužel o dva roky později nastává nevysvětlitelný kolaps a obec se propadá o 58 míst dolů. Zda v roce 2019 vydláždili chodníky zlatem, zatímco o dva roky později vypukl ve městě hladomor či občanská válka, žebříček nezmiňuje. Prostě to tak je, čísla mluví jasně. Podobně žebříček v roce 2020 doporučuje Čáslav, která poskočila o 51 míst nahoru, aby před ní o dva roky později varoval, protože se propadla o 42 pozic dolů. Nejspíš lehly popelem supermarkety a všichni lékaři skočili pod vlak. Jiným příkladem náhodné fluktuace štěstí je Kostelec nad Orlicí, který v roce 2022 vyletěl nahoru o 49 míst, a hned v následujícím roce spadl o 60 příček dolů. Mezi prosperujícím městem a kolabujícím ghettem vede tenká hranice.
Ať už Obce v datech měří cokoli, určitě to není kvalita života. Přesto se veřejnosti už několik let snaží vnucovat, co je a co není kvalitní život a kde má nebo nemá smysl žít. Za určitých okolností by přitom vrcholu jejich žebříčku mohl s přehledem kralovat dobře spravovaný pracovní tábor. Stačí zajistit zdravotníka, jídelnu a kiosek s rohlíky.
Autor je redaktor Alarmu.