Vyšní Lhoty, zase Vyšní Lhoty. Mám je spojené se svými začátky v uprchlické praxi – to se psal rok 1998. V malebném podhůří Beskyd tehdy fungovalo otevřené pobytové zařízení. Později se z něho stal klasický uzavřený přijímací tábor, jímž prošly tisíce uprchlíků, včetně veselých skupin Romů z východního Slovenska, kteří byli nadšeni z kvalitního servisu českého ministerstva vnitra. Po několika týdnech se uprchlíci dostali ven a odcházeli do jiných zařízení, případně rovnou do zahraničí, jak tehdy bylo zvykem.
Za ostnatými dráty
Při zprávě o znovuotevření Vyšních Lhot – tentokrát jako detenčního zařízení vězeňského typu, údajně pouze pro uprchlíky mužského pohlaví – jsem se neubránil nostalgii. Vzpomínal jsem na řadu kolegů ze složitého kraje, kteří byli vděční za práci v táboře, i na relativní spokojenost klientů. Nyní bude vše jinak. Hysterie kolem uprchlíků, která cloumá českým národem, přestože 99 procent Čechů nikdy uprchlíka na vlastní oči nevidělo, zasáhla i Vyšní Lhoty. Výroky typu „o nás bez nás“ či „lidé se bojí“ zní ze všech stran, ačkoli všichni uprchlíci budou po celou dobu pobytu za mřížemi a ostnatými dráty.
Zatímco my internujeme Syřany prchající před válkou v mužské věznici v horách a za šest týdnů je zase pustíme bůhví kam, v Německu se ve velkém aktivizují různé dobrovolnické skupiny a jejich herecká hvězda Til Schweiger plánuje otevřít vzorové ubytovací zařízení pro uprchlíky.
Obavu bych snad pochopil pouze tehdy, pokud by ministerstvo vnitra pokračovalo v neúčelném, a tudíž nezákonném zbavování osobní svobody tranzitních uprchlíků z Maďarska, kteří by tak jako dnes museli být po šesti týdnech propuštěni. To si pak dovedu představit, že v zasněžených Vyšních Lhotách může mít uprchlík problémy najít nejbližší autobusovou zastávku a dopravit se nejčastěji do Prahy, aby pokračoval dál v cestě na vysněný Západ. Možná i ukradne v samoobsluze nějaké pečivo, zvláště pokud již vydal své poslední peníze ministerstvu za jeho službu spočívající v uvěznění a „servisu“ v detenci. Ministerstvo však vehementně neúčelnost a nezákonnost zbavení osobní svobody „Dubliňáků“ odmítá, přestože jen letos jich svobodně opustilo brány zařízení Bělá – Jezová více než čtyři sta. To máme čtyři sta nelegálních, neúčelných zbavení osobní svobody – čtyři sta potenciálních oprávněných požadavků na odškodné za nezákonné uvěznění.
Přehmaty ministerstva
Ministerstvo vnitra najednou údajně nemá peníze na povinnou bezplatnou právní pomoc a zastupování pro běžence, jak mu ukládá právo EU. Jak je to možné? Uprchlíci a místní obyvatelé ve Vyšních Lhotách by měli mít záruky, že ministerstvo tyto přehmaty nebude opakovat. Že nebude běžence vypouštět na podzim či v zimě v letním oblečení a bez peněz, jak se to stávalo v Bělé. Že zbaví uprchlíka osobní svobody pouze v naprosto krajním případě.
Zatímco my internujeme Syřany prchající před válkou v mužské věznici v horách a za šest týdnů je zase pustíme bůhví kam, v Německu se na pomoc běžencům ve velkém aktivizují různé dobrovolnické skupiny a jejich herecká hvězda Til Schweiger plánuje otevřít vzorové ubytovací zařízení pro uprchlíky. Co to o naší společnosti vypovídá? Já osobně se stydím, divím a nechápu. A zároveň vzpomínám na zlatá devadesátá léta, kdy jsme tak nějak mimochodem a bez velké slávy dokázali snadno přijmout tři a půl tisíce lidí z Bosny nebo tisíc lidí z Kosova, ve velké většině muslimů. Zřejmě jsme od té doby chudší a tvrdší. Anebo jen hloupější a sobečtější?
Autor je ředitelem Organizace pro pomoc uprchlíkům, z.s. (OPU).