Poslední dobou jsme si ve veřejné debatě museli zvyknout na ledacos – přestože málokdo v Česku tuší, co znamená politická korektnost a proč je důležitá, většina lidí se shodne na tom, že to je ultimátní zlo a že není potřeba se jí nijak omezovat, a zkratkovité informace či senzační polopravdy tak pohodlně okupují titulní strany novin. Asi se tomu nelze úplně divit – média koneckonců nejenom popisují, ale i reflektují náladu ve společnosti, a když ta se nebojí radikalizace, lze očekávat, že tisk půjde s dobou, protože novináři jsou často také jenom naštvaní lidé.
I kdybychom se chtěli držet rasismu, pořád si nelze nevšimnout, že většina lidí z Blízkého východu jaksi patří ke stejné „rase“ jako my v Evropě.
Druhým fenoménem, který by si ale zasloužil rozhodně větší pozornost a jinou reakci než pobavené pokrčení rameny (či dokonce nadšené přitakání), je čím dál větší prostor, kterého se v médiích dostává tzv. odborníkům. Je úplně jedno, že je Václav Cílek geolog a úroveň jeho znalosti islámu je nulová – má titul, takže asi ví, co říká, tudíž se mu třikrát do měsíce podaří dostat se na titulku, aniž by řekl cokoli, co je aspoň trochu podložené fakty či bylo nějak relevantní k diskutované kauze.
Kvalifikace pro mediální slávu
Mnislav Zelený-Atapana nyní na stránkách Lidových novin předvedl husarský kousek – podařilo se mu spojit tyto dva fenomény dohromady a z pozice rádoby odborníka na rozdílnost kultur napadnout politickou korektnost způsobem, že by se za to ani průměrný přispěvatel White Media nemusel stydět. Označením uprchlické krize za plánovanou genocidu bílé rasy to začíná a přirovnáním Angely Merkelové ke Stalinovi to (doufejme) končí. V diskusi pod propagandistickým článkem na zmíněných White Media nebo třeba na Sputnikovi by to nemuselo být nic tak ojedinělého, ale v Lidových novinách a z úst někoho, kdo sám o sobě tvrdí, že fenoménům, jako jsou kulturní relativita nebo globalizace, rozumí a neváhá se označovat jako antropolog, je to naprosto katastrofální. A co víc, pan Zelený se dokonce nebojí tvrdit, že „každý kulturní antropolog a etnograf tohle přece ví“. V tu chvíli se každému antropologovi nutně musí otevřít kudla v kapse.
Z pohledu poznatků sociální a kulturní antropologie je totiž na slovech pana Zeleného- Atapany špatně úplně všechno. Začněme třeba u nevinně vypadajícího tvrzení, že „vše má svůj původ a vše má i své místo na Zemi, kam patří a kde má i svou funkci“, čímž se zřejmě chce říct, že muslimové patří na Blízký východ, černoši do Afriky a běloši do Evropy. Je to zhruba na stejné úrovni jako tvrdit, že „ženská patří za plotnu“, protože tam koneckonců strávila velkou část historie západní civilizace. Stejnou logikou bychom možná mohli dospět i k tomu, že do Severní Ameriky patří její původní obyvatelé, do Austrálie Aboriginci a do Švédska Vikingové. Můžeme zcela ignorovat jakékoli historické procesy a pokrok a zoufalý konzervatismus člověka hrozícího se změny, které nerozumí, maskovat za „přirozené místo lidí a věcí“. Ale rozhodně to nemůžeme vydávat za něco vědecky podloženého. Vědecky lze naopak snadno dokázat, že obyvatelé kontinentů se mění, stěhují a různě adaptují, protože jinak bychom prostě na planetě nepřežili a první doba ledová by vyhubila lidstvo. A tváří tvář válce v Sýrii je argument „promiň, že Ti někdo rozstřílel barák nad hlavou, ale Tvé přirozené místo je v Sýrii“ až obdivuhodně mimózní.
Pokračovat lze fantastickou teorií o „umělém míšení ras“, které je destruktivní (pravděpodobně tedy existuje nějaké „přirozené“, se kterým se snad lze smířit). Kolonialismus a otroctví zřejmě byly docela přirozenou součástí historického vývoje, kdežto migrace na základě válečných konfliktů by mohla vést k něčemu „umělému“. To dává smysl, že? A to už vůbec nemluvíme o tom, že žádné z odvětví antropologie, archeologie, lingvistiky a jiných věd o člověku už dávno nepoužívá pojem „rasa“ jako něco daného – pokud se pojem používá, pak ve smyslu společenského konstruktu na základě určitých vnějších znaků. A i kdybychom se rasismu chtěli držet, pořád si nelze nevšimnout, že většina lidí z Blízkého východu jaksi patří ke stejné „rase“ jako my v Evropě.
Možná je chybou sociálních vědců, že se sami tak málo ozývají a nabízejí svoje názory médiím, že je neumí srozumitelně podat a že jim nutná generalizace, kterou se sebou popularizace společenskovědních konceptů nese, za to prostě nestojí. Výsledkem ovšem je, že potom stačí používat exoticky znějící, indiánské jméno a většině laiků může připadat, že dotyčný reprezentuje kulturní antropologii. Mnislav Zelený-Atapana pravděpodobně nečetl žádnou antropologickou studii za posledních padesát let, vývoj druhé poloviny dvacátého století v sociální vědě ho nejspíš úplně minul a jeho jedinou odborností je znalost jednoho amazonského jazyka. Takže jeho kvalifikací pro mediální slávu je zřejmě ochota plácat veřejně úplné nesmysly. Stejně jako u Cílka to ale neznamená, že ho musíme poslouchat, natož že by mu editoři seriózního tisku měli dávat prostor.
Autorka je doktorandka sociální antropologie na FHS UK.