V polovině srpna skončil u Okresního soudu v Sokolově proces s dvojicí policistů obžalovaných z usmrcení člověka z nedbalosti. Na základě znaleckého posudku z oboru lékařství se soudce shodl se státním zástupcem na tom, že obžalovaní jsou nevinní. Ľudovít K. podle nich zemřel na následky deliria tremens. Po vyhlášení rozsudku se státní zástupce vzdal svého práva na odvolání. Tím se rozsudek stal pravomocným a druhá instance, tedy Krajský soud v Plzni, se s ním už nemůže zabývat. Podle obhájce obžalovaných se tento případ vůbec neměl dostat k soudu. Družka zemřelého a matka jejich společných dětí naopak oznámila, že s rozsudkem nesouhlasí a bude bojovat dál.
Spoutali ho, povalili na zem a pak ho obušky surově mlátili po celém těle. Výčet způsobených zranění zaplnil celou stranu
Abych se neopakoval: zde jsou odkazy na podrobnou analýzu zveřejněnou na serveru romea.cz a na dřívější článek na A2larmu. Dnes se vracím k původní argumentaci obžaloby i k otázce, co jí nakonec zlomilo vaz. V Česku není zrovna běžné obžalovat příslušníky policie z trestných činů. Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), složka zodpovědná za vyšetřování policejní kriminality, je nadále nedůsledná. I státní zastupitelství se totiž málokdy odváží jít proti lidem, které potřebuje ke své práci. Nejinak tomu zpočátku bylo i v případě smrti Ľudovíta K. Vyšetřování případu se neúměrně táhlo. S Robertem Pelikánem, který se v létě roku 2012 – tehdy ještě jako advokát – rozhodl zastupovat pozůstalé děti zemřelého, jsme to několikrát probrali. Opakovaně jsem mu navrhl podat stížnost na vyšší místa, vždy na to ale odpověděl: „Jsem rád, že pracují“ – tedy že případ hned neuložili k ledu. Zlom přineslo až rozhodnutí dozorující krajské státní zástupkyně Ivany Kondrové vyměnit vyšetřovatele.
Brachiální násilí jako forma policejního zákroku
V prosinci roku 2013 zástupkyně Kondrová podala žalobu na podezřelé, ovšem za použití paragrafu, který se většinou týká dopravních deliktů. Tento paragraf má navíc tak nízkou sazbu, že ho projedná okresní stupeň soudní soustavy. To znamená, že pravděpodobnost ovlivňování soudu ze strany místní policie je poněkud vysoká. Mnohem menší by byla, kdyby případ již na začátku projednal Krajský soud v Plzni. Tam by však stěží dojeli všichni předvolaní svědci z Kynšperku. Je to přece jenom dálka. Dostat podezřelé před soud tedy byl jen částečný úspěch.
Co se tedy podle obžaloby mělo stát v noci 5. května 2012 v západočeském městečku Kynšperk nad Ohří? Před půlnocí dva místní mladíci, Leoš N. a Jakub S., popíjeli krabicové víno na židovském hřbitově, pak se přesunuli na lavičku v parčíku poblíž lávky přes řeku Ohři. Tam se najednou objevil jejich známý Ľudovít K., místní příležitostný dělník, a krátce na to i mladá žena, která venčila psa. Poté, co na ni Ľudovít K. něco křičel, byla přivolána policie.
Přijela místní motorizovaná hlídka, Vítězslav N. a Pavel H. Ľudovíta K. identifikovali jako jim známou osobu, nekonfliktně s ním navázali rozhovor, přičemž zjistili, že se chová divně. I když na místě nebyla ani údajně napadená žena, ani svědci, kteří případ předtím oznámili a mohli by potvrdit, že se jedná o pachatele, policisté se rozhodli Ľudovíta K. někam odvézt. S tím zřejmě nesouhlasil. A ač v této době nikoho neohrožoval, policisté podle odborníka na sebeobranu, služební zákroky a vedení boje zblízka zvolili strategii „brachiálního násilí“.
Spoutali ho, povalili na zem a pak ho obušky surově mlátili po celém těle. Výčet způsobených zranění zaplnil celou stranu. Když ani tohle nepomohlo zlomit jeho odpor, podvlékli hroty teleskopických obušků mezi jeho rukama z každé strany a jeho hrudním košem tak, že na rukojeťové části obušků tlačili proti hrudnímu koši vlastní vahou. Tlačením hrotů obou obušků mu znemožnili dýchat, což vedlo k přidušení a následnému otoku mozku.
Stačilo ho doprovodit domů
Když zmíněný svědek a oznamovatel Leoš N. slyšel křik Ľudovíta K., šel se podívat. Na dotaz, proč leží nehybně na zemi, prý jeden z policistů odpověděl: „Spí.“ Nejdřív obžalovaní a následně přivolaná záchranka poskytli umělé dýchání, druhá přivolaná sanitka pak odvezla těžce zraněného do sokolovské nemocnice, kde dva dny nato zemřel. Den po zásahu Pavel H. sepsal úřední záznam, kde zaznamenal výrok svého kolegy z doby, kdy Ľudovít K. přestal dýchat: „Ludvo, už budeš v pohodě?“ Později u soudu už ovšem mluvil o „nebezpečném pachateli“.
Nicméně prvním klíčovým prvkem pro obžalobu bylo takzvané „chování po činu“, které dokázaly záznamy komunikace mezi zasahujícími policisty a dispečinkem. Například jeden z nich během zásahu o zraněném mluvil pohrdavě: „Ležíme na něm, je to cikán jako hovado.“ Den po zásahu potvrdili, že nebyli nijak zranění. Nekonkretizovali, z čeho ho vlastně podezírali. Stěžejním důkazem obžaloby se stal i znalecký posudek 3. lékařské fakulty Karlovy univerzity. Ten indikuje úmyslné těžké ublížení na zdraví. Policisté však byli obžalováni z nedbalostního činu. Znalec z oboru kriminalistiky Zdeněk Náchodský konstatoval, že policisté při zákroku „pochybili a zvolili špatnou taktiku násilí“. Ve výpovědích se nikde neobjevilo tvrzení o napadení ze strany Ľudovíta K. V případě, že se jim muž zdál zmatený, policisté mohli zavolat lékaře nebo ho třeba jen doprovodit domů. Pochybení začalo v okamžiku, když zahájili zákrok proti člověku, který nikoho neohrožoval. Tím podle obžaloby porušili služební zákon.
Obrat před soudem
Když se dva před soudem provedené znalecké posudky z oboru lékařství ve svých závěrech diametrálně rozcházely, soud si objednal revizní ústavní posudek z Lékařské fakulty Univerzity Palackého. Karel Urbánek z tamní Kliniky neurologie, který se podílel na vypracování posudku, před soudem řekl, že první zástava dechu při zásahu policistů nebyla pro otok mozku rozhodující. Dvě hodiny po zákroku prošel muž vyšetřením na počítačovém tomografu, který ukázal jen náznak otoku mozku. K němu a následnému úmrtí došlo až následkem druhé zástavy dechu.
Deník Právo Urbánka cituje slovy: „Rozvrat metabolismu způsobilo až zastavení přísunu alkoholu.“ To podle něho „funguje jako spouštěcí mechanismus deliria tremens“, což v překladu znamená „šílenství s třesem“. Znaky této nemoci jsou například bludy, halucinace nebo třes rukou. K tomuto životu nebezpečnému stavu dochází u těžkých alkoholiků při náhlém přerušení užívání alkoholu. Může trvat několik dnů, což by vysvětlovalo, proč sokolovští lékaři při pitvě v krvi Ľudovíta K. nenašli ani kapku alkoholu. Skončit může zkolabováním životně důležitých funkcí, například zástavou srdce. Až v patnácti procentech případů končí smrtí pacienta. Hlavně se to ale může stát ve chvíli, kdy se pacient zrovna nenachází v lékařské péči. V případě Ľudovíta K. tomu tak nebylo.
Autor je novinář a překladatel.