Nový školní rok začíná. Jako rodič dětí různého věku se potýkám s nástrahami českého školství na různých úrovních. A jako předseda Fóra rodičů diskutuji s rodiči a sleduji novinky. Ačkoli se o vzdělání a úrovni českého školství ve veřejném prostoru hovoří, některé systémové problémy nemizí. Debata často není dostatečně konkrétní. Jaké jsou vlastně nástrahy, se kterými se jako rodiče potýkáme?
V předškolním věku
Od letošního září by rodiče tříletých dětí měli vždy najít pro své dítě místo ve školce, mají na to nárok ze zákona. Přesto ne všichni místo nacházejí. Některé obce a městské části řeší nedostatek tím, že nabízejí příspěvek na soukromou školku, další otálejí nabídnout cokoli. I když věřím, že nakonec se podaří nárok na školku od tří let státu i zřizovatelům naplnit, v příliš plných školkách a s učitelkami s příliš malými platy dětem nemusí být nejlépe.
Pro dítě mladší tří let místo ve školce nemusíte najít vůbec. Podpora rodin s dětmi do tří let téměř neexistuje. Nejde jen o nárok na školku od dvou let, ale o celkovou podporu různých forem předškolní péče, včetně té v rodině. Vzdělávat dítě doma je pro mnoho rodin příliš drahá varianta, ačkoli by ji rádi zvolili. Přitom je minimálně podobně hodnotná jako péče instituce, na kterou stát přispívá. Navíc flexibilita zaměstnání je u nás stále hodně nízká, za kratší pracovní úvazek vám hrozí málo peněz a někdy je rozsah práce stejný, jako byste měli celý úvazek, jen ji musíte stihnout za kratší dobu.
V oblasti předškolního vzdělávání je mnoho soukromých projektů a služeb i proto, že velká část rodičů má představu o vzdělávání a komunikaci se školkou, jakou některé veřejné školky nenabízejí. Jenže málokteré nestátní formy jsou komunitní a levné, mnoho z nich je dost drahých a někdy prodávají jen značku bez obsahu. A hodně rodičů nemůže tolik platit.
Od posledních vlád ani od té současné se vůbec nedovídáme, jak a kolik chtějí investovat do podpory kvality práce učitelů a do kvality škol. Motivace stát se učitelem neroste a kvalitní učitelé chybí.
Některým rodičům stále nedochází, že od pěti let věku dítěte musí povinně dojít k zápisu do mateřské školy, jiní k němu nejdou záměrně, protože nesouhlasí s tím, že to po nich nově stát chce. Mohou po zápisu sice vzdělávat dítě doma, nicméně musí přijít na „přezkoušení“, a pokud by na něj nedorazili, domácí vzdělávání jim bude zrušeno. Sankce čekají na rodiče s dětmi od pěti let ve školce i za nedodržování povinných čtyř hodin přítomnosti denně, pokud školka posoudí, že dítě dostatečně podle zákona a školního řádu neomlouvají.
Při stanovení této povinnosti předškolního vzdělávání minulá vláda a zákonodárci zapomněli přidat do zákona rozšíření školských rad i na mateřské školy (kromě základní a středních, kde už jsou). Školské rady by umožnily širší dialog rodičů, učitelů a zástupců obce o pravidlech chodu školky, které se rodičů a děti týkají. Petici za jejich vznik můžete případně podepsat zde.
Na základní škole
Rodiče, kteří hledají pro své dítě dobrou základní školu, čím dál častěji volí variantu školy soukromé a jsou ochotni platit i vysoké školné. Při současném trendu hrozí, že dvoukolejné školství rozdělí děti už odmalička. Na jedné straně jsou tu inovativní soukromé školy pro děti rodičů, kteří na to mají, a na straně druhé pak jsou děti, jejichž rodiče na soukromou školu nemají. Některé projekty soukromých škol se navíc dostávají do potíží s udržením kvality, což je pro rodiče dost frustrující – za něco si připlácíte, a stejně není záruka, že to bude pro vaše dítě ideální prostředí.
Výuka na všech úrovních veřejných škol, se kterými někteří z rodičů už nechtějí mít nic společného, se může také rozvíjet, inovovat, sledovat trendy požadovaných dovedností. Méně známkovat a více objevovat. První stupeň základní školy na tom bývá ve veřejných školách docela dobře, obecně nabízí více prostoru pro inovace a učení v souvislostech. Na druhém stupni už je více učitelů a souvislosti se snáz vytrácejí.
Mnoho rodičů zvažuje přechod dítěte na osmileté gymnázium po prvním stupni nejen z potřeby dostat dítě do elitního klubu a tlačit ho k výkonu – dělají to i proto, že chtějí lepší atmosféru. Pokud zaplatíte dost doučování, každé dítě ty přijímačky nakonec udělá. Otázka je, co děti, které rodiče nepodpoří. Ty dost nespravedlivě nedostanou šanci, i když mohou mít lepší studijní předpoklady. A otázka je, co víceleté gymnázium nakonec přinese dětem, které rodiče v přijímačkách podpoří: Ani na gymnáziích nebývají zdaleka všichni učitelé inovativní…
Česká veřejná základní škola může přesvědčit rodiče, že na prvním stupni udrží motivaci dítěte se učit, chodit do školy s radostí. Na druhém stupni by pak měla zajistit individualizované formy výuky, aby i talentovaní a ambiciózní neviděli jako jedinou variantu pro přežití víceleté gymnázium. Rodiče oceňují dobrou atmosféru, dobré vztahy mezi učiteli a dětmi, zajímavé způsoby výuky, které rozvíjejí dítě. Není pravda, že vyžadují dril a známky, jak se snaží někteří alibisticky hodit nemožnost změny na konzervativní rodiče. I ti konzervativnější nakonec sledují to nejlepší pro svoje dítě. Chytrý ředitel nebo třídní učitel dokáže i takové rodiče nadchnout pro inovace, pokud je důvěryhodně informuje o pozitivním vlivu na rozvoj dítěte.
Na střední škole
Státní přijímací testy v deváté třídě mohou vyloučit vaše dítě z možnosti studovat maturitní obor. Současný ministr, podobně jako ti předchozí, se obává, že všichni chtějí maturitu. Není ale nijak zarážející, že ji skoro každý chce. Naopak je za tím docela rozumné uvažování rodičů a dětí. Mnoho oborů se neustále rozvíjí, takže potřebujete mít širší přehled. Není možné uměle propagovat nematuritní obory. Ideální je flexibilní střední školství s cílem podpořit každého, kdo chce mít mimo jiné i maturitu, a tedy o otevřené dveře k bakalářskému studiu, které je čím běžnější kvalifikací pro mnoho profesí.
U maturitní státní zkoušky proběhne další státem organizované testování. Za podmínek přísných jako při ohrožení státního tajemství se připravují maturitní testy. Nově je bude stát více kontrolovat, aby v nich nebyly chyby, jenže celkově se nijak nezmění. Ty testy nezjistí, jaké kompetence máte, na co máte talent, jestli je pro vás dobré pokračovat na vysoké škole nebo ne. Přesto vás mohou zastavit v dalším studiu na vysoké škole nebo v možnosti mít živnost, kde u některých je maturita podmínkou. Současný ministr naznačuje, že je třeba vytvořit více úrovní, například matematiky, nebo některé studenty k maturitě vůbec nepustit. Více úrovní ale nedává smysl, dokud nedokážeme ani zajistit tu jednu úroveň státní maturitní zkoušky. Místo jedné budeme mít dvě nic neříkající a nepřesné úrovně. To situaci může ještě zhoršit a ty s nižší úrovní zbytečně omezit. Co kdybychom maturitu udělali více kreativní, aby každý mohl prokázat kompetence u maturit více individualizovaně, podle toho, na co má talent.
Na vysoké škole
Bakalářské studium se v Evropě stává tou nejběžnější formou kvalifikace a i u nás by mělo absolvování bakalářského studia mít větší význam než maturita. Vzdělávat se potřebujeme déle, potřebujeme více času na specializaci, a ta často přichází s výběrem bakalářského studia. A u mnoha profesí specializace pochopitelně pokračuje dalším studiem a praxí. Bylo by dobré si tento trend uvědomit a rozvoji bakalářských oborů věnovat zásadní pozornost. Posílit poradenství mladým lidem, jaké bakalářské studium si mají vybrat, posílit propojení studia s praxí, posílit možnost změnit obor, pokud mi nevyhovuje, flexibilně kombinovat napříč obory, vytvořit si své unikátní kariérové portfolio, síťovat se a orientovat se na trhu práce.
Vysoké školy mají různou kvalitu. Někde jsou studenti v podstatě jen masou, která systémem prolézá. Jinde mají individuálnější přístup a se studentem komunikují i o jeho plánech, o tom co by chtěl, co mu jde nebo nejde. Studium na vysoké škole je zřejmě nejdůležitější částí vzdělávání, kde se hodně rozhoduje o tom, jaké možnosti se vám otevřou nebo uzavřou. Univerzity si zatím drží svou autonomii, sdílejí vědomosti ve prospěch všech. Je proto potřeba jejich svobodu chránit a zároveň zajistit, aby studenti měli v tak zásadním životním období co nejlepší péči.
… a dál?
Celoživotní vzdělávání dospělých za poslední roky nepokročilo, podpora vzdělávání po celý život je u nás malá. Jsou země, kde mají lidé na další vzdělávání právo ze zákona – ne tak u nás. Pokud chcete během života měnit profesi, hrozí vám, že budete muset zpátky do školy. Navíc za ponižujících podmínek, kdy k vám budou přistupovat, jako byste nic neuměli, a budete se muset učit i to, co už umíte z praxe. Řešením je rozpracovat národní rámec kvalifikací a umožnit všem zvyšování kvalifikace flexibilním způsobem, například praxí. Vysoké školy více otevřít dospělým lidem, aby se studium co nejvíce přizpůsobilo jejich praxi, dovednostem a životní situaci. A v legislativě posílit právo na další vzdělávání a poradenství během celého života.
Vzdělávání pořád ještě není priorita politiků, ačkoli o tom už v tolika kampaních mluvili. Jako příklad je to vidět na dlouholeté hře s názvem „zvýšení učitelských platů“. Současné zvedání platů startuje příliš zvolna, odkládá se na další rok. Motivace stát se učitelem neroste a ve školách kvalitní učitelé chybí. A co teprve zvýšení jiných prostředků na vzdělávání, než jsou peníze na platy učitelů? Od posledních vlád ani od té současné se vůbec nedovídáme, jak a kolik chtějí investovat do podpory kvality práce učitelů a do kvality škol. Nevíme od nich, jakou komplexní podporu dostanou rodiče, kteří pečují o děti doma, a sotva stíhají rostoucí tlak na výkon a péči o rodinu. Možné zvýšení rodičovského příspěvku je jen jeden drobný krok. Je možné posilovat výhody rodičů u zaměstnavatelů nebo vyzkoušet další přístupy. Jakou podporu dostanou na svůj rozvoj komunity, kde probíhá neformální vzdělávání a vzájemná podpora účinnější, než jakou poskytují instituce? Je toho hodně, co bychom měli chtít v oblasti vzdělávání zlepšit a podpořit, a jít si za tím.
Autor je předseda Fóra rodičů, odborník ve vzdělávání, kandidát do Senátu, nestraník za Pirátskou stranu s podporou hnutí Senátor21.