Foto Karel Basta, Wikimedia Commons
Zatímco politici v sousedním Německu už dva týdny vzrušeně řeší, zda se začátkem září staly ulice Saské Kamenice dějištěm honu Němců na cizince, nedávná štvanice v Česku, byť mnohem menší, rychle upadla v zapomnění. Proč?
Už je to více než měsíc. Některá celostátní média začátkem srpna zveřejnila zprávu o údajném skupinovém útoku na mladíka na koupališti v severočeském Dubí. Ten měl bránit ženu před útokem jiné ženy a následně byl surově zbit přesilou. Tato verze jedné strany konfliktu se rozletěla po sociálních sítích a místní policie ji zčásti potvrdila. V reakci na to se zcela bezvýznamná politická strana – už léta obchodující se strachem a neváhající pro získání hlasů vyvolávat násilné střety pomocí lživých zpráv – rozhodla před místní radnicí uspořádat demonstraci proti rasismu. Ke konfliktu podle jejích představitelů došlo z rasových důvodů. Jedna strana konfliktu byla etnicky česká, ta druhá romská. I celostátní média informovala o chystaném shromáždění, jako by byla podobná reakce opodstatněná. Teprve když se zpravodajský server Romea vydal na sever, aby dal hlas i druhé straně, přehodnotila některá celostátní média svůj postup a začala citovat – byť jen z druhé ruky – i tento zdroj. Jiná média nové informace zcela zamlčela. Verze serveru Romea totiž vyzněla zcela jinak, než jak situaci do té doby podávala.
Pravdu se dozvíme, pokud se média budou zajímat o člověka, který zákeřně zaútočil na mladého učitele, a o to, proč ho ani měsíc po útoku policie nestíhá.
„Protirasistická“ demonstrace neonacistické strany se nakonec v polovině srpna opravdu uskutečnila. Zástupci dvou politických stran z Česka a Slovenska začali za účasti asi dvou stovek lidí před místními i přespolními žvanit o hrůze soužití různých etnik v jednom státě s odkazem na údajný útok přesily na bezbranného „našince“ z místního koupaliště. Podle nich je právě rasismus vůči bílým největším problémem současnosti. Pozornost některých účastníků akce se najednou zaměřila na přítomného novináře, shodou okolností tmavší barvy kůže. Za přihlížení zástupců městské i státní policie ho začali vytlačovat na okraj shromáždění, bránili mu ve výkonu jeho práce a nadávali mu do Romů a Afričanů – sprostě a zcela protiprávně.
Další se zaměřili na skupinu mladíků, kteří zjevně přišli potichu a s úsměvem na rtech vyjádřit svůj nesouhlas s názory řečníků. Jednoho z nich – učitele základní školy ze sousedního města – jeden z účastníků akce zákeřně zezadu praštil do zátylku. Když se dal napadený na útěk, útočník ho pronásledoval a zezadu surově kopl do nohy. Reakce přítomné policie byl nulová. Jiní dva účastníci demonstrace se mezitím rozeběhli za už zmíněným fotografem a honili ho po frekventované silnici. Jakmile ho dostihli, zfackovali ho, srazili na zem a zkopali. Pak se mu snažili vyrvat z rukou drahou kameru, aby vymazali snímky ze shromáždění. Tentokrát policisté v civilu bleskově zasáhli. Po krátkém poučení ze strany policie se ale násilníci mohli bez problémů vrátit za svými kamarády. Teprve po ukončení shromáždění přijela policejní zásahovka a těžkooděnci si ze zuřícího davu vytáhli několik předem vytipovaných podezřelých, včetně účastníků malé štvanice.
Od té doby jako by se nad případem slehla zem. Místní se uklidnili. Policie vyšetřuje. Média mlčí. Jak to tedy bylo? Pravdu se dozvíme, pokud se média budou zajímat o člověka, který zákeřně zaútočil na mladého učitele základní školy, a o to, proč ho ani měsíc po útoku policie nestíhá.
Autor je novinář a překladatel.