Foto Socialdemokraterna, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0
Měla to být hračka, ale 25. listopad 2021 se zapsal do švédské politiky jako mimořádně chaotický den. Když premiér Stefan Löfven v srpnu oznámil rezignaci, mnozí očekávali hladké střídání stráží. Jenže předání moci bylo překvapivě bouřlivé, což dokonale ilustruje polarizovanou, roztříštěnou a nestabilní situaci ve švédském parlamentu – je tomu tak od té doby, co v roce 2010 získali ve sněmovně zastoupení velmi kontroverzní a populističtí Švédští demokraté.
Privatizace, komercializace a „nová veřejná správa“ již nejsou považovány za věrohodná řešení současných problémů.
Co se stalo? Magdalena Anderssonová byla podle očekávání schválena jako premiérka hlasy svých sociálních demokratů a jejich předpokládaného koaličního partnera, Zelených, zatímco Levicová strana a Strana středu menšinovou koalici tolerovaly. Pak ale následovalo hlasování o rozpočtu. Na protest proti plánovanému zvýšení důchodů Strana středu překvapivě porušila dohodu a podpořila návrh rozpočtu opozice, čímž jí zajistila většinu, která přebila návrh rozpočtu nové menšinové vlády.
Následně Zelení vystoupili z koalice se sociálními demokraty a odmítli spolupracovat na rozpočtu podpořeném národně konzervativními Švédskými demokraty. Magdalena Anderssonová proto musela po pouhých sedmi hodinách ve funkci odstoupit. O několik dní později byla Magdalena Anderssonová parlamentem opět potvrzena jako premiérka, tentokrát však již v čele jednobarevné menšinové vlády.
Kdo je Magdalena Anderssonová?
Magdalena Anderssonová je známou a vysoce uznávanou osobností švédské politiky. Byla všeobecně vnímána jako velmi kompetentní ministryně financí, kteroužto funkci zastávala v letech 2014 až 2021. Během svého působení pokračovala v politice fiskálních úspor, kterou prováděly dřívější sociálnědemokratické vlády již od finanční krize, jež Švédsko zasáhla na počátku devadesátých let. Opakovaně prohlašovala, že chce „odkládat do stodol na horší časy“. Její politický a ideologický profil zůstal poněkud rozmazaný.
V květnu 2021 však Anderssonová stanula v čele platformy v rámci sociálnědemokratické strany, která zveřejnila zprávu nazvanou Distribuční politika pro rovnost a spravedlnost. Tato zpráva bývá označována za zúčtování se sociálním vývojem ve Švédsku za posledních čtyřicet let a poukazuje na rostoucí nerovnosti, které vznikly v důsledku politických rozhodnutí předchozích vlád, a to jak pravicových, tak levicových. V závěru zprávy je uvedena řada reformních návrhů, od daňových reforem až po opatření posilující sociální sektor a systém sociálního pojištění. Zpráva je všeobecně považována za ideologické prohlášení vycházející z tradičních sociálnědemokratických myšlenek a hodnot a byla poměrně dobře přijata stále hlasitějším levicovým křídlem sociálních demokratů.
Když 30. listopadu Magdalena Anderssonová konečně mohla v parlamentu přednést své vládní prohlášení, vyslala jasný, levicový, „tradičně“ sociálnědemokratický signál. V projevu vytyčila tři priority své vlády: boj proti kriminalitě gangů, urychlení zelené průmyslové revoluce a převzetí kontroly nad systémem sociálního zabezpečení. Je to začátek nového levicového obratu ve Švédsku? Oživí Anderssonová tradiční sociálnědemokratickou politiku? A pomůže její přístup sociálním demokratům uspět v nadcházejících volbách v září 2022?
Obrat sociálních demokratů doleva
Tři faktory ukazují na širší posun, který by mohl sociálním demokratům prospět. Zaprvé, proti neoliberalismu se vzedmula vlna odporu nejen mezi veřejností, ale i ve většině mainstreamových médií. Privatizace, komercializace a „nová veřejná správa“ již nejsou považovány za věrohodná řešení současných problémů. Vzniká tak prostor pro posílení sociálního státu a zvýšení veřejné kontroly, jak ve svém prohlášení zdůraznila Magdalena Anderssonová. Zanedbávání a omezování sociálního státu a sítě sociálního zabezpečení se projevilo během pandemie. Sociální demokraté se v boji proti tomuto vývoji mohou opřít o dlouhou tradici.
Švédsko se navíc nachází na počátku „zelené průmyslové revoluce“, a to klade důraz na politiku trhu práce stejně jako na průmysl a regionální otázky – a to jsou opět tradiční silné stránky sociální demokracie. Současná situace je zralá pro levicovější politiku sociálnědemokratické strany i proto, že stav švédských financí je solidní. Pokud se straně podaří v těchto oblastech prokázat určitý pokrok a učinit z nich nejvýznamnější témata pro volby v roce 2022, přízeň voličů pravděpodobně výrazně vzroste.
Za druhé, politický konflikt ohledně imigrace byl zažehnán, protože všechny hlavní strany jsou v otázce uprchlické politiky podobně přísné. Totéž platí pro přístup ke kriminalitě, takže tyto otázky budou v nadcházejících volbách sotva rozhodující. Navíc prohlubující se spolupráce konzervativců a křesťanských demokratů s bývalými vyvrheli švédské politiky, Švédskými demokraty, je poměrně kontroverzní. Jejich spojenectví je založeno na postoji k imigraci a kriminalitě, ale v otázce sociálního pojištění a sociální politiky jsou strany spolu na kordy. To jim ztíží získávání liberálnějších voličů a Švédští demokraté budou mít problém udržet si silnou podporu mezi dělnickou třídou. Pokud se rozpory mezi stranami prohloubí, budou z toho pravděpodobně těžit sociální demokraté.
Za třetí, vstup do volební kampaně v čele jednobarevné menšinové vlády by mohl sociálním demokratům pomoci. S novou premiérkou by se mohli distancovat od politiky koaliční vlády v letech 2014–2021 a zároveň poukazovat na kompetenci a zkušenosti strany při vyjednávání. V osmi měsících zbývajících do příštích parlamentních voleb ve Švédsku by se pak sociální demokraté mohli prezentovat jako spolehlivá alternativa k nejkonzervativnější opozici, jakou kdy Švédsko zažilo.
Volby v září 2022 ukážou, zda Magdalena Anderssonová a její nově sestavená vláda tuto příležitost využijí. Pokud neuspějí, může být švédská politika v příštích letech ještě chaotičtější.
Autorka je profesorka politologie na Göteborské univerzitě. Její výzkum se zaměřuje na volby a srovnávací analýzu stranických systémů.
Z anglického originálu Sweden’s Social Democrats turn left, publikovaného na stránkách International Politics and Society, přeložil Viktor Janiš. Překlad vznikl ve spolupráci s nadací Friedrich-Ebert-Stiftung v ČR.