Petr Fiala. Foto Úřad vlády
Vláda schválila návrh rozpočtu, jehož hlavním cílem je šetřit. Vláda tak prý bojuje proti rostoucímu a neudržitelnému dluhu. Šetří peníze, které rozpočtu ODS spolu s dalšími stranami (ANO, SPD a KSČM) před více než rokem sebrala zrušením superhrubé mzdy. Této dramatické rétorice navzdory přesto patříme k nejméně zadluženým zemím Evropy. Soupeříme leda s Bulharskem, k němuž máme stále blíže než k mytickému Západu.
Boj o rozpočet se točí okolo několika mýtů. Jedním z nich je, že jsou státní výdaje nebo míra zadlužení příliš vysoké. Není to pravda. Jiným mýtem je představa, že vzniká státu dluh, který bude jednou třeba splatit podobně jako hypotéku nebo půjčku na auto. Pravdou však je, že státy nejsou lidé. Žijí věčně či přechází z jedné formy existence do jiné. Dluhy jdou s nimi nebo mizí – umořeny inflací. Ale nesplácí se. Kromě české pravice proto tato agenda zajímá jen málokoho. Dluhy jistě nemohou být nekonečné ani růst bláznivým tempem. Nic z toho se nás v tuto chvíli ale netýká.
Pravdou však je, že státy nejsou lidé. Žijí věčně či přechází z jedné formy existence do jiné. Dluhy jdou s nimi nebo mizí – umořeny inflací. Ale nesplácí se.
O tom, co je a co není bezpečná výše dluhu, určuje v podstatě arbitrární rozhodnutí. V roce 1992 byla v Maastrichtské smlouvě stanovena kritéria pro vstup do eurozóny. Celkový státní dluh má být podle této smlouvy nižší než 60 procent HDP a deficit rozpočtu menší než tři procenta. Tyto hranice postupně prolomila většina zemí eurozóny a některé dokonce násobně. Průměr státních dluhů k HDP je u členských států Evropské unie 76 procent. V případě zemí eurozóny dokonce 86 procent. Česká republika je momentálně na 38 procentech. Vyděšené rétorice navzdory patříme k dluhovým premiantům.
Úspory jsou čistá fikce
Přesto je nová vláda posedlá představou, že se řítíme do propasti a musíme s tím něco udělat. A tak původní rozpočet ořezala o bezmála sto miliard korun. „Rozpočet je protiinflační, má deficit pod 300 miliard korun. Dosáhli jsme i cíle, že budeme šetřit na výdajové straně. Nebude to mít ale dopad na investice, klíčová odvětví a ani na mzdy a platy občanů,“ řekl Petr Fiala a nic z toho, co řekl, není pravda.
Samo šetření je čistá fikce. Peníze se různě poschovávaly, investice odložily o rok a lidem se sebraly peníze na platech. O peníze přijdou skoro všechna ministerstva. Dopady náhodných škrtů si lze ukázat na kultuře, což je tradiční národní otloukánek. Větší podpoře se v Česku ostatně těší i kultura v jogurtech. Podle vládního prohlášení má jít na kulturu jedno procento HDP. Tolik nešlo ani v navrženém rozpočtu, kde se počítalo s částkou lehce přes 16 miliard. Jedno procento HDP by znamenalo skoro tři miliardy přidat. Místo toho vláda bezmála miliardu sebrala.
Více než polovina „ušetřených“ peněz se bude týkat odložení investic. Ty se přesunou na někdy, což je evergreen všech úspor i na dalších ministerstvech. O 170 milionů se například sníží rozpočet programů na obnovu a záchranu kulturních památek. Peníze se prý uspoří odložením rekonstrukcí. Co to ale reálně znamená? Když je odložíme o rok, budou pak levnější? Nebude to spíše tak, že co je ve špatném stavu letos, bude za rok ve stavu ještě horším a vzhledem k růstu inflace, cen surovin a práce, budou za rok opravy čehokoliv prostě dražší? Podobná částka se „ušetří“ na zaměstnancích kultury, kteří mohou zapomenout na růst platů. Vzhledem k inflaci to znamená, že jim reálné mzdy výrazně poklesnou, tak jako skoro všem státním zaměstnancům.
Když už vláda tak ráda a nesmyslně přirovnává státní rozpočet k rozpočtu rodinnému, pak v tomto případě odkládá například opravu děravé střechy, aby o rok později musela kromě střechy vyměnit také shnilé stropy. V položkách odložených oprav památek to ani nemusí být metafora, jako to spíše popis reality.
Zdravotníkům a hygienám zatleskáme
Ač je to neuvěřitelné, po dvou letech pandemie se bude šetřit také ve zdravotnictví a to 14 miliard korun za státní pojištěnce. Systém pojištění skončil minulý rok v mínusu více než 15 miliard a prohlubování deficitu tímto krokem bude pokračovat. Na rozdíl od státního dluhu se tenhle dluh splácet bude, a tak je úspora čistou fikcí.
Šetření se má dotknout dokonce i hygienických stanic, které poslední dva roky nevěděly, co dělat dřív. Za odměnu přijdou o peníze a bude se propouštět. V situaci, kdy epidemie neskončila a reálně nikdo neví, kdy a jestli vůbec skončí. Na další vlnu budeme opět nepřipraveni, zato ušetříme. A když bude nejhůř, můžeme strhané zaměstnance odměnit potleskem.
Skoro devět miliard se ušetří na státních zaměstnancích, kterým se zmrazí platy. Položme si otázku, co přesně udělá reálné snížení platů v administrativě v situaci, kdy mzdy v přebujelém soukromém sektoru rostou a nezaměstnanost je nízká. Některé to jistě přiměje k odchodu. Kdopak asi ve státní správě zůstane? Budou to ti nejschopnější a nejvzdělanější? Bude bez nich stát fungovat lépe? Spíše ne. Proděláme opět všichni.
ODS se chlubí na Facebooku, že ušetřila 80 miliard, jak slíbila a že nešetří na lidech, ale na státu. Ale zaměstnanci státu jsou také lidé. Lidé jsou ti, kdo pracují ve zdravotnictví stejně jako ti, kdo využívají jeho služby. Lidmi jsou úředníci, stejně jako lidé pracující v kultuře nebo návštěvníci galerií, hradů a zámků, tedy institucí, které přijdou o peníze na platy, opravy a investice. Lidmi jsou také tzv. nepedagogičtí zaměstnanci ve školství, kterým klesnou reálné mzdy a mezi něž patří třeba ti, kteří vašim i mým dětem vaří obědy, nebo uklízí učebny a chodby. Jejich platy jsou hluboko pod celostátním průměrem a budou ještě níže. Na těch se také šetří a skrze ně se šetří na nás všech.
Učitelé mají mít podle programového prohlášení 130 procent průměrné mzdy. To nemají ani dnes a budou mít ještě méně, vzhledem k růstu jejich platů o pouhá dvě procenta. Ještě před volbami přitom chtěly současné vládní strany zakotvit oněch 130 procent v zákoně. S tím teď asi spěchat nebudou.
Jediným smyslem úspor jsou chlubivé posty na Facebooku
Vláda se rozhodla šetřit, aby se tím mohla chlubit na Facebooku, žádný jiný účel ani smysl v tom nalézt nelze. Její úspory jsou hloupé, a nakonec se nám všem jen prodraží. Investice budeme muset investovat, dluh ve zdravotnictví budeme muset zaplatit, památky opravíme v horším stavu a za víc peněz.
Nakonec se premiér Fiala snaží zaklínat tím, že je rozpočet protiinflační, ale nějak mu chybí jediný relevantní argument, který by dokázal souvislost mezi schodkem nižším o sto miliard a nižší inflací. Pokud by Fiala souvislosti o výši utracených peněz a inflaci skutečně věřil, musel by velmi progresivně zvednout daň z příjmů a přiškrtit tak výdaje těch, kdo vydělávají více, kdo své volné peníze investují do nemovitostí, a tím přispívají k tomu, že dostupné bydlení bude pro nastupující generace nedostižným snem. Ale ti s inflací asi nemají nic společného. Za inflaci totiž mohou jen platy úředníků a kuchařek základních škol.
V rozhovoru pro Lidové noviny Fiala o inflaci řekl: „Dobře poslouchám ekonomy, kteří říkají, že zhruba polovina je nehospodárná politika vlády a polovina zahraniční vlivy.“ Akorát že tohle žádný ekonom neříká. Možná nějaký hlas v premiérově hlavě, nebo mu to v noci ve snech přikazují Reagan s Thatcherovou.
Fiala by mohl inflaci zahnat tancem okolo ohně
Když jsem zmínil, že nižší celkový dluh než Česko má třeba Bulharsko, pak stojí za pozornost, že také bulharský státní rozpočet hospodaří s nižším deficitem než český. Loni to bylo v Bulharsku tři procenta oproti více než sedmi procentům HDP v případě České republiky.
Záhadou ovšem je, že je bulharská inflace přesto vyšší než česká. To ale znamená, že když se proškrtáme k bulharskému rozpočtu, budeme mít bulharské služby, zatímco inflace nám zůstane jako bonus. Kdo ví, jestli ta bájná cesta na Západ nevede náhodou jinudy.
Třeba tudy, kde má stát vyšší daně a může si dovolit vyšší výdaje. Kdybychom třeba utráceli stejný poměr k HDP jako Dánové, byl by náš současný rozpočet i bez škrtů v plusu. S dánskými daněmi a státními výdaji můžeme dohánět Dánsko, s bulharskými Bulharsko. Není to příliš složité. Stačí si vybrat. Vláda už si vybrala. V Dánsku mají mimochodem rovněž rekordní inflaci, lehce přes čtyři procenta, poloviční než my. Jak do toho všeho zapadá „Babišova drahota“ ví asi jen v ODS. Populistický slib nezvyšovat daně škodí rozpočtu, lidem, zemi i naší budoucnosti.
Bulharskem narativ o protiinflačním rozpočtu padá, protože nemá žádné zakotvení v realitě. Fiala pořád dokola opakuje mantru „protiinflační rozpočet“ a doufá, že se inflace tohoto zaříkávání zalekne. Stejně tak by mohl se Stanjurou tančit za úplňku nahý okolo ohně, v němž by pálil slepičí trus a tvrdit, že tím bojuje proti inflaci. Vyšlo by to nastejno.
Autor je redaktorem Alarmu.