Foto Wikimedia Commons, CC 2.0
Správa železnic o sobě dala v posledních dnech vědět širší veřejnosti. Nikdo z normálních lidí ani neví, že taková firma existuje – prostě je to nějaký úřad, který má na starosti udržovat koleje ve sjízdném stavu. Správa železnic teď ale přeskočila z režimu prostého údržbáře do trendsetterského influencera a rozhodla se, že obyvatelům a obyvatelkám naší země prodá vizi vysokorychlostní železnice. Abych byl férový, aktivit v tomhle ohledu bylo a bude daleko více, ale akce #TGVCESKO vyčnívá nade všemi stejně jako její capslockový hashtag.
Když se za upocenou funící českou lokomotivou ukázala aerodynamicky špičatá příď starého elegána, lidé byli v tu chvíli okouzleni myšlenkou, že takto taky může vypadat vlak.
Aby správa železnic ukázala budoucnost české železnice, na týden si vypůjčila vyřazený francouzský vlak, který ani není schopný jet sám po našich kolejích a musí ho tlačit dvě staré skřípající mašiny. Organizátoři akce nechali vlak smutně se toulat po české železnici, po které se dostanete třeba z Brna do Prahy za přibližně stejnou, ne-li delší dobu než před sto lety. Na místech plánovaných zastávek budoucí vysokorychlostní tratě pak vlak zastaví a šotouši i náhodní kolemjdoucí mohou muzeální objekt obdivovat zblízka. Proč je to bizár?
O co úředníkům jde?
Nejprve trošku historie. Protože se tu doslova bavíme o historii. TGV je zkratka z francouzského Train à Grande Vitesse, tedy jednoduše vysokorychlostní vlak. Typ, který v rámci této promo akce mířil na brněnské výstaviště na veletrh Rail Business Days, byl už u první slavnostní jízdy TGV ve Francii 27. září 1981, tedy před více než 40 lety. Tento vlak je znám svým rychlostním rekordem 380 km/h, a to je přece zásadní, tak co je na tom špatného ukázat ho české veřejnosti?
Osobně mám pocit, že je to tak hloupý nápad, že za ním musí být nějaký master plán. I průměrně uvažujícímu člověku muselo být předem jasné, jaké událost vyvolá reakce, jak to bude každý jouda (včetně mě) komentovat, pohoršovat se nad tím, a nakonec se po česku budeme smát sami sobě. Prostě nevěřím tomu, že nikoho z těch několik desítek lidí, kteří akci organizovali, nenapadla otázka „vážně chceme budoucnost české železnice propagovat něčím, co je neprovozuschopné a byla to budoucnost v době, kdy vznikl MS-DOS?“
Správu železnic podezírám z toho, že se řídila heslem „negativní reklama je taky reklama“ a řekla si, že pořádná kontroverze dostane téma vysokorychlostních vlaků do médií, a hlavně do řečí. Poslední dny jsou sociální sítě plné koláží, fotek a ostrých komentářů, které přesně tento cíl naplňují. Je to tzv. „low-hanging fruit“ – dejte Čechům něco natolik bizarního, aby to prostě neodolali hlasitě veřejně zesměšňovat a oni neodolají. Lidé, co se veřejně pohoršují nad tím, že pronájem tohoto muzeálního kousku stojí 9 milionů korun, nejspíš neznají cenu mediálního času.
Vysokorychlostní vlaky jsou v Česku potřeba, ale pro veřejnost to doposud nebylo moc velké téma, natož aby lidé vyvíjeli nějaký tlak na politiky. Mám pocit, že právě proto udělala Správa železnic tenhle neortodoxní krok – chtěla vyprovokovat poptávku odspodu. Právě ten absurdní aha moment, který v lidech vyvolá mírné naštvání, je to, co každé téma potřebuje. „Takže ve Francii to měli už před 40 lety a my to ani nezačali stavět?“ řeknou si lidé, a tento tragikomický fakt sdílejí dál mezi své přátele ve snaze si zanadávat na vrchnost. Správně. To je přesně to nastavení, které potřebujeme.
Vítání vlaku
Výborně to ilustruje situace z brněnského Poříčí, kde na vlak čekaly desítky lidí. Když se za upocenou funící českou lokomotivou ukázala aerodynamicky špičatá příď starého elegána, lidé byli v tu chvíli okouzleni myšlenkou, že takto taky může vypadat vlak. Jedno dítě se podívalo na svou mámu a zeptalo se „budu se tím moct projet někdy?“ A máma si nejprve oddechla a pak řekla „určitě. Bylo by na palicu, kdyby ne.“ Věřím, že pokud se jí někdo v budoucnu zeptá, jestli chce mít v Česku takové vlaky, její odpověď bude jasná.
Určitě ještě uvidíte hodně bizarních výjevů s událostí spojených, jako jsou dřevěné schůdky na pražském hlavním nádraží dovnitř TGV, protože na to prostě nemáme stavěná nástupiště. Já ale vidím i tu druhou stranu. Turné není jen o Praze a Brně, vlak zastaví taky v Jihlavě a Ústí nad Labem. Mým cílem tady není popisovat výhody vysokorychlostní železnice, to je na jinou diskusi. Chci jen říct, že pokud se železnice postaví podle současných plánů, bude Jihlava suverénním vítězem celé téhle akce. A i přesto, že to radikálně změní vše, co jste si o Jihlavě mysleli, pořád to ani tam není dostatečně velké téma. Příjezd „té šílenosti“ do nejmenšího krajského města může místním ukázat, že velká prosperita a budoucnost Jihlavy není jen na papíru někde na pražském ministerstvu, ale že si na svůj jihlavský sen můžou doslova sáhnout.
Správě železnic bych chtěl vzkázat: Díky za pořádně bizarní zážitek, kdy jsem stál do půl dvanácté večer v Brně na ulici Poříčí a čekal víc jak hodinu na to, až se TGV krokem přiřítí z asi kilometr vzdáleného dolního nádraží za doprovodu blikajících policejních motorek. Na Poříčí panovala dobrá nálada, lidé se smáli, házeli vtipy o tom, že i TGV má zpoždění, když ho operují České dráhy, popíjeli, všeobecné veselí zchladila až Francouzka, která procházela s kamarády náhodou okolo a myslela si, že je tam nějaký koncert. Když jí pak lidé vysvětlili, že čekají na „projetí vlaku“, vůbec nic nechápala.
A teď vážně. Díky Správě železnic za to, že se snaží zčeřit stojatý český rybníček a podařilo se jí dostat tohle téma mezi obrovskou masu lidí. Teď už je to i na nás a na našem tlaku zdola.
Autor je filosof a šotouš.