Foto Ted Eytan, Wikimedia Commons, CC BY-SA 2.0
Na začátku května unikl z amerického Nejvyššího soudu návrh stanoviska, které by zrušilo precedent z případu Roe vs. Wade, a tím i minimální federální garanci práva na interrupci ve Spojených státech. Od té chvíle bylo takřka jisté, že se tak stane, a společenská debata se okamžitě přesunula k otázkám, jestli bude stanovisko ve finální podobě skutečně stejné a jaká budou stanoviska ostatních soudců. Všechno to má velké implikace pro to, jakým směrem se dále budou ubírat americké zákony a jejich výklad – a to zdaleka nejen ve věci reprodukční politiky.
Konzervativci v některých amerických státech totiž koketují s legislativou, která by postavila mimo zákon i cestování do jiných států za účelem interrupce.
Nejprve krátká rekapitulace: rozhodnutí v případě Dobbs vs. Jackson Women’s Health Organization se týká mississippského zákona, který omezuje interrupce po 15. týdnu těhotenství (s výjimkou ohrožení života matky, ale bez výjimek v případech znásilnění či incestu). To bylo v rozporu se zmíněným precedentem z roku 1973 v případě Roe vs. Wade, respektive jeho stvrzením a modifikací z roku 1992 v případě Casey vs. Planned Parenthood. Tato rozhodnutí stanovila právo na interrupci do stádia těhotenství, kdy je plod teoreticky schopný přežít mimo dělohu – dle úsudku Nejvyššího soudu v případě Casey to mělo být mezi 23. a 24. týdnem těhotenství.
Většina aktuálního Nejvyššího soudu tvořená pěti konzervativními soudci rozhodla nejen to, že mississippský zákon není v rozporu s ústavou, ale navíc se rozhodla zvrátit tyto dva významné precedenty, se kterými byl v jednoznačném rozporu. Šestý konzervativní soudce, předseda John Roberts, nesouhlasil se zvrácením precedentu, ale chtěl – zjednodušeně řečeno modifikovat předchozí rozhodnutí, podobně jako rozsudek z Casey vs. Planned Parenthood upravil precedent z Roe vs. Wade. Všichni tři liberální soudci hlasovali plně proti.
V důsledku tohoto rozhodnutí teď mohou jednotlivé americké státy přijímat zákony, které zakážou interrupce už od okamžiku početí. A některé to také okamžitě dělají – část států projednává nové zákony, jiné měly legislativu už schválenou a jen se čekalo na aktivaci zvrácením precedentu Roe vs. Wade. Asi tucet amerických států interrupce zakázalo takřka okamžitě – a pouze některé s nějakou z obvyklých výjimek v případě ohrožení života matky, znásilnění či incestu, nicméně ne nutně. V další desítce států zpřísnění bezprostředně hrozí.
Tento verdikt byl víceméně očekávaný od chvíle, kdy na veřejnost unikl návrh stanoviska. V momentě, kdy soud rozhodnutí vydal, soustředila se tedy většina pozornosti k implikacím samotných stanovisek. Názor většiny formuloval soudce Samuel Alito a právě jeho návrh stanoviska unikl v květnu na veřejnost. Jeho finální podoba se od té uniklé verze příliš nelišila. Klíčové je totiž to, jak stanovisko vykládá ústavu, konkrétně její 14. dodatek, na jehož specifickém výkladu spočívala předchozí rozhodnutí v případech Roe a Casey.
With Mississippi's trigger law going into effect today, here is our latest map on abortion access with rollover details available at the link. https://t.co/nfp191JToe pic.twitter.com/r27a4kY9Hb
— KFF (Kaiser Family Foundation) (@KFF) July 7, 2022
Nejistá půda pod stejnopohlavním manželstvím
O podobnou logiku (tou je zásada „substantive due process“, která umožňuje americkým soudům artikulovat práva, která nejsou výslovně uvedena v ústavě, pozn. red.) se totiž opírají další velmi důležité precedenty, jejichž budoucí zvrácení by mohlo aktuální interrupční rozhodnutí implikovat. Jedná se především o případy Griswold vs. Connecticut z roku 1965, Eisenstadt vs. Baird (1972), Lawrence vs. Texas (2003) a Obergefell vs. Hodges (2015). Ty zjednodušeně řečeno stanovily, že Američané mají právo užívat antikoncepci (Griswold v případě sezdaných partnerů, Eisenstadt bez této podmínky), na sexuální styk s osobou stejného pohlaví (Lawrence) a na stejnopohlavní sňatky (Obergefell).
Soudce Alito ve stanovisku většiny několikrát zdůrazňuje, že aktuální rozhodnutí nelze brát jako zpochybnění precedentů v těchto dalších případech. Jako podstatný rozdíl zde opakovaně uvádí, že verdikty o interrupcích rozhodují o „ukončení potenciálního života“. Alito výslovně píše, že „nic z tohoto stanoviska by nemělo být chápáno jako zpochybnění precedentů, které se netýkají interrupcí.“
Jinak vše vidí ale jeden z konzervativních soudců Clarence Thomas. Ten sepsal vlastní stanovisko, ve kterém uznává, že aktuální rozhodnutí tyto „neinterrupční“ precedenty sice nepodkopává, ale výslovně píše, že by je měl soud v budoucnu přezkoumat. „Z tohoto důvodu bychom v budoucích rozhodnutích měli znovu zvážit všechny precedenty tohoto soudu vyplývající ze substantive due process včetně případů Griswold, Lawrence a Obergefell. Jelikož jakékoliv rozhodnutí, které se o substantive due process opírá, je ‚prokazatelně chybné‘ a máme povinnost napravit chyby vytvořené těmito precedenty,“ píše zde Thomas s odkazy na svá předchozí stanoviska.
Některá americká média pak poukazovala na Thomasovo údajné pokrytectví v tom, že mezi těmito precedenty, které je podle něj nutno přezkoumat, neuvedl verdikt Loving vs. Virginia z roku 1967, který zrušil tehdejší zákony zakazující rasově smíšená manželství – do té doby považovaná za neústavní. Thomasovo pokrytectví tkví v tom, že sám jakožto ve Virginii žijící černoch má za manželku bělošku, a tedy z rozhodnutí Loving vs. Virginia osobně těží. Nicméně tento argument velmi kulhá z toho důvodu, že precedent z případu Loving nevyplývá jen ze zásady substantive due process, ale taktéž ze 14. dodatku ústavy zaručujícího zásadu rovné ochrany. S ostatními Thomasem zmíněnými precedenty tedy není tento případ zcela srovnatelný.
Je nutné zdůraznit, že Thomasovo radikální stanovisko je v tuto chvíli pouze zveřejněným názorem jednoho ojedinělého soudce a není vůbec zřejmé, jestli by se k něčemu tak radikálnímu propůjčil alespoň ještě jeden další. Na druhou stranu už přímo během slyšení v Senátu soudci jako Neil Gorsuch nebo Brett Kavanaugh mluvili o interrupčních precedentech stylem, který měl zjevně ujistit jejich publikum, že by se do jejich zvrácení nehrnuli (byť tato slyšení jsou vždy divadýlkem, které nelze brát příliš vážně). Republikánská senátorka Susan Collins i její demokratický kolega Joe Manchin naznačují, že jim právě tito dva soudci ve věci Roe vs. Wade během neveřejných schůzek lhali.
Ve vzduchu tak visí několik otazníků. Jednak zdali lze soudcům věřit v otázkách antikoncepce a stejnopohlavních svazků. V případě zrušení interrupčního precedentu jde totiž o výsledek mnoha dekád snah konzervativní lobby, která pracovala na tom, aby se k Nejvyššímu soudu dostávaly případy, které soudcům dávaly příležitost Roe vs. Wade zvrátit. Budou američtí sociálně konzervativní aktivisté schopni a ochotni na toto úsilí navázat i ve sférách stejnopohlavních svazků a antikoncepce, u kterých je veřejné mínění naprosto jednoznačně na liberální straně? Minimálně někteří konzervativci by s tím zjevně problém neměli, například generální prokurátor Texasu Ken Paxton už nedávno v rozhovoru uznal, že by neměli problém vymáhat zákony kriminalizující stejnopohlavní sexuální styk.
Zákaz vycestování
Aktuální rozhodnutí Nejvyššího soudu o interrupcích v důsledku způsobuje to, že si o reprodukčních zákonech rozhoduje každý jednotlivý stát zvlášť. To znamená, že v některých státech budou interrupce v praxi takřka zakázané, v jiných se situace příliš nezmění. Jedním z témat, které z tohoto rozložení vyplývá, je interrupční turistika do liberálnějších států. Tato možnost se pochopitelně otevírá jen těm, kteří na takovou cestu mají finanční prostředky, ale ani dostupnost tohoto řešení není v tuto chvíli zcela jistá.
Konzervativci v některých amerických státech totiž koketují s legislativou, která by postavila mimo zákon i cestování do jiných států za účelem interrupce. Na jaře letošního roku se takovýto zákaz pokusili prohlasovat politici v Missouri, ale jejich návrh nakonec neprošel. Jistě to nebyl poslední pokus – o podobných návrzích v uplynulých týdnech mluvili republikáni například v Texasu nebo Arkansasu, nicméně i kdyby některý z nich prošel, je otázkou, jestli by byl vymahatelný.
Administrativa Joea Bidena už předem varovala, že takovéto zákony jsou podle ní v jasném rozporu s ústavními ochranami mezistátního obchodu. Jakkoliv v tomto ohledu mnozí američtí právní experti souhlasí, je otázka, jestli by nutně souhlasil i Nejvyšší soud v aktuálním složení. „Bohužel v této věci není žádný jasný precedent. Výrazně protiinterrupční soud, jakým je teď ten náš Nejvyšší, myslím možná bude schopný najít ve starších případech dostatek manévrovacího prostoru, aby stanovil, že by to nebylo protiústavní, jelikož státům je povoleno mít zákony, které mají extrateritoriální účinek,“ řekl pro Bloomberg Law profesor David S. Cohen. Opět tak vyvstává otázka, jak moc lze v této věci důvěřovat soudcům, kteří se právě rozhodli tak dramaticky zvrátit starý precedent.
Nový interrupční status quo tedy zatím přepokládá velmi rozličné zákony napříč státy, ale federální sjednocení legislativy se snadno může stát dalším cílem jen dočasně uspokojené konzervativní lobby. „Ústavní ochrana nenarozených dětí jakožto rovných ‚osob‘ v očích zákona zůstává konečným – byť těžko dosažitelným – cílem tohoto hnutí,“ psala nedávno v New York Times konzervativní právnička Erika Bachiochi.
Toho by šlo dosáhnout několika způsoby a jeden je naznačen přímo v disentním stanovisku liberálních soudců v aktuálním případě Dobbs vs. Jackson. „[Soudní většina] se mohla rozhodnout, že předchozí případy podhodnotily zájem státu na ochraně života plodu. (…) Kdyby tak učinila, znamenalo by revoluční obrat: a to sice, že plod je sám o sobě ústavně chráněnou ‚osobou‘, a tím pádem zákaz potratů nutně vyplývá z ústavy,“ píší disentující soudci.
Poukazují ale, že alespoň prozatím se konzervativní většina rozhodla stavět svou argumentaci na neexistenci ústavního práva na svobodnou volbu interrupce (dle liberálních soudců je i takto stavěná argumentace problematická kvůli nejasnému rozdílu mezi interrupcí a antikoncepcí). V tuto chvíli nelze předpokládat, že by se Nejvyšší soud k dalšímu takto výraznému zvratu v nejbližší době odhodlal, nicméně stejně jako u předchozích předpovědí platí, že spoléhat se nyní na jeho umírněnost, lze jen velmi těžko.
Today, Life Won. By overturning Roe v. Wade, the Supreme Court of the United States has given the American people a new beginning for life and I commend the Justices in the majority for having the courage of their convictions.
— Mike Pence (@Mike_Pence) June 24, 2022
Nová legislativa?
Boj o interrupce tak v následujících měsících bude nejpravděpodobněji probíhat především na legislativní úrovni, a to jak v jednotlivých státech, tak ve federálním Kongresu. V těchto intencích se už vyjádřil i bývalý republikánský viceprezident Mike Pence. „Dostali jsme druhou šanci k životu a nesmíme spočinout, nesmíme ustoupit, dokud posvátnost života není obnovena ve středu amerického zákona v každém státě v této zemi,“ tweetoval Pence po rozhodnutí soudu.
Zatímco Pencova slova směřují spíše k boji na úrovni jednotlivých států, není to případ všech amerických konzervativců. Šéf senátních republikánů McConnell od úniku návrhu stanoviska na začátku května čelí dotazům, jestli se jeho strana bude pokoušet prosadit legislativu, která by omezovala interrupce na federální úrovni. McConnell sice uznal, že hlasování o takové legislativě nevylučuje, nicméně odmítl, že by kvůli prosazení takového zákona byl ochotný obcházet filibuster (tedy senátní nástroj, kvůli kterému je v dnešní době takřka nemožné protlačit Senátem legislativu, která má podporu méně než tří pětin senátorů).
Stejnému úskalí čelí snahy demokratů, z nichž mnozí by si naopak přáli právo na interrupce legislativně ukotvit na federální úrovni. Po chvíli zdráhání se sice prezident Biden uvolil k tomu, že by podporoval zrušení filibusteru pro účely interrupční legislativy, nicméně není jasné, jestli by tento postup podpořili vůbec všichni demokratičtí senátoři. Biden se navíc se svou ochotou obejít filibuster svěřil jen pár hodin poté, co bylo oznámeno, že si demokratický senátor Leahy zlomil kyčel a není vůbec zřejmé, kdy se bude moci vrátit k výkonu své funkce – na které spočívá současná nejtěsnější možná senátní většina demokratů.
V tuto chvíli jsou tak naděje na federální legislativu na obou stranách jen velmi nízké. Konzervativci se upínají k blížícím se listopadovým volbám, ve kterých se očekává jejich úspěch a velmi pravděpodobně i nabytí většiny v Senátu (dolní komory, ve které už potenciální federální legislativu republikáni projednávají, se zmocní takřka jistě). Nicméně více než 60 křesel získají jen těžko – ostatně i více než 55 drželi republikáni naposledy na začátku třicátých let minulého století. V následujících měsících tak vznik nové federální legislativy není příliš pravděpodobný. Demokraté by mohli vyvolat hlasování i o legislativě, která by chránila například právo na stejnopohlavní svazky – zákon by buďto prošel, nebo by donutil republikánské zákonodárce hlasovat proti velmi populárním právům. Z nějakého důvodu se k takovému logickému kroku demokraté v Kongresu zatím nemají. Co se týče exekutivy, má Bílý dům poměrně omezené možnosti bezprostřední reakce, nicméně i v jejich rámci se k dílčím krokům Bidenova administrativa odhodlává až po drsné kritice z vlastních řad a to i přesto, že měla téměř dva měsíce na to, si svou reakci připravit.
Kromě výše rozebraných soudních implikací je tak největší otázkou, jak moc pád půlstoletí starého precedentu, který byl jednou z nejzákladnějších os, okolo níž se točila politika na té nejvyšší úrovni, ještě změní americkou budoucnost. „Na konzervativní straně bylo po celá léta sociálním konzervativcům sdělováno, že musí uzavírat spojenectví s korporativisty i neoliberály, aby uspěli ve volbách. Myslím si, že toto spojenectví je teď u konce. Není důvod, aby sociální konzervativci tolerovali korporátní agendu, která upřímně řečeno v této zemi nikdy neměla příliš velkou podporu,“ komentoval interrupční rozsudek republikánský senátor Josh Hawley. V roce 1973 šlo jen těžko odhadovat, jak verdikt v Roe vs. Wade zatočí s americkou politikou, a stejně dalekosáhlé dopady bude mít aktuální rozhodnutí v případě Dobbs vs. Jackson.
Autor je redaktor Alarmu.