Foto Dorottya Rédai
Musím říct, že v kontextu toho, co se nedávno stalo v Bratislavě, bude tenhle rozhovor asi silnější, než jsem čekala.
Taky jsem ještě v šoku. Nemyslela jsem si, že se to může stát takhle blízko. Útočník byl navíc synem krajně pravicového politika. Tohle je přesně to, kam jejich nenávistná rétorika vede. Jeho otec a jemu podobní by měli převzít zodpovědnost.
Útoky v Oslu a Bratislavě, situace v Polsku a Maďarsku, americký Don’t Say Gay bill a zákaz Pridu v Srbsku… Já začínám klesat na mysli, máte to taky tak?
Je to pro nás hrozně náročná doba. Zvláště, pokud se za práva LGBTQ+ lidí perete řadu let jako já. Jeden čas máte pocit, že už se věci pomalu začínají měnit k lepšímu, že se společnost stává inkluzivnější, než byla před pár lety. A pak se to najednou změní. Určitě je pravdou, že velká část společnosti začíná být otevřenější. Ale na druhou stranu je zvláště v prostředí, kde je silná politická homofobní agenda, složité bojovat se stejným nasazením tolik let.
Bohužel to, co se děje v Maďarsku se nestalo ze dne na den. Co bylo tím spouštěcím momentem?
Řekla bych, že nástup Fideszu v roce 2010. Velmi brzo začali s ústavní definicí manželství jako svazku muže a ženy, brzo se pustili i do přepisování školních osnov. V letech 2012 a 2013 přišla velká reforma učebních osnov. Nové osnovy jsou dost zpátečnické, vyjmuly celý koncept genderu, mluví o „tradičních“ ženách a „tradičních“ mužích. Ženy učí, že smysl jejich života je být v domácnosti a starat se o děti a manžela. LGBTQ+ lidé podle osnov neexistují nebo se o nich nesmí mluvit. Tohle tedy nebylo v těch starých osnovách o moc lepší, ale Orbánova patriarchální indoktrinace zavedla předmět rodinná výchova, který rozhodně neodpovídá realitě 21. století.
Jak na změny reagovala společnost a hlavně učitelé?
Feminismus v Maďarsku nikdy nebyl moc silný. Ze strany učitelů se našla spousta jedinců, kteří přepsání oslov vítali s nadšením. Samozřejmě tu byli i tací, co nadšení nebyli, protože jim nové osnovy mimo jiné znemožňují učit kreativně. Je tam přesně napsáno, co mají dělat a říkat. Ale už je to deset let, za tu dobu tu vznikla nová generace mladých otevřenějších učitelů, kteří mají úplně jiný přístup a snaží se v rámci možností výuku modernizovat.
Vy jste členka sdružení Labrisz Lesbian Association. Předtím než se začnu ptát, můžete čtenářům více přiblížit jeho činnost?
Labrisz Lesbian Association bylo založeno v roce 1999, takže jsme jedna z nejstarších, stále fungujících, lesbických organizací v Evropě. Snažíme se dělat kulturní a společenské akce, které posílí naši komunitu. Pořádáme festivaly, vydáváme knížky. Měli jsme i programy pro školy, ale ty už jsou samozřejmě zakázané. Momentálně se třeba snažíme zmapovat historii lesbických žen v Maďarsku. A samozřejmě spolupracuje s ostatními lidskoprávními organizacemi.
Snažili jste se i jako organizace o nějakou formu dialogu s politiky?
V minulosti tu nějaké snahy byly, ale nikam to nevedlo. Kde není vůle, není ani cesta a oni s námi mluvit nechtěli. Navázali jsme kontakt se zástupci opozice, ale ti nemají v Parlamentu žádnou sílu. Snažíme se spíš najít cestu, jak promlouvat k veřejnosti a médiím.
A daří se to? Jsou v Maďarsku ještě nějaká svobodná média?
Pár jich je, ale většinu už má v rukou vláda nebo lidé, kteří k ní mají velmi blízko. Najdete v nich spoustu propagandy. Budapešť jako hlavní město je liberálnější a situace je tam lepší, ale třeba na venkově se lidé nemají šanci dozvědět, co se doopravdy děje.
Demokracie už u nás bohužel moc nefunguje a autoritářský režim nelze porazit tak lehce. Pomoci může jedině nějaká radikální akce.
Minulou neděli byla v Budapešti obří demonstrace učitelů za lepší platové ohodnocení, podmínky a větší samostatnost. Vládní média pak psala, že tam bylo jen pár tisíc lidí, přitom jich byly stovky tisíc. Já tam byla a všechno jsem viděla. Zároveň byl i státní svátek připomínající Maďarské povstání v roce 1956. Orbán s projevem odjel na venkov, Budapešti se bál.
Co sociální sítě? Jsou cenzurované?
Není to přímo cenzura, ale taky nejsou úplně osvobozené od vládního vlivu. Hodně se tam šíří dezinformace a samozřejmě vládou placené trollí farmy.
Je ještě nějaká cesta zpět? Naděje v maďarský happyend? Může být ještě Orbán poražen?
Nemyslím si, že v tomhle režimu je nějaká cesta zpět, na to už jsme moc daleko. Demokracie už u nás bohužel moc nefunguje a autoritářský režim nelze porazit tak lehce. Pomoci může jedině nějaká radikální akce. Vzniká velké hnutí v řadách učitelů a studentů. Studenti pořádají velké demonstrace za zlepšení podmínek učitelů, to je neskutečně fascinující. Do toho tu máme ekonomickou krizi a lidi čeká opravdu těžká zima s vysokými cenami za topení. Spousta z nich je už teď naštvaná a frustrovaná. To Orbánovi taky nehraje úplně do karet, takže něco by se stát mohlo, ale nechci předvídat. Uvidíme.
Věříte, že kdyby se schválilo manželství pro všechny u nás, pomohlo by to i maďarským queer lidem? Naše země jsou si přeci jen dost blízké, jsme součástí V4, máme podobnou historickou zkušenost.
Ne, to si nemyslím. Je to úplně proti vládní politice a ta se jen tak neotočí. Navíc Maďarsko ze zemí V4 je jako jediné na straně Ruska, čímž spolupráci V4 de facto pohřbilo. Teď nemáme moc dobré vztahy. Čechům bych to moc přála, ale nemyslím si, že by nám to pomohlo. Možná by se sem spousta lidí přestěhovala, protože by se tu cítili bezpečněji. Už teď jich hodně emigruje. Minulé léto v Maďarsku velmi narostly nenávistí motivované útoky. Zhoršující podmínky pro queer lidi naopak útočníky ještě motivují k tomu, aby dělali podobně ohavné věci.
Co se stalo minulé léto? Myslíte Orbánovu snahu o vymazání queer lidí z veřejného prostoru?
Přesně tak. Rozšířilo se tak zvané „právo na ochranu dítěte“, které je dost podobné ruské propagandě proti queer lidem. Zakazuje jakékoliv zobrazování LGBTQ+ lidí v médiích, včetně filmů a reklam. Vláda se zaklíná tím, že chce ochránit děti. Ale ve skutečnosti tím ubližuje mladým lidem, kteří pochybují o své identitě a nemají přístup k informacím, které by jim pomohly.
I díky vám vznikla pohádková knížka Pohádka je pro každého, kde vystupují nejen LGBTQ+ postavy, ale i příslušníci různých ras a náboženství. Chyběla vám v dětství podobná knížka?
Jako dítě jsem neměla o ničem moc potuchy. Když se ale zpětně podívám do svého dětství, tak jsem měla dvě panenky a hrála jsem si na to, že spolu mají rodinu, i když to byly dvě holky. Až když jsem se blížila ke třicítce, tak jsem si plně uvědomila, že mě přitahují ženy. Zbožňuji čtení, a i jako dítě jsem přečetla spoustu pohádek. Měla jsem ráda takové, kde byly silné ženské postavy. Dokonalé blonďaté princezny, které si berou dokonalého blonďatého prince, mi přišly docela nudné. Ale spousta lidí vaší generace mi říká, že jim v dětství podobná queer knížka chyběla.
Ano, pamatuji si, že jsem poprvé lesbický pár viděla v seriálu Přátelé. To jsem ještě ani nechodila do školy.
Vy jste už i jako děti měly povědomí o tom, že existují i jiné formy lásky, než je ta výhradně mezi mužem a ženou.
Kde se tedy vzal nápad sestavit knížku jako je ta vaše?
Pořádaly jsme vzdělávací programy pro druhý stupeň základní školy a přemýšlely jsme, jakou zvolíme metodologii, protože jsme předtím byly zvyklé pracovat spíše s teenagery. Nicméně přišlo nám důležité i menší děti vzdělávat o různých formách diskriminace a jiných problémech. A pohádková knížka nám přišla jako dobrý nápad. Brzy vyjde i v češtině. Na Slovensku vyšla už před rokem a Krytyka Polityczna zase zveřejnila polskou verzi. Takhle se mi ta visegrádská spolupráce líbí (smích).
Jaké jste čekala reakce maďarské veřejnosti a jak se naplnily? Nemyslím teď přímo politiky, ale obyčejnou veřejnost.
Ze strany veřejnosti žádná reakce nepřišla. Byla to první knížka, kterou jsme chtěli začít prodávat a začít dodávat do knihkupectví, aby si ji mohlo přečíst co nejvíce dětí. Prodali jsme možná 500 výtisků za rok. O marketingu jsme toho tehdy moc nevěděli.
Bohužel asi znám odpověď, ale co reakce politiků?
To je známá kauza s krajně pravicovou političkou Dórou Dúró, která svolala tiskovou konferenci, kde knihu demonstrativně roztrhala. Hodně lidí to šokovalo, nás to napřed dost zabolelo. Já se rozbrečela, když jsem viděla, co se stalo s mojí knihou. Navíc s ničením knih už má maďarská historie dost nepěknou zkušenost.
Na druhou stranu to byl velký skandál, což nám marketingově hodně pomohlo. Najednou se o knihu začal každý zajímat, včetně zahraničních nakladatelství. Už vyšla anglicky, švédsky a je překládaná do jiných jazyků. Jak jsem už zmínila, my jsme toho o marketingu moc nevěděli a teď, díky Dóře Dúro, už víme. Když potřebujete zpropagovat něco důležitého, udělejte skandál.
Vy jste studovala genderová studia v Maďarsku?
Ano, na Středoevropské univerzitě, která je teď ve Vídni. Tam se musela v roce 2018 přestěhovat, přestože byla založená v Budapešti. Ač soukromá, byla rozhodně nejlepší univerzitou v zemi. A v roce 2018 se Orbánova vláda rozhodla, že ji tu nechce. Logicky, protože učila lidi kritickému myšlení, což se jim nehodí. Tak přišli se zákony, podle kterých tu univerzita nemohla legálně fungovat, a ta se tak přestěhovala do Rakouska. Já jsem tam v roce 2002 dokončila magisterské studium a doktorát v roce 2015, takže jsem to ještě stihla v Budapešti.
Jaké bylo studium genderových studií zrovna v Maďarsku?
Úžasné. Studium bylo v angličtině, takže jsem během něho poznala spoustu zajímavých lidí z různých částí světa. V Maďarsku to samozřejmě bylo složitější, protože to tam málokdo uznává jako vědní obor, a bylo těžké dojít k nějakému pokroku. Dokonce se podařilo otevřít program gender studies na největší státní univerzitě. Ale fungoval jen rok. Pak stát výuku gender studies zakázal. To bylo ve stejném roce, kdy musela odejít i Středoevropská univerzita.
Jak jste v akademické obci prožívali, když byla výuka gender studies zakázána?
Byla to pro nás těžká doba. Já osobně jsem v té době na univerzitě nepracovala, takže to nemělo přímo vliv na mé živobytí. Nicméně po emoční a akademické stránce to byla katastrofa. Tehdy Maďarsko zažilo největší demonstraci od roku 2010, kdy se dostal Orbán k moci. Ale bohužel se nic nezměnilo. Jsme už zoufalí. Autoritářský režim demokraticky neporazíte.
Maďarsko je ale stále zemí Evropské unie. Není možnost, že by zakročila právě EU?
Asi ne. Podle mě ani EU neví, jak zakročit proti autoritářskému režimu, protože doteď nebyla žádná taková země její součástí. Orbán navíc jakoukoliv kritiku od EU využívá ve svůj prospěch a najíždí na narativ zlého Bruselu, který se snaží Maďarsko utlačovat a on jediný ho může zachránit. Vypráví, že Brusel posílá do maďarských školek drag queens a podobné nesmysly. EU nám sice nemůže pomoci přímo, ale pro queer lidi je důležitá i symbolická podpora. Dává nám najevo, že nejsme sami a politici venku ví, co se nám děje.
Zvažovala jste, že byste z Maďarska odešla třeba do Vídně, jako už spousta vašich kolegů?
Na Vídeň teď docela často myslím. Je to úžasné město, kde mám spoustu přátel a kolegů. Zvažuju přestěhování hlavně kvůli své akademické práci, se svým oborem se v Maďarsku moc neposunu. Nejlepší místo by pro mě asi byla Velká Británie, kde je obor nejrozvinutější, a navíc jestli nějaký cizí jazyk skutečně ovládám dobře, tak je to angličtina. I když Vídeň nebo Praha jsou blíž.
Upřímně, já Maďarsko nikdy opustit nechtěla. Tak před dvěma a půl roky jsem se té myšlenky chytla víceméně přes noc a od té doby nad tím intenzivně přemýšlím. Kontaktovala jsem pár svých kolegů v Británii, kteří mi už před lety nabízeli zázemí. Před lety jsem odejít nechtěla, protože vycházela Pohádka pro každého. Teď přišel ten čas.
Co ostatní z Labrisz Lesbian Association? Mají to podobně?
Ne nutně všichni. Někteří mají stabilní rodinné nebo pracovní zázemí. Spousta z nich má závazek v tom, že je třeba zůstat v Maďarsku, aby tu mohli bojovat a pomáhat queer lidem. Ten cítím i já. Moje důvody jsou akademické, nechci odejít navždy, jen zažít změnu a trochu čerstvého vzduchu. Uvidím, jestli se mi vůbec bude chtít vrátit.