Sakrální aktivismus Matthewa Foxe


Jednu z živých podob současné křesťanské duchovnosti představuje hnutí creation spirituality. Ve spiritualitě stvoření se mísí mystika s politickou angažovaností, ekologie s feminismem a otevřenost vůči jiným náboženstvím s důrazem na umění a kreativitu. Nejvýraznějším představitelem hnutí je radikální teolog a duchovní učitel Matthew Fox, původně římsko­katolický, dnes episkopální kněz. Jeho životní dráha představuje jednu z nejdobrodružnějších kapitol současné spirituality. V češtině máme zatím k dispozici pouze dvě Foxovy knihy: Příchod kosmického Krista a Fyziku Andělů, což je rozhovor s biologem Rupertem Sheldrakem o angelologii.

Laboratoř duchovního rebela

Foxova duchovní cesta začala v dominikánském řádu, do kterého vstoupil v roce 1967. Dva roky poté odjel studovat do Paříže na slavný Katolický institut, na němž tehdy přednášela teologická elita. Za svého duchovního otce Fox označuje legendárního dominikána Marie­ Dominiqua Chenua. Ten byl jedním z inspirátorů „dělnických kněží“ a silně ovlivnil teologii osvobození. Foxovi učaroval jeho důraz na umění a tvořivost. Osobnost svého učitele Fox půvabně ilustruje následující vzpomínkou: „Ve dnech pařížských studentských bouří se Chenu na nás mladé teology obořil: ‚Co tu děláte? Proč nejste v ulicích? Běžte dělat revoluci a pak mi povíte, jak to dopadlo.‘“ Katolická církev tehdy žila koncilními nadějemi a změnami.

„Fox byl vyobcován z dominikánského řádu, a i když se ho zastala řada významných teologů, jeho církevní dráha skončila. Byl potrestán za neposlušnost vůči církevním autoritám, odmítání dědičného hříchu, otevřenost vůči LGBT komunitě, přátelství s feministkami a dokonce čarodějnicemi.“

Po studiích se Fox vrátil do Ameriky a v Chicagu založil Institut kultury a spirituality stvoření, jakousi laboratoř nové křesťanské duchovnosti. Experimentovalo se v ní s takzvanými modlitbami těla, tedy s posvátným tancem, malbou a hudbou, a studovala se zde díla mystiků, především Mistra Eckharta, Hildegardy z Bingen, Františka z Assisi a Tomáše Akvinského. Důraz byl kladen na ekologii, genderovou rovnost a utváření komunity. V tomto prostředí Fox zformuloval své pojetí teologie jakožto radikální, ekologicky orientované spirituality, která navazuje na křesťanskou tradici, ale v některých bodech ji radikálně přehodnocuje. Teoreticky své postuláty zformuloval ve svém vrcholném díle Original Blessing, vydaném v roce 1983. Základem je odmítnutí teologického paradigmatu pádu a vykoupení, které ovládalo celý křesťanský novověk a které je podle Foxe „nepřátelské ke stvoření, tělesnosti a sexualitě, hravosti a potěšení, nemá co nabídnout dětem a umělcům, je nepřátelské vůči vědě a kosmologii a je bytostně patriarchální a antifeministické“. Podle Foxe je jeho otcem sv. Augustin. Proti tomu klade linii požehnání, kterou představují Ježíš, proroci, mystici a někteří církevní otcové.

Teologie  bránila emancipačním projektům

Teologie bránila emancipačním projektům – osvobození žen, kolonizovaných národů, homosexuálů

Proti pesimistické teologii

Spiritualita stvoření se podle Foxe může stát duchovním základem citlivého vztahu k životnímu prostředí, může pomoci obnově křesťanství nebo jiných náboženských tradic a může být základem nové globální renesance. Zatímco paradigma pádu a vykoupení začíná příběhem hříchu, Fox staví na počátek prvotní boží požehnání. Podle Foxe teologie prvotního hříchu způsobila v dějinách lidstva dlouhou řadu utrpení. „Stala se nástrojem ovládání a vedla k útlaku sociálně vyloučených. Svým antropocentrickým pesimismem bránila emancipačním projektům, které mají evangelijní kořeny – osvobození žen, kolonizovaných národů, homosexuálů a podobně.“

Tato pesimistická teologie, která odnímá člověku schopnost tvořit a negativně se vymezuje vůči přírodě, se ve spiritualitě projevila konceptem takzvané trojdílné cesty – via purgativa, iluminativa a unitiva (cesta očištění, osvícení a sjednocení). Toto pojetí je však podle Foxe poznamenáno antropocentrismem, patriarchátem a nedostatečným důrazem na spravedlnost. Fox proto přišel s čtyřdílným schématem – via positiva, negativa, creativa a transformativa. První cesta ­zdůrazňuje radost a extázi ze stvoření, druhá představuje zkušenost bolesti a smrti, třetí nachází výraz v lidské tvořivosti a čtvrtá ústí do zápasu o spravedlivou společnost. Hlavními ctnostmi jsou pak soucit a tvořivost. Čtyři cesty jsou provázány s příběhem Krista, kterého Fox pojímá v kosmických dimenzích.

Osvobození za zvuků techna

Od vydání Original Blessing si Fox získal pověst kontroverzního kněze, jehož duchovní elán magnetizuje mladé lidi, umělce a aktivisty, ale současně pobuřuje konzervativní církevní kruhy. Svojí radikalitou (například bojem za homosexuální svazky) si znepřátelil církevní vrchnost. V roce 1988 mu kardinál Joseph Ratzinger, tehdejší prefekt kongregace pro nauku víry, přikázal roční mlčení. Fox se trestu podrobil a rok mlčení využil k cestování, během něhož se spřátelil s významnými latinskoamerickými představiteli teologie osvobození – Leonardem Boffem, Ernestem Cardenalem a Gustavem Gutiérrezem. Posledně jmenovaný inspiroval Foxe myšlenkou, že by církev v prvním světě měla přijít s vlastní verzí teologie osvobození. Tak vzniklo další Foxovo významné dílo Creation Spirituality, kladoucí důraz na teologii komunity, k jejímuž utváření je nezbytná obnova smysluplnosti vzdělání a využití kreativity ve prospěch osvobození.

Začátkem devadesátých let Fox ovlivnil skupinu mladých anglických umělců a ti mu představili svoji „techno­kosmickou mši“. Na základě zmíněných čtyř spirituálních cest rozvinuli projekt kombinující tradiční liturgii s tancem, videoartem, performancemi a raveovou hudbou. Fox byl projektem nadšený a rozšířil ho o prvky mezináboženské komunikace. Techno­kosmických mší se účastní šamani, súfijové, jogíni i neochasidé z okruhu rabína Zalmana­Schachtera.

Konflikty s vedením církve přirozeně narůstaly. V roce 1993 byl Fox vyobcován z dominikánského řádu, a i když se ho zastala řada významných teologů, jeho církevní dráha skončila. Byl potrestán za neposlušnost vůči církevním autoritám, odmítání dědičného hříchu, otevřenost vůči LGBT komunitě, přátelství s feministkami a dokonce čarodějnicemi (například s levicovou aktivistkou a novopohanskou kněžkou Starhawk). O rok později pod vlivem snu o dvou bránách opustil římskokatolickou církev a stal se knězem církve episkopální, což je americká odnož anglikánství.

Occupy Spirituality

Po odchodu z katolické církve prožíval Fox tvůrčí útlum a některé jeho projekty z této doby působí poněkud rozpačitě – například vyvěšení 95 tezí proti Benediktu XVI. ve Wittenbergu na paměť Lutherova činu. Jako teolog Fox, jehož politické postoje byly vždy blízké radikální levici, ožil až se vznikem hnutí Occupy Wall Street, v němž spatřuje příslib nové společensko­duchovní vize. Minulý rok společně s aktivistou Adamem Buckem, který pracuje s mladými bezdomovci, napsal manifest radikálního „sakrálního aktivismu“ pro novou generaci Occupy Spirituality. Mystika se zde setkává s odporem proti kapitalismu.

Zvolení papeže Františka inspirovalo Foxe k další rošťárně. Nového pontifika uvítal letošní knihou Letters to Pope Francis: Rebuilding a Church with Justice and Compassion (Dopisy papeži Františkovi. Obroda církve spravedlností a soucitem). V dopisech papeže oslovuje „bratře Františku“ a vyzývá ho k obnově církve v duchu spirituality stvoření. Jakkoli jsou jeho formulace radikální, tón dopisů prozrazuje sympatie a naděje spojené s novým papežem. Fox se od vydání knihy k papežovi v médiích již několikrát vyjádřil. Dosavadní Františkovy činy hodnotí kladně, jen s ním nesouhlasí v otázce svěcení žen. Foxova vize je zřejmě radikálnější než papežova. V nové atmosféře, která se od Františkova nástupu v křesťanském světě šíří, nicméně Fox se svými názory už zdaleka nestojí na okraji.

 

Autor je básník a šéfredaktor časopisu Tvar.

 

Text vyšel v A2 č. 26/2013.

 

A2LARM