Kdo se nesměje, není Čech

Naivní malíř, komik a hudebník František Ringo Čech se nadsázky a vtipů nebojí. Cítí se bezmocný a svým humorem „volá do zbraně“.

„Štěňátko bránilo svoji přítelkyni, tak ho uprchlíci znásilnili taky, to je přece legrace,“ říká vyznamenaný umělec František Ringo Čech v DVTV. A myslí to upřímně. Mistrův obraz, na kterém černoušci znásilňují bělošky, a který vyšel v Blesku, z umělce pod návalem inspirace prý doslova vytryskl. „Vždyť je to realita,“ dodává vzápětí, když moderátorka na chvíli uvěří jeho tvrzení, že jde o uměleckou zkratku. Pro Ringa je všechno občas realita, občas legrace. „Mluvíte s komikem,“ dodá poté, co řekne, že by se měly vyměnit stříkačky na hasičských autech za lehké kulomety. Že obraz vykresluje uprchlíky v těch nejhorších stereotypech, je jenom „bžunda“.

Ringo Čech se svým tatínkovským, ustaraným a „oprávněným“ strachem, kvůli kterému nechce přijmout jediného migranta, zosobňuje ztrátu smyslu pro realitu v české debatě o uprchlících.

„Není důvod k rasismu,“ myslí si totiž Ringo. On sám podle svého mínění není rasistou v žádném případě. Jenom vidí, jak to je. Uznává ale, že jako umělec občas vidí i to, co není. Má vlastní umělecká kritéria. Proto neuznává ani námitku Daniely Drtinové, že uprchlíci v Evropě přece masově neznásilňují a že Kolín byl ojedinělý případ a většina uprchlíků nic podobného nedělá. „Co mají dělat? Jsou to mladí kluci plní energie!“ Naznačuje, že on být mladší, také by se s tím nepáral. Nejde tedy o to, jak se kdo ve skutečnosti chová, ale o to, jak by se na jeho místě choval mladý Ringo. Navíc informace z médií nejsou spolehlivé. „A to toho ještě spoustu nevíme,“ naznačuje umělec.

A když už nevíme, jak to je, můžeme si rovnou vymýšlet a říkat cokoliv. Už před pěti lety si Ringo někde přečetl varování komisaře OSN, že do Evropy může přijít až pět milionů uprchlíků. Z toho dnes soudí, že se jedná o někým řízený proces – jak by to jinak ten lišák komisař už tenkrát věděl? A v televizi jednou dokonce Ringo viděl, že nějaký český europoslanec (na jméno si už nevzpomíná) jmenoval Syřana a Eritrejce, kteří to celé řídí a mají z toho velké peníze. Další důkaz. Stačí nebýt ignorant a občas si zapnout bednu.

Do Ringova televizního dada freestylu se nakonec vešla teorie spiknutí, obnovení armády (kterou sice ČR má, ale to je jedno) i doporučení strategie na mezinárodním poli: „Držet se Angličanů a nenechat v tom Slováky“.. Ringo Čech se svým tatínkovským, ustaraným a „oprávněným“ strachem, kvůli kterému nechce přijmout jediného migranta, zosobňuje ztrátu smyslu pro realitu v české debatě o uprchlících. „Zlo přichází“ a „on je tady nechce“. Tečka. Tato debata nepotřebuje fakta, protože pravdu má Miloš Zeman, a kdo říká, že ne, je za to placený a slouží Bruselu. Čechův zdánlivě odlehčený, umělecký či komický přístup je zároveň příznačný pro všechny, kteří uvažují už jen v kategoriích virtuální reality, kterou si sami vytvořili a v níž dojem rovná se fakt.

Průzkum veřejného mínění je pravdivý, když mluví o oblibě Zemana. A Ringo hned vysvětlí, proč mají lidi prezidenta tak rádi. Vzápětí však, když výzkum říká, že podle veřejnosti Zeman rozděluje společnost, ujišťuje nás Ringo, že jsou tu „eurohujeři“ a „dobroseři“, kteří v šiku hážou hnůj na Zemana. Pochopitelně jsou placení. Někým. Netřeba specifikovat. Jak to ví, se ho nikdo nezeptá. Sám Ringo se za této situace cítí pochopitelně bezmocný a stejně bezmocní jsou i všichni Češi. A proto dokud nebude zavedena domobrana, ozbrojení hasiči a uzavřeny hranice, nebude mít Ringo klid. Stejný názor s ním podle něj sdílí devadesát procent lidí. Ty bude bezmocný Ringo svým uměním a humorem „burcovat do zbraně“. Situace je přeci kritická – když uvážíme, že uprchlíci jsou organizovaní, v médiích mluví placení provokatéři, a zatímco v Bruselu jsou „Češi na kolenou“, za našimi zády se plánuje nová Evropa podle mustru „né bílý, né černý, ale hnědý“. Obrazy, na kterých uprchlíci znásilňují bílé ženy, jsou oproti tomu jenom bezvýznamná legrace. A kdo se jim nesměje, je pitomec nebo placený provokatér.

Autor je redaktor A2larmu.

 

Čtěte dále