Squatujeme mediální prostor od roku 2013

- Inzerce -

Antifašismus je konfrontace

Antifašistické protesty v Německu mívají mnohem radikálnější podobu, než na jakou jsme zvyklí u nás.

Ve dnech 30. dubna a 1. května se v Německu uskutečnilo několik radikálně levicových demonstrací. Ve Stuttgartu proběhl jeden z dosavadních vrcholů kampaně Nacionalismus není alternativa (Nationalismus ist keine Alternative, NIKA). Pod stejnou hlavičkou se konala antifašistická demonstrace v saském Plauen.

AfD legitimizuje rasistické násilí

Kampaň NIKA je organizována německo-rakouskou sítí komunistických skupin ums Ganze! Kampaň byla spuštěna na konci února a reaguje na vyhrocený nacionalismus hnutí Pegida a strany Alternativa pro Německo (Alternative für Deutschland, AfD). Její název nebyl vybrán náhodně, je narážkou na název a politiku AfD. NIKA vzešla z diskuse německých radikálně levicových skupin o nutnosti změny antifašistických metod v reakci na sílící vlnu nacionalismu. AfD totiž není marginální neonacistickou stranou, ale hnutím s masovou podporou „starostlivých občanů“, jak si sami říkají. Důsledný distanc od neonacistů dodává tomuto hnutí auru legitimity a zároveň vytváří tlak na vládní strany a posouvá je svou politikou. Zatímco Pegida má velkou podporu zejména ve východním Německu, AfD zaznamenala nečekaný úspěch v březnových zemských volbách také v západní části země.

Německá protinárodní politika radikální levice se neomezuje na kritiku nacionalistických politických stran a uskupení, ale zaměřuje se i na kritiku národního cítění, národní jednoty a národa jako principu organizace společnosti.

NIKA má za sebou již mnoho přímých v akcí. Jejich cílem bylo propojit politiku nacionalistických stran a hnutí s jejími důsledky, například v podobě útoků na uprchlické ubytovny či úmrtími migrantů a migrantek ve Středozemním moři při snaze dostat se do bezpečí. V jedné ze svých přímých akcí tak například vysypali popel a suť z vypálených ubytoven v berlínském sídle AfD. Jindy zase, jako ochutnávku politiky uzavírání hranic, přivrtali dřevěnou desku přes dveře jednoho z lokálních center strany. Ve Vídni aktivisté a aktivistky přehradili rušnou ulici plotem; šlo o metaforu budování plotu na rakouských hranicích.

AfD nebo Pegida nejsou ty organizace, které fyzicky útočí na uprchlické ubytovny, uprchlíky či jejich obhájce z řad levice. Naopak se, podobně jako český Blok proti islámu, často tváří jako ochránci evropské demokracie a svobody. Jejich nebezpečí nespočívá v tom, že by podporovaly nebo vyzývaly k nekontrolovanému násilí, ale v tom, že vytváří takovou atmosféru, která rasistické násilí legitimizuje. Druhým problémem je jejich tlak na budování ochrany vnějších evropských hranic. Požadují, aby stát uplatňoval svůj monopol na násilí vůči těm, kteří narušují hranice Evropy. Přímým důsledkem této politiky je smrt tisíců lidí na hranicích Evropy.

Stejný boj, jiné prostředky

V sobotu 30. dubna se konal ve Stuttgartu celostátní sjezd AfD. Sjezdu předcházela masivní mobilizace, která se ukázala jako úspěšná, a do Stuttgartu se sjelo několik tisíc antifašistů a antifašistek z celého Německa, aby narušili sjezd rasistů. Již ráno se podařilo zablokovat příjezd do města. Policisté však blokádu násilně odklidili a zatkli více než šest set antifašistů a antifašistek. Policie musela k přepravě zatčených využít autobusy hromadné dopravy. Lidé byli v autobusech drženi několik hodin, aniž jim bylo dovoleno zajít si na záchod nebo se napít. Zatčení bylo doprovázeno další šikanou, buzerací a šovinistickými urážkami ze strany policie. Zásah vyvolal debatu o tom, zda bylo policejní použití síly adekvátní.

Odpoledne se konala velká demonstrace proti politice AfD. Organizátoři kampaně NIKA vyzvali k vytvoření antiautoritářského bloku. Německá protinárodní politika radikální levice se neomezuje na kritiku nacionalistických politických stran a uskupení, ale zaměřuje se i na kritiku národního cítění, národní jednoty a národa jako principu organizace společnosti.

Na prvního května byla do krušnohorského Plauen svolána antifašistická demonstrace proti pochodu organizovanému neonacistickou stranou Třetí cesta (Der III. Weg). Jedná se o stranu, která se označuje za „národně revoluční“ a která prosazuje „německý socialismus“ jako alternativu vůči komunismu i kapitalismu.

Na jejich akci reagovaly antifašistické skupiny, jež mobilizovaly na protidemonstraci s cílem zablokovat ulice, a znemožnit tak pochod neonacistů městem. Vedle klasické antifašistické agendy byla vedena snahou zabránit ultrapravici, aby zneužila tradičně levicového svátku. Proti antikapitalismu Třetí cesty, jež se ohrazuje proti globálním, národu cizím ekonomickým elitám, postavili antifašisté progresivní levicový antikapitalismus, který neodmítá pouze (nebo především) kapitalisty, ale především kapitalismus jako vztah sociální nadvlády.

Antinacionalistický antikapitalismus

Již od sjezdu na dálnici doprovázela kolonu autobusů antifašistů a antifašistek z Lipska, Drážďan a Jeny policejní auta. Policisté jim znemožnili vystoupit, kde původně plánovali, a doprovodili je až na místo začátku demonstrace, tam je uzavřeli z obou stran, aby zamezili jejich kontaktu s neonacisty. Celou demonstraci doprovázely drobné střety s policií při snaze dostat se na trasu neonacistů a zablokovat ji. Několika skupinkám se to podařilo. Žádná velká blokáda se však neuskutečnila, ačkoli antifašisté dvojnásobně přečíslili neonacisty.

Asi v polovině trasy neonacistického pochodu neonacisté brutálně napadli novinářku – po úderu stativem do obličeje upadla do bezvědomí. Po pokusu neonacistů o prolomení policejního kordonu a napadení antifašistické demonstrace byl neonacistický pochod policií rozpuštěn. Neonacisté pokračovali v násilnostech, a proto proti nim policisté použili pepřové spreje a vodní děla.

I když byla neonacistická demonstrace rozpuštěna policií, opouštěla většina antifašistů a antifašistek Plauen se smíšenými pocity. Nepodařilo se jim totiž neonacisty konfrontovat natolik, aby jim znemožnili pokračovat v demonstraci a prezentaci své politiky. Cílem militantního antifašismu je znemožnit neonacistický pochod bez pomoci policie. Smysluplný antifašismus se nemůže spoléhat pouze na stát. Neonacistům je nutné ukázat, že proti nim stojí silné hnutí, jehož politika je organizovaná zdola. Represe ze strany státu mohou být kontraproduktivní a dodat krajně pravicovému hnutí auru disentu.

Obě akce, které se v Německu odehrály, spojoval antinacionalistický antikapitalismus, upozorňující na to, že kromě konkurence mezi jednotlivci existuje i konkurence mezi národy. Důsledný antikapitalismus zpochybňuje i legitimitu mezinárodní konkurence, která je integrální součástí kapitalismu. Antifašistická politika musí ukázat, že existuje i jiný svět než svět neomezené neoliberální konkurence.

Autor studuje sociologii a filosofii.

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image