Prasečák v  Letech: Blíží se konec jedné ostudy?


Vláda včera oznámila, že schválila návrh na ukončení provozu velkochovu prasat na území bývalého romského koncentračního tábora.

„Kronika nedokončené cikánské otázky,“ napsal kdosi na první stranu návštěvní knihy památníku romského holokaustu v Letech u Písku. Přiznám se, že jsem při své první návštěvě Let nebyla z takto otevřeného anticiganistického vyznání moc překvapená. Proč taky, když o pár kilometrů za městem stojí památník romského holokaustu v přímém sousedství prasečáku, který při každém poryvu větru zavalí celou oblast nesnesitelným smradem, a tam, kde by mělo být pietní místo, se člověk propadá hanbou při každém prasečím zakvičení.

U Romů se snese cokoli

Kdyby se v naší novodobé historii hledala nějaká opravdu výjimečná ostuda, ocitl by se písecký prasečák na jednom z předních míst. Za léta své existence se stal dokonale přesným symbolem vztahu Čechů k Romům, památníkem, který o českém anticiganismu říkal víc, než jsme si sami uměli připustit. Tam, kde za strašných podmínek umíraly stovky Romů a Romek včetně dětí, vyrostla v sedmdesátých letech minulého století výkrmna vepřů a ani přes výtky ze strany OSN se po celá léta nenašla vůle ji vykoupit a zbourat. Že bychom se podobně dehonestujícího přístupu dopouštěli například ve vztahu k Židům, je nepředstavitelné. U Romů se ale snese cokoli. „My máme úctu k mrtvým, nedovolili bychom, aby se chovala prasata na místě, kde umírali lidé. Jacíkoli,“ řekl mi kdysi jeden můj romský přítel a mimoděk vystihl podstatu celého problému. Za lidi tu totiž Romy řada Čechů ani nepovažuje.

Odstraněním prasečáku se reálného zrovnoprávnění Romů sice nedočkáme, byl by to ale bezesporu podstatný akt směřující k umenšení nenávisti namířené proti nim.

Samotný tábor, stejně jako celý romský holokaust, se v našich dějinách stal součástí zapomenuté historie. Není to jenom prasečák a naše neschopnost s ním za ta léta cokoli udělat, co zostuzuje památku Porajmos v období protektorátu. „Ukazuje se, že to s tím táborem je složitější. Že to byl původně pracovní tábor pro ty, kteří odmítali pracovat. Zdaleka ne jen romský. Není to opravdu koncentrační tábor v tom slova smyslu, jak každý z nás podvědomě rozumí slovu koncentrační tábor a vidí Osvětim, Buchenwald a tyto věci,“ pronesl v roce 2005 na adresu Let tehdejší prezident Václav Klaus. „Kdo nepracoval, šup a byl tam,“ připomněl pro změnu místopředseda vlády Andrej Babiš na jedné ze svých letošních předvolebních cest a verzi, že Lety byly jen jakýmsi táborem pro netáhla, zopakoval.

Liknavost a neochota našich předních politiků s tristním stavem památníku v Letech cokoli dělat je ale možná u konce. Včera mluvčí české vlády na Twitteru oznámil, že vláda schválila návrh na ukončení provozu prasečáku na místě, kde se i čeští protektorátní četníci podíleli na mučení a zabíjení Romů. Pokud vláda svůj slib splní a skutečně se v budoucnu dočkáme zbourání farmy, bude to jeden z těch opravdu důležitých momentů naší novodobé historie a možná nejdůležitější čin Sobotkovy vlády vůbec. Odstraněním prasečáku se reálného zrovnoprávnění Romů sice nedočkáme, byl by to ale bezesporu podstatný akt směřující k umenšení nenávisti namířené proti nim. Nedávný, mainstreamovými médii ignorovaný žatecký incident, při němž zemřel mladý Rom, ukazuje, že taková gesta česká společnost potřebuje.

I proto je na místě vyzdvihnout práci několika lidí, třeba Miroslava Brože a sdružení Konexe, kteří za odstranění prasečáku a důstojné uctění památky romského holokaustu už roky bojují. I díky nim se snad už brzy budu moct svým romským přátelům a známým podívat zpříma do tváře a říct, že aspoň něco je na dobré cestě. Pozdě, ale přece.

Autorka je redaktorka A2larmu.

 

A2LARM