Slunce, seno, Volkswagen


Česko možná nebude už ani montovnou. Volkswagen se totiž chystá přesunout výrobu automobilů z Mladé Boleslavi do Německa.

„Všechno bude, čeká nás budoucnost, vo který se nám ani nesnilo. To jasně vidim. Zemský ráj to na pohled, budoucnost šťastná: tři auta tady budou stát, bazén s klimatizací a telefon si necháme zavíst až do maštale. A celej svět se bude divit, co my Češi sme zač! My už se neztratíme, a kor teď né, když stojíme jednou nohou v Evropě.“

Ať už Volkswagen přesune výrobu Superbu do Německa nebo ne, Češi o tom rozhodovat nebudou. Německý kapitál hrál na českém trhu vždy klíčovou roli – tak tomu bylo za Lucemburků i Habsburků a jinak tomu není ani dnes.

Kdo by si nevzpomněl na jednu ze slavných hlášek Heleny Růžičkové posledního dílu Troškovy trilogie Slunce, seno, erotika? Pamětníci raných devadesátek by mohli vyprávět o době, kdy Občanské fórum vyhrálo volby se slibem návratu do Evropy, Češi mohli jezdit do Jugoslávie přes Rakousko a cestou obdivovali výlohy vídeňských obchodů. Jenže jak by Troška asi natočil čtvrtý díl po třiceti letech? Mohla by se Blažena nechat dál konejšit, že má doma traktoristu Vencu, zatímco její kamarádka klofla bohatého Itala? Těžko říct, zda by se Škopkovi pyšnili před sousedy kárami a bazénem, jisté však je, že české ekonomice se nejen nepodařilo dohnat ani sousední Rakousko, ale dokonce jí hrozí i to, že přestane být montovnou německého průmyslu, neboť Volkswagen plánuje přesunout část automobilové výroby z Mladé Boleslavi do Německa.

Dieselgate

Ekonomické rubriky českých a německých médií žijí diskusemi o eventuálním záměru mateřského koncernu Volkswagen vyrábět škodovácké modely v německých fabrikách. Dieselová krize, způsobená podvody Volkswagenu ohledně emisí, poškodila export německých produktů na americkém trhu, v důsledku čehož se nejprodávnější značkou koncernu stal mladoboleslavský Superb. Přestože německé odbory ještě letos tlačily na vyrovnání českých mezd s německými, odbory Volkswagenu vidí svorně s vedením společnosti v české škodovce konkurenci, a proto požadují, aby se následník modelu Superb vyráběl od roku 2022 na německých linkách.

Před tímto plánem naopak varují čeští odboráři, zejména jejich mladoboleslavský předák a člen dozorčí rady v jedné osobě Jaroslav Povšík, který vidí hrozbu ztráty až dvou tisíc pracovních míst. Odbory i vláda v čele s Bohuslavem Sobotkou spatřují v takovémto kroku zásadní ohrožení české ekonomiky a jejího exportu, neboť stojí a padá s produkcí automobilů.

Levné české ručičky

Když cyklisté Laurin a Klement zakládali svou dílnu na jízdní kola české výroby, ani ve snu by je nejspíš nenapadlo, že průmyslový gigant vzešlý z jejich byznysplánu skončí za druhé světové války v soukolí Reichswerke Hermann Göring se sídlem v Berlíně. Výprodej Škody Auto a. s. do rukou Volkswagenu v roce 1991 byl tak pouhým návratem pod perutě německé ekonomiky, pod nimiž se český podnikatelský um vylíhl. Šikovnosti a především lacinosti ručiček českých dělníků si cenil již Reinhard Heydrich, vědom si strategického významu českého průmyslu pro německé válečné účely, a neprohloupil ani někdejší šéf Volkswagenu Carl Hahn při koupi Škody. Mzdy jejích zaměstnanců byly tehdy osmnáctkrát nižší než u německých kolegů.

Václav Klaus starší před volbami v roce 1992 sliboval, že šoková metoda je jedinou zárukou transformace k tržní ekonomice (tedy kapitalismu), a v roce 1996 dokonce hovořil o dvacetitisícové průměrné mzdě do roku 2000. Lidé byli na dojezdu z euforie stříhání ostnatých drátů a líbivých obalů německého zboží a pletli si kapitalismus s fasádou rakouských chalup a televizními reklamami na kindervajíčka. Blahobyt britských a holandských supermarketů Tesco a Albert si nakonec našel cestu do českých měst, jejich zaměstnanci však měli pochopit teprve později, že kapitalismus značí především šikanu, ponižování, pracovní vysílení za směšné mzdy a porušování zákoníku práce.

Evropské návraty a německý kapitál

Volíme poslance europarlamentu, máme evropské občanství, ale když přijedeme do nějaké echt západoevropské země, vyvoláváme v mnoha lidech v lepším případe soucit: Aha, Česko, to je ta chudá východní země… Jak je to možné, když jsme integrovaní ve volném trhu? Pravicoví eurospektici by nejspíš poukázali na byrokratický moloch Evropské unie a „dědictví komunismu“. Jenomže české země byly periferií evropské civilizace vždycky, a nic na tom nezměnila královská stezka Karla IV., modernizační pokus komunistů ani následný restart Václava Klause. S pověstí chudého souseda nic nenadělal ani náš pocit evropanství – jednou ve spřežení Svaté říše římské (národa německého), dnes v rámci EU.

Češi trpí svou zvláštní národní neurózou věčných rozchodů a opětovných návratů do evropské náruče. Nejdřív byli k odchodu z německých soustátí vábeni českým nacionalismem, jehož zpěvy přehlušil dusot holínek všeněmeckého Wehrmachtu. Potom nás zas „unesli“ komunisté, abychom byli vykoupeni Václavem Havlem. Jenomže to, co pro nás znamená návrat, představuje pro německý byznys odstranění překážek pro dobývání východu. Porážky v obou světových válkách německé obchodníky přesvědčily o výhodnosti mírové celní unie nad tankovými děly. Smyslem Společenství uhlí a oceli, základního to kamene evropské integrace, rozhodně nebylo setření rozdílů mezi bohatým jádrem a chudým okrajem. Evropské hospodářské společenství (EHS) vznikalo od počátku jako elitní klub západoevropských velmocí, reagujících nejen na východní Radu vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), ale také na rozpad svých koloniálních soustav. Post-maastrichtská restrukturalizace EHS v EU a rozšiřování na východ neznamenala přijetí chudších států mezi vyvolené, ale proměnu evropského společenství v mocensky asymetrický a vícerychlostní systém s francouzsko-německou dominancí.

Osud Škody Auto a. s., její postavení na trhu a německé představenstvo toho budiž zářným příkladem. Česká republika je díky své závislosti na exportu do Německa jeho neformální spolkovou republikou a jedna z nejdůležitějších českých firem je dceřinou společností nadnárodního německého holdingu. Ať už Volkswagen přesune výrobu Superbu do Německa nebo ne, Češi o tom rozhodovat nebudou. Německý kapitál hrál na českém trhu vždy klíčovou roli – tak tomu bylo za Lucemburků i Habsburků, jinak tomu není v 21. století a nic by na tom nezměnil ani Czexit, neboť němečtí manažeři by dál řídili české koncerny, ale čeští vývozci by platili cla jak mourovatí.

Autor si přeje světovou republiku.

 

A2LARM