Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Kdo chce zabít Apua?

Američtí komici a herci jihoasijského původu se v novém dokumentu vypořádávají s legendární postavičkou Simpsonů – obchodníčkem Apuem.

Je možné něco milovat a zároveň kritizovat? Internet je přesvědčený, že nikoli. Aspoň takový má člověk pocit při pročítání komentářů k novému dokumentu Michaela Melamedoffa The Problem with Apu (Potíž s Apuem), který sleduje amerického komika Hariho Kondabolua, syna indických přistěhovalců, při jeho snaze vypořádat se s indickým majitelem obchůdku se smíšeným zbožím Kwik-E-Mart Apuem Nahasapeemapetilonem z legendárního seriálu Simpsonovi. A s jeho přízvukem­…

Padesátiminutový dokument odhaluje specifické osobní zkušenosti několika lidí s milovanou postavičkou, o nichž nemá většina diváků ponětí. Je to povzdech a zároveň rýpnutí do většinové společnosti.

„Simpsonovi si dělaj srandu z každýho, ty přecitlivělá hnědá vločko, fanouškem zůstanu“ – tak zhruba lze shrnout negativní reakce lidí, kteří dokument pravděpodobně neviděli a doporučují Kondaboluovi, ať se tedy na Simpsonovi nedívá. Kondabolu si ale uvědomuje, že žije v době, kdy má každý potřebu ihned se vyjádřit i k tomu, o čem má minimum informací. Proto své programově dotčené kritiky hned zpočátku ubezpečí, že seriál celý život sleduje, má ho rád a oceňuje, že je inteligentní, vtipný a politický zároveň. Ví, že Simpsonovi stereotypizují každého, Apu je jedním z nejchytřejších obyvatel Springfieldu a tvůrci z něj v průběhu let udělali poměrně komplexní postavu.

Pekelný přízvuk

Zároveň je ale přesvědčený, že v myšlenkách americké veřejnosti o něm přežívá trošku jiný obrázek. The Problem with Apu začíná záznamem komikova nedávného stand-upu, během nějž jeden z diváků zakřičí repliku, jež zlidověla navzdory tomu, že ji Apu v seriálu řekne za celých osmadvacet let pouze osmkrát: „Děkujeme, přijďte zas.“ Kondabolua však hláška doprovází celý život. Narodil se v roce 1982 a zrod nejslavnějšího animovaného seriálu prožíval jako dítě, pro které byl Apu jediný Ind v televizi. Na začátku devadesátek nebyli žádní Aziz Ansari, Mindy Kaling nebo Russell Peters. Jihoasijská komunita měla pouze servilního a vychytralého prodavače s legračním přízvukem. Celé dětství slýchal tuto otřepanou hlášku a karikovanou angličtinu, třebaže jako rodák z Queensu žádný přízvuk nemá.

Právě přízvuk je podle Kondabolua tím, co Apua definuje a co je na něm pro Američany nejlegračnější. Přestože Apu bývá vtipný, v originále je často pointa vtipu především v jeho legrační, nedokonalé angličtině. Dokument nejdříve nechává z archivního interview promlouvat Apuova dabéra, bílého Američana Hanka Azariu, po němž producenti podle jeho slov chtěli „co nejurážlivější hlas“. On jim ho dal a měl úspěch. Jenže před rokem v podcastu Cracked vysvětlil Mike Reiss, producent a scenárista první epizody s Apuem, že do scénáře napsal pouze „prodavač“, a navíc tužkou připsal slova „ne Ind“, protože to by bylo příliš velké klišé. Prodavač neměl být pravidelná postava a měl jen jednu větu: „Třicet pět centů, prosím.“ Při čtení ji ale Azaria přečetl stereotypním „indickým“ hlasem, rozesmál místnost plnou bílých chlapíků a Apu byl na světě.

Je ironické, že inspirací pro přízvuk byl Azariovi Hrundi V. Bakshi, postava z komedie Večírek (1968) ztvárněná Peterem Sellersem. Se Sellersem chtěl na jednom projektu spolupracovat režisér oceňované indické „trilogie o Apuovi“ Satjádžit Ráj (právě podle hrdiny tohoto filmového opusu pojmenoval Matt Groening majitele Kwik-E-Martu). Jakmile ale Ráj zhlédl Večírek, nepřekousl Sellersovo stereotypní vypodobení a nánosy tmavého make-upu a z plánované spolupráce nadobro sešlo.

Hari Kondabolu se v dokumentu nestaví do role mluvčího celé komunity, podařilo se mu sehnat zajímavou sestavu jihoasijských herců a komiků (zmíněného Peterse a Ansariho doplňuje Kal Penn, Aasif Mandavi, Aparna Nancherla, Hasan Minhaj, Sakina Jaffrey a Utkarsh Ambudkar), kteří se svěřují, jakou roli v jejich životě Apu sehrál. Kromě šikany a běžného pokřikování jim komplikoval život třeba u castingů, během nichž prý produkce často vyžaduje „Apuův přízvuk“ místo přízvuků autentických, čímž se tato bělošská interpretace indického hlasu ve filmech a seriálech neustále recykluje. Pokud jeden herec z principu odmítne, zájemců na jeho místo, kteří musí platit složenky, je vždycky dost. Přízvuk samotný je prý coby charakteristika postavy v pořádku, jenže přízvuk coby automatická pointa vytváří otravné a vyčpělé karikatury – něco jako cikáni v Partičce nebo Vietnamci z Ohnivýho kuřete.

Nová hnědá Amerika

„Apu odrážel, jak nás Amerika vidí,“ poukazuje Kondabolu na nedostatek respektu, jemuž čelila první generace jihoasijských přistěhovalců, kteří často mluvili podobně jako on. V rozhovoru s jeho rodiči vychází najevo generační rozdíl. I když jim karikovaný mediální obraz vytvářející půdu pro předsudky vadil, nijak neprotestovali, protože jim šlo hlavně o hladké začlenění do společnosti. Ve svém stand-upu Homecoming King vzpomíná komik Hasan Minhaj na rasistické útoky na jeho rodinu po 11. září. Jeho otec tehdy stál u rozbitého a vykradeného auta, střepy se zarývaly do jeho nohou a přitom říkal: „Tyto věci se dějí a budou dít, je to cena za to, že tu můžeme být.“ V tu chvíli Minhaj začal pochybovat, jestli má dál snášet rasismus, nadávky a násilí a ještě u toho být nesmyslně vděčný. I Kondaboluovi rodiče připomínají, že má sebejistotu a zázemí, které oni neměli, a nemusí to tiše snášet.

Právě proto trvá na „punching up“ humoru a odporu k zesměšňování marginalizovaných. Ve výmluvné scéně z rozhovoru se scenáristou a producentem Simpsonových Danou Gouldem dojde na srovnání Apua a pana Burnse. Gould se Kondabolua zeptá, zda v Burnsovi také vidí jednorozměrnou postavu jako v Apuovi. Komik odpovídá, že jde o jednorozměrnou karikaturu bohatého maniaka, kterých je spousta a kteří mají reálnou moc, majitel krámku žádnou moc nemá. Na Gouldovi je v tomto okamžiku vidět, že příliš nechápe, jaký dopad může mít kreslená postavička na skutečné životy mnoha lidí.

Gould v jednu chvíli přizná, že Apuův přízvuk přijde legrační bílým Američanům a jeho úloha spočívala v pobavení konkrétního (ačkoli velmi početného) diváckého segmentu. Dokument ale zmiňuje, že Simpsonovi problematičnost Apua sami adresovali, když představili jeho synovce, vymykajícího se stereotypu. V postupném budování mnohovrstevnatější postavy ale Kondabolu nevidí nějaké autorské osvícení. Tvůrci si podle něj jen uvědomili, že obrovská část platících diváků chce vidět věrnější mediální zobrazení sebe samotných a jednoduchá stereotypizace se jim už nevyplácí tak jako dřív. Doslova. O tomto kulturním posunu hovoří Minhaj s nadsázkou jako o „nové hnědé Americe“.

Rýpnutí do většinové společnosti

Kondabolu v panelu po promítání filmu hovoří o obrazu, který měli policajti v hlavě během deportací po 11. září. Zabraňoval jim v zadržených vidět rovnocenné komplexní lidi – viděli teroristu a Apua. Problém ale není v Simpsonech jako takových, nýbrž v reprezentaci – jaké to je, když máte jen omezený vliv na to, jak je vaše komunita mediálně zpodobňována. Ironickou tečkou dokumentu je, že dabér Apua Azaria, po jehož vyjádření Kondabolu celou dobu prahne, se nakonec odmítá vyjádřit, protože se obává režisérského střihu. Bojí se, jak by s ním dokument nakonec naložil. Toto privilegium Jihoasiaté neměli.

Padesátiminutový dokument tak vlastně pouze odhaluje specifické osobní zkušenosti několika lidí s milovanou postavičkou, o nichž nemá většina diváků ponětí. Je to povzdech a zároveň rýpnutí do většinové společnosti, které vychází ze získané sebejistoty a pocitu domova tam, kde se předchozí generace cítila jako na návštěvě. Nejde o žádnou politicky korektní agendu, usilující o cenzuru a eliminaci Apua. Nemá-li být podle internetových odpůrců sociální spravedlnosti nic svaté, musí kritika mířit všemi směry. A zrovna gigant s názvem Simpsonovi tímto skromným příspěvkem opravdu neutrpí.

Autor je spolupracovník redakce.

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image