Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Moje tělo není inkubátor

Pětapadesát tisíc Poláků protestovalo proti zpřísnění potratového zákona. Katolická církev zasahuje do politiky.

„Všechny síly napnout do Varšavy!“ apelují organizátorky celostátní stávky žen – protestu, který je odpovědí na snahu o zpřísnění již tak dost striktního polského potratového zákon. Zatímco v Česku může žena rozhodovat o svém plodu do 84 dnů jeho stáří (v případě komplikací dokonce bez omezení), v Polsku si bez receptu od lékaře nekoupí ani postkoitální antikoncepci. Takzvané pilulky „den po“ lze totiž získat pouze u soukromého lékaře a ani ten nemusí recept vydat. „Někdy je těch lékařů potřeba obejít víc,“ říká studentka v autobuse, který míří z Gdaňsku na varšavský protest.

Od roku 1993 platí v Polsku jeden z nejpřísnějších interrupčních zákonů v Evropě. Ženy mohou o svém těhotenství rozhodovat pouze: pokud otěhotněly důsledkem trestného činu, pokud je ohrožen život matky, anebo pokud je plod vážně poškozený. Podle odhadů je v Polsku ilegálních potratů několikanásobně více (deset až sto padesát tisíc) než těch legálních (jeden až dva tisíce).

Fanatici

Do Varšavy se sjíždějí autobusy z celého Polska. Jejich odjezdy si účastníci organizují sami. Ten náš zařídila Katerzyna, učitelka piána, která se do Varšavy vydává i se svojí patnáctiletou dcerou. Autobus je téměř plný. Jsou zde studentky i studenti, mnoho žen ve středních letech i několik starších pánů.

„Pro mě to není jen protest o potratech, ale celkově demonstrace za liberalizaci Polska,“ říká Marta, bývalá studentka filosofie, která se účastnila i protestů v roce 2016. Vláda tehdy odmítla návrh na uvolnění potratového zákona a namísto toho podpořila ten, který měl potraty zakázat úplně, což spustilo vlnu masivních demonstrací. Protesty uspěly, ovšem namísto větší liberalizace zákona se podařilo zachovat pouze status quo – takzvaný kompromis, jenž ve skutečnosti straní především těm, kteří interrupci považují za nepřijatelnou. Zákon tak vnucuje ženám pouze jedno možné vidění světa. „Do roku 2016 jsem se o politiku nezajímala,“ říká Marta, „ale teď se já i kamarádky hodně angažujeme.“

Vláda je příliš propojena s kostelem. Proto lidé protestují.

Iniciativa Zachraňme ženy předložila parlamentu letos v lednu spolu s půl milionem podpisů návrh zákona, který by umožnil interrupci do dvanáctého týdne těhotenství nebo zavedení sexuální výchovy na školách. „Chceme jen to, co mají ženy ve většině zemí Evropy,“ vysvětlovala polská levicová politička Barbara Nowacka. Pro návrh překvapivě zvedli ruce i někteří členové vládní strany Právo a spravedlnost v čele s jejím předsedou Jarosławem Kaczyńským, návrh ale neprošel – nepodpořila ho totiž část liberální opozice, která se ze záhadného důvodu nedostavila k hlasování. Spekuluje se, že to může být pokus vládnoucí strany dostat se blíže ke středovým voličům.

Namísto uvolnění zesílil tlak ze strany iniciativy Zastavme potraty. Ta díky podpoře katolické církve získala pro svůj návrh na zpřísnění interrupčního zákona 830 tisíc podpisů. Mluvčí polských biskupů Paweł Rytel-Andriani v médiích zdůraznil, že „právo na život je základní lidské právo, a to i v prvních fázích vývoje dítěte. Bez ohledu na zdravotní stav má každé dítě nezvratitelné právo na narození“.

Podle Martiny kamarádky, další studentky filosofie, není iniciativa Zastavme potraty tak velká, jak se zdá být. Silná je prý díky tomu, že získává podpisy přímo v kostelech, kde lidé petici proti potratům podepisují často automaticky, aniž by ji četli. Den před samotným jednáním parlamentní komise o zpřísňujícím návrhu se v mnoha městech před katolickými kostely odehrály protestní akce. „Vidím nenávistné tváře,“ prohlásil o demonstrantech arcibiskup Stanisław Gądecki a dodal, že „protesty jsou vždy spojeny s fanatismem, který touží odstranit lidi, kteří nás vyrušují“. Biskupové skrze svého mluvčího požádali všechny věřící, aby se pomodlili za úspěch iniciativy.

Černý pátek

Devatenáctého března dala parlamentní komise pro spravedlnost a lidská práva zpřísňujícímu návrhu zelenou. Nový zákon by měl zakázat interrupci v případě nevratného poškození plodu – pokud by jej schválily Sejm a senát, musela by matka plod, který jeví vývojové vady, donosit. Vystavila by se tím mnohdy riziku, že se dítě narodí mrtvé, anebo brzy po porodu zemře.

Spouští se nová vlna protestů. 23. března se před Sejmem schází 55 tisíc lidí a tisíce demonstrantů vychází do ulic v mnoha dalších polských městech. Demonstrují nejenom ženy, ale i muži, lidé nad šedesát let a matky s dětmi. Je jich dvakrát více než v roce 2016. Transparenty neberou konce: „Nejsem inkubátor“, „Bůh dal rozum, kostel ho bere“ nebo „Moje tělo, moje volba“.  Tramvaje stojí a několik cestujících marně čeká, než se rozjedou. „Pojďte s námi,“ skanduje na čekající pasažéry dav, který se rozlévá varšavskými ulicemi jako řeka.

„Žena by měla mít právo výběru,“ říká starší paní během protestu, „Co když děcko bude nemocné a ona s tím problémem zůstane sama. Stát skoro nic nepřispívá. Jak má žít? Tisíc zlotých měsíčně? Na plenky to stačí, ale na nic víc.“ Studentka dodává: „Hodně lidí protestuje proti potratům, ale hodně také proti vládě. Myslím, že vláda je příliš propojena s kostelem. Proto lidé protestují.“

Protestující by se dali rozdělit do dvou skupin. Obě skupiny mají společné to, že nesouhlasí s aktuálním vývojem situace v Polsku. Jedni by chtěli zachovat stávající „kompromis“. Druzí chtějí zásadnější změnu. „Katolická církev se nezajímá o to, co je potřeba – o ducha. Cpe se moc do politiky a to odrazuje od chození do kostela,“ říká asi pětapadesátiletý muž, který je pro zachování kompromisu. „Já jsem katolík, tak bych měl říct, že nechci potraty – ale v Polsku žijí různí lidé, katolíci i nekatolíci. Nesouhlasím s tím, že by to mělo být všem nařízeno. Dejme hlas ženě. Ať ona činí podle svého svědomí. Pánbůh to pak rozhodne,“ dodává.

Osamocený muž s kapucí na hlavě, odpůrce protestu, stojí v obležení několika policajtů a v ruce svírá transparent s obrázkem malé holčičky a nápisem: „Feministko, nech mě žít.“ Několik dalších jedinců z řad odpůrců, taktéž chráněných policejní hradbou, natáhlo před Sejmem velké plachty s fotografiemi krvavých embryí. Kolem sebe zapálili svíčky. Velký dav se pomalu tlačí kolem nich a skanduje: „Ústava lidská, ne katolická!“

Právo a spravedlnost

Návrh iniciativy Zastavme potraty kritizuje Rada Evropy a varuje, že je v rozporu se závazky Polska v oblasti lidských práv. Ještě striktnější zákony má Irsko, kde může doktor v současnosti provést interrupci pouze v případě ohrožení života matky. Jak vyplývá z průzkumu Amnesty International, ženy zde často přísným interrupčním zákonem trpí psychicky i fyzicky. „Byla jsem zoufalá. Embryo přestalo růst po pěti týdnech, což znamená, že jsem měla dva měsíce v těle mrtvý plod,“ popisuje svoji zkušenost jedna z irských žen, které byl zákrok v Irsku odmítnut a jež ho musela podstoupit v zahraničí. „Jak musí být smrt blízko, abych to mohl udělat? Na tuto otázku neznám odpověď,“ říká v průzkumu irský gynekolog.

V Polsku momentálně není zřejmé, jestli navrhovaná změna zákona projde Sejmem a senátem. Jisté ale je, že pro vládní stranu Právo a spravedlnost bude těžké vyjít vstříc oběma stranám, a to obzvlášť v současné vyhrocené situaci. Arcibiskup Henryk Hoser prohlásil: „Voláme po tom, aby se tato legislativní práce uskutečnila, protože relativizace práva na život může relativizovat všechna ostatní lidská práva.“ Demonstrující kladou důraz na svobodu volby: „Ať si to rozhodnou ženy, a ne staří pánové.“ A zastánce kompromisu dodává: „Vláda je populistická. V zemi jsou různí lidé. Je těžké vložit je do jedné nádoby.“

Autor je filmař.

 

 

 

Foto Marie Sušánková

Foto Marie Sušánková

 

 

 

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image