Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Celospolečenská reforma podle amerických studentů

Američtí studenti pokračují v historicky největší akci za zpřísnění kontroly a držení zbraní.

„Je to normální. Normální do té míry, že jsem se naučila skrývat před kulkami dřív, než jsem uměla číst,“ prohlásila před tisíci posluchačů sedmnáctiletá Edna Chavez během březnového studentského pochodu za zpřísnění kontroly zbraní March of Our Lives. Chavez tím nemyslela přímo střelbu na školách, která demonstrace spustila, ale každodenní násilí páchané střelnými zbraněmi. Hromadné vraždění je jen špičkou ledovce.

Racionální požadavky

Databáze Gun Violence Archive definuje hromadnou střelbu jako incident, při němž jsou zastřeleny či postřeleny čtyři a více osob vyjma střelce samotného. Za posledních pět let se ve Spojených státech odehrálo 1624 takových incidentů, při nichž 1875 lidí zemřelo a 6848 bylo zraněno. Kolem čtyř set lidí tedy zemře každý rok při hromadných střelbách, například v roce 2016 to bylo 456 mrtvých. Vzhledem k tomu, že každoročně umírá na následky zásahu střelnou zbraní necelých 40 tisíc lidí (v posledních dvou letech zemřelo přes 15 tisíc lidí při násilném konfliktu či při nehodě a na 22 tisíc lidí si vzalo život), tvoří oběti hromadné střelby jen malé procento. Zato jde o nejviditelnější události.

Pochod March for Our Lives byl jednou z největších demonstrací mladých lidí od války ve Vietnamu.

Vzhledem k výše řečenému není například zákaz prodeje útočných pušek z minulého týdne až takový úspěch, jak se může zdát. Ačkoli jsou útočné pušky spolu s pažbou typu bump stock, umožňující automatickou střelbu, schopné nadělat obrovské škody (právě s nimi loni v Las Vegas zavraždil Stephen Paddock 58 lidí a 851 jich zranil), jejich využití při hromadných střelbách je minimální. Zákazem těchto zbraní sice „méně lidí zemře, to rozhodně není bez významu, ale je to jen malé procento všech vražd střelnými zbraněmi“, jak uvedl Andrew R. Morral z iniciativy Gun Policy in America.

Zákaz vojenských zbraní a rozšířených zásobníků je ale jen jedním z požadavků protestujících studentů, z nichž mnohé by mohly mít větší dopad. Zákaz má sice velkou podporu obyvatelstva (téměř 70 procent podle Pew Research Center), zároveň ale čelí odmítání ze strany republikánů a prosadit ho v Senátu, kde mají většinu, se v tuto chvíli zdá téměř nemožné. Podle Daniela Webstera, ředitele Center for Gun Policy and Research, by bylo lepší soustředit se na to, aby jednotlivé státy vyžadovaly k pořízení zbraní licenci, kterou by občan obdržel po absolvování zkoušky podobné třeba testům na řidičský průkaz, ale mnohem přísnější. Na tomto základě pak státy mohou specifikovat další kritéria, jako je minimální věk, přestupky zamezující pořízení zbraně a další. Webster se odvolává na studii z Missouri, která ukazuje, že zavedení těchto zákonů vedlo ke snížení počtu úmrtí.

Studenti rovněž požadují vytvoření databáze prodeje zbraní. Volají po zrušení takzvaného Dickeyho dodatku, za který v minulosti lobbovala NRA a který fakticky zamezuje vládnímu financování výzkumu v oblasti prevence újmy na zdraví způsobené střelnými zbraněmi. Dále chtějí změnit fakt, že ve většině států USA nejsou soukromí prodejci na výstavách či bleších trzích povinni vyžadovat po kupujících doklad o způsobilosti k držení zbraně. Zbraň si tak může koupit kdokoli, i člověk s kriminální minulostí.

Kontroverzní požadavky

Některé další nároky protestujících jsou o něco problematičtější. Publicistka Parker Molloy na webu Upworthy například zmiňuje, že požadavek více financí na výzkum duševního zdraví je sice sám o sobě v pořádku, ale potíž je v jeho ospravedlnění, podle kterého „mnoho těch, kdo spáchají hromadnou střelbu, trpí posttraumatickou stresovou poruchou, depresí nebo dalšími duševními poruchami“. Molloy zdůrazňuje, že toto tvrzení podporuje stereotypy, podle nichž duševní onemocnění vede k násilí, že psychiatrická diagnóza může zabránit zločinu nebo že střelci jsou zpravidla duševně nemocní samotáři. To může být pravda v určitých případech, ale výzkumy ukazují, že duševní onemocnění v těchto případech velkou roli nehraje a nemocní jsou obvykle spíše obětmi násilí (případě sebevražd).

Ani navýšení financí pro školní ostrahu není podle Molloy ideální, protože ačkoli existují jednotlivé případy, kdy ostraha zakročí (zmíněn je březnový případ z Marylandu, kde sedmnáctiletý Austin Wyatt Rollins zastřelil jednoho spolužáka, dalšího zranil a sám se střelil do hlavy), představa školy jako policejního státu je krajně problematická, zejména co se týče rizik pro nebělošské studenty, kteří jsou často vnímáni jako nebezpečnější a neposlušnější. „Nebělošští studenti nezlobí častěji, ale učitelé a školní úředníci je obvykle tvrději trestají,“ píše Jamelle Bouie pro magazín Slate. Zaznamenány jsou i případy užití absolutně nepřiměřeného násilí.

Nejkontroverznější je podle Molloy požadavek na úpravu zákona na ochranu soukromí z důvodu zlepšení komunikace mezi policejními složkami a pečovateli o duševní zdraví studentů. V případě Nikolase Cruze ale nebyl problém v nedostatku informací o jeho duševním stavu, nýbrž v tom, že u něho byl klasifikován „nízký stupeň ohrožení“ vzhledem k tomu, že měl dostatečnou péči matky, školy i poradců. Navíc tato praxe již existuje v podobě zákona Health Insurance Portability and Accountability, podle nějž mají pečovatelé povinnost informovat policejní složky, existuje-li případná hrozba. Další věc je potenciální ohrožení života lidí s duševním onemocněním, u nichž podle některých zpráv existuje šestnáctkrát větší šance, že budou usmrceni při policejním zásahu.

Fanatická opozice

Nikoho nepřekvapí, že se ve státě s natolik rozšířenou kulturou zbraní objevili i mnozí odpůrci protestů. Prakticky ihned po střelbě na Floridě se na imageboardech 8chan, 4chan a na Redditu objevily koordinované pokusy o hoaxy, dezinformace a osobní útoky na oběti. Manipulovalo se například s Cruzovou barvou kůže, aby nevypadal jako běloch. Stránka InfoWars šířila obrázek mladého muže s vtipným tričkem „komunistická párty“, aby dokázala, že Cruz byl komunista. Na YouTube se specialisté na řeč těla vyžívali v odhalování studentů jako „krizových herců“ s pokyny od FBI. Objevila se i falešná fotografie Emmy González, jak trhá ústavu. Ani republikáni nezklamali. Například člen NRA a republikánský kandidát do Sněmovny reprezentantů v Maine Leslie Gibson na Twitteru nazval González „skinheadskou lesbou“ a Davida Hogga „nestoudným lhářem“. Gibson původně kandidoval bez oponenta, ale poté, co Hogg jeho slova zveřejnil spolu s výzvou, aby se Gibsonovi v Maine někdo postavil, se protikandidáti objevili, načež Gibson nakonec sám odstoupil. Se zajímavým návrhem přišel senátor Rick Santorum, který studentům místo protestů doporučil naučit se základy první pomoci. Samostatnou kapitolou je rozhovor rappera Killera Mikea pro NRA TV. Mike se nicméně po zveřejnění rozhovoru, který poskytnul týden před protesty, studentům omluvil a vyjádřil jim podporu.

Nespočet článků přemítá o tom, že by protesty parklandských studentů přeci jen mohly vést k nějaké změně. Pochod March for Our Lives byl jednou z největších demonstrací mladých lidí od války ve Vietnamu. Debata o zbraních je stále velmi horká a nyní, když jsou v centru mediálního dění, spustili odpůrci zbraní projekt, v němž poskytují platformu nebělošským studentům, jejichž hlasy nebývají v médiích příliš slyšet. Znějí tedy ony pro mnohé nepředstavitelné zkušenosti, které Edna Chavez nazvala „normálními“.

Autor je spolupracovník redakce.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image