Foto STAN
Hnutí Stan se pomalu transformuje do variace Věcí veřejných s lidskou tváří. Hnutí Starostů a nezávislých je hnutím, ve kterém nejsou starostové, nezávislí, a nakonec se ani nikdy nejednalo o hnutí. Konglomerát více i méně sympatických postav bez jakékoli společné ideologie se pomalu hroutí a zkázu už nezachrání ani smutný kukuč největšího sympaťáka loňské předvolební kampaně, Víta Rakušana.
Rakušan tedy před jmenováním věděl, že Mlejnek byl s Redlem, klíčovou postavou celé kauzy, v dlouhodobém kontaktu. Pokud není schopen ani vyhodnotit, že za daných okolností nemůže někoho takového do čela rozvědky jmenovat, pak nemá na postu ministra vnitra co dělat.
Jeho strategie pokud možno nic neřešit naráží na své limity, kdy tím posledním je zjištění Seznam zpráv, že nově jmenovaný ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) Petr Mlejnek, se pravidelně setkával s Michalem Redlem, který se podle všeho zná shodou okolností skoro s každým, kdo se kdy ke STANu byť jen přiblížil. Nejspíš jediný člověk, který o něm nikdy neslyšel, je předseda Vít Rakušan. Což ale znamená, že ministr vnitra a předseda strany netuší, že kromě něj v této straně rozhoduje nesvéprávný mafián.
„Pana Redla neznám, nikdy jsem ho neviděl. Pokud jde o jeho případný vliv v rámci STAN, o ničem takovém nevím, a pokud by se něco takového prokázalo, budu to chtít řešit,“ citovaly Rakušana na přelomu letošního ledna a února Seznam zprávy. Dnes se ale zdá, že to Rakušan spíš řešit nechce. Není se čemu divit, problémem se stává on sám.
Petra Mlejnka do čela rozvědky jmenoval několik týdnů poté, co vypukla kauza Dozimetr spočívající v tunelování Pražského dopravního podniku, což organizoval Redl a náměstek primátora za STAN Petr Hlubuček a mnozí další. Rakušan tedy před jmenováním věděl, že Mlejnek byl s Redlem, klíčovou postavou celé kauzy, v dlouhodobém kontaktu. Pokud není schopen ani vyhodnotit, že za daných okolností nemůže někoho takového do čela rozvědky jmenovat, pak nemá na postu ministra vnitra co dělat. Ostatně tam nemá co dělat již od chvíle, kdy celá kauza vyplula na povrch a ukázalo se, že není jasné, jestli celý STAN není spíše hnutím Michala Redla, tohoto „nesvéprávného“ komplice Radovana Krejčíře.
Michal Redl, který před dvaceti lety spolupracoval s uprchlým zločincem Radovanem Krejčířem, se tehdy z trestního stíhání vyvlekl tak, že se nechal v roce 2008 částečně zbavit svéprávnosti. Jeho psychický stav se přitom zhoršuje a zlepšuje v „náhodné“ korelaci s tím, zda mu zrovna hrozí, nebo nehrozí vězení.
Jak se ale ukázalo, ještě méně svéprávné než Redl je hnutí STAN, jehož zlínská část je na rodinu Redlových napojena od začátku, kdy Redl starší financoval hnutí z hazardu. Toxické pozadí se tak s touto amorfní stranou bez idejí táhne od samých počátků.
Že je Redl propletený se STANem se přitom nezjistilo až letos, ale informoval o tom Český rozhlas již v roce 2017. Pokud se tedy letos Rakušan tvářil, že o spojení Redla a jeho hnutí v podstatě nic neví, pak by měl nejspíš o omezení svéprávnosti požádat sám. A podobným směrem může uvažovat také jím jmenovaný šéf civilní rozvědky ÚZSI, která má sbírat, analyzovat a vyhodnocovat citlivé informace za hranicemi České republiky. Není totiž úplně jasné, jak by mohl její nový ředitel něco takového zvládnout, když se mu nepovedlo vyhodnotit ani informace, které měl přímo před nosem.
Podle Rakušana jsou Mlejnkovy styky s Redlem v pohodě, protože byly jen pracovní. S nesvéprávným Redlem totiž řešil jakési neurčité a nejmenované zakázky. Možná by bylo lepší, kdyby u toho zůstal.
Na STAN se v poslední chvíli lepí jedna katastrofa za druhou a nebýt války, inflace a energetické krize, asi by se o ničem jiném ani nemluvilo. Dít se totéž za předchozího premiéra oligarchy, je už Letná dávno plná a volá po odstoupení ministra vnitra. Ten by odstoupit měl, a to nejen proto, aby se ukázal jasný rozdíl mezi vládou současnou a tou minulou, jíž velel oligarcha rozkrádající dotace. Otázkou samozřejmě je, co ze STANu bez Rakušana vlastně ještě zbude. Ale ono už toho moc není ani teď.
Autor je redaktor Alarmu.