Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Kdo jsou přátelé lidu a jak bojují proti sociálním demokratům

„Je to konec nadějím na moderní sociální demokracii.“ Kalousek „Tell the bitch to go home.“ Faust Přátelství někdy může znamenat víc než běžný sexuální sponzoring nebo přehledné spojení dvou účtů na Facebooku. Přátelství je politický vztah a bojový nástroj. Ve stranickém slangu nemodernizované a nereformované sociální demokracie se však tento neformální vztah jeví jako něco […]

„Je to konec nadějím na moderní sociální demokracii.“
Kalousek

„Tell the bitch to go home.“
Faust

Přátelství někdy může znamenat víc než běžný sexuální sponzoring nebo přehledné spojení dvou účtů na Facebooku. Přátelství je politický vztah a bojový nástroj. Ve stranickém slangu nemodernizované a nereformované sociální demokracie se však tento neformální vztah jeví jako něco svrchovaně klientelistického, prokorupčního, a tedy v podstatě protidemokratického. Oknem tzv. přátelství jako by se plíživě vracel přízrak soudruhů a soudružek. Koryta ztrouchnivělých sociálních struktur zahálejí a čekají na čerstvý proud finančních toků, ozvláštněných tekutým hněvem, tekutými hodinkami a tekutými eseji příslušných myslitelů.

Moderní západní levice přitom dávno překonala a zahodila třídní analýzu, tu teoretickou starožitnost ze století páry. K čemu taková veteš v době, kdy už jsme vlastně všichni tuláci, hráči a zevlouni.

Hygiena a chirurgie

Moderní západní levice dávno odbourává takové pozůstatky rudého teroru, jako je zákoník práce, veřejná zdravotní péče nebo bezplatné školství. Cítíte při těch slovech svědění? Dávejte pozor, možná vás právě omotává ostnatý drát.

Moderního levicového politika nemůžete oslnit luxusem, protože v něm vyrostl. Zato jeho východní protipól v přepychu stráví nanejvýš prodloužený víkend o líbánkách, a i na to si musí od západních přátel půjčit. Ani tu blonďatou nevěstu nedostane bez hypotéky. Západní levicový politik vyhraje soud nad novináři, kteří si dovolí napsat o jeho vlasech, že jsou obarvené. U jeho postkomunistického obdivovatele si toho nikdo nevšimne.

Moderní západní levice není populistická, neprosazuje referenda k složitým otázkám, kterým volič nemůže rozumět: americká vojenská základna, vstup do vojenského paktu, bombardování bývalých přátel nebo dokonce výše daní. Vždyť volič někdy ani správně neporozumí, proč volit moderní levici. Ve stále ještě nedokonalé demokracii – která je nejlepším z nejhorších vesmírů, ačkoli se přes nepřetržité sebezdokonalování ideálu dokonalosti spíše vzdaluje – je takový volič vystaven rizikovému vlivu nesystémových svůdců, extrémistů a demagogů, kteří vůči nedokonalostem demokracie necítí žádnou odpovědnost. A kde nepomůžou přátelé, nastupuje hygiena, chirurgie a možná i mezinárodní společenství.

Blízké přátele má například Sýrie. Je jich celá skupina a svou věc mají v rukou stejně pevně jako ropná latifundia. Někdy jsem rád, že tak důsledné přátele nemělo svého času Československo. Vedoucí představitelé zvládli agendu jakž takž sami, z vnitřních zdrojů a suchou cestou. Možná mi tím zachránili dětství. A ještě jsme při tom stihli být dobrými přáteli Jugoslávii a dalším potřebným zemím.

Proti politickému bezdomovectví

Moderní západní levice má za samozřejmé, že během chirurgických operací našich současných přátel existuje jeden činitel, o kterém nikdo nemůže pochybovat: nálety nejsou vyvolány hmotným zájmem. Jejich povaha je výlučně humanitární – to, co je ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku legitimitu. Ale stejně silně si moderní západní levice uvědomuje, že objektivně zhodnotit to, co se děje u našich bývalých přátel, může po smrti Václava Havla už jen sám čas.

Moderní západní levice dává své přátelství najevo nejraději se souhlasem OSN, aby ji to moc nepostříkalo, anebo, když už, tak ať to postříká všechny.

Moderní západní levice se nejezdí do Řecka flákat. Jezdí se tam učit, jak naložit s hladovými krky.

Moderní západní levice nezpochybňuje nezpochybnitelné. Nezahrává si s nebezpečným morem pacifismu, když může mít na stranickém sjezdu projev Wesleyho Clarka, a to úplně zdarma.

Moderní západní levice nepřipustí použití zbraní hromadného ničení kýmkoli jiným než západní pravicí, která je moderní vždy, protože je flexibilní, elastická a omyvatelná a nenosí fusekle v sandálech. Proto má také hodně přátel.

Moderní západní levice nestrpí vůči náboženství svých přátel žádné předsudky. Například když drží pevně svá ropná latifundia nebo když je nutné ukrást lidu to, co mu bylo rudým ďáblem zločinně vráceno.

Moderní západní levice není pouhým duchaplným spojencem svých vlastních hrobníků, ale sama se aktivně přidržuje násady. Není vyloučeno, že takovou povolnost čas od času ocení i aristokracie nějakým tím šperkem.

Moderní západní levice dávno vyrostla z levičáctví, které je dětskou nemocí nejen komunismu, ale i postkomunismu, a to v ještě větší míře.

Moderní západní levice je nejlepším přítelem lidu a sociální demokracie, přítelem tak blízkým, že to lze stěží docenit.

Levicoví liberálové jsou bez politického domova. Pravicoví voliči nemají kam se vrtnout. Fondy nemají koho sponzorovat. A je tu politická strana, jíž reálně hrozí vítězství ve volbách a která přitom potřebuje modernizovat a přizpůsobit se západním standardům. Tohle není strašení. To je řešení. Jen se řádně rozkročit přes střed a – vejdi, pravicový voliči, vstup i s celou svou zduřelou politikou!

Přátelství, to je někdy víc než láska.

 

Autor je spisovatel.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

 
Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image