Zatmění hřbitovů


Spisovatel, dramatik, muzikant a bývalý hrobník účtuje se svým povoláním a s podobou, ke které dnes hřbitovy směřují.

Varuji vás! Za okny začíná tmavá plocha Měsíce zakrývat sluneční disk a já jsem opět vyzván k příspěvku na téma hřbitovy. Jenomže já od jisté doby v jedné věci souhlasím s Kristem: Ať mrtví pohřbívají své mrtvé! Jdeš po hřbitově a všichni jsou mrtví nebo zasvěcení smrti. Mám mrtvých a hřbitovů po krk. Ať můj text tedy připomíná zatmění.

Nástup neoliberalismu do pohřebnictví

Na středně velkém pražském pohřebišti jsem pracoval jako hrobník pětadvacet let. Dá se říct, že jsem tak představoval a udržoval celkem unikátní funerální a funebrální status quo a jenom z téhle pozice bych chtěl o proměnách pohřebnictví a hřbitovů něco říct. Totiž že jsem všem těm proměnám vzdoroval, protože neznamenaly nic jiného než kšeft.

V článku, který mi byl doporučen jako výchozí materiál k mému zatemněnému pojednání, si stýská ředitel pražských hřbitovů magistr Červený na příliv levného asijského kamene na pražské hřbitovy, na jejichž historičnost si tak potrpí a zdá se, že vzhledem k charakteru ostatních provozních opatření a především jeho zvláštního nadřazeného přístupu k manuálním a kmenovým pracovníkům, bude jeho puristické tažení jedinou osou jeho neblahé mise.

Filantropie látá díry v legislativě, vše zaštítěno houslistou Svěceným, jak jinak, u nás se vždycky všechno dobro pořádně ofidlá.

Pan magistr navíc opomněl dodat, že příliv asijského kamene je důsledkem korupčního tlaku velkých kamenických firem, kterému podléhala dřívější vedení, ve kterých byl pan magistr pouhým technickým náměstkem a pravděpodobně nemohl celému svinstvu účinně vzdorovat. Tyto firmy začaly tento odpad putující k nám na zámořských lodích především z čím dál bližší Číny, velmi levně ve velkém nakupovat a prodávat za vyšší ceny, než si účtují malé firmy za kvalitní kámen z českých nebo ověřených zahraničních lomů. Jak je to možné? Právě proměnou konkurenčního prostředí za korupční. Po ovládnutí klíčových úředníků penězi obsadí komerční prostory u hřbitovních bran nabídkové kanceláře kamenické mafie, stejně jako volná hrobová místa. Velkému množství pozůstalých, pokud chtěli uložit svého nebožtíka na daném pohřebišti, tak nezbylo nic jiného než zakoupit hrob už předem osazený barevnou asijskou skládačkou za cenu přinášející kamenickému kmotrovi marži až osm set procent. K tomu jim byl zaúčtován poplatek za poskytnutí hrobového místa, odpovídající zhruba výši úplatku, který kmotr příslušnému vedoucímu pracovníkovi zaplatil za jeho poskytnutí. Takže vlastně fér, jen s poznámkou, že jinak je ze zákona poskytnutí hrobového místa bezplatné a je povinností hřbitovní správy volná místa zájemcům z řad veřejnosti poskytovat. Když jsou všechna skoupena na spekulaci, přechází tato magistrátní kompetence do soukromého sektoru, a pokud odmítnete část svých úspor vyhodit za mizerně řemeslně zpracované a postavené (šetří se i na odborné síle) hrobové příslušenství z bezcenného interiérového kamene hýřícího těžko definovatelnými barvami, můžete si svého nebožtíka dát pod stříbrný smrček u chaty nebo do skříně.

Magistr Červený, a znovu připomínám, přímý současník této praxe ve vysoké funkci, dnes přichází s řešeními připomínajícími snahu okrašlovacích spolků, kultivujících v předminulém století návštěvníky přírody altánky ve tvaru červené muchomůrky. Nějaký kvalitní kamenický či rovnou kamenosochařský výrobek, vzešlý pravděpodobně z náročného výběrového řízení, postaví prý u vchodu do hřbitova (jako by tam z dob minulých nikdy žádný nestál) a spolehne se na to, že bude k jeho nákupu inspirovat příslušníky národa, který konzumuje potravinový, mentální i kulturní odpad s vehemencí, která nemá ani ve východní Evropě obdoby. Zábavný je také projekt adopce opuštěných hrobů, který je formulován a postaven jako zvláštní druh vydírání zodpovědné veřejnosti. Pokud ta peníze na další existenci vzácného náhrobku nedá, bude jej hřbitovní správa muset hodit do chřtánu novému nájemci (byznys je byznys), který s ním přeci může naložit, jak se mu zlíbí (soukromé vlastnictví opravňuje k ničení). Takže zachraňujte, čas běží. Filantropie látá díry v legislativě, vše zaštítěno houslistou Svěceným, jak jinak, u nás se vždycky všechno dobro pořádně ofidlá.

Úpadek starého řemesla

Když jsem svěřené středně malé pohřebiště nadobro opouštěl, napočítal bys asijské svinstvo, které pana ředitele tolik bolí, na prstech. Jak je to možné? I navzdory nabízeným provizím a výhrůžkám ze strany nadřízených jsem spolupráci s kamenickými mafiány celé ty roky úspěšně odmítal. Nikoliv z důvodu ryzího charakteru, ale z čistě praktických důvodů. Jste-li profesně svázán s určitým místem, jste v automatické odpovědnosti vůči jeho návštěvníkům po všechen čas, který tam jste. Každá špatně provedená práce a nekvalitní materiál, které těmto návštěvníkům zprostředkujete, pracuje proti vám, proti vaší důvěryhodnosti. To negativně ovlivňuje možnosti vašeho přivýdělku. Tento eticky závadný mechanismus magistr Červený odmítá a jeho projevy přísně trestá. Je to pochopitelné, protože on by jistě z desetitisícového (u dělníka) či třináctitisícového platu (u hrobníka) svou rodinu uživil. Pravděpodobně i z tohoto důvodu se pracovní podmínky, profesní postavení a příjmy zaměstnanců za jeho působení rapidně zhoršily. Dá se říct, že magistr Červený, kromě výroku, že manuelní pracovníci hřbitovů vlčí, pro tyto vlky nehnul ani prstem. Není divu u křesťansky orientovaného a manažersky osvíceného pedagoga, který je přesvědčen, že budoucnost oboru, kterému má sloužit, nestojí na lidech, ale na vlastivědě, u člověka, který navzdory svému humanitnímu vzdělání neví, že kromě paměti historické, je tu paměť oborová, oborový étos, které jmenováním a podporou nekompetentních, a tudíž na různé způsoby zamindrákovaných osob v nižším vedení vymýtil a s nimi nejspíš i to, o čem ohledně hřbitovní budoucnosti sní, zapomněl, či neví, že ve zlaté prvorepublikové éře pražských hřbitovů, ke které se tak upíná, měl hrobník status státního zaměstnance, výsluhu a tomu odpovídající samostatné kompetence rozvíjející pohřebnický obor v těsném sepětí s praxí. Magistr Červený jde opačnou cestou, kterou velí naše doba. V důsledku jeho bezdůvodné, rutinně povinné manažerské čistky, která kupodivu nezahrnula spolupracovníky kamenické mafie, postupně odešli všichni kmenoví zaměstnanci, znalci praxe, držitelé oborových standardů, znechucení a demotivovaní, na jejich místa nastoupili bývalí policisté, zkrachovalí komunální politici, představitelé obskurních funerálních spolků, z jejichž činnosti se každému řádnému hrobníkovi obracel žaludek. Zjevení říčanského funerálního klauna , inženýra Stejskala, ve vedoucí funkci na největším pražském hřbitově bylo přímo ztělesněním zlého snu. Tento medializovaný fušer proslul kšeftováním s hrobnickými certifikáty, které uděloval každému, kdo byl ochoten zaplatit, vyndat pět podstrčených suchých kostí z mělké šachty a vykopat na jeho cvičné loučce půlmetrovou jámu, která symbolizuje výsměch hrobnickému řemeslu, které začíná až na víku první rakve, někde okolo metru čtyřiceti hloubky, a exhumací nezetlelých ostatků z kovové rakve v těsné hrobce plné vody.

Možná se někomu budou zdát tato slova moc příkrá, když ale věnujete nějaké práci čtvrtstoletí života a hloubka hrobů, které jste vykopal se blíží kilometrové hloubce, když jste člověkem praxe a pevného vztahu k místu jejího vykonávání, je řádění zlatokopů a zoufalců ve vašem už tak podceňovaném a mizerně placeném oboru výsměšnou urážkou. Jediná otázka, kterou má cenu panu Červenému položit je ta, zda už tyto pracovníky adekvátně nahradil. Jestli jeho současní zaměstnanci vědí, jaká je správná poloha nebožtíka vůči oltáři a další desítky (nejspíš bezvýznamných) profesních znalostí, a především, jestli mají pocit, že vykonávají řemeslo nebo se cítí podřadnými a levnými pracovními silami. Nic jiného nemá cenu. Kantorské duše jsou prokletím našeho národa, na tom si stojím, je to učiněná katastrofa.

Možná se někomu bude zdát, že si vyřizuji účty. Ano, je tomu tak, nejsem totiž žádný novinář hledající chiméru objektivity, jsem krajně subjektivní umělec, rozzuřený umělec, to má pan magistr zkrátka smůlu. On je diletant nemající páru o tom, čemu řízením komisí a slepého osudu šéfuje, já jsem hladový vlk, který ho chce zadávit, a tak bude nejlépe má tvrzení pramenící z bezprostřední osobní zkušenosti vyvrátit.

Beznadějné vyhlídky

Socialismus zaplavil hřbitovy pohromou umělého kamene, nový kapitalismus pohromou měkkých a barevných vystýlek čínských kamenolomů. Paradoxně je kámen umělý o mnoho odolnější. Odliv secesní a funkcionalistické kvality do drtiček kamene trvá napříčrežimně, stejně jak nástup prefabrikovaných skládaček na její místo. A taková zůstane i budoucnost. Zbude nám také neomezená kontrola a unifikace, padesát odstínů šedi a sto padesát vágních barev na jednom zfušovaném náhrobku. Budoucností pražských hřbitovů je drahá firma uklízející pražské hřbitovy v komunálním režimu namísto hřbitovních dělníků a zahradníků a tmavá dodávka rozvážející z nějaké centrály indiferentní a lhostejné kopáče po funerální šmírou zamořených a zároveň marketingovou pseudoúctou galvanizovaných hřbitovech namísto kvalifikovaných hrobníků.

Po smrti chci spálit a popel vysypat do vod Rudického propadání u Jedovnice.

A myju si ruce, Kriste, protože navzdory mé touze všechno podpálit, bylo mým posledním funerálním činem prosazení a osazení kvalitního sochařského díla Martina Zeta jako budoucího náhrobku nakladatele Mečla na hřbitově v Bubenči (oddělení 7 ve staré části), i přes odpor kompetentních úřednic, považujících každou kamennou věc jiného než jim obvyklého tvaru za diverzi a provokaci. Tím má dobročinnost skončila, a pokud bych měl na podobné věci čas a byl o něco výrazněji pomstychtivý, otevřel bych cestu na české hřbitovy francouzským laminátovým náhrobkům, které mohou v důsledku kreativity perverzáků ze země galského kohouta mít třeba tvar vaší oblíbené elektrické kytary. Jeden velký a růžový, připomínající vagínu, bych postavil u hlavního vchodu Olšanského hřbitova jako symbol snah současného ředitele. Hermetický symbol chaosu a zla pramenícího z nevědění. A vedle ještě velkou muchomůrku. Ne… Hadovku smrdutou! Ta vypadá jako penis. Potom bych oba objekty, inspirován uměleckými postupy Davida Černého, uvedl do vzájemné pohybové interakce.

Zatmění Slunce mě opravdu nezastihlo v dobré a smířlivé náladě. Však jsem vás varoval! Však jsem vás všechny důrazně varoval!! Ať mrtví pohřbívají své mrtvé!!! Máš recht, bratře Kriste, a ostatní živí, jak to dobře formuluješ ve svém Novém zákoně, ať vezmou svůj kříž a jdou z tohoto slzavého údolí plného nespravedlnosti co nejrychleji do prdele.

Autor je spisovatel.

 

A2LARM