Bruno Latour: Nikdy jsme nebyli moderní


V dalším dílu víkendového seriálu o knihách představujeme esej Bruna Latoura, který nahlíží modernitu jakožto souhru praktik „čištění“ a „mísení“.

„Dokonalá symetrie mezi rozebráním [Berlínské] zdi hanby a koncem bezmezné Přírody je neviditelná jen pro bohaté západní demokracie. Socialismus v různých svých podobách zničil své národy i ekosystémy, zatímco mocnosti Severu a Západu byly schopné zachovat své národy i část svého venkova skrze zničení zbytku světa a přivedení jeho národů k servilní chudobě. Odtud dvojitá tragédie: bývalé socialistické společnosti si myslí, že mohou oba své problémy vyřešit napodobením Západu; Západ se domnívá, že oběma problémům utekl, a věří, že má ponaučení pro ostatní dokonce i ve chvíli, kdy nechává Zemi a její obyvatele zemřít. Západ se považuje za jediného majitele chytrého triku, který mu umožní vyhrávat do nekonečna, a zatím už zřejmě všechno prohrál,“ napsal na začátku devadesátých let Bruno Latour v knížce Nikdy jsme nebyli moderní (francouzsky vyšla poprvé v roce 1991).

Když nadáváme na „systém“, nezapomeňme do něj nikdy zahrnout i silnice, ropu, CO2, kreditní karty či databáze.

Latour nabízí originální interpretaci modernity jako souhry praktik „čištění“ (purifikace) a „mísení“ (hybridizace). Moderní společnosti, které se zvykly považovat se za jiné a vyspělejší, protože jsou schopné důsledně oddělovat faktické od normativního a rozlišovat mezi vědou, politikou, etikou, ekonomikou či náboženstvím, se v tomto smyslu nikdy moderními nestaly. Naopak – čím úspěšněji jsme sami sebe přesvědčili o své schopnosti čistit a odděleně spravovat různé oblasti skutečnosti, tím méně jsme schopni registrovat a zároveň kontrolovat neustále probíhající mísení, při kterém vznikají nové procesy a skutečnosti, jako například děti ze zkumavky, oteplování klimatu nebo intimní propletení lidských subjektivit a informačních technologií.

Mísení a „nečistota“ reality nejsou samy o sobě problematické; naším problémem je podle Latoura to, že před ní často zavíráme oči, jako kdyby moderní svět už byl navždy přehledný a rozumný. Naše současné environmentální, sociální či ekonomické potíže nevyřešíme tím, že je budeme svěřovat do rukou stále specializovanějších odborníků. Naopak potřebujeme vytvářet hybridní agory, jazyky a instituce, které nám dovolí jednat napříč (údajně nesouměřitelnými a oddělenými) expertními a politickými, společenskými a přírodními, lidskými a mimolidskými světy a skládat z nich postupně a vždy jen dočasně svět společný.

Politika asociací

V čem je Latour inspirativní pro levicové myšlení? V rozporu s tím, co se o autorovi a teorii sítí aktérů (Actor-Network Theory) někdy v sociálněvědních kruzích říká, jeho přístup není nepolitický. Sama úvodní citace ukazuje opak. Důležité ale je, že ve svém myšlení nepracuje s velkými kategoriemi (jako kapitalismus nebo neoliberalismus), které by bylo možno použít jako jednoduché vysvětlovací principy. Naopak jsou to právě tyto údajně velké, pevné a opresivní skutečnosti, které je třeba pečlivým empirickým studiem popsat, a tím rozklížit.

Na rozdíl od marxistické tradice nepracuje Latour s pojmem „falešného vědění“ či jinými tajemnými silami, které hýbou společnosti. Když budeme pečlivě následovat aktéry, nakonec nám sami vysvětlí, co a proč činí. Dalším klíčovým přínosem pro levicové myšlení je podle mě to, že Latour do sociologické analýzy přibral věci, materiály, zvířata, přístroje, technologie, které nejsou jen pasivními nástroji v rukou lidí a prostředky pro realizaci jejich zájmu. Prosazují se, směrují dění, aktivně spoluutvářejí skutečnost a vstupují s námi do mnohostranných vztahů. Sociologie proto nemá být vědou o lidské společnosti, ale o propojeních či asociacích různorodých entit, ustavovaných právě v těchto propojeních. Když nadáváme na „systém“, nezapomeňme do něj nikdy zahrnout i silnice, ropu, CO2, kreditní karty či databáze. Trvanlivost a tvrdost současného systému (ať již mu budeme říkat kapitalismus nebo jinak) je tvořena nejen lidmi a jejich úmysly, zlou vůli a sobectvím elit, ale také spoustou věcí, materiálů a technologií, které jsou v něm zapojeny a mobilizovány a které ho často udržují nebo vychylují samopohybem. A právě porozumění těmto specifickým propojením a kapacitám vytváří možnosti pro změny.

Kniha Nikdy jsme nebyli moderní vyšla ve slovenském překladu v roce 2003 v nakladatelství Kalligram, v češtině je z autorova díla k dispozici zatím pomálu. Vydání antologie Latourových textů v češtině připravuje na příští rok nakladatelství Tranzit.

Autorka je socioložka.

 

A2LARM