Nedokážu popsat, jaký emocionální kolotoč zažívám poté, co jsem se zúčastnil pohřbu Muhammada Aliho, a o tři dny později modlitby ve Washingtonu za padesát zavražděných z orlandského klubu Pulse. Stalo se to opravdu v ten samý víkend? Kontrast je více než tragický.
Dozvědět se o nelítostném vraždění převážně hispánských LGBT lidí během měsíce hrdosti je samo o sobě zdrcující. Ale vidět Donalda Trumpa a sebranku těch nejhorších homofobních fanatiků, jak se plácají po ramenou s téměř škodolibým úsměvem, protože střelec byl muslim, je o to horší. Jak prohlásil chvalořečník Billy Crystal, Muhammad Ali věnoval druhou půlku svého života stavění mostů. Tyto mosty jsou křehké, a právě proto na nich záleží. Je mnohem jednodušší je prostě spálit. Přesně o to však střelec usiloval a je až odporně ironické, že celý pravicový aparát mu nyní po jeho smrti zdatně sekunduje.
Je mnohem obtížnější obětovat sebe sama ve jménu míru než vzít do ruky zbraň v honu za násilím.
Co na tom, že podle všeho byl střelec – jeho jméno odmítám napsat – americký občan. Co na tom, že koupil automatické zbraně legálně, že to byl násilník opovrhující ženami, že pracoval téměř deset let pro jednu z těch záhadných soukromých bezpečnostních firem. Navíc ani nebyl pobožný. Fakt je, že mocní lidé si své padouchy rádi vytváří sami. Takže nakonec za to nebudou zodpovědní fanatici do zbraní, lidé plní nenávisti léčící si své problémy násilím na ženách nebo interní kultura zmiňovaných soukromých bezpečnostních firem. Budou to muslimové. Zvolí si tuto verzi příběhu.
Je to celé příšerné. Ale i tak na tuto lavinu nenávisti nenacházím lepší odpověď než poselství pohřbu Muhammada Aliho. Celá pohřební mezináboženská mše byla jeho poslední vůlí – aktem vzdoru proti antiislámskému fanatismu, což ilustrovalo třeba to, že nejmocnější hlas proti nenávisti patřil rabínovi Michaelovi Lernerovi. I když nebyl zdaleka jediný. Celý den svedl dohromady ateisty spolu s lidmi všech náboženství z celého světa, aby vzdali hold člověku, který byl natolik odvážný, že se postavil impériu, rasismu a státu, a zároveň byl natolik dobrosrdečný, že usiloval o lepší budoucnost pro lidstvo.
Zemřít ve správný čas
Když se během úžasného obřadu Yolanda Ali loučila se svým manželem, s nímž strávila třicet let, řekla před rodinou, přáteli, 22 tisíci lidmi na KFC Yum! stadiónu a celým zbytkem světa následující slova: „Muhammad chtěl, abychom vnímali jeho náboženství, islám, opravdový islám, jako náboženství lásky. Pro své náboženství se odmítl podílet na válkách a násilí. Pro své náboženství byl ochoten obětovat všechno, co měl a kým byl, aby uchránil svou duši a následoval učení proroka Muhammada, mír s ním. I po své smrti má Muhammad co říct. Sděluje nám, že jeho víra po něm žádala, aby se vydal tou obtížnější cestou. Je mnohem obtížnější obětovat sebe sama ve jménu míru než vzít do ruky zbraň v honu za násilím.“
K tomu ještě dodala (a jen při přepisování jejích slov mi běhá mráz po zádech): „Víte, jak tak přemítám o životě svého muže, je jednoduché zaměřit se na jeho očividný talent. Jeho znamenitost v ringu, v němž po dlouhá léta tančil jako šampión v záři světel. Méně zřetelný je ale jeho mimořádný smysl pro načasování. Jeho dovednost být ve správnou chvíli na správném místě se zdála být řízena vyšší mocí.“
Musíme se snažit porozumět načasování Aliho odchodu, který se odehrál ve stejný víkend jako nejkrvavější masová střelba amerických dějin od časů masakru u Wounded Knee. Musíme jeho život využít v boji s fundamentalismem, který chce náš svět rozdělit na dva válčící tábory: tábory, které se shodnou na tom, že LGBT komunita je něco, co je třeba démonizovat, utlačovat a zničit, jakmile se objeví příležitost. Odkaz a slova Muhammada Aliho potřebujeme víc než kdy dřív. Nesmíme zapomenout na člověka, který věděl, jak důležité je pojmout vlastní pohřeb jako poslední akt odporu. Potřebujeme příklad někoho, kdo řekl: „Ve válce jde o jedno – zabíjet, zabíjet, zabíjet, zabíjet a nikdy nepřestat zabíjet nevinné lidi!“ Tato válka se vrátila, nejen do Orlanda, ale i do životů nevinných rodin napříč celým Blízkým východem.
Víc než cokoli jiného se dnes potřebujeme inspirovat v člověku, který obětoval úplně všechno, aby se postavil nesmyslnému násilí. V nejbližší budoucnosti to budeme muset učinit taky.
Autor je sportovní komentátor a redaktor amerického časopisu The Nation.
Z anglického originálu The Orlando Killings and the Message of Muhammad Ali’s Funeral, publikovaného na stránkách amerického časopisu The Nation, přeložil Lukáš Pokorný.