V květnu vzbudila značnou mediální pozornost studie mezinárodní organizace Oxfam, která zkoumala podmínky pracovníků v americkém drůbežím průmyslu. Kuřecí je v Americe konzumováno nejvíce na světě, v loňském roce bylo zabito téměř devět miliard kuřat, takže v průměru snědl každý Američan přes čtyřicet kilo kuřecího masa. Poptávka je obrovská, o třicet procent vyšší než před dvaceti lety, proto je na zaměstnance vyvíjen enormní tlak.
Těhotné ženy bez úlev
Studie s názvem No Relief se zaměřuje na továrny čtyř největších firem, Tyson Foods, Perdue Farms, Sanderson Farms a Pilgrim’s Pride, které tvoří zhruba šedesát procent veškerého trhu s drůbežím, a dochází ke třem závěrům: zaměstnanci pracují za extrémně nízký plat, je zde zvýšené riziko zranění nebo nemoci a zaměstnanci pracují v prostředí plném strachu a šikany. Běžnou praxí, která dala studii název, je upírání práva na návštěvu toalety mimo přísně vyhrazenou dobu. „Já a spousta dalších nosíme pampersky,“ upozorňuje jedna z pracovnic, jejichž zaměstnavatel se domnívá, že odejít na záchod je privilegium, nikoli základní právo. Zaměstnancům často nezbývá než močit a kálet přímo při zpracovávání potravin. Někdy mohou odejít na záchod, seženou-li za sebe náhradu, ale i tak na to obvykle mívají jen pár minut. Často se tak z pracovního úboru svlékají za běhu a riskují úraz, neboť podlaha bývá kluzká od vody, krve nebo tuku. Leckteří pracovníci byli nuceni jít „na kobereček“, když se opozdili o jedinou minutu. Spousta z nich situaci řeší tím, že příliš nejí a pijí minimum tekutin, aby v pracovní době na záchod vůbec nemuseli.
„Já a spousta dalších nosíme pampersky,“ upozorňuje jedna z pracovnic, jejichž zaměstnavatel se domnívá, že odejít na záchod je privilegium, nikoli základní právo.
Ovšem i nadřízení jsou pod tlakem, protože musí udržet rychlost produkce a dodržovat kvóty. V důsledku tedy ignorují nebo zesměšňují požadavky zaměstnanců, vyhrožují jim vyhazovem nebo volí jinou formu šikany. Pouze hrstka dotazovaných pracujících odpověděla, že jsou jejich práva na toaletu respektována. Tyto výjimky pocházely z továren, které měly vlastní odbory, a zaměstnanci v nich byli informováni o svých právech.
Vedle toho, že zaměstnanci nemohou vykonat základní tělesné potřeby, čímž je jim systematicky upírána elementární lidská hrdost, jim pochopitelně hrozí i zdravotní problémy. Nepravidelné vyměšování může vést k zánětům močových cest, které, nejsou-li léčeny, mohou způsobit zánět ledvin projevující se horečkami, bolestmi zad, závratěmi a zvracením. Vstřícnosti se nedostává ani menstruujícím ženám. Ty často čelí výhrůžkám nebo ponižování. Ohled není brán ani na těhotné ženy, pro něž je infekce obzvlášť riskantní, neboť může ohrozit je samotné i plod.
Čtyřicet kuřat za minutu
V drůbežím průmyslu se navíc masově užívají antibiotika pro podporu tělesného růstu kuřat, a u zaměstnanců tak vzniká vůči antibiotikům imunita, čímž se léčba případné infekce značně komplikuje. K tomu je třeba přičíst rizika spojená se samotným výkonem pracovních úkonů, ať už jde o deformace rukou vznikající v důsledku dlouhodobých repetitivních úkonů, jejichž počet se během dne vyšplhá na několik tisíc, nebo o zranění spojená s manipulací s ostrými předměty ve stresujícím a hlučném prostředí. V průměru se v jedné továrně zpracuje 180 tisíc kusů drůbeže denně, jeden zaměstnanec tak porcuje kolem čtyřiceti kuřat za minutu.
Od sedmdesátých let monitoruje pracovní podmínky v masozpracujícím průmyslu vládní oddělení OSHA (Occupational Safety and Health Administration), jenže je dlouhodobě podfinancované a nemá dostatek zaměstnanců. V roce 2013 například provedlo kontrolu na méně než jednom procentu všech pracovišť v USA. V reakci na zprávu Oxfamu napsala bývalá pracovnice OSHA Debbie Berkowitz: „Přístup na toaletu zaručují americké zákony o ochraně zdraví a bezpečnosti, ale trvalo by sto let, než by národní oddělení pro bezpečnost pracujících, které nemá zaměstnance, navštívilo každé pracoviště aspoň jednou.“
Drtivou většinu z více než čtvrt milionu zaměstnanců v drůbežím průmyslu tvoří etnické menšiny, imigranti a uprchlíci, často ze zemí jako Barma, Súdán či Somálsko, kteří byli zaměstnáni v rámci začleňujících programů. Pro tuto část populace je obtížné se daným podmínkám vzepřít – často je jim vyhrožováno deportací a vyhazovem.
The National Chicken Council, obchodní sdružení zastupující americký drůbeží průmysl, vydalo prohlášení, v němž vyjádřilo znepokojení nad zjištěnými daty, ale zároveň zprávu Oxfamu kritizovalo za přílišné zobecňování na základě několika anonymních prohlášení zaměstnanců. Podle něj jsou tyto případy ojedinělé. Oxfam se však brání tím, že studie je výsledkem tříletého výzkumu a stovek rozhovorů s bývalými i současnými pracujícími, lékařskými odborníky a právními zástupci zaměstnanců. Spolu s tím sledovala a zohledňovala průběžně ostatní studie věnující se stejné problematice.
Autor vystudoval sociální a kulturní antropologii na FHS UK.