Dvacet minut „akce“ za tři měsíce vězení

Případ ze Stanfordské univerzity je varovnou zprávou o sexuálním násilí mezi vysokoškolskými studenty i o postoji americké společnosti ke znásilnění obecně.

Ve Spojených státech amerických čeká na podpis kalifornského guvernéra nový zákon (AB 2888) o znásilňování osob, které jsou v bezvědomí.  Proč potřebují v USA tento speciální zákon, který stanovuje minimální počet let strávených ve vězení za tento čin? Před více než rokem byl násilník přistižen přímo při znásilňování bezvědomé ženy. Následný proces, jehož výsledek vedl k vytvoření nového zákona, je znám jako tzv. stanfordský případ.

Rape culture

V lednu 2015 šly dvě sestry na večírek. Rozdělily se. Ta starší se probudila ráno v nemocnici. Co se odehrálo před tím, ví jen z policejního spisu a fotografií, které byly na místě činu pořízeny. Měla velké štěstí. V momentě, kdy Brock Turner znásilňoval bezvědomé tělo této ženy, jeli kolem na kole dva studenti ze Švédska, zastavili a Turnera zadrželi. Znásilnění se odehrávalo za popelnicí v jednom z nejelitnějších kampusů v USA. Turner za svůj čin dostal šest měsíců vězení z maximálních čtrnácti let. Po třech měsících ho v září 2016 propustili.

Statistiky organizací, které se zabývají sexuálním násilím na univerzitách v USA, říkají, že pokud se něco nezmění, každá pátá nastupující studentka bude na amerických kolejích sexuálně napadena.

Případ vyvolal řadu reakcí. Na jedné straně se lidé blízcí viníkovi (například Turnerova kamarádka z dětství Leslie Rassmussen) snažili soudce přesvědčit, že takhle se to na kolejích prostě dělá. Lidé se opijí a pak bez souhlasu toho druhého znásilňují. Turner prý není typ opravdového násilníka a z jeho strany se jednalo jen o mladickou nerozvážnost. Vlastně si za to mohou ty holky samy. Kromě Turnerova údajně bezproblémového vztahu k ženám zmiňovala americká média, že tento student Stanfordské univerzity byl nadějným, skoro olympijským plavcem. Turner tak, ovšem i díky penězům a právníkovi, získal auru nedotknutelného bílého muže, který uklouzl a který si nezaslouží být tvrdě potrestán. I jeho otec nazývá znásilnění ženy v bezvědomí „dvacetiminutovou akcí“, která by přece neměla jeho synovi zkazit celý jeho život. Dopis oběti, která ponese následky činu po zbytek svého života, zřejmě soudce nečetl. Přeživší žena popisuje nejen své pocity prázdnoty a nenávisti vůči vlastnímu tělu, ale také zlost, která se v ní kupila, když musela projít otázkami Turnerova advokáta, který se ze všech sil snažil soudce přesvědčit, že žena, byť v bezvědomí, se vším, co jí Turner navrhl, souhlasila.

Není násilník jako násilník

Soudce Aaron Persky, který odsoudil Turnera na šest měsíců vězení, evidentně nevyužil svoji moc k tomu, aby ukázal, že znásilnit osobu v bezvědomí je čin, který má být adekvátně potrestán. Pro srovnání: v jiném procesu Persky odsoudil muže za sexuální napadení spolubydlící ženy ke třem letům vězení. Tenkrát se ale nejednalo o bílého studenta Stanfordu, nadějného olympionika, ale o imigranta z El Salvadoru Raula Ramireze. Proti nízkému trestu v „případu Turner“ se vzedmula vlna nevole a sepisují se petice za odvolání soudce Perskyho.

O sexuálních napadeních na amerických kampusech se ví už dlouho. Napadání a znásilňování však obyčejně zůstávalo za zdmi ředitelen univerzit a doposud se z něj nestalo široce diskutované téma. Velmi barvitě celou situaci vystihl dokumentární film Kirbyho Dicka The Hunting Ground natočený roku 2014. Film bylo možné zhlédnout i u nás, a sice během filmového festivalu Jeden svět pod názvem Lovný revír, anebo na olomouckém AFO jako Honitbu. Na osudech konkrétních žen ukazuje, že vedení univerzit se snaží sexuální napadení a znásilňování zamést pod koberec, aby nedocházelo k pošpinění dobrého jména univerzity, aby škola nepřišla o své financování bohatými sponzory a rodiči nebo aby nedošlo k odlivu sportovních hvězd.

Lady Gaga se svou písní Til It Happens To You vede celou kampaň – oběti napadení či znásilnění se dokonce tetují společným symbolem, který má ukázat, že bojují proti této formě násilí a že potrestáním viníka nic nekončí. Statistiky organizací, které se zabývají sexuálním násilím na univerzitách v USA, říkají, že pokud se něco nezmění, každá pátá nastupující studentka bude na amerických kolejích sexuálně napadena. Jen po dobu výkonu trestu Brocka Turnera, tedy za tři měsíce, bylo podle odhadů v USA znásilněno 75 tisíc žen. Tato čísla jsou odhadována na základě nahlášených znásilnění. Otázkou je, kolik znásilnění a sexuálních napadení nahlášeno nikdy nebylo.

Ne znamená ne

V Česku je toto téma relativně nové. Výzkumem sexuálního obtěžování ve vysokoškolském prostředí se zabývají zejména Irena Smetáčková a Petr Pavlík z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy a Marta Vohlídalová ze Sociologického ústavu. Vohlídalová poukazuje na skutečnost, že výskyt sexuálního obtěžování na vysokých školách v Česku je relativně častý jev, přičemž studující jsou k němu tolerantní, zejména pokud jde o jeho „měkčí“ formy. Jak ovšem shodně ukázaly oba výzkumy, více než dvě třetiny studujících se během svého studia setkaly s různými formami genderového obtěžování (např. znevažující komentáře, používání nevhodných sexualizovaných materiálů při výuce, znevýhodňování žen nebo mužů), kolem dvaceti procent studentů a studentek pak zažilo nevítanou sexuální pozornost ze strany svých vyučujících (např. různé hovory na sexuální témata, nevyžádaná pozvání na nepracovní schůzky za účelem seznámení apod.) a okolo devíti procent se setkalo s explicitními formami obtěžování (vydírání, různé explicitní fyzické projevy jako osahávání apod.).

Tvrdší tresty pro odsouzené? Turner je jeden z mála násilníků, kteří byli odsouzeni a nastoupili do vězení, byť na směšně krátkou dobu. Spousty případů se odloží pro nedostatek důkazů. Mohou vyšší tresty zastavit násilníky? Nebo je zastaví zákaz alkoholu v kampusech? Má snad někdo, kdo je opilý, právo znásilnit někoho dalšího, ať už opilého, v bezvědomí nebo střízlivého? Má snad žena nevycházet z pokoje po osmé večerní? Nebo se prostě budeme muset snažit změnit chování společnosti k ženám jako k sexuálním objektům a přestat normalizovat znásilnění? Opravdu si „o to říkala“? Není to spíš tak, že ten, kdo znásilňuje, sexuálně obtěžuje a napadá, diskriminuje apod., by prostě měl vědět, že takovéto činy nebude společnost tolerovat?

Kauza, která teď v USA probíhá kolem stanfordského případu, je pomyslným vrcholem ledovce. Vznikají různé iniciativy, které upozorňují na absurdní mírnost trestu pro Turnera. Příkladem je nápis „Když znásilním Turnera, dostanu taky jen tři měsíce?“ nebo inscenované fotografie znásilnění. Znásilnění je neodpustitelný čin, který nemá polehčující okolnosti. Nelze argumentovat tím, že si za to oběť mohla sama, byla příliš provokativně oblečená, laškovně se dívala nebo šla po ulici moc pozdě na slušnou ženu. Zapomeňme na všechny ty rady, které říkají, jak se nenechat znásilnit, a zároveň přesouvají část viny na oběť. Ne znamená ne.

Autorka je demografka a socioložka.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies