Ameer Alkhawlany studuje doktorát z biologie, žije v Krakově a pochází z Iráku. Je ale také obětí neschopnosti a rasismu ze strany polských úřadů: poslední měsíc strávil ve vazbě pro cizince a nyní mu hrozí deportace – bez udání důvodu. Lze se domnívat, že jeho uvěznění souvisí s tím, že odmítl spolupráci s polskou Interní bezpečností agenturou (ABW). Její agenti Alkhawlanyho kontaktovali v červenci krátce před papežovou návštěvou Polska. Chtěli, aby infiltroval muslimskou komunitu v polských městech. Nevinného studenta může před nespravedlivým uvězněním a vyhnanstvím ze země, kterou si vybral pro studium a život, zachránit jen důrazný tlak na úřady.
Xenofobní hysterie
V červenci tohoto roku přišla polská vláda s přísným protiteroristickým zákonem, podle něhož mohou být lidé zatčeni bez uvedení důvodu nebo podání žaloby a mohou strávit až dva týdny ve vazbě. Tento zákon je nebezpečný zejména pro cizince – v kombinaci s cizineckým zákonem totiž dovoluje úřadům prodloužit vazbu a cizince deportovat bez uvedení důvodu, „pokud si tak žádá veřejný pořádek, obrana nebo bezpečnost“. Netřeba říkat, že nejvíce jsou ohroženi lidé pocházející ze Středního východu, Kavkazu a Střední Asie. Většina cizinců z muslimských zemí v Polsku jsou studenti nebo akademici na výměnných pobytech. V médiích se díky nim objevily zprávy o kontaktech s polskou tajnou službou, která je nutila ke spolupráci.
Jedná se o vysloveně kafkovskou situaci: obžalovaný ani jeho advokát nemají tušení, z čeho jsou obviněni, a nemohou tak připravit obhajobu.
To všechno se děje v zemi, ve které nedostatek jakékoli vážné hrozby nutí bezpečnostní služby zoufale se pídit po „teroristických činech“, před kterými by mohly občany chránit. Nejvážnějšími „teroristickými útoky“ z poslední doby přitom byly výbuch nešikovně podomácku vyrobené bomby – pachatelem byl Polák s pravicovými politickými názory – a zdemolování dvou policejních aut. Přesto xenofobní hysterie dosahuje dosud nevídané úrovně, každý den dochází k rasově motivovaným útokům a orgány státní správy dosazené stranou Pravda a spravedlnost (PiS) se nestydí spolupracovat s pravicovými extremisty. Protimuslimské šílení, které zachvátilo většinu evropských zemí, je v případě Polska obzvlášť absurdní – zdejší muslimská komunita je extrémně malá a navíc odmítla přijmout jakékoli uprchlíky ze Středního východu.
Ateista z Iráku? Nesmysl
Zvláště opovrženíhodná je situace v oblasti veřejné bezpečnosti. Antoni Macierewicz, ministr obrany, velitel tajných služeb a starý kamarád Jarosława Kaczyńského, představuje podivnou a potenciálně extrémně nebezpečnou kombinaci perzekuční fixace, ortodoxní katolické víry, posedlosti kulturní a vojenskou hrozbou jak ze Západu, tak z Ruska (přitom má značně podezřelé vazby na ruské mocnáře) a absolutního nedostatku profesionality. Tajná služba pod jeho vedením působí střídavě jako zlověstný mechanismus útlaku a jako banda radikálně pravicových teenagerů, kteří dostali možnost hrát si s životy a budoucností ostatních lidí poté, co viděli trochu moc akčních filmů.
Alkhawlanyho situace je toho dokonalým příkladem. ABW se ho několikrát pokoušela přesvědčit ke kolaboraci. Původně po něm chtěli, aby jen pronikl do krakovské muslimské komunity a hlásil úmysly, adresy a dokonce i zdroje příjmů jejích členů. Když odmítl s tím, že je ateista a nevěděl by, jak se má v mešitě chovat, agenti ABW ho pověřili novým úkolem: měl cestovat po Polsku, hledat lidi pocházející ze Středního východu a sbírat o nich informace. Agenti ABW od počátku používali hrubé a radikální metody přesvědčování – kombinované s naprostou neschopností. Někteří z těch, které měl Alkhawlany špehovat, ani nemluvili žádným z jazyků, kterým rozuměl. Agenti nevěřili, že irácký občan může být ateista a opakovaně si pletli a ztráceli informace o Alkhawlanym, které jim sdělil. Zároveň mu ale vyhrožovali tvrzením, že záleží jen na nich, jestli bude moci zůstat v Polsku a nadále tu studovat. Alkhawlany se nicméně nenechal zastrašit a spolupráci nadále odmítal.
Alkhawlany nicméně přese všechny výhrůžky v září obdržel prodloužení povolení pobytu v Polsku do konce ledna 2017. Dramatický obrat na sebe ale nenechal dlouho čekat: 3. října Alkhawlanyho zajali pohraničníci a odvezli k soudu, který na místě rozhodl o uvěznění a deportaci – trestu, který zároveň znamená zákaz vstupu do schengenského prostoru na pět let. Rozhodnutí soudu se nezakládalo na žádných přednesených důkazech – ospravedlnění poskytlo toliko doporučení velitele ABW. Pochyby ohledně toho, proč byl Alkhawlany zatčen, se rozptýlily prakticky okamžitě. Den po jeho uvěznění ho v cele navštívili dva agenti, kteří mu sdělili, že se jedná o trest za odmítnutí spolupráce. Stejný osud podle nich měl potkat i oba Alkhawlanyho bratry, jednoho studujícího v Polsku a druhého v Německu. Nakonec Alkhawlanymu přikázali, aby o činech ABW mlčel.
Zpočátku si Alkhawlany skutečně nechal tyto informace pro sebe, držel se totiž marné naděje, že jeho případ bude snadné vyřešit právními prostředky. Měl jeden týden na podání žádosti o odvolání zatykače a dva týdny na odvolání se proti deportaci. Soud mu sice neřekl o tom, že má právo na právní zastoupení, ale jeho bratr dokázal rychle najmout advokáta, který naštěstí žádost o odvolání stihl podat, i když se přeložená do arabštiny k Alkhawlanymu dostala až čtyři dny po vypršení času.
Přesné důvody uvěznění nicméně stále podléhaly utajení a nebyly sděleny ani Alkhawlanymu advokátovi – tomu se podařilo zjistit jen to, že činy jeho klienta představovaly hrozbu pro bezpečnost Polska. ABW se přitom ale ani neobtěžovala předstírat, že absurdnímu obvinění věří: nikdy neprohledala Alkhawlanyho pokoj, nikdy nevyslýchala jeho bratra, přátele ani přednášející.
O dva týdny později byl Alkhawlany stále ještě ve vazbě, ale žádost o odvolání se dostala před vyšší soudní tribunál. ABW následně soudu – a jen tomuto soudu – sdělila ony utajené důvody Alkhawlanyho zatčení. Je zajímavé, že rozhodnutí soudu odvolání odmítnout s těmito přísně tajnými informacemi nijak nesouvisí, pravděpodobně kvůli jejich čiré trivialitě. V odůvodnění rozsudku si místo toho můžeme přečíst, že „soud první instance jednal intuitivně“ a tato intuice stačila k ospravedlnění studentova zatčení. Alkhawlany si po tomto rozhodnutí uvědomil, jak je situace zoufalá, a rozhodl se zveřejnit své kontakty s ABW. Nic se ale nezměnilo.
Demokracie se z Polska pomalu vytrácí
Jedná se o vysloveně kafkovskou situaci: obžalovaný ani jeho advokát nemají tušení, z čeho jsou obviněni, a nemohou tak připravit obhajobu. A jako třešničku na dortu musí Alkhawlany coby občan cizího státu zaplatit i výdaje za „ubytování“ v nápravném zařízení a letenku zpátky do Iráku v celkové hodnotě asi 1100 eur. Alkhawlany nyní čeká na rozhodnutí cizineckého úřadu ve Varšavě. Jeho advokát uvedl, že předseda úřadu o osudu iráckého studenta rozhodne během dvou týdnů.
Polské zvláštní bezpečností složky tedy podle všeho zatkly nevinného člověka za to, k jakému etniku přísluší, a uvrhly ho do vězení bez možnosti jakkoli se bránit. Udělaly to, aby zakryly selhání neúspěšné náborové akce postavené na rasismu a vydírání. Alkhawlanyho nedovedly do vazby jeho činy, názory ani chování: jediným důvodem je systematický rasismus, institucemi posvěcený hon na obětní beránky, nezbytné v době společenského neklidu. Alkhawlanyho zničený život má být vedlejším účinkem nenápadného, plíživého vytrácení se demokracie z Polska.
Podruhé nás už ale neošálí. Za společenskou krizi, které čelíme, nemůže Alkhawlany a nemůžou za ni ani jiní cizinci přicházející do Evropy a hledající zde mír, nový život a možnosti vzdělávat se či pracovat. Ano, máme nepřátele, ale lidé jako Alkhawlany jimi nejsou. Jsou to ti, kteří krizi způsobili svou lakotou, a ti, kteří pochodují ulicemi našich měst s transparenty hlásajícími nenávist. Je nezbytné, abychom se společně postavili ekonomickému útlaku i nacionalismu a xenofobii, kterou rozdmýchávají politici a média. Je nezbytné ukázat naši solidaritu s utlačovanými. Je nezbytné odolat všem pokusům o nastolení rasistických a autoritářských zákonů. Je na nás, abychom zabránili evropským vládám znovu opakovat chyby minulosti.
Proto musíme společným hlasem jasně říct: propusťte Ameera Alkhawlanyho!
Hanna Gospodarczyk
Joanna Grzymała-Moszczyńska
Michał Małszycki
Katarzyna Lisikiewicz
Mateusz Trzeciak
Marta Tycner
Autoři jsou aktivisté a členové polské levicové strany Razem.
Z polštiny přeložil Michal Chmela.