Foto pxhere, CC0 Public Domain
Svět se zmítá v těžko pochopitelných problémech. V Česku máme obrovské štěstí. Naši zemi neřídí blázniví idealisté, ale rozumní muži s rozumnou politikou. Rozumná politika se nenechá ničím rozházet. Je stejná včera, dnes i zítra. Rozumná politika totiž neuznává plynutí času. Rozumný svět je pořád stejný a neměnný. A pokud takový není, je to jeho problém. Ani světem se rozumná politika rozházet nenechá.
Když jsou spodní vody zamořeny pesticidy a z přírody nenávratně mizí hmyz, pak rozumná politika velí ničeho si nevšímat a dál podporovat nekonečné lány řepky zalévané tunami pesticidů.
Když se klima blíží ke kolapsu, pak rozumná politika velí přemýšlet, jak by se na tom dalo vydělat. Podpora uhelných elektráren a ignorování obnovitelných zdrojů zní jako rozumná politika rozumných mužů v nejlepších letech.
Když do montoven každou chvíli napochodují roboti a nikdo neví, zda a jaká bude práce, pak rozumná politika velí nahnat víc dětí na učňáky. Rozumná politika se stará o to, co firmy chtějí letos, a ne v jakém světě budou žít děti za deset let.
Když jsme závislí na výrobě aut a svět přezbrojuje na elektrická, pak rozumná politika velí si toho nevšímat a elektrická auta nepodporovat.
Když je země stižena epidemií alkoholismu, pak rozumná politika velí snížit DPH na točené pivo a navrhnout legalizaci alkoholu za volantem.
Když lidé nemají kde bydlet a ceny nájmů je vyhánějí z měst, pak rozumná politika velí označovat jakoukoli snahu o řešení za komunismus. V rozumném světě totiž výši zdanění určil bůh coby dodatek k desateru: nezabiješ bližního svého ani jeho prázdnou chýši danit nebudeš. A když šel za Ježíšem zástup hladových, řekli mu: jeden chlapec tu má dvě ryby a pět chlebů, ale copak tím jde nakrmit všechny? Tu Ježíš pravil: nejde, to by byl komunismus.
Fotrovský realismus vs. dětský idealismus
Racionalita a pragmatismus má být realistickou odpovědí od reality odtrženému idealismu. Je proto třeba upozornit, že tato rozumná politika už jaksi neodpovídá vůbec na nic. Existuje jen sama pro sebe v říši čistých idejí.
Existuje ve světě, ve kterém čas neplyne a nic se nemění. Jedině v takovém světě je možné opakovat do omrzení stále totéž a současně se ničím skutečným nezabývat, protože v abstraktním světě rozumných řešení na životech skutečných lidí nesejde.
Česká politika je tak rozumná a pragmatická, že by ji měl někdo celou i s jejími protagonisty přesunout do skanzenu a prohlásit jí komplet za světové dědictví UNESCO. Expozice bude mít rozhodně úspěch.
A tak se děti ve školách připravují na svět, který už zanikl, a na budoucnost, kterou nemají, zatímco jejich rodiče smutně sledují rostoucí ceny bytů i nájmů, s čímž umírněná rozumná politika nemíní nic dělat. Během čekání, až problém vyřeší trh, zestárnou a umřou. Důležité však je, že politika zůstane stejná a mýtického trhu se nikdo nedotkne.
Někdo by si možná mohl myslet, že realitní trh je tu proto, aby si na něm lidé našli bydlení. To je ale typická chyba idealistů. Pragmatik ví, že realitní trh je tu proto, aby plnil sny spekulantů s byty. Jejich právo vlastnit v centrech měst prázdné domy je svaté a nedotknutelné.
Přece jen nejsme na komunistickém západě, kde je speciální danění prázdných nemovitostí normální – třeba v Dánsku u většiny nemovitostí platí, že pokud je majitel sám neobývá, pak je ze zákona povinen je pronajmout. Nicméně jak řekl Ježíš, je to samozřejmě komunismus.
S rozumnou politikou na věčné časy
Nesmíme se nechat dojímat realitou nedostupného bydlení. I ve světě idejí je třeba hájit posvátné zákony trhu stejně, jako před pár desetiletími obhajovali jiní dogmatici nedotknutelné zákony historické nutnosti. Ani jedna mutace fotrovského realismu přitom nepočítala s právem lidí upravit si běh dějin či trhu k obrazu svému.
V abstraktní politice plné rozumných řešení skutečné životy celých generací nehrají žádnou roli. Týká se to všeho. Pokud dnes prospívá řepce zalévání pesticidy, pak se bude zalévat pesticidy, dokud nechcípne poslední motýl a neotráví se poslední studna. Právo likvidovat životní prostředí dnešních a budoucích generací je nedotknutelné. Takové už jsou zákony rozumné politiky. Byznys je byznys. Hlavně žádný extremismus.
Kvůli klimatické změně budou příští generace obývat nehostinný svět. Proti tomu brojí děti, což není rozumné. Navíc každý rozumný politik ví, že Greta Thunberg jedla ve vlaku salát z plastové misky. Takhle rozumná politika rozhodně nevypadá. Rozumná politika nosí dobře střižená saka, jako mají lobbisté Shellu nebo ExxonMobil, kteří minulý rok utratili dvě stě milionů dolarů ve snaze zablokovat jakékoli snahy o řešení klimatické krize. U nás si představte třeba uhlazenou tvář majitele hnědouhelných dolů a elektráren Daniela Křetínského. Vážně chcete byznys takového rozumného člověka omezovat kvůli nějakým drzým dětem?
Kůrovcová kalamita, která decimuje české lesy, je dalším exemplárním příkladem rozumné umírněné politiky, která se dělá každý rok stejně bez ohledu na okolnosti. Vědci a ekologové desítky let upozorňují na rizika smrkové monokultury, která se pěstuje v polohách, kde nemá co dělat. Naposledy se snažili veřejnost na tristní stav českých lesů upozornit ve zprávě z roku 2006. Marně. Ušmudlaní vědátoři a ekologové nemůžou stát v cestě umírněné politice a rozumnému byznysu. Výsledek uvidíte už brzy také ve vašem lese.
Nobelovku za umírněnost
Kdyby se na nás řítil meteorit, čeští politici by navrhli daňové úlevy pro výrobce pokrývek hlavy. Pokud bude sucho, čeká totéž producenty hydratačních krémů. Česká politika je tak rozumná a pragmatická, že by ji měl někdo celou i s jejími protagonisty přesunout do skanzenu a prohlásit jí komplet za světové dědictví UNESCO. Expozice bude mít rozhodně úspěch, protože světem pochoduje „centristický taťka“ a oceňuje politiky, kteří jsou permanentně mimo čas a prostor.
Jak nedávno upozornila Alexandria Ocasio-Cortez, jsme už natolik cyničtí, že se jakékoli snaze o řešení posmíváme coby mladistvému idealismu, zatímco cynismus považujeme za znak rozumu. Pokud nás rozumná politika umírněných řešení přivedla k extrémním důsledkům, pak je na čase ji začít nazývat pravým jménem, tedy nikoli jako politiku rozumnou a umírněnou, ale dogmatickou a extremistickou. Děste se toho, až vás někdo pochválí za to, jaký jste rozumný a umírněný člověk.
Autor je publicista a sociolog.