Bernie Sanders je kandidát pravdy a lásky

Po drtivém vítězství v Nevadě se zdá, že Bernieho Sanderse už mohou ve směřování ke kandidatuře proti Trumpovi zastavit jedině stovky miliony dolarů Michaela Bloomberga nebo demokratičtí superdelegáti, kteří by se pokusili zvrátit výsledky primárek. Velká americká média zachvátila panika, pro šéfredaktora Respektu Erika Taberyho je to noční můra. Jak se Sandersovi podařilo získat podporu voličů navzdory nepřízni mediálních a politických elit? A jakými hodnotami a programovými body vlastně tolik straší americké i české strážce zaběhnutých pořádků?

Zdravotnictví a Green New Deal

Klíčovým tématem Sandersovy kampaně (a díky němu i celých demokratických primárek) je jednoznačně zdravotnictví. Sanders prosazuje na americké poměry radikální program veřejného zdravotního pojištění. Plán na dostupnou zdravotní péči pro všechny ovšem zároveň ukazuje, jak jsou radikální nálepky relativní. Demokratický socialista zde prosazuje něco, co je v České republice už nějakou dobu těžko zpochybnitelnou samozřejmostí i pro pravicové strany, a zároveň odhaluje brutální realitu života v zemi bez funkčního státu. Internet je ostatně plný příběhů lidí, kteří zemřeli nebo si nenávratně zničili zdraví třeba proto, že neměli na inzulin.

Kromě v podstatě tradičního (i když radikálně formulovaného) sociálně demokratického programu, do kterého patří i regulace nájemného, ovšem Bernie Sanders nabízí také velmi ambiciózní Green New Deal, tedy sociálně spravedlivý přechod na uhlíkově neutrální ekonomiku do roku 2030. Za něj obdržel jednoznačné prvenství mezi prezidentskými kandidáty nejen od amerických Greenpeace, ale i od tamního klimatického hnutí, zatímco Michael Bloomberg se z relevantních demokratických kandidátů umístil jako poslední. Právě proměna Spojených států – které v současnosti pod Trumpovým vedením odstoupily od (už tak příliš slabé) Pařížské dohody – z popíračské velmoci v pionýra klimatické spravedlnosti, by znamenala v temné době klimatické katastrofy zřetelnou naději na obrat správným směrem.

Argument Sandersovy údajné „nevolitelnosti“ nereflektuje ani tak preference amerických občanů jako spíše postoj mediálně-politického establishmentu, který se více než Trumpova rasismu bojí rétoriky sociální spravedlnosti.

Ty, kteří navzdory opakovaným Sandersovým odsouzením Putinova režimu mají tendenci opakovat zoufalé argumenty o jeho náklonnosti k současnému Rusku, by mohlo zajímat, že právě Green New Deal a snižování globální závislosti na plynu (kromě jiného) činí podle některých komentátorů ze Sanderse ideálního kandidáta k podkopání Putinova mezinárodního vlivu. Sanderse ostatně podporuje i vůdce ruské protiputinovské opozice Alexej Navalnyj.

Demokratické hnutí proti oligarchii

Bernie Sanders sice zřetelně pohnul veřejnou diskusí o politice směrem doleva, ale to neznamená, že by se snad Američané začali ve velkém identifikovat s demokratickým socialismem. Mnohem spíše věří tomu, že jim Sanders, který stojí za svým programem celý život, může reálně pomoci zlepšit životní podmínky, ať už jde o bydlení, minimální mzdu nebo zdravotnictví. Jeho program by ale sám o sobě k úspěchu nestačil. Sanders má totiž za sebou hnutí, které buduje v podstatě celé čtyři roky od minulých voleb a jež dokáže mluvit s neuvěřitelným počtem lidí přímo u jejich dveří. Nejenže jich spoustu přesvědčí, aby volili Sanderse, ale velkou část z nich strhává energie rostoucího sociálního hnutí, takže se sami organizují a pomáhají s kampaní. Právě to je způsob, jak Sanders získává podporu i v komunitách, kde jsou lidé k americké politice většinou nedůvěřiví a k volbám chodí zřídkakdy.

Sanders se zároveň opírá o různá již existující hnutí, která dávají jeho kampani tématickou pestrost a autenticitu. Patří sem některé radikálnější odborové organizace, klimatické Sunrise movement, hnutí March for our Lives, které bojuje za regulaci zbraní, ale i nespočet lokálních komunitních organizací, které se angažují v nejrůznějších kauzách – od podpory imigrantů bez papírů až po dostupnost bydlení a vody. Navzdory hojně opakovaným klišé o agresivních mladých a bílých „Bernie bros“ má Sanders podporu celé řady antirasistických, LGBTQ a feministických organizací. Můžeme jmenovat například legendu černého feminismu Barbaru Smith.

https://twitter.com/magglies/status/1232802423904727040

Skutečnost, že na zvolení svého kandidáta nepracují jen zaměstnanci kampaně, ale milionové hnutí, není jen strategickou výhodou – jde zároveň o demonstraci základního sloganu kampaně „Not me, us“ (Ne já, ale my). Už to je možné chápat jako demokratizační moment současné oligarchizované politiky. Obrana demokracie tu přitom nefunguje v první řadě jako hájení liberálně-demokratických institucí, jak to neúspěšně předvedla Demokratická strana při pokusu o impeachment Trumpa. Jde hlavně o zapojení lidí do skutečného ovlivňování toho, kam směřuje společnost.

To se projevuje i ve financování kampaně. Sanders jako jediný z kandidátů nepřijímá žádné finanční dary od miliardářů. Výjimkou je samozřejmě Bloomberg, který se rozhodl místo obvyklého kupování kandidátů koupit rovnou celé volby. Sanders naopak říká, že by těžko mohl hájit zájmy lidí proti farmaceutickému nebo fosilnímu průmyslu, kdyby si od jeho představitelů nechal platit kampaň. Přitom však díky obrovskému množství jednotlivých dárců disponuje (opět s výjimkou Bloomberga) největšími finančními prostředky ze všech kandidátů.

Chabý argument volitelnosti

Sandersovi protikandidáti nejsou schopni nabídnout žádnou silnou alternativní vizi k jeho programu, a tak se společně se středovými komentátory uchylují k argumentu nevolitelnosti. Proti Trumpovi prý demokratický socialista pohoří a je třeba vybrat kandidáta, který sjednotí širší spektrum voličů než vyhraněný levičák Sanders. Slabá stránka tohoto argumentu se ukázala už po prvních kolech primárek. Nikdo z oněch rádoby přijatelných kandidátů nedokáže Sandersovi konkurovat ani v primárkách. Tezi, že má sice tvrdé jádro svých voličů, ale nedokáže expandovat mimo něj, celkem jasně rozdrtily výsledky nevadského caucusu.

Sandersovi se navíc jako jedinému daří získávat podporu zároveň mezi bílými voliči, Afroameričany i Hispánci. Právě mezi nimi se ukázala specifičnost jeho kampaně. Někteří jeho konkurenti sice do španělsky mluvených reklam investovali ještě více prostředků, ale Sandersovi lidé se už osm měsíců před volbami pohybovali přímo v hispánských komunitách, mluvili s lidmi o jejich problémech a získávali jejich důvěru. Mezi Hispánci nakonec v Nevadě dostal Sanders nadpoloviční většinu. Podobně se v Iowě podařilo povzbudit muslimskou komunitu k uspořádání prvního caucusu přímo v mešitě, kde také jednoznačně zvítězil Sanders. Právě tato strategie se může ukázat jako odolná zbraň jak proti Bloombergovi a jeho miliardám, tak proti Trumpovi.

Neúspěch Hillary Clinton v minulých volbách navíc ukazuje, že to, co se zdá jako rozumná volba pro mediální a politický establishment, nemusí být rozumná volba pro voliče. Sanders by navíc mohl mít potenciál oslovit tu část pracující třídy, která svým hlasem pro Trumpa chtěla dát najevo hlavně svou nespokojenost. Jakkoli mají v této fázi kampaně průzkumy malou výpovědní hodnotu, ani z nich nevychází Sanders proti Trumpovi o nic hůře než ostatní demokratičtí kandidáti – a mnohdy naopak lépe. To samozřejmě neznamená, že Sanders volby vyhraje. Trump je v současnosti favoritem proti každému z demokratických kandidátů. Samotný argument nevolitelnosti ale nereflektuje ani tak preference amerických občanů jako spíše postoj mediálně-politického establishmentu, který se podle všeho více než Trumpova rasismu bojí rétoriky sociální spravedlnosti.

Morální populismus

„Podívejte se kolem sebe, vyberte si člověka, kterého neznáte, a řekněte si, zda jste ochotni bojovat za lepší život i pro něj,“ zazněla jedna z emotivních promluv v rámci Sandersova předvolebního shromáždění. Ačkoli mezi americkými i českými liberály jsou jak levicový, tak pravicový populismus zarámovány jako ohrožení institucí demokracie a jejich hodnot, Sanders ukazuje, že jednoduchý jazyk a zapojení širokých vrstev lidí do demokratického procesu nemusí znamenat probouzení „temných pudů mas“.

Wow. Bernie organized sit-ins against housing segregation in the 1960s. Buttigieg says we shouldn't have "nostalgia for the revolutionary politics of the 1960s." #DemocraticDebate pic.twitter.com/LM5ggqs3rK

— 29 U.S.C. § 157 (@OrganizingPower) February 26, 2020

Citovaná slova dokládají, že Sandersova politika dokáže spojit konkrétní zájmy širokých vrstev, jako je potřeba zdravotní péče, s morální proklamacemi, které dávají jeho hnutí energii a přesah. Že jde o předvolební kýč? Možná, ale pro nevadské odbory zdravotních sester, jež se před obcházením voličů motivují příběhy svých pacientů, kteří nedosáhli na zdravotní péči, dostává tento proslov velmi konkrétní charakter. A stejně tak pro statisíce dalších. Ve chvíli kdy si takto silnou kolektivní zkušenost začnou větší počty lidí překládat do politického jazyka, může nastat politické zemětřesení.

V Americe může tento typ morálního populismu připomenout dalšího sympatizanta demokratického socialismu Martina Luthera Kinga, který spojoval boj za občanská práva s bojem o práva sociální. Sanders sám se ostatně v hnutí za občanská práva ještě v šedesátých letech stihl angažovat. V České republice nám Sanders a jeho příznivci třeba dají šanci připomenout si, jaké to je, když velká slova jako pravda a láska nejsou hesly establishmentu, ale revoluce.

Autor je spolupracovník redakce.