Protesty v USA jsou důsledkem dlouhodobě neřešeného násilí

Demonstrace a nepokoje v USA je třeba vnímat v kontextu dlouhodobého útlaku. Ročně v USA policie zavraždí více než tisíc lidí, většinou Afroameričanů, indiánů a Hispánců.

V pondělí 1. června se v Oaklandu sešlo přibližně patnáct tisíc lidí na demonstraci, aby protestovali proti zavraždění Afroameričana George Floyda bílým policistou ve městě Minneapolis, k němuž došlo 25. května. K tomuto momentu se schylovalo už od počátku historie USA, od genocidy původních obyvatel, a dějin otroctví a lynčování, které se ve Spojených státech ještě v žádném případě neuzavřely. V roce 2020 má otroctví v USA formu hromadného věznění převážně chudých Afroameričanů a lynčování se projevuje formou policejních vražd. Při pohledu na současné demonstrace v USA je nutné vzít v potaz tuto historii a kontext.

Nárůst chudoby a nezaměstnanosti společně s frustrací a pocitem vyloučení ze společnosti určitě přispěly ke všeobecné destrukci a rabování.

V USA každý rok policie zavraždí 1000–1200 lidí, převážně Afroameričanů, indiánů a Hispánců. Tento počet je odhad novinářů a aktivistů, protože spolehlivá evidence od vládních institucí neexistuje. Od počátku pandemie koronaviru a zákazu vycházení v oblasti San Francisco Bay Area zde narostl počet policejních vražd i zranění střelbou. Podle evidence organizace Anti Police-Terror Project bylo mezi 12. dubnem a 1. červnem v této oblasti zastřeleno sedm lidí a další čtyři byli postřeleni. V malém městě Hayward během dvanácti dnů na rozhraní května a června policie zabila dva lidi a postřelila jednoho, který je v nemocnici v kritickém stavu.

Asi nejvíce pozornosti médií získala vražda třiatřicetiletého Afroameričana Stevena Taylora 18. dubna ve městě San Leandro, které leží v sousedství Oaklandu. Steven Taylor měl psychickou krizi v supermarketu Walmart, kde mával basebalovou pálkou. Místo aby se mu dostalo psychologické pomoci, dva policisté ho zastřelili před očima nakupujících. Událost zachytila kamera, nicméně policisté nebyli obviněni z vraždy a vedoucí jejich sboru odmítl zveřejnit jejich jména. Takovýchto případů je mnoho a policie za své činy většinou není hnána k odpovědnosti.

Další případy z jara

Vraždu Stevena Taylora následovalo zveřejnění videa vraždy Ahmauda Arberyho v Georgii, kterého zastřelili tři bílí muži, když se šel proběhnout v parku. Teprve po zveřejnění záznamu byli dva z nich zadrženi. Na začátku května se také rozšířily zprávy o zavraždění afroamerické zdravotnice Breonny Taylor v Kentucky. Breonnu Taylor policie zastřelila 13. března v jejím bytě při razii, při které údajně hledali drogy. Informace o tomto případu se roznesly po celých Spojených státech až v květnu, když se o případ začali zajímat aktivisté.

Následně 25. května, ve stejný den, kdy byl zavražděn George Floyd, se rozšířilo video rasistického incidentu z newyorského Central Parku, kde afroamerický spisovatel Christian Cooper požádal bělošku Amy Cooper (nejsou příbuzní), aby si vzala psa na vodítko (v části parku, kde to je povinné), načež ona na něj zavolala policii a řekla, že jí v „parku vyhrožuje černoch“. Celý incident byl nahrán na video, a tudíž se brzy ukázalo, že Amy Cooper zneužila svou pozici bílé ženy a křivě obvinila Afroameričana, který za to v současném kontextu mohl zaplatit svým životem. I tento druh incidentu je spojený s dlouhou historií, která vede až k lynčování afroamerického chlapce Emmetta Tilla v roce 1955 v Mississippi. Chlapce tehdy bílá žena obvinila, že ji obtěžoval tím, že na ni písknul. On byl v důsledku toho brutálně zlynčován a po letech se žena přiznala, že lhala.

Všechny tyto incidenty měly tvrdý psychologický dopad na afroamerickou komunitu v USA. Odhalily skutky jednotlivých bílých Američanů, ale především systém, který je na rasismu založen. Jde o prostředí, jemuž vládnou traumata a násilí a v němž se Afroameričané nemohou cítit bezpeční.

I koronavirus zasahuje víc Afroameričany

V širším kontextu systematického rasismu je také nutno zmínit pandemii koronaviru, na který mnohem častěji umírají Afroameričané. Mnohdy je to v důsledku chudoby, nedostatku přístupu ke kvalitní zdravotní péči, zdravotních problémů a oslabeného imunitního systému, které jsou spojené s traumatickou historií. Dalším důvodem je skutečnost, že mnozí Afroameričané pracují v zaměstnáních, která nelze vykonávat z domu. A i když úmrtí na koronavirus v USA narůstají, americká vláda mluví o otevírání společnosti.

Nákaza se také rychle šíří ve věznicích (i zde Afroameričané výrazně převažují nad bílými), ale počty infikovaných se často nezahrnují do oficiálních statistik jednotlivých měst. Nakažení vězni nedostávají potřebnou péči a často nemají přístup k rouškám ani dezinfekčním prostředkům.

I když výše popsané případy vzbudily mnoho pozornosti v amerických médiích a určitě přispěly k současné intenzitě protestů proti zavraždění George Floyda v Minneapolis, je nutné je posuzovat v širším kontextu systémového rasismu v USA, který se projevuje ve všech sférách společnosti. Ukázalo se to ostatně i v reakcích na protesty samé. Zatímco převážně bílí podporovatelé Trumpova režimu protestují se samopaly za to, aby se jim otevřela kadeřnictví a hospody bez ohledu na koronavirus, a policie nezakročí, protirasističtí aktivisté jsou přivítáni slzným plynem, dělbuchy a gumovými projektily.

To, co nás čeká, určitě nebude lehké. Města po celých Spojených státech vyhlásila zákaz vycházení večer a v noci (v Oaklandu mezi dvacátou a pátou hodinou) a do mnohých měst byla povolána Národní garda, tedy rezervní složky amerických ozbrojených sil. Nárůst chudoby a nezaměstnanosti společně s frustrací a pocitem vyloučení ze společnosti určitě přispěly ke všeobecné destrukci a rabování. S vzrůstajícím policejním násilím ale také roste odpor.

Autorka je psycholožka. Je prezidentkou organizace Psychologové za sociální spravedlnost a členkou řídícího výboru Anti Police-Terror Project. V současnosti žije v Oaklandu.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies