Foto Hungryogrephotos, flickr.com
Našeho světa se pomalu zmocňuje stále větší šílenství. Nejenom že namísto solidarity a globálně koordinovaných opatření proti šíření a dopadům nemoci covid-19 přibývá zemědělských kalamit, mimo jiné i vinou invaze kobylek, která se šíří od východu Afriky až po Pákistán, což zvyšuje pravděpodobnost propuknutí masových hladomorů, ale navíc souběžně dochází i k výbuchům politického násilí, které naše média mnohdy přehlížejí. Jak málo se kupříkladu dočteme o pohraničních střetech mezi Indií a Čínou s bezpočtem zraněných.
Trump je vinen tím, že dělníkům nabídl „svobodnou“ volbu, která jim umožní přežít, jen když budou riskovat, že zemřou, a navíc je ještě ponižuje tím, že je staví do situace, kdy jsou nuceni demonstrovat za své „právo“ kvůli své práci zemřít.
V takové šílené době by si člověk neměl dělat výčitky, že čas od času cítí pokušení uniknout do důvěrně známého světa starých dobrých kriminálních příběhů, jaké nabízí třeba britsko-francouzská televizní série Smrt v ráji.
V jedné z pozdějších epizod seriálu je vrahovým motivem brutální pomsta za trýznění, které se mu od oběti kdysi dostalo na střední škole. V závěru smrtelně zraněné oběti dojde, jaké utrpení svého času vrahovi způsobila, a proto z posledních sil upraví místo činu tak, aby to dělalo dojem, že pachatelem je někdo úplně jiný, a skutečný vrah tak zůstal mimo podezření.
Toto gesto má v sobě cosi velkorysého, nese v sobě náznak autentického vykoupení. Vládnoucí ideologie si však najde cestu, jak postavit na hlavu dokonce i taková ušlechtilá gesta: dokáže totiž přimět poškozeného, nikoli pachatele, aby dobrovolně zamaskoval stopy zločinu, jehož je obětí, a vydával ho za projev své svobodné vůle. Nedělají snad právě tohle tisícovky obyčejných lidí, kteří dnes v ráji, jenž si říká Spojené státy americké, volají po ukončení restriktivních opatření proti šíření nemoci covid-19?
Prokletí vynucené volby
Urychlený návrat do „normálu“, po němž volá Trump a jeho administrativa, vystavuje mnoho lidí hrozbě potenciálně smrtelné nákazy. To jim však nebrání, aby se ho dovolávali sami, čímž fakticky maskují stopy zločinu, jehož se na nich dopouští Trump (a samozřejmě potažmo také kapitál).
Začátkem devatenáctého století horníci ve Walesu odmítali nosit přilby a další ochranné prostředky, i když to významně zvyšovalo hrozbu smrtelných nehod, k nimž tehdy v uhelných dolech hojně docházelo, protože náklady na jejich pořízení se jim odečítaly z platu.
Dnes jsme podle všeho svědky návratu k témuž zoufalému kalkulu, jenž je jen na hlavu postavenou obměnou staré známé vynucené volby „peníze, nebo život“, při níž člověk samozřejmě dává přednost životu, byť by se jednalo o život v bídě. Když totiž dnes dáte přednost životu před penězi, stejně nepřežijete, protože přijdete jak o peníze, tak o život, takže se musíte vrátit do práce, abyste si vydělali nějaké peníze a mohli přežít. Život, který si tak zachráníte, si však uchováte jen za cenu toho, že se vystavíte hrozbě nákazy a smrti. Trump na případné smrti dělníků nenese vinu. Rozhodli se svobodně. Trump je však vinen tím, že jim nabídl „svobodnou“ volbu, která jim umožní přežít, jen když budou riskovat, že zemřou, a navíc je ještě ponižuje tím, že je staví do situace, kdy jsou nuceni demonstrovat za své „právo“ kvůli své práci zemřít.
Fyzické dopady třídních rozdílů
Porovnejme protesty proti restriktivním opatřením v souvislosti s vypuknutím pandemie koronaviru s výbuchem hněvu po další smrti v americkém ráji – zabití George Floyda v Minneapolisu. Ačkoli vztek příslušníků černošské komunity protestující proti tomuto excesivnímu projevu policejního násilí s pandemií bezprostředně nijak nesouvisí, v jeho pozadí se objevuje ponaučení ze statistik úmrtnosti na covid-19: pokud jste Afroameričané nebo Američané hispánského původu, je daleko pravděpodobnější, že na následky nákazy koronavirem zemřete, než když jste bílí Američané. Ve světle nynějších protestů se tedy vyjevují vskutku fyzické dopady třídních rozdílů v USA, když se ukazuje, že tyto rozdíly nejsou jen otázkou bohatství a chudoby, ale také života a smrti, a to v souvislosti s policejním násilím i pandemií koronaviru.
To nás obloukem vrací zpět k citované scéně ze Smrti v ráji, k velkorysému gestu oběti, která pachateli pomáhá zamaskovat stopy jeho zločinu, gestu, které bylo pochopitelným, byť ne možná ospravedlnitelným projevem zoufalství. Není pochyb o tom, že se protestující Afroameričané často chovají násilně, ale my bychom vůči jejich násilným excesům měli projevovat alespoň takovou shovívavost, jakou projevuje oběť vůči svému vrahovi v seriálu Smrt v ráji.
Autor je filosof.
Z anglického originálu In American protests, victims of Trump’s policies help the criminal erase the crime, publikovaném na serveru rt.com, a s přihlédnutím k rukopisu poskytnutému autorem přeložil Radovan Baroš.