Foto flickr, shopblocks (CC-BY 2.0)
Jak je v USA zvykem, proběhla zde společně s volbami na začátku listopadu i řada referend. V Kalifornii byl necelými 58 procenty voličů prohlasován zásadní návrh pod označením Proposition 22, který zakotví výjimky z místního pracovního práva. Výslovně překlasifikuje postavení řidičů dopravních a přepravních společností provozujících internetové aplikace ze zaměstnaneckého vztahu s odpovídající ochranou na vztah kontraktorský (českou terminologií též živnostenský), byť s drobnými benefity.
Za textem návrhu a masivně financovanou kampaní na jeho prosazení stojí zejména obchodní značky Uber, Lyft, Postmates, DoorDash a Instacart, jejichž příspěvky v celkové výši 205 milionů dolarů z tohoto hlasování učinily nejdražší referendum v kalifornské historii.
My nic, my jsme jen prostředníci
Postavení kalifornských řidičů i mnohých dalších pracovníků tzv. gig economy – zakázkové ekonomiky internetových platforem a aplikací – upravoval doteď paragraf pracovního zákoníku z podzimu 2019, odvozený z rozhodnutí Nejvyššího soudu Kalifornie z dubna 2018 ve věci kurýrní a donáškové služby Dynamex. V této kauze, jejíž kořeny sahají až do roku 2006, se soudy postavily za právní výklad, v němž musí pracovník být považován primárně za zaměstnance.
Mnohé z korporací ze Silicon Valley se už před lety rozhodly k otevřené konfrontaci právního prostředí. Cílem je rozrušit stávající rozvržení práv a povinností a vydobýt si tak konkurenční výhody na trhu.
Nejpozději od 1. ledna 2020, kdy vstoupila rozšířená kalifornská legislativa v účinnost, tak měly firmy přistupovat jako ke kontraktorům už jen k těm konkrétním pracovníkům, jejichž práce a postavení v organizaci odpovídají speciálním kritériím (tzv. ABC test). Pro dopravní a rozvážkové aplikace bylo přitom z celé trojice nejproblematičtější kritérium B, které nedovoluje, aby kontraktor vykonával práce spadající do běžné obchodní aktivity firmy.
Firmy Uber a Lyft se ale odmítaly zákonům podrobit, a to i přes přímý soudní příkaz, který jim byl letos uložen. V rámci mediální komunikace vyhrožovaly obě společnosti mimo jiné ukončením provozu ve státě. Jindy zase hlavní právník Uberu opakoval standardní tvrzení, že běžnou obchodní aktivitou Uberu je pouze provozování a pronajímaní technologické platformy, nikoli dopravní služba. Tvrzení, že jsou z tohoto důvodu pouhými prostředníky, je však v příkrém rozporu s tím, jak postavení této „chytré nástěnky pro řidiče“ posoudil například Soudní dvůr Evropské unie a jak jej hodnotí celá řada právníků z oboru. Nyní se ukazuje, že firmám se před kalifornskými úřady podařilo uhrát hru o čas až do vítězného listopadového hlasování.
Jde jen o jednu z mnoha nátlakových taktik použitých ve snaze politicky prosadit svůj ekonomický zájem, který americká média a hnutí pracujících zachytila ze strany představitelů byznysu, jenž sám sebe rád označuje za „disruptivně inovační“. Mnohé z korporací ze Silicon Valley se totiž už před lety rozhodly k otevřené konfrontaci právního prostředí tam, kde působí. Cílem je rozrušit ve svém oboru podnikání stávající rozvržení práv, povinností a tedy i ekonomické síly mezi prací a kapitálem a vydobýt si tak konkurenční výhody na trhu.
Zavedení nové zvláštní kategorie nezávislých pracovníků-řidičů aplikací do značné míry kopíruje právní strategii z dřívějška, kdy se těmto firmám podařilo vylobbovat vytvoření vlastního právního statusu „na míru“. Firmy se tak vyhýbaly požadavkům klasické regulace taxislužeb. Tuto strategii ostatně známe i z českého prostředí.
Zápas pokračuje
Právní i politické boje však tímto pro dotčené společnosti, úřady ani pracující zdaleka nekončí. Snahy o to, aby nakonec převážil přístup v duchu původního právního výkladu kalifornských soudů i zákonodárců (nebo třeba zmíněného Soudního dvora EU), si získávají podporu i v mnoha dalších jurisdikcích. ABC test a podobná pravidla znají i právní řády dalších států, často jde jen o to se je pokusit aktivně využít.
Právní strategie Uberu má proto i svou neméně podstatnou defenzivní kapitolu, která má za cíl předcházet pro byznys nepříznivým precedentním rozsudkům. Vyznačuje se i tím, že firma řadě žalobců nakonec nabídla uzavřít smír za finančně výrazně štědřejších podmínek, než na jaké by tito mohli kdy dosáhnout u soudu. Dané kauzy se tak nikdy nedostanou k věcnému posouzení.
Připomeňme na závěr, že konkrétně společnost Uber již roky systematicky končí ve ztrátě. Prodělává tedy pravidelně miliardy dolarů. Společnost založená v roce 2009 si může svůj byznysmodel založený na velkém množství drahých litigací a lobbingu dovolit jen díky masivním a pravidelným injekcím investičního kapitálu z finančně zabezpečené sítě investorů, kteří za Uberem stojí.
Výsledek hlasování o Prop22 v Kalifornii je pro Uber a další zúčastněné technologické korporace důležitou vyhranou bitvou. Rozsah zdrojů, které do této intenzivní kampaně korporace investovaly, jsou však již dnes na dalších místech chápány jako doklad toho, že má řádná regulace smysl. Z kalifornských zkušeností se tak již teď učí například v Massachusetts – zde již Uber a Lyft na obdobném právním základě, jako dříve panoval v Kalifornii, zažaloval státní návladní.
Autor je právník, působí v NaZemi, z. s.