Úpadek amerického snu dokládají i Simpsonovi

Životní standard animovaných Simpsonů si „průměrná americká rodinka“ už nemůže dovolit.

„Nechutně chudá země,“ stěžuje si Homer v jedné z epizod Simpsonů z devadesátých let, když při prohlídce úřadu, kde se tisknou bankovky, průvodce v saku oznámí, že vzorky zdarma nedávají. Tento vtip ve své době mířil na to, že Amerika je naopak mnohem spíš nechutně bohatá než chudá a Homer je zhýčkaný a natvrdlý Američan, který nemá žádnou představu o tom, jak vypadá svět mimo USA. Animovaná rodina Simpsonů přitom nikdy neměla patřit k horní nebo vyšší střední třídě, od začátku byla zamýšlena jako karikatura co nejprůměrnější, spíše chudší americké rodiny.

Život Američanů z dělnické třídy se za třicet let, co seriál běží, značně změnil a ve většině ekonomických ohledů výrazně k horšímu.

Bílí Američané, tři děti, žena v domácnosti, dům na hypotéku na předměstí a pracující otec-živitel bez vysokoškolského titulu – typický obraz Ameriky z přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy se začal seriál vysílat, neměl v žádném případě USA idealizovat, spíš naopak. Dnes je ale životní úroveň Simpsonových pro miliony amerických domácností nedosažitelná meta. A to přesto, že součástí fiktivních životů Simpsonových byly vždy finanční trable.

Podrobné srovnání života obyčejných Američanů na příkladu seriálu Simpsonovi za posledních třicet let vypracovala publicistka Dani Alexis Ryskamp ve svém článku pro The Atlantic. Život Američanů z dělnické třídy se za třicet let, co seriál běží, značně změnil a ve většině ekonomických ohledů výrazně k horšímu. Ryskamp srovnává Simpsonovi se svou vlastní rodinou: v devadesátých letech měli oba její rodiče nepříliš kvalifikovanou práci, ani jeden z nich neměl vysokoškolský titul, a přesto si mohli po rozvodu pořídit v Michiganu každý vlastní bydlení, respektive byli schopni během deseti let umořit každý svou hypotéku. Rodiny v okolí na tom byly většinou podobně – životním standardem byl vlastní dům a kromě hypotéky nebyly rozšířené žádné další dluhy. Tak vypadal i svět, který úspěšně parodovali Simpsonovi. Takový život už je ale pro obyčejné americké středostavovské rodiny dnes nedosažitelný. Jednoduše si ho nemohou dovolit.

Ryskamp tuto proměnu amerického života zkoumá podrobně. V epizodě Mnoho Apua pro nic z roku 1996 je zmíněn Homerův týdenní plat přes 400 dolarů, tedy 25 tisíc dolarů ročně (což by v roce 2019 po započtení inflace dělalo 42 tisíc dolarů ročně). Kupní síla tohoto platu se však dramaticky snížila. Průměrná cena nemovitosti stoupla skoro dvaapůlkrát, stejně jako cena za vysokoškolské vzdělání, která se zvedla za posledních dvacet pět let v USA skoro dvojnásobně (v případě Simpsonů byly tyto peníze potřeba minimálně pro Lisu, s Bartem se nikdy moc nepočítalo). Další souvislostí, kterou Ryskamp zmiňuje, je úpadek odborové organizovanosti, který byl na sestupu už v devadesátých letech – přesto za posledních dvacet pět let kleslo množství pracujících Američanů organizovaných v odborech z patnácti na pouhých deset procent.

Svůj text zakončuje Ryskamp tweetem herní designérky Eriky Chapel. „Skutečnost, že seriál, který byl původně o potížích rodiny, která se sotva drží ve střední třídě v důsledku kroků Reaganovy administrativy, je dnes aspirační, je nejlepším příkladem úpadku amerického kapitalismu, jaký si umím představit.“

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies