„Zbavme se těch štěnic.“ Návrhu ODS na kriminalizaci chudých nejvíc tleskají komunisté

Pravicová trojkoalice SPOLU plánuje na čtvrtečním zasedání sněmovny prohlasovat možná nejrepresivnější návrh v oblasti sociální politiky od dob nenáviděného ministra Drábka.

„Děcka si vezme sociálka, rodiče jdou na ulici a rodina skončí – to je něco, co se děje,“ popisuje v textu Chudé Česko se během pandemie propadá do ještě větší bídy sociální pracovnice z Domu sv. Materny Lucie Čonková. V jedné větě tak lapidárně shrnuje, jaké jsou konečné dopady chudoby na lidi, kteří se v dnešní době potýkají s životem na sociálním dně.

„Přišla jsem o práci ze dne na den, zavřeli bar. Tak jsem hned nastoupila do skladu v drogerii, ale první výplata byla deset tisíc. Náklady na nájem a jídlo jsou dvacet, tak už jeden nájem dlužím,“ říká ve skromně zařízeném bytě v ústecké čtvrti Střekov pětatřicetiletá servírka a barmanka Jana, matka samoživitelka, která má tři děti. „Vtipný je, že znám jenom lidi z pohostinství, protože od patnácti nedělám nic jinýho. A oni jsou teď v hajzlu všichni, tak mi ani nemá kdo půjčit,“ směje se Jana. „A to mi doma říkali: běž na číšnici, chlastat a jíst se bude vždycky. Ale co mám teď dělat, když mi dávky na bydlení vyplatí až za další tři měsíce a já už nic nemám?“ ptá se zoufale v kuchyni, zatímco spolu pijeme čaj. Mladá matka má jediné štěstí: nežije v sociálně vyloučené lokalitě. O svůj domov ale může přijít takřka kdykoliv: stačí, aby nezaplatila druhý nájem, a majitel ji může okamžitě vystěhovat. „Na sociálce mi řekli, ať si najdu na internetu sponzora. Tak se to prý v dnešní době řeší,“ říká, když se loučíme před domem.

Jana je jedním z tisíců lidí, kteří v dnešní době padají až nečekanou rychlostí na dno. Tvrdou realitu života na okraji už stovky tisíc lidí znají. Stejně jako mnozí další i ona najednou zjišťuje, že „dole“ na ni místo pomoci čeká jen tvrdá buzerace, přísný dohled, nekonečné byrokratické peklo a stres, že jedno další drobné zaškobrtnutí může znamenat definitivní ztrátu důstojnosti. S novelou zákona o hmotné nouzi, který se v Poslanecké sněmovně bude projednávat už ve čtvrtek, však může být ještě hůř. Vítejte v Česku: zemi, která se už tři dekády zarputile snaží vyrobit z chudých lidí kriminálníky – prostě jen za to, že jsou chudí.

Zabavit i nezabavitelné

Návrh novely na změnu zákona o pomoci v hmotné nouzi z dílny ODS, který zpracovalo ministerstvo práce a sociálních věcí, schválil i sociální výbor Poslanecké sněmovny. Jak uvádí Jan Gruber ve svém komentáři pro Deník Referendum, prvním čtením prošla novela hladce. „Pro její zamítnutí, s nímž přišel Roman Sklenák (ČSSD), se vyslovilo jen čtrnáct poslanců — vedle pěti sociálních demokratů a pěti Pirátů také tři zástupci politického hnutí ANO a Jan Farský z hnutí Starostové a nezávislí.“ Zákon se tak posunul do druhého čtení, které proběhne už tento čtvrtek. Podle posledních informací Alarmu uvažují poslanci, že hlasování o čtrnáct dní odloží. Pokud ale projde druhým a následně i třetím čtením, zamíří poté do Senátu. Sněmovna tedy bude v brzké době projednávat dosud nevídaný nástroj, který umožní obcím potírat a šikanovat lidi, kteří žijí v chudobě. Návrh má totiž zajistit obcím možnost srážet pokuty za vybrané přestupky lidem, kteří čerpají dávky v hmotné nouzi. Konkrétně jde o příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. V důsledku by tedy peníze státu, které mají být určené na jídlo a bydlení těch nejchudších, putovaly na účty obcí.

Jako bychom se rovnýma nohama znovu ocitli v roce 2009, kdy se asociální vládní škrty vydávaly za jediný racionální přístup, ba za jedinou možnou politiku vůbec.

Přesná podoba zákona je vzhledem k velkému počtu pozměňovacích návrhů zatím nejasná. Část z nich pochází ze sociálního výboru sněmovny. Ať už bude výsledek po druhém čtení jakýkoliv, bude se každopádně jednat o velmi výrazný zásah do systému. Zdánlivá autonomie obcí může být lákavá pro starosty, kteří po ní ve svém boji proti chudým volají. Jak ale uvádí sociální antropoložka Lucie Trlifajová, v důsledku půjde jen o iluzi autonomie: „Tuto logiku dobře známe z politik nulové tolerance, kdy obec volá po nějakých viditelných performativně využitelných nástrojích, které ji dají iluzi kontroly a moci – a v důsledku to ale povede jen k zhoršení situace všech chudých lidi a často další polarizaci a konfliktům,“ uvádí Trlifajová.

Dávky pomoci v hmotné nouzi vyjdou český stát dlouhodobě zhruba na čtyři miliardy korun za rok. Je to tedy zhruba desetkrát méně než dávky státní sociální podpory. Zároveň jsou to peníze, jež drží nad vodou rodiny, které se potýkají s řadou dalších potíží, jako jsou exekuce, nebo bytová nouze. „V tomto návrhu sledujeme pokračování ideje, že sociální práva – nebo to, co z nich v Česku po osekání zůstává – platí pro všechny kromě dlužníků a lidí na okraji,“ dodává Trlifajová.

Zákon sociálně vyloučené džungle

Kdo ve vyloučených lokalitách nikdy nestrávil nějakou relevantní dobu, nemůže „logiku“ těchto míst nikdy úplně pochopit. Koncentruje se v nich totiž všechno to, co jsme za polistopadová léta odsouvali na okraj. Počet takových lokalit přitom podle šetření sociologa Ivana Gabala během posledních let stoupl na dvojnásobek a v roce 2015 jich MPSV evidovalo více než šest set. Někdy jde o nenápadná místa, s jinými se pojí tragická historie jakýchsi „no go zón“, což při letmém pohledu zamezuje politikům pátrat po systémových příčinách samotného vyloučení. Tak jako tak v nich už po generace vyrůstají další a další lidé bez budoucnosti. V takových místech často chybí základní infrastruktura, jako jsou obchody, dětská hřiště nebo obyčejné hospody, kde je možné se najíst. Zato v nich často bývají herny nebo alkoholové nálevny, jako by sociální frustraci bylo nutné skrz tyto služby ještě prohlubovat. A platí v nich i úplně specifická pravidla.

Represe, které společnost na lidi v těchto lokalitách uvaluje, se stává modem operandi pro jejich vlastní fungování. Strategií přežití jsou vztahy založené na „pomoci“. Ta může vypadat třeba tak, že si raději půjčíte peníze na nájem od spřáteleného lichváře s vědomím, že je to sice riskantní, ale aspoň se k vám nebude chovat rasisticky a pomůže ve chvíli, kdy to opravdu nejvíc potřebujete. Dalším typickým znakem „vyloučené džungle“ je řetězení systému vzájemné buzerace.

„Situace, kdy na sebe chudí volají policii kvůli absurdním sousedským šarvátkám, je úplně běžná,“ vysvětluje kriminolog Petr Kupka, který se vyloučeným lokalitám dlouhodobě věnuje. „Mnohé obce už teď parazitují na nedůvěře mezi obyvateli vyloučených lokalit. To je primárně dané jejich znevýhodněným společenským postavením. V něm si pak obyvatelé těchto míst konkurují v přístupu ke kapitálu materiálnímu (finanční zdroje), sociálnímu (známosti na radnici) i kulturnímu (pověst slušného člověka),“ popisuje Kupka. „Tato nedůvěra je prohlubována i tak banální věcí, jako jsou sousedské stížnosti, kterou proti sobě obyvatelé vyloučených lokalit z uvedených důvodů někdy používají. I ty vyfabulované a neověřené slouží jako záminka pro politická rozhodnutí o posílení bezpečnosti v sociálně vyloučených lokalitách prostřednictvím policejních hlídek nebo kamerových systémů. V systému třikrát a dost, se kterým přišla ODS, to v konečném důsledku vytvoří klienty systému represe,“ rozkrývá kriminolog mechanismy, které fungují v sociálně vyloučených lokalitách.

V realitě to vypadá tak, že začne třeba jedna rodina mít pocit, že jiná vynáší moc odpadků do společné popelnice, a naprosto v souladu s vlastní zkušeností – rámovanou neustálým vyhrožováním ze strany politiků, policie nebo majority – si na sousedy začne hned stěžovat. V prostředí, kde všichni znají jen represi a nátlak místo skutečné sociální práce a pomoci, je takové jednání pochopitelné a logické. Mnozí obyvatelé na základě vlastní zkušenosti rychle získají dojem, že se problémy uvnitř lokality řeší takto: sérií stížností u pronajímatelů nekvalitního bydlení, zbytečným voláním policie kvůli každé prkotině a vzájemnou šikanou. Návrh z dílny ODS takové jednání ještě posílí a dá obcím pravomoc tlačit tyto lidi do ještě horších životních mantinelů, než ve kterých se pohybují. Odejít z takového prostředí je pak takřka nemožné: vše se zřetězí v začarovaný kruh bezmoci, zoufalství a dost možná i další kriminality. Ta totiž zůstává poslední šancí, jak v lokalitách přežít.

Až si stát umyje ruce

„Podobnými návrhy dává stát do rukou obcí de facto bianco šek pro demonstraci jejich politické moci,“ popisuje kriminolog Kupka. Vlastní odpovědnosti za sociální politiku se však stát naopak alibisticky vzdává. Podle antropoložky Blanky Kissové z Orlové, která se věnuje problematice sociálního vyloučení a sociální práce, tím ale vzniká nejen dvojí druh obyvatel, ale také se nesmyslně řetězí systém trestů vůči chudým lidem. „Lidé v hmotné nouzi by de facto byli trestáni dvakrát, ne-li v důsledku vícekrát. ,Trest‘ již je dán na základě platné legislativy – dopustili se přestupku, trestného činu, to už je řešeno. Jako druhý trest jim bude na nějakou dobu odebrán nárok na dávky v hmotné nouzi,“ vysvětluje Kissová, která upozorňuje i na to, že není zřejmé, jak by novela dopadla na domácností, kde bude tento nárok odebrán jen jednomu člověku. „Naivní představa o tom, že si aspoň matky rozmyslí, zda s daným „kriminálníkem“ žít nadále, neodpovídá skutečnosti. A je otázkou, zda by to mělo být přijatelným argumentem pro přijetí novely,“ zamýšlí se antropoložka, která rovněž poukazuje na to, že důsledkem zákona by bylo i častější odebírání dětí do ústavů.

Stát úplně rezignuje na jakoukoliv smysluplnou politiku sociální práce, která by přitom měla být s dávkovým systémem úzce spjatá. Tato pomoc, u dávek hmotné nouze především, by měla stát na individuálním posouzení každého příjemce dávky, ne na paušalizaci v návaznosti na samovolně určené přestupky, u nichž není často ani jasné, jakou mají legitimitu. S návrhem ale přichází pravý opak: to, co je a není přijatelné společenské chování, by nyní měly víceméně plošně určovat obce a i kvůli tomu zavádět taková opatření, která nikde jinde než ve vyloučených lokalitách neplatí. Stačí si vzpomenout na množství protiústavních pokusů o penalizaci i tak obyčejné věci, jako je sezení venku před domem, nebo na zákaz zpěvu, který se tu v minulosti někteří politici a političky pokoušeli zavádět. Něco takového by bylo v běžném veřejném prostoru vnímáno jako bezprecedentní zásah do občanských svobod nebo sociální inženýrství, pro lidi na okraji je však život mezi mantinely nekonečných zákazů a pod přísným dohledem hned několika orgánů každodenní realitou.

Antropoložka Kissová upozorňuje i na skutečnost, že řada lidí, kteří jsou příjemci sociálních dávek, zároveň pracují. „Do práce chodí, avšak jejich zaměstnání je nízkopříjmové, a tudíž mají nárok na finanční podporu ze strany státu. Což je neskutečně smutné, když si vezmeme, že tito lidé pravidelně vstávají do práce, často práce pro chod společnosti velmi podstatné, aby pak stejně museli žádat stát o podporu, protože nemají na nájem,“ říká Kissová. Navrhovaná novela je podle antropoložky problematická v prvé řadě v tom, že lidi v situaci hmotné nouze automaticky spojuje s těmi, kdo ve zvýšené míře páchají trestnou činnost či narušují soužití a veřejný pořádek.

Kam s nimi?

Lidé, kteří nejsou z různých důvodů na sociální pomoci státu závislí, si často neumí představit, co všechno musejí příjemci dávek podstupovat. S českým dávkovým systémem se pojí absolutní ztráta soukromí, pracovníci úřadů práce mají bezprecedentní nárok na vstup do domácností nízkopříjmových skupin, na dohled nad jakýmkoliv příjmem i kontrolu způsobu života lidí na okraji. Chudší lidé přitom za základní věci, jako je bydlení nebo jídlo, dávají v souhrnu větší díl peněz než lidé bohatší a podle řady odborníků bude tento trend sílit. Za naprosto nevyhovující bydlení ve špatné lokalitě se obchodníkům s chudobou platí peníze, které by řada lidí nezaplatila za normální byt v hezké části města. Pokoj na ubytovně bývá mnohdy dražší než menší byt, který ale lidem na okraji – zvlášť pokud jsou romského původu – moc majitelů nepronajme. Nápad exekuovat doplatky na bydlení ale povede k ještě většímu ohrožení bezdomovectvím.

„Představa, že za pomoci exekucí dávek hmotné nouze se z lidí s problémy vytvoří disciplinovaní občané, kteří se ze dne na den stanou výdělečně činnými, je iluzorní. V praxi tyto lidi podobnými návrhy hlavně připravíme o bydlení,“ říká Petr Kupka. Jenže problém se tím nevyřeší, tito lidé nikam nezmizí a v posledku na to doplatí ti, kteří jsou v celém kolotoči nejzranitelnější a také absolutně bez viny – malé děti.

Ideologickým pozadím politiky škrtů je útok na chudé, kteří jsou pod různými slogany osočování z toho, že za ekonomické těžkosti ostatních nějakým způsobem můžou, takže je potřeba je finančně omezit a represemi vychovávat.

Jak Kupka, tak Trlifajová varují před tím, že v návrhy, jako je tento, vždy nejvíce dopadají na matky samoživitelky. „Některé z nich mívají exekuce, často třeba u dopravních podniků nebo jiných veřejných služeb. Tím, že je obec připraví v reakci na nějaký typ chování o doplatek na bydlení, je mohou připravit o bydlení samotné a spolu s tím i o děti. V extrémních případech končí takové děti v dětských domovech, což problém přenese na další generaci a stát se tím finančně zatíží mnohem víc, než kdyby se snažil s chudými rodinami skutečně efektivně pracovat,“ říká kriminolog Kupka. V období, jako je současná pandemie, kdy řada lidí přišla i o špatně placenou práci, pak podobné návrhy nedávají už vůbec žádný smysl a pád mnohých lidí na dno můžou jen urychlit.

Šoková terapie pro postcovidové Česko

Ještě než vůbec skončila pandemie koronaviru, během níž i miliardář v roli premiéra Andrej Babiš vyzval k všeobecné solidaritě napříč společností, už se rýsují obrysy ekonomických reforem pro postcovidové období. A vypadají šíleně. Jako bychom se rovnýma nohama znovu ocitli v roce 2009, kdy se asociální vládní škrty vydávaly za jediný racionální přístup, ba za jedinou možnou politiku vůbec.

Ještě loni v prosinci stihla vládní ANO společně s ODS, KSČM a SPD odhlasovat největší snížení daní za několik dekád. Logicky budou následovat škrty ve veřejných výdajích – a ideologickým pozadím k politice škrtů je útok na chudé, kteří jsou pod různými slogany osočování z toho, že za ekonomické těžkosti ostatních nějakým způsobem můžou, takže je potřeba je finančně omezit a represemi vychovávat. Přesně toto slyšíme ve výrocích Petra Fialy, který ožebračování chudých vysvětluje jejich výchovou a motivací k lepšímu životu. ODS si každopádně tuto šikanu chudých rovnou dala do propagačních příspěvků na Facebooku, kde se chlubí tím, jak lidem, co dostanou pokutu, vezmou dávky. „Třikrát vážný přestupek – žádné dávky“. Nejvíc ze všeho to připomíná doby, kdy měla ODS jako hlavní motto kampaně boj proti zneužívačům sociálních dávek, kterému propůjčila svou tvář třeba i „demokratická superstar“ strany, notoricky hodná paní Miroslava Němcová.

ODS tak dlouho nazývala vládu Andreje Babiše socialistickou, až předložila tak asociální návrhy, že by vedle nich skutečně i Andrej Babiš mohl vypadat jako sociálně cítící politik. To by se ale Babišovo hnutí nesmělo k této asociální politice okamžitě přidat. Hnutí ANO a pravicový volební blok SPOLU pod vedením ODS budou podle všeho nabízet na ekonomickou krizi velmi podobné recepty, tedy hlavně škrty a tvrdou rétoriku proti chudým, čímž si dost možná připravují půdu pro budoucí společné vládnutí. Období drobečkové sociální politiky hnutí ANO (v kombinaci s marketingovým rámováním rodinné firmy pro všechny) s krizí skončilo. Zároveň bleskový nástup covidové krize takřka okamžitě odhalil, že se během období růstu nejpalčivější sociální problémy vůbec neřešily, jen kolem nich Babiš za asistence sociální demokracie zdatně vytvářel mlhu. Zranitelné sociální skupiny jsou tu opět hlavně k tomu, aby sloužily politikům jako viníci ekonomických potíží celé země. V době globální pandemie je to ještě cyničtější a ještě absurdnější než kdykoliv dřív.

Covidová krize přitom uvrhla do chudoby desítky tisíc lidí z nižší střední třídy, čili by se dalo očekávat, že politické elity přijdou spíše s návrhy, jak jejich problémy řešit. Místo toho opět slyšíme řeči o výchově chudých pomocí represí. K návrhu se přidávají dokonce i poslanci KSČM a ČSSD. Česká politika a do velké míry i celá současná veřejná debata je už takovým způsobem vychýlená směrem k rétorice osobní zodpovědnosti, že ani krize, jako je ta covidová, při které termín osobní zodpovědnosti už vůbec nedává smysl, nepřiměje politiky k jinému a systémovějšímu řešení. Namísto toho opakují pořád stejné fráze. A jelikož je takřka jisté, že vládní koalice složená po volbách letos na podzim se neobejde buď bez bloku SPOLU, nebo bez hnutí ANO, nedá se počítat ani s odklonem od politiky dlouhodobé přísnosti na chudé, kombinované s masovým úpadkem veřejných služeb zejména v chudších regionech.  Škrty ve veřejné oblasti mají takřka vždy větší dopady na ty, kteří mají méně peněz. Proces deprivace českých chudých je spojený s podfinancováním a segregací zejména v oblasti školství, které se v Česku nebývalým způsobem podílí na reprodukci chudoby. Škrty, které už teď koalice ODS a ANO ordinuje v Ústeckém kraji a které postihnou veřejnou dopravu, jsou dobrou ukázkou tohoto trendu – omezení se nejvíc dotkne lidí na okrajích, obyvatel malých vesnic a těch, co nemají auto nebo je pro ně benzín příliš nákladný.

Koalice přísnosti na chudé

V tuto chvíli nelze předvídat, jak bude který zákonodárce hlasovat, i proto, že návrh ještě nemá definitivní podobu. Z předchozích vyjádření poslanců lze ale předpokládat, že se spojí síly stran, které se domnívají, že na chudý lid musí být přísnost, tedy ODS, komunistů, TOP 09, SPD. Návrh podpoří i ANO a zřejmě i KDU-ČSL.

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová (KSČM) se v debatě o návrhu ostatně vyjádřila jasně. „Já si myslím, že jako poslankyně za Ústecký kraj, už nás opravdu nebaví, abychom neustále poslouchali, a myslím, že i v České televizi to bylo včera, jak třeba Mostecko, Litvínovsko je zamořeno štěnicemi. My na to upozorňujeme už několik let. A všem to bylo zatím jedno. Dokonce jsme se dozvěděli i z úst zástupců Ministerstva zdravotnictví, že vlastně štěnice je úplně běžný živočich a že si ho můžete přinést z dovolené. To je sice pravda, ale nás tohleto nezajímá. My chceme řešit situaci, která je opravdu tristní. A to, že se nám vylidňují tyto kraje, to je jenom důsledek toho, že tady zatím nikdo neřešil tuto situaci. Takže za KSČM jednoznačně podporujeme návrh této novely,“ uvedla komunistická poslankyně.

Podle Jany Pastuchové hnutí ANO návrh podpoří, aby prošel do druhého čtení, protože „určitě nikdo z nás nechce, aby se zde zneužívaly dávky státní sociální podpory, a možná i víte, že několik pozměňujících návrhů, které tu prošly, právě na zneužívání těchto dávek jsem podala i já,“ pochválila se v rozpravě Pastuchová.

SPD má v plánu prosadit ještě mnohem přísnější návrhy, jako je zjednodušení a urychlení procedury vyloučení z okruhu příjemců dávek u osob, které neumožní úřadu práce provést příslušné kontroly v místě bydliště, a zároveň navrhuje prodloužení doby, po kterou může být dávka odebrána, a to na délku dvanáct měsíců.

Dále SPD navrhuje „vyloučit z okruhu takzvaně společně posuzovaných osob ty jedince, kteří nemají žádné příjmy, nepracují a ani si práci nehledají, pouze chtějí navýšit své existenční minimum, a tím i výši celkového příjmu rodiny z dávek sociální pomoci. Respektujeme právo jedince nepracovat, ale v tom případě nesmí pobírat přímo či nepřímo ani korunu z veřejných peněz,“ uvedla v rozpravě k novele poslankyně za SPD Lucie Šafránková.

„A konečně navrhujeme povinnost zahrnout mezi takzvané testované příjmy žadatelů o dávky i příjmy z dávek pěstounské péče, zatím v případech, kdy se jedná o pěstounství v rámci rodiny. Tyto návrhy přitom nesměřují proti občanům ve složité sociální situaci. Chceme jen odstavit od veřejných zdrojů ty, kteří odmítají pracovat, podvádějí a žijí na úkor svých spoluobčanů, kterým se přitom ještě mnohdy nepokrytě vysmívají. To je cesta, kterou v oblasti pomoci v hmotné nouzi chceme a musíme jít. A každou podporu na této cestě vítáme,“ doplnila Šafránková představu SPD.

Sociální menšina

Piráti mají podle poslankyně Olgy Richterové připravený pozměňovací návrh, který by novelu zjemňoval, ale nejspíš nemá šanci projít. „Hlídat způsob řešení špatné docházky dětí do školy má význam zejména v tom smyslu, aby finanční postihy rodičů ohrožených dětí byly, pokud vůbec, až krajním řešením po vyčerpání poradenské podpory, což je obecně obsahem námi chystaného pozměňovacího návrhu. Sankce za to jsou však již nyní dány školským zákonem, v zákoně o pomoci v hmotné nouzi za to hrozí odebrání všech dávek pomoci v hmotné nouzi na tři měsíce a podle zákona o státní sociální podpoře přicházejí rodiče o část rodičovského příspěvku – na jiné dítě, pochopitelně,“ uvedla Richterová pro Alarm a dodala, že předkládaná novela „problémy špatné docházky do školy ani jiných přestupků nejen neřeší, ale zhoršuje je navíc exekucí udělených pokut z dávek na jídlo a bydlení. Prolomení nepostižitelnosti dávek hmotné nouze problémy v ohrožených domácnostech podle všeho jen zhorší.“ Na dotaz, jak bude její strana hlasovat, odpověděla, že navrhnou přerušení projednávání novely, protože ve druhém čtení nelze navrhnout jeho zamítnutí.

Proti duchu předkládané novely se pro Alarm jasně vyjádřil Jan Farský (STAN). „Nesdílím s předkladateli představu, že problém vyřeším tím, že ho prohloubím. Je to lákavé, přímočaré, ale špatné řešení. Předkladatelé opomíjejí, že se případné krácení dávek nedotkne jen příjemců, ale i jejich okolí. Jsem pro vymáhání povinností, jsem pro jasná pravidla a přísnost, ale takto ne,“ uvedl Farský, který se pokusí o svém pohledu přesvědčit i své kolegy v klubu.

Sociální demokraté nemají jednotné stanovisko. S novelou nesouhlasí například Kateřina Valachová, která se sice chystá hlasovat pro všechny návrhy, které zákon zmírňují, ale zákon jako celek nepodpoří. „Bydlení je součást základních životních potřeb každého člověka. Ztráta bydlení vede jen k zesílení ekonomických a sociálních problémů,“ vysvětluje svůj postoj Valachová. „Dopady na děti jsou katastrofální. Ztráta bydlení není účinným očkováním proti přestupkům,“ dodává poslankyně, podle které je třeba „očkování i lék“ hledat jinde. Nejvýraznějším odpůrcem zákona je sociální demokrat Roman Sklenák který se pokusil projednávání zákona zvrátit a chce své spolustraníky přesvědčit o tom, že by novelu podporovat neměli. „Předkladatelé chtějí nahradit sociální politiku politikou trestní. Domnívají se, že odebráním sociálních dávek donutí lidi v nouzi změnit své chování a jednání,“ uvedl Sklenák pro Alarm. Je podle něj přitom mnohokrát prokázané, že tudy cesta nevede. „Kdyby totiž princip represí fungoval, nepotřebovali bychom věznice. Přesto jsou plné recidivistů. Jediným řešením je sociálně vyloučené chytit za ruku a trpělivou sociální prací je nějakou dobu životem vést,“ vysvětluje Sklenák svůj zamítavý postoj. „Upozorňuji také na to, že podle Listiny základních práv a svobod má každý, kdo je v hmotné nouzi, právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. Každý, tedy i ten, který páchá přestupky,“ říká Sklenák, podle kterého ale nejde jen o soulad s ústavním pořádkem. „Pokud stát potřebným to minimum prostředků na zajištění jejich výživy a ostatních základních životních potřeb neposkytne, budou si je zajišťovat jinak. Často i trestnou činností. Takže ve výsledku bude dopad projednávané úpravy přesně opačný, než předkladatelé předpokládali,“ shrnuje Sklenák, proč novela nedává vůbec smysl.

Vítězství likvidátorů sociální ochrany

Pokud bude návrh schválen a vstoupí v platnost, završí se tím podle ředitele Institutu pro sociální inkluzi Martina Šimáčka více než desetiletá snaha populistické skupiny politiků shromážděných primárně kolem ODS o umožnění exekucí dávek pomoci ve hmotné nouzi. Tyto dávky pak podle Šimáčka definitivně ztratí svoji funkci, neboť přestanou sloužit svému účelu – základní dostupné sociální ochraně každého občana Česka, který se dostane do hmotné nouze.

„Jsou to peníze určené na jídlo a bydlení chudých lidí, tedy domácností v hmotné nouzi včetně dětí a seniorů, a místo toho budou sloužit k úhradě pokut, které samosprávy udělí při vymáhání dodržování vlastních, často kontroverzních vyhlášek, jež mohou být později zrušeny ministerstvem vnitra nebo Ústavním soudem. Exekuci bude možné provést hned při první nezaplacené pokutě, pokud se bude obecní úřad domnívat, že ji příjemce nezaplatí,“ upozorňuje Šimáček, který zároveň tvrdí, že systém pomoci ve hmotné nouzi se drolí bezkoncepčními zásahy různých populistických politiků, kteří úmyslně likvidují základy sociální ochrany v Česku, již několik let. „Exekucí dávek se v represích vůči chudým lidem překračuje únosná mez, ničí se základní principy moderního státu, který je postaven mimo jiné na funkčních sociálních politikách, jež preferují integraci před segregací a prevenci úpadku do sociálního vyloučení a chudoby,“ uzavírá Šimáček.

Autorky a autor jsou redaktoři Alarmu.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies