Foto Disney+
V úvodu první epizody, nazvané New World Order, se zdá být v marvelovském světě (MCU) všechno při starém – Sam Wilson (alias Falcon) se prohání oblohou a za doprovodu počítačových triků i jízlivých poznámek ve spolupráci s americkou armádou zachraňuje rukojmího. Éra hrdinů zasahujících za hranicemi Spojených států nezmizela. Jenže pak přijde něco nečekaného: The Falcon and the Winter Soldier pokračuje tam, kde ostatní superhrdinské eposy končí.
Sam Wilson otevřeně odmítá být novým Kapitánem Amerikou a vrací se domů. Navštěvuje sestru, vzpomíná na dětství a pokouší se vyjednat půjčku u tamější banky. James „Bucky“ Barnes (alias Winter Soldier) se také objevuje v akci, ale v nečekaně klidné – na terapii. Sezení jsou podmínkou jeho omilostnění za systematické vraždy, jež prováděl ovládán někým jiným. Každá akce dostává na poměry Marvelu poněkud nečekaně osobní rozměr. Zde by uvedení do vyprávění mělo končit, protože část kouzla seriálu spočívá v postupném odkrývání následků děje z filmu Avengers: Endgame (2019). Pozdější vývoj prvních dvou epizod ale velmi promyšleně navazuje i na předchozí marvelovský seriál.
Tlumenější žánrové hrátky
Zatímco WandaVision (2021) byl v první řadě odvážný formální experiment s tropy klasického i moderního sitcomu, The Falcon and the Winter Soldier jsou žánrově umírněnější. Čarodějnický seriál velmi okázale pracoval s metafikční rovinou vyprávění, tematizoval nejen sledování, pozici diváků a fanouškovství, ale chytře se napojoval na odlišné stylistické a narativní konvence podle toho, v jaké dekádě se hrdinové ocitli. Naproti tomu se marvelovská novinka drží poměrně při zemi a ocelová křídla příliš neroztahuje. Jde o tlumenější kriminálku, potažmo akční thriller, který na sebe nikterak výrazně neupozorňuje. Velmi rafinovaně adaptuje některé žánrové postupy, ale nikdy nepřekračuje mez, za níž by se stal uvědomělým. Zapojuje sice například ruční kameru a několikrát si dovolí využít rychlého přerámování nebo transfokace uvnitř jednoho záběru, aby utužil danou scénu, dál však nezachází.
Zatímco fascinující snímek Black Panther přinesl optimisticky utopickou verzi afrofuturismu, seriál zapouští rasové téma do souvislostí současné Ameriky, kde je optimismu jako šafránu.
Vyprávění pak chytře představuje nový stav marvelovského univerza a postupně vrství detaily, na jejichž základě si mohou diváci rekonstruovat následky Endgame. Trochu to připomíná netflixovské MCU seriály jako Luke Cage (2016–2018) nebo Daredevil (2015–2018), které mnohdy stály na dopadech hrdinských akcí na běžné obyvatele New Yorku. Postupně zjišťujeme, jak mohl vypadat život po Thanosově lusknutí a jak se věci komplikovaně vracejí k (novému) normálu. Seriál řídí především konvence konspiračních thrillerů, přičemž v centru stojí teroristická organizace Flag Smashers. Ta usiluje o svět bez hranic a občanství a je kolektivní reinterpretací stejnojmenného komiksového záporáka. Kde dříve stály jednotlivé figury, jsou nyní skupiny. Od komorněji pojatého WandaVision se tu posouváme ke globálnějším politickým konfliktům.
Paralely mezi seriály jsou však zřejmé. WandaVision byla především chytrým cvičením v eskapismu. Unavená bojovnice nevědomky přišla se způsobem, jak vymazat ztráty, které jí hrdinství přineslo. Hrdinové The Falcon and the Winter Soldier se vyrovnávají s podobnými traumaty, jen přišli o přítele. Co víc, Spojené státy ztratily symbol v podobě Kapitána Ameriky. Z prvních dvou dílů je silně znát, že země potřebuje nějaký nový symbol. Zatímco vláda mezeru pragmaticky vyplní, Sam s Buckym cítí, že plakátový bílý muž už není tím, kdo by měl současnou Ameriku sjednotit.
Traumata, témata
Otázka traumatu byla silně přítomná už v prvním seriálu od Marvelu, ale zde dostává jiné než milostné konotace. V popředí stojí Bucky, který se složitě vyrovnává se svou krvavou minulostí. Jako Winter Soldier spáchal desítky, ne-li stovky vražd, a jako Bucky se s nimi musí vypořádat. The Falcon and the Winter Soldier konfrontuje přístup americké administrativy k veteránům a mnohdy neosobní, institucionálně řízenou terapii, která je jedinou (a často nedostačující) pomocí ze strany státu. Ani po dvou dílech však svoje téma nemá důsledně prozkoumáno – paradoxně tomu brání snaha mít ze seriálu buddy-komedii plnou třeskutě vtipných výměn mezi dvěma nesourodými hrdiny.
O poznání silnější je zde téma rasy, které doposud – mimo Black Panthera (2018) – v MCU absentovalo. Zatímco fascinující snímek Ryana Cooglera přinesl optimisticky utopickou verzi afrofuturismu, seriál téma zapouští do souvislostí současné Ameriky, kde je optimismu jako šafránu. Nejde jen o explicitní gesta, jako je agresivní zastavení Sama Wilsona policií, ale třeba i o jeho krátký rozhovor s Jamesem Rhodesem (alias War Machine). Rhodes mluví o „post-thanosovském“ světě jako o rozbitém a nestabilním. Dialog ukončí větou: „It’s a new day, brother“, v níž můžeme zaslechnout ozvěnu optimismu Black Panthera. Na rozdíl od jiných familiárních označení má „brother“ širší společenské konotace, obzvlášť ve chvíli, kdy tak jeden Afroameričan osloví druhého. Vytváření jakéhosi iluzívního jazykového příbuzenství implikuje společnou zkušenost obou mužů. Zasaďme je do kontextu hvězd a pruhů, jež se nacházejí všude kolem – stojí přeci jen v Kapitánově muzeu – a uvidíme, že seriál může referovat i k obecné zkušenosti černochů v současné americké společnosti.
Mezi bohy a lidmi
Ba co víc, v následující epizodě se krátce objevuje jakýsi postarší muž jménem Isaiah. Marvel systematicky čerpá z komiksů, avšak činí tak nepřímo – většinou několik výrazných narativních prvků, předmětů nebo postav rekontextualizují pro vlastní potřebu. V tomto případě se můžeme domnívat, že oním mužem je Isaiah Bradley. Jde o zásadní postavu komiksové série Truth: Red, White & Black (2003), která vyprávěla o experimentech armády Spojených států na třech stovkách Afroameričanů ve snaze znovuvytvořit použitelné superhrdinské sérum, jež dalo vzniknout původnímu Kapitánovi. Šlo o společenskokritickou sérii čerpající z nechvalně proslulé klinické studie syfilidy v Tuskegee. Komiks byl jeden čas dokonce v hledáčku Spika Leeho, ale z projektu nakonec sešlo. Je proto zásadní, že Isaiah se objevuje právě v současném seriálu a svou přítomností upomíná na odkaz původního Kapitána Ameriky. Černošský superhrdina existoval, ale byl institucionálně odstraněn z veřejného prostoru.
V něčem však The Falcon and the Winter Soldier navazuje na druhý díl Avengers: Age of Ultron (2015), který byl v mnoha ohledech vynikající, i když měl trochu problémy s tempem. Megalomanská superhrdinská akce vytvářela silnou opozici mezi bohy-hrdiny a lidmi-hrdiny skrze postavu Clinta Burtona (alias Hawkeye). Ten byl jakýmsi průsečíkem: na jedné straně velmi schopný Avenger, na druhé otec rodiny a manžel. Když odložil luk, vrátil se domů, do běžného světa, tedy někam, kam ostatní přístup neměli. A jeho perspektivu jako by přebíral seriál skrze Buckyho a Sama – muže žijící v malých bytech, neúspěšně žádajících o půjčky a neschopných emocionálně se napojit na ostatní, protože jejich hrdinská identita jim v tom brání. Muže, na jejichž bedrech spočívá tíha symbolického štítu, který se v rukou státu proměňuje v marketingovou značku.
Pokud je tedy z prvních dvou epizod něco zřejmé, může to být obrat k dosud opomíjeným tématům, jako jsou rasové problémy, trauma, institucionální péče i tlak na splnění očekávání. Ze seriálu The Falcon and the Winter Soldier je totiž konečně cítit člověčina. A to je moc dobře.
Autor je filmový publicista.