Foto HBO
Minisérii Mare z Easttownu se povedlo potvrdit několik věcí. Ačkoliv se dnes každý díváme na něco trochu jiného, čas od času vznikne příběh a postavy, které zarezonují u velké části publika – od zoomerů po důchodce. O sledování poslední epizody Mare byl takový zájem, až z toho v USA zkolabovala apilkace HBO Max. Dnešní pokusy o velký seriálový hit pak stojí nejčastěji na ženských hrdinkách. A v tomto případě HBO zohlednila také to, jak velkým tématem se za poslední dobu stalo duševní zdraví a do jisté míry také péče.
Minisérie dokládá, jak moc se seriálová krajina za docela krátkou dobu proměnila. Stačí si porovnat, jak vypadaly hlavní postavy seriálových hitů ještě před pár lety a jak vypadají dnes. Jako jeden z nejoblíbenějších seriálů z poslední dekády se nám může kromě Hry o trůny vybavit True Detective. Příběh o zrůdných vraždách žen ve vodou nasáklém „posledním“ státě americké federace vznikl v době, kdy se už seriálům věnovala podobná pozornost jako filmům. Jejich sledování ale ještě zdaleka nebylo tak častou zábavou jako po vzniku několika streamovacích platforem a koronavirovém roce v lockdownu.
Seriál s pohlcující temnou atmosférou a pseudofilosofujícím detektivem Rustem Cohlem působil zprvu jako něco, co jsme ještě neviděli. S citem pro mrtvolnost louisianské bažiny i dobrodružnou akci zrežírovaná policajtská bromance tak stvrdila zvěst, že televizní seriály jsou zajímavější než dřív. Jak moc byl přitom jeho příběh, který pro ženy vyhrazuje role obětí, sexuálních objektů a tvrdých, ale trpících manželek, nasáklý machismem, ironizovala například v textu Cool Story, Bro Pulitzerem oceněná Emily Nussbaum.
Kvůli neštěstí, které v minulosti potkalo její dnes už rozpadlou rodinu, by Mare Sheehan pravděpodobně udělala lépe, kdyby se odstěhovala někam daleko. Seriál nám ale od začátku naznačuje, že právě tohle nikdy neudělá.
Neznamenalo to, že by True Detective nebyl skvělý seriál. Problém byl v tom, že se ženy v periferních, sexualizovaných rolích ocitaly ve většině popkulturních příběhů. To se mění až v posledních pár letech. Sám scenárista True Detective Nic Pizzolatto nakonec postavil po bok hrdinovi třetí sezony (hrál ho Mahershala Ali) jeho manželku. Od jedničky, ve které se živočišný Woody Harelson (Marty Hart) se šlachovitým Matthewem Conagheym (Cohle) pošťuchovali o to, kdo bude stříhat Martyho trávník, se proměnil i samotný pravý detektiv.
Witherspoon, Kidman i Klára Melíšková
Dnes má za sebou HBO obří úspěch se satirickou kriminální soap operou Sedmilhářky, subverzivními Ostrými předměty, povrchním thrillerem Mělas to vědět nebo naopak komplexním rozborem tématu sexuálního násilí s názvem Můžu tě zničit. Také další streamovací služby za sebou mají milníky se ženskými hrdinkami. Dokonce i v Česku, kde se mezitím roztrhl pytel s detektivkami, si v rychlém sledu zahrály role policajtek Klára Melíšková, Pavla Beretová, Lenka Krobotová, Jitka Čvančarová a na obrazovky se chystá další s Petrou Špalkovou.
V posledních pár letech, kdy se produkuje čím dál větší počet titulů na pokračování, začali ale producenti objednávat hlavně minisérie. Ty vystřídaly typ seriálu, díky kterému se v nultých a desátých letech vžilo marketingové a novinářské označení quality tv – až sedm sezon dlouhé seriály popisující nejednoznačné, proměnlivé charaktery ikonických mužských antihrdinů. Perníkový táta, Šílenci z Manhattanu, Sopránovi nebo Dům z karet.
Místo čekání na další sezonu o pádu bezskrupulózního vysoce postaveného muže jsme tak dnes zvyklí sledovat každých pár měsíců jinou televizní hrdinku. Kvůli sázení na obchodně bezpečnější kratší formáty do velikosti postav jako je Don Draper nebo Tony Soprano vyrůst nemohou. Rozhodně už ale nebývají jen něčími manželkami, neřeší pouze důsledky jednání mužů ve svém okolí a jejich charaktery bývají vykresleny komplexně i empaticky.
Terapeutka z Manhattanu a policajtka z pensylvánské díry
Přesto nám může být líto, že tu nevyčnívá jedna nebo dvě ikonické ženské postavy, jejichž jména by stačilo utrousit v kavárenské konverzaci a všichni by věděli, o koho jde. To se v poslední platilo asi jen o Daenerys ze Hry o trůny, o němž se někdy mluví jako o posledním velkém seriálu před definitivním roztříštěním publik. Nikde ale není psáno, že další seriálové trendy nemohou stvořit postavu, která pak nesleze z obrazovky třeba půl dekády.
HBO se každopádně pokouší o ženskou seriálovou ikonu i v malém formátu. Na úspěch satirických Sedmilhářek navázala slabým thrillerem Mělas to vědět, ve kterém nažehlená Nicole Kidman trpí v luxusních interiérech Mahattanu. Sledovanost sice minisérie měla, ale zrovna HBO si potrpí i na dobrou kritickou odezvu. A tak po odcizených hrdinkách z luxusních sídel (Mělas to vědět i Sedmilhářky), u kterých se probírala dokonalost šatníků a účesů, se letos v nabídce objevil velmi odlišný titul s jinou známou hereckou hvězdou. Portrét ženy z obyčejného zapadákova, kterou definují především její vazby k místní komunitě.
Už od začátku je totiž jasné, že o případ postavený na lehce vyčpělé zápletce se zmizelou a zavražděnou teenagerkou půjde až ve druhé řadě. Hollywoodský tvůrce Brad Ingelsby napsal scénář, který nepochybně dokáže vyvolat zvědavost ohledně toho, kdo je vrah, a v koncovce i překvapit. To, co nás však celou dobu zajímá, je především titulní postava Mare.
Nejde ani tak o její charisma nebo tvrdohlavost, na kterou upozorňuje už zkrácené jméno, smysl pro překračování pravidel nebo humor. Přestože ji Kate Winslet hraje s velkou chutí, tvůrci nesázejí jen na to, že nám bude sympatická. Charakterová studie hrdinky je v tomhle případě neoodělitelná od portrétu obyčejného Easttownu, který nám režisér Craig Zobel ukazuje hned v úvodních záběrech pilotu. Stejné střechy, stejná okna, sem tam malý domek vystupující z řady.
- Foto HBO
Hned poté vidíme poprvé Mare při ranní zastávce u místní důchodkyně, která kriminalistku vzbudí kvůli nicotnosti. Policisty na služebně nezná, zatímco v Mare má důvěru. Veškeré jednání hrdinky odráží její znalost místního prostředí. Seriál ve druhé epizodě ukazuje, jak dokáže předvídat reakci zdejšího opilce na těžkou osobní ztrátu a přesně ví, koho z jeho blízkých vzít na nepříjemnou schůzce s sebou. Když jde zatýkat bezdůvodně agresivní šikanérku, neváhá naopak dívce způsobit skandál před celou místní restaurací.
Opioidový Easttown
Kvůli neštěstí, které v minulosti potkalo její dnes už rozpadlou rodinu, by Mare Sheehan pravděpodobně udělala lépe, kdyby se odstěhovala někam daleko. Seriál nám ale od začátku naznačuje, že právě tohle nikdy neudělá. O její vazby k rodině a místním lidem, znalost zdejšího kontextu, prolínání osobních a pracovních vztahů a neschopnost představit si sebe sama kdekoliv jinde, tu jde především.
Ingelsby, který v jihovýchodní Pensylvánii vyrostl, tentokrát dostal možnost napsat svého druhu poctu rodnému kraji. Vykresluje ho nejenom jako místo, ze kterého lidé odcházejí kvůli tomu, že se v této periferní oblasti nic neděje. Důvodem jeho rozkladu je i opioidová krize – v popkultuře zatím poměrně málo tematizovaná na to, že loni na předávkování opioidy v USA umřelo až devadesát tisíc lidí.
Easttown ale zároveň není žádný fotogenický zapadákov, jakým byly promáčené louisianské osady v True Detective, zasněžené seriálové Fargo nebo Ozark. Na rozdíl od většiny seriálů postavených na specifičnosti dějiště to tvůrci s vykreslením charakteru městečka nijak nepřehánějí. Už z prvních záběrů minisérie vidíme, že jsme někde, kde je to především obyčejné.
Opečovávat, co zbylo
Tempo příběhu pak kromě vyšetřování případu udávají hlavně terapeutické pokroky Mare, která o sobě zpočátku odmítá mluvit. Postupně však dojde k odblokování všech jejích problematických vztahů a Mare konečně sbírá odvahu, aby mohla čelit svému ústřednímu traumatu. Cesta k ochotě vyléčit sebe sama tu souvisí se službou, kterou Mare odvádí vlastní komunitě. Nejenže dělá svoji práci, ale je tu i pro svoje blízké – a jak se postupně ukáže, jejich životy jsou těsně provázané. I proto se musí zahojit.
V HBO se tedy letos rozhodli vsadit na hrdinku, do které se můžeme vcítit všichni. Dojem obyčejnosti světa, ve kterém se příběh odehrává, posilují i různé historky z natáčení. Třeba ta o stylistce, která měla všem postavám vytvořit účesy tak, aby vypadali, že si každé ráno jen vyčistí zuby a jdou. Nebo o scéně, ze které Kate Winslet odmítla vyretušovat svoje povislé břicho. Snaha převléct hollywoodskou hvězdu za obyčejnou americkou ženskou může leckomu připadat směšná, zvlášť když například v britských seriálech hrají obyčejně vypadající herci úplně obyčejné lidi každou chvíli. A Mare Sheehan navíc nápadně připomíná Catherine Cawood z geniálního seriálu Happy Valley. I tato traumatizovaná matka a policistka v jednom řeší příšerný případ v drogami sužované severní Anglii a přitom opečovává, co zbylo z jejího okolí.
Ingelsbymu, Zobelovi a jejich tvůrčímu týmu se ale přesto nesporně povedlo něco, díky čemu si mnozí diváků zařadili jejich Mare v pomyslném žebříčku seriálů na první místo. Jejich minisérie působí dojmem, že skutečně dokázali nasát pocit publika unaveného covidovou krizí, politickou polarizací a mnoha jinými problémy, a následně mu naservírovat sedm špičkově napsaných, nenápadně zrežírovaných a skvěle zahraných epizod něčeho, co je víc dramatem o hojení traumatu než detektivkou.
Mare Sheehan se svou klukovskou chůzí je také docela pečlivě popsanou ženskou postavou a ne jen detektivem, který je náhodou žena. Minisérie v tomto ohledu nejde tak hluboko jako Na jezeře Jane Campion nebo Ostré předměty natočené podle románu výrazné americké spisovatelky Gillian Flynn. To, co je však nakonec nejdůležitější stránkou identity Mare, která ovlivní její rozhodnutí v poslední epizodě, je její mateřství. Podobně jako v mnoha příbězích z rozvrácených prostředí, kde muži chybí nebo chybují, je I v Easttownu nakonec vše na rozhodnutích a jednání matek. Inglesbymu a Zobelovi se tak povedlo přijít s příběhem, který ve vší tragičnosti dokáže nastolit pocit, že pokud opečujeme nejdřív sebe a pak i své okolí, zvládneme to.
Autorka je redaktorka Alarmu.