Foto Craig Currie, Photo News 247 (CC BY 3.0)
Původně jsem měl na konec tohoto týdne naplánovanou další klasickou svodku toho nejdůležitějšího z dění posledních dní ve Spojených státech. Jedním z hlavních témat, kterému jsem se chtěl věnovat, bylo moratorium na vystěhovávání, které bylo tento týden navzdory předchozímu očekávání na poslední chvíli prodlouženo. Jelikož je ale pokrytí této události v Česku naprosto bídné, zastavím se nakonec jenom u něj a rozeberu ho podrobně.
Typickým úkazem je článek v názorové sekci serveru Aktuálně.cz od Daniela Anýže s titulkem Americká radikální levice si věří, má našlápnuto. Bidena to může stáhnout ke dnu. Daniel Anýž v rámci své podrubriky Americký týden dlouhá léta píše o americké politice z víceméně washingtonského úhlu pohledu. Jeho páteční článek o moratoriu je ale plný tolika zavádějících informací a zkreslení, že se dostává takřka do sféry alternativní reality.
„Radikální levice“ versus realita
Co se tu dozvíme? Především se opakovaně dočteme, že levé křídlo demokratů je banda nezodpovědných „radikálů“, kteří si svým vydíráním vydupávají disproporční vliv. V závěru článku se pak píše, že paradoxně tato živelná síla zároveň drtivě prohrává. Jak to tedy je?
Nejprve k moratoriu: základní fakta jsou poměrně děsivá. Američané dluží na nájmech za uplynulý rok kvůli pandemii asi 23 miliard dolarů. Dobrá zpráva je, že Kongres proto schválil dvojnásobnou částku na podporu placení nájmu pro řadové Američany – ve dvou koronavirových balících pro tyto účely vyčlenil 46 miliard. To zní růžově, nicméně problém je, že doteď byly z tohoto balíku skrze státy a místní samosprávy vyplaceny pouhé 3,2 miliardy. Je tu tak paradoxní situace, kdy peněz je ve vládní pomoci připraveno více než dost, ale nedostávají se na své místo. Jak je to možné?
Trvalou miliardovou pomoc s nájmy chce možná v Americe málokdo, důsledky této nečinností Washingtonu způsobené katastrofy ale vítá ještě méně lidí. Jestli se nepodaří nefunkční asistenční program napravit, katastrofa se zase přiblíží.
Daniel Anýž ve svém článku popisuje, že Joe Biden se prodloužení moratoria chtěl vyvarovat s tím, že „pomoc je na cestě“. Varováním podle něj bylo to, že americký Nejvyšší soud „dal za pravdu“ pronajímatelům, kteří moratorium vydávané skrze Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) napadli. Ano a ne. Ano, Biden se do poslední chvíle zdráhal přiklonit na stranu prodloužení moratoria a Nejvyšší soud v tom hrál roli. Nejvyšší soud ovšem CDC žádné prodloužení nezapověděl, pouze soudce Bret Kavanaugh v nezávazném stanovisku varoval, že bez schválení s Kongresem hrozí soudní zrušení dalšího prodloužení.
Co se týče pomoci, která má být na cestě, je to naprosto absurdní tvrzení, alespoň bez dalších zásahů. Ano, Biden na poslední chvíli přímo prosil státy a samosprávy, aby čerpaly z hojného fondu, ze kterého vybraly zatím jenom zmíněné tři miliardy. Na to ale samosprávy měly celých několik měsíců a představa, že by zbylých přes 40 miliard stihli rozdistribuovat během pár dní, je absolutně nesmyslná.
Peníze jsou, jen netečou
Problém balíku nájmové pomoci skvěle a podrobně rozebírá šéfredaktor David Dayen na webu časopisu The American Prospect. Upozorňuje, že celý systém pomoci byl spíchnutý bez většího rozmyslu a klade ve vyplácení pomoci značné překážky (například dává pronajímatelům možnost peníze přímo od vlády odmítnout a vynutit tak zdlouhavý proces vyplacení nájemníkovi, který pak teprve zaplatí pronajímateli), ale především byl vytvořen takřka ve vakuu, kdy státy ani samosprávy nemají infrastrukturu na vyplácení a posuzování podobné pomoci. Proto není divu, že vše vázne. „Přicházíme na to, že když kolem takové pomoci nastražíte tolik překážek, hádejte, co se stane? Je těžší se k ní dostat. Doufám, že k tomu lidé přihlédnou, až budeme vymýšlet další kolo pomoci,“ řekla pro The American Prospect washingtonská zastupitelka Pramila Jayapal.
Pokud jde o samotné vynucení ze strany „radikální levice“: Protestní akci za prodloužení moratoria vedla zastupitelka Cori Bush. Ta byla zvolena loni na podzim v okrsku zahrnujícím město St. Louis v Missouri, a stala se tak jedním z nových přírůstků volného levicového uskupení zastupitelů v dolní komoře Kongresu, pro které se vžilo označení The Squad (a jehož celosvětově nejznámější představitelkou je Alexandria Ocasio-Cortez). Zapojení Cori Bush do protestů je pozoruhodné z jednoduchého důvodu: než se dostala do Kongresu, živila se jako zdravotní sestra, ale jako matka-samoživitelka dvou dětí dokonce strávila nějaký čas bez domova. Spíš než o vágní „radikalitě“ vypovídá celá akce o tom, že nové členky jako Cori Bush přinášejí do Kongresu úhly pohledu, které tam doteď nebyly.
Cori Bush a skupina dalších aktivistů protestně přespávali u washingtonského Kapitolu. Je vcelku zřejmé, že tato nátlaková akce skutečně měla vliv na změnu kurzu ze strany Joea Bidena. Rámovat celou anabázi jako narůstající hřebínek levice, která je si vědoma své „vydírací síly“ (jak se dočtete na Aktuálně.cz), je ale naprosto absurdní – obzvláště ve chvíli, kdy celý letošní rok blokují Bidenovu agendu konzervativnější a centrističtější demokraté jako senátoři Joe Manchin a Kyrsten Sinema. Řeč je přitom o poměrně neradikální agendě celoživotního centristy Bidena, kterou tito senátoři v honbě za (velmi pravděpodobně iluzorním) cílem součinnosti republikánů seškrtávají na minimum. V posledních týdnech opravdu začala Bidenova agenda v seškrtané podobě narážet na kritiku i zleva, v porovnání s nehnutelným balvanem jménem Joe Manchin ale velmi vlažnou.
Z narativu o „vyděračské“ levici pak úplně vypadává fakt, že miliardy dlužené na nájmech představují skutečný a velmi hmatatelný problém. Velmi pochybuji o tom, že v Bidenově obratu nehrál roli i fakt, že jako úřadující prezident asi jen těžko chce, aby během prvního roku jeho vlády byly vykopnuty potenciálně miliony lidí na ulici. Pro mnohé je pochopitelně také nepřijatelné, aby o peníze nadále přicházeli majitelé bytů, což je přesně důvod, proč Kongres na tento problém vyčlenil dvojnásobek potřebné částky. Problém vyplácení této pomoci je řešitelný, a je to především problém federální vlády. Pochopitelně se nesnesl z čistého nebe – aktivisté i někteří novináři (včetně zmíněného Dayena) bili na poplach celé měsíce.
Jen trochu času navíc
Prodloužení moratoria rozhodně není ideálním řešením. Ve skutečnosti jenom posouvá existující problém o dva měsíce dál – a pokud se Nejvyšší soud rozhodne prodloužení zneplatnit (což se může stát), možná ani to ne. Federální vláda tak získává jen krátký čas na to, aby mohla problém řešit, než bude neúnosné množství Američanů přicházet o střechu nad hlavou. Jestli je toto požadavek „radikální“ a „vyděračské“ levice, obávám se, že radikálními levičáky je daleko více lidí, než by si Daniel Anýž představoval.
Trvalou miliardovou pomoc s nájmy chce možná v Americe málokdo, důsledky této nevynucené a nečinností Washingtonu způsobené katastrofy ale vítá ještě méně lidí. Jestli se Washingtonu nepodaří nefunkční asistenční program napravit, katastrofa se zase přiblíží. „Moratorium je jenom další náplast přes zranění kulkou,“ shrnula situaci pro web In These Times členka sdružení nájemníků z Kansas City Tara Raghuveer. Upozorňuje, že jenom na minulý čtvrtek bylo v jejím okrese naplánováno 150 vystěhování.
Na úplný závěr bych chtěl uvést na pravou míru dovětek zmíněného článku z Aktuálně.cz, který mi tentokrát slouží jako odrazový můstek. Jde v něm o porážku Niny Turner v doplňkových volbách do Kongresu v Ohiu. Turner je blízká spojenkyně Bernieho Sanderse a ucházela se o křeslo uvolněné Marciou Fudge, kterou Biden jmenoval jako svou ministryni bytové výstavby a rozvoje měst. Turner tu byla poražena o šest procentních bodů silnější Shontel Brown, která má rozhodně blíže k politickému středu demokratů. „A její výhru tak lze skutečně interpretovat jako vítězství středu demokratické strany. Navíc to v poslední době nebylo vůbec poprvé, kdy mu dali demokratičtí voliči přednost,“ soudí Daniel Anýž.
I’d mentioned this podcast interview in my own interview w Turner… her analysis of how the left can’t be caught by surprise when the establishment consolidates against it hits different now. https://t.co/BJEJBKDJPb
— Dave Weigel (@daveweigel) August 4, 2021
Má bezpochyby pravdu, že jde o porážku levého křídla, což nerozporuje nikdo. Je však nesmysl mluvit o jakémkoliv trendu. V loňských volbách do Kongresu měli statisticky vzato větší úspěch levicovější kandidáti demokratů než ti „establishmentoví“ (přesto nelze tvrdit, že by levicovější demokraté měli volebně navrch – tomu jsem se věnoval v jednom z loňských Rednecků). Vnitrostranické tahanice demokratů jsou poměrně chaotická záležitost a to, že mnozí příznivci levice po každém vítězství hlásají začátek konce establishmentu, zatímco ti středoví zase po svých úspěších ohlašují konec nárůstu levice, na tom nic moc nezmění. Je určitě namístě, aby se levé křídlo demokratů po prohře Niny Turner zamyslelo, jestli v primárkách neopakuje stále tytéž chyby, ale tesat mu ale náhrobek by bylo skutečně předčasné.
Faktem je, že vyhlídky na volby roku 2022 v současnosti nevypadají pro demokraty nejlépe. Jestli za to mohou členky The Squad a jejich snahy zabránit vystěhovávání velkého množství Američanů, nebo spíš neschopnost Bílého domu přesvědčit své středové spojence k podpoře vlastní umírněné agendy, už si posuďte sami…
Autor je redaktor Alarmu.