Foto Kuanish Reymbaev, Unsplash License
České školství patří mezi nejhorší v Evropě v kritériu neschopnosti vyrovnat vzdělávací rozdíly mezi dětmi z různých socioekonomických a kulturních prostředí. U nás tak v daleko větší míře rozhoduje o dosaženém vzdělání a následném profesním úspěchu dětí to, do jakých rodin se narodily. Zatímco si většinou myslíme, že jsou děti ve škole úspěšné podle toho, jak se samy snaží, o jejich výsledcích ve skutečnosti rozhoduje rodinné zázemí. Škola je přitom obvykle první a taky poslední možností, jak tuto nespravedlnost alespoň trochu narovnat.
Církevní a soukromé základní školy přitom nestojí mimo systém základního vzdělávání, ale jsou jeho součástí.
Ministerstvo školství se bohužel rozhodlo situaci ještě zhoršit. Novela vyhlášky o základním vzdělávání má umožnit církevním a soukromým základním školám si děti vybírat dle vlastních kritérií, což doposud nebylo legální. Základní vzdělání je povinné a každé dítě má mít stejnou šanci se na školu dostat. Jedinými zákonnými kritérii jsou tedy věk dítěte a místo bydliště, které se však uplatňuje pouze u veřejných škol, jež jsou současně školami spádovými. To znamená, že dítě bydlící v lokalitě, kde sídlí škola, má přednostní právo na přijetí. Toto kritérium se soukromých škol z principu netýká.
V případě převisu poptávky nad počtem míst bylo možné děti vybírat pouze losováním – aby rozhodla náhoda. Bohužel, jak ukázaly výsledky šetření České školní inspekce z roku 2021 na více než dvou stech školách, tento postup byl a je – nejen na soukromých školách –porušován. Místo toho, aby došlo k nápravě, se má na základě lobbingu soukromých škol změnit vyhláška, která by legalizovala přijímací zkoušky již na první stupeň základní školy.
Vzdělání je věcí veřejnou
Církevní a soukromé základní školy přitom nestojí mimo systém základního vzdělávání, ale jsou jeho součástí. Musí se držet stejných rámcových vzdělávacích programů, a především dostávají ze státního rozpočtu prakticky stejné finanční prostředky jako školy veřejné. Již v roce 2011 konstatoval Nejvyšší správní soud, že „veškeré vzdělávání poskytované podle školského zákona je veřejnou službou.“ To o pár let později potvrdil také Ústavní soud.
Soukromé i církevní školy musí zajišťovat všem dětem rovný přístup ke vzdělání a přispívat ke snižování nerovností. To samozřejmě tyto školy narušují již z principu, kdy vyčleňují děti rodičů, kteří si školné nemohou dovolit zaplatit. Stále se však musely držet zásady přijímání dětí na základě rovných podmínek, což mnohé nedělaly a byly za to postihovány. Například soukromá škola PORG kvůli tomu podala na ČŠI žalobu.
Umožnit církevním a soukromým školám si děti vybírat dle vlastních kritérií je pokračováním tohoto trendu, který jde proti elementárním cílům vzdělávání. Umožní soukromým školám vybrat si děti z rodin, které mají dobré ekonomické a sociální zázemí, což se, jak víme, projevuje v různých testech studijních předpokladů, školní připravenosti a podobně. Status rodičů se tak zaměňuje za nadání nebo studijní předpoklady dětí. A o děti, které výběrovým sítem neprojdou, se pak budou muset postarat školy státní. Výsledek nepomůže vůbec nikomu.
Není to ovšem problém pouze soukromých škol, ale také mnohých škol veřejných, kdy rodiče s patřičným sociálním kapitálem ví, na kterou základní školu dítě poslat, a které se naopak vyhnout. A je dlouhodobým selháním státu, že těmto rozdílům mezi školami přihlíží a umožňuje jejich další prohlubování.
Mezinárodně podstatně úspěšnější finské školství se naopak dlouhodobě soustředí na to, aby kvalita všech škol byla vyrovnaná, a rodiče neměli důvod složitě řešit jejich výběr. České školství ale usiluje spíše o přesný opak. O vytváření a udržování výběrových škol různého druhu, aby „talentované“ děti nepřišly zkrátka, místo aby se zaměřilo na rozvíjení talentu každého dítěte, které překročí práh školy.