Marian Jurečka. Foto MPSV
Data PAQ Research potvrdila to, co se vědělo, už když v roce 2021 zrušením superhrubé mzdy začala plíživá daňová reforma. Změny daní zahájené zrušením superhrubé mzdy a pokračující zvýšením limitu pro paušály u OSVČ a odpuštěním daně z nabytí nemovitosti pomohly bohatším lidem, naopak chudší polovině společnosti nedokázaly daňové škrty ani pokrýt vyšší náklady na bydlení a energie. Výsledkem daňových změn je tedy pravý opak solidarity, v nouzi to odskákali více ti chudší a přerozdělování probíhá směrem nahoru.
A nejde jen o domácnosti. Extrémně rostly zisky firmám, které podnikají v energetice a potravinářství. Daniel Křetínský si koupil nový palác, Agrofert ve svěřeneckém fondu Andreje Babiše ohlásil rekordní zisky. Čeští zaměstnanci naopak v drtivé většině zaznamenali v důsledku rekordní inflace výrazný pokles reálných mezd. Vláda hodlá šetřit na neziskovkách, a to tak, že to pro ně bude mnohdy likvidační, škrtá nezaměstnaným, to vše v podstatě bez efektu na státní rozpočet. Nově se také vedle ubohého boje proti „zneužívání dávek“ uchyluje k rasismu.
Nerovné dopady krize
V celé řadě ekonomických ukazatelů vychází Česká republika v poslední době skoro nejhůř z celé Evropy. Třetí nejhorší inflace ze zemí Evropské unie, se kterou úzce souvisí nejvyšší propad reálných mezd ze všech zemí OECD v minulém roce. Když k tomu připočteme nerovnoměrné rozdělení nákladů krize, které výrazněji doléhají na už tak zranitelnější chudší část společnosti, vidíme starou známou třídní válku naruby. Do těchto čísel ještě nejsou započítané dopady škrtů ve veřejných financích, které logicky více dopadají, a ještě budou dopadat opět na ty zranitelnější.
Extrémně rostly zisky firmám, které podnikají v energetice a potravinářství. Daniel Křetínský si koupil nový palác, Agrofert ve svěřeneckém fondu Andreje Babiše ohlásil rekordní zisky.
A vláda hodlá v trendu pokračovat. Ministr financí Zbyněk Stanjura navrhuje škrtat neziskovkám. Jak taky jinak. V rámci konsolidace výdajů chce tímto způsobem ušetřit čtyři a půl miliardy, což je jen malá část peněz, o které vláda daňovými reformami postupně připravila státní rozpočet. Stanjurovi tentokrát nejde o oblíbenou kulturněválečnickou rétoriku o „politických neziskovkách“, ale o tvrdé osekávání služeb pro seniory, menšiny či nejchudší a předlužené, které často jako jediné nabízejí právě neziskové organizace. Osekání daní na jedné straně vedlo k potřebě škrtat a škrtá se právě na službách pro ty nejpotřebnější.
Marian Jurečka je stejně jako Stanjura v disciplíně útoků na chudé už zběhlý, jako ministr práce a sociálních věcí dlouhodobě hodlal motivovat nezaměstnané dalším zkrácením doby, po kterou můžou příspěvek pobírat. Nešlo přitom o žádné dlouhodobě nezaměstnané, tedy oblíbený cíl všech škrtajících pravičáků, ale o příspěvek lidem, kteří právě přišli o práci, často po mnoha letech, kdy si po celou dobu svého úvazku platili povinné sociální pojištění. Když potřebují, aby jim stát pomohl, než si najdou novou práci, Jurečka by je nejraději „motivoval“ zkrácením doby z pěti měsíců na ještě kratší a zpřísněním podmínek.
Z dat vyplývá, že důvěra v demokratické zřízení se rodí nebo umírá při kontaktu se státními institucemi. Český stát v tomto dlouhodobě selhává a ve chvíli, kdy lidé potřebují pomoc, nechává je na holičkách. Důvodem je i to, že systém je spíš než na pomáhání nastavený „proti zneužívání“ a každý žadatel o dávky se v očích úřadů stává podezřelým. Zkrácení dávek v nezaměstnanosti – jako „motivační“ – je přesně takovým příkladem nedůvěry státu ke svým občanům. Po letech v práci vám stát v těžké době příliš nepomůže a kdekomu pak zbude jen chmurné přesvědčení o zneužívání dávek, které navíc podporují i vládní politici. Věčná stigmatizace sociální pomoci navíc vede k tomu, že si o ni celá řada lidí ani neřekne.
ODS a Babiš
Samotný Jurečka si za svůj status o zneužívání dávek spojený s fotkou Roma s pivkem zaslouží hlavně urážky, nic mu za to nehrozí, v této vládě se za rasismus neodvolává. Při politice škrtů, která dopadá nejvíce na chudé, nic jiného než obviňovat právě je ani nezbývá. Jurečkův rasistický status a fotka není nějaký ústřel vedle, ale logický důsledek vládní politiky, která nechá krizi dopadat plnou vahou na ty nejslabší a poskytuje jen minimální ochranu v podobě „deštníků“.
Zatímco voliči hnutí ANO Andreje Babiše, či alespoň jejich část, schytávají krizi naplno, sám oligarcha sčítá rekordní zisky Agrofertu. Stejně jako v celé Evropě jsou vítězi inflační a energetické krize velké korporace, jejichž rostoucí marže se na růstu cen podílely nejvíce. Uvádí to mimo jiné i zpráva Mezinárodního měnového fondu. Česko není výjimkou, „všichni zdražili, teď mají pohádkové zisky“, píšou Novinky. Spravedlivě zdanit tyto zisky nebo sociálně citlivě regulovat ceny základních komodit se tato vláda ani nepokusila a nechala oligarchům a korporacím jejich rostoucí podíl. Jak říká Petr Fiala „snížit daně je vždycky správné“.
Pokud Andrej Babiš tvrdil, že do politiky vstoupil kvůli ODS, tak nyní bude mít na její provozování díky ODS a její vládě ještě více peněz. Pokud vládní strany tvrdí, že zachraňují v Česku demokracii před Babišem, v čem se od něj se svými rasistickými projevy, obcházením pravidel při osekávání valorizace důchodů a jitím na ruku velkým firmám vlastně tak liší? Na co je antibabišismus (a babišismus), když peníze pro velké hráče zajistí obě strany a svoje politická selhání budou rozptylovat rasismem nebo útoky na migranty a případně ekology?
Autor je redaktor Alarmu.