Senátoři v USA odhlasovali symbolickou rezoluci k Jemenu

Americká legislativa se dere o moc, která jí dle ústavy náleží, ale kterou si pro sebe v uplynulém půlstoletí uzurpovali prezidenti.  

„Spojené státy se nebudou nadále účastnit saúdské intervence v Jemenu, která způsobuje nejhorší humanitární krizi na Zemi, během níž už 85 tisíc dětí zemřelo hlady,“ prohlásil minulý týden v americkém Senátu Bernie Sanders. Senátoři posléze rezoluci, kterou navrhovali vedle Sanderse demokrat Chris Murphy a republikán Mike Lee odhlasovali. Kromě Leeho pro ni hlasovalo šest dalších republikánů. Rezoluce, která by zakazovala další americkou podporu saúdské intervence, má jedinou výjimku, a sice v případě bojů se zdejší odnoží al-Káidy.

Použití zákona War Powers Act by mohlo podrýt moc Donalda Trumpa – proti žádnému jinému prezidentovi nebyl zákon za pětačtyřicet let své existence použit.

Tato rezoluce je důležitá už jenom kvůli zákonu, o který se opírá. Takzvaný War Powers Act byl schválen kongresem v roce 1973 ve snaze ukončit americké angažmá ve Vietnamu. „Dnes poprvé používáme tento zákon a dáváme tím prezidentovi Spojených států najevo, že zodpovědnost za vedení války má dle ústavy Kongres Spojených států, nikoli Bílý dům,“ řekl Bernie Sanders na půdě Senátu.

Aktuální návrh tak neznamená jen opozici vůči přání Donalda Trumpa, který stojí pevně za Saúdskou Arábií. Důležitý je i v rámci historického boje o moc mezi americkou legislativou a exekutivou. Až na krátké období po aféře Watergate v něm drtivě vyhrává právě výkonná moc. Někteří politologové proto mluví o „imperiálním prezidentství“. Použití zákona War Powers Act naznačuje rostoucí chuť Kongresu zvrátit tento trend a v kratším časovém horizontu by mohlo podrýt moc Donalda Trumpa – proti žádnému jinému prezidentovi nebyl zákon za pětačtyřicet let své existence použit.

Nejen republikánské triky

Ministr obrany Jim Mattis a ministr zahraničních věcí Mike Pompeo se setkali se senátory a neúspěšně je přemlouvali, aby pro rezoluci nehlasovali. Ani tak ale nemá návrh vyhráno. Republikánům se ho podařilo v dolní komoře dočasně zastavit. Ke každoročnímu zákonu regulujícímu zemědělské výdaje připojili dodatek, který zakazuje Sněmovně reprezentantů hlasovat o jemenské rezoluci. „Jestli si [obcházející předseda sněmovny] Paul Ryan myslí, že je dobrý nápad dát jako svůj poslední krok v úřadu lidstvu dárek v podobě krytí Saúdské Arábie, skvěle, budiž to jeho historickým odkazem,“ cynicky glosoval republikánské taktiky senátor Tim Kaine.

Ze špinavých kongresových triků ale nejde vinit jenom republikány. Osmnáct republikánských kongresmanů pro návrh nehlasovalo a prošel jen díky podpoře pěti demokratů. Ti obhajovali svoje hlasy tím, že nechtěli zkomplikovat prosazení zemědělských výdajů. Komentátoři však poukazují na to, že tito kongresmani evidentně nevědí, o čem mluví. Hlasem proti dodatku by pouze donutili republikány k dalšímu vyjednávání. „O válce v Jemenu nevím ani prd,“ přiznal jeden z pěti zmíněných demokratů Collin Peterson, „dodatek ale sám o sobě nic neautorizoval. Naše strana se nechá vždycky unést. Je to směšné.“

Od ledna se jede nanovo

Ani triky ve Sněmovně reprezentantů však nedokážou rezoluci zadržet navěky. Třetího ledna nastupují do úřadu nově zvolení kongresmani. Od této chvíle budou mít demokraté většinu a naděje na úspěch tohoto návrhu budou daleko vyšší. Donald Trump, bude-li chtít, může následně rezoluci vetovat. Aby kongres veto přehlasoval, musela by ale rezoluce projít oběma komorami alespoň s dvoutřetinovou většinou. To bude sice i po 3. lednu nepravděpodobné, nicméně medializace, které se jemenskému konfliktu skrze legislativní kolečko dostane, by Trumpa i členy Kongresu mohla dostat pod větší tlak. Doposud bylo (nejen v USA) pokrytí války v Jemenu mizerné a vysvětlit voličům její strategický význam pro Spojené státy bude pro zastupitele velmi obtížné.

Rezoluce není jen nepřímou reakci na vraždu Džamála Chášakdžího saúdským režimem. I o té ale senátoři hlasovali. „Pokud by korunní princ stanul před porotou, byl by podle mě odsouzen během půl hodiny,“ nechal se slyšet republikán Bob Corker, který přišel s návrhem odsoudit symbolicky korunního prince Mohameda bin Salmána právě kvůli Chášakdžímu. Senát mu dal za pravdu: nezávazná rezoluce prošla horní komorou jednohlasně. „Náš vztah s korunním princem je tak toxický, tak poskvrněný a poškozený, že si nedokážu představit, že bych měl co do činění se Saúdskou Arábií, pokud tam nedojde ke změně,“ řekl senátor Lindsey Graham, který však hlasoval proti Sandersově a Leeho návrhu a připojil se jen k symbolickému odsouzení bin Salmána.

Za Jemen nemůže jen Trump

Taktéž nejde jen o odsouzení politiky Donalda Trumpa, jak se někteří komentátoři snaží dění v Senátu rámovat. Saúdská intervence v Jemenu nezačala až s Trumpovou administrativou. Její počátky sahají až do března 2015, tedy hluboko do prezidentství Baracka Obamy. Dokud byl v Bílém domě demokrat, odsouzení saúdského vojenského zásahu nenacházelo v americkém kongresu zdaleka takovou podporu.

Hlasování tak může být drobným, ale důležitým symbolickým vítězstvím. Jak ve vnímání jemenského konfliktu, tak v opozici vůči Donaldu Trumpovi; a zároveň v kontextu kumulace moci v rukou prezidentů. V samotném Jemenu však může být daleko důležitější příměří, které válčící strany minulý týden uzavřely. Týká se sice „jen“ přístavního města Hodejda. Tím ale před válkou procházela velká část dovážených potravin, na kterých je země v podstatě závislá. Pro hladovějící zemi by tak toto příměří mohlo být velkou úlevou.

Autor je redaktor Radia Wave.

Čtěte dále