Primárky amerických demokratů jsou v plném proudu. Volilo se už v Iowě i New Hampshire a o víkendu přibude Nevada. Jeden z kandidátů se ale neúčastnil primárek ani v jednom z těchto států. Je jím bývalý starosta New Yorku a podle časopisu Forbes momentálně osmý nejbohatší člověk na planetě, Mike Bloomberg. Podle některých představuje jedinou šanci, jak mohou demokraté v listopadu porazit Donalda Trumpa. Ani primárek ve čtvrtém státě, Jižní Karolíně, se Bloomberg nehodlá účastnit. Jeho velký den přichází až na takzvané SuperTuesday 3. března, kdy se hlasuje ve více než deseti státech. Jeho kandidatura ale polarizuje elektorát demokratů už teď.
Michael Bloomberg ohlásil svůj záměr ucházet se o nominaci na konci loňského roku. A jeho kampaň je v něčem v podstatě bezprecedentní. Nejde ani tak o rozhodnutí vynechat první čtyři státy. Je to sice v posledních dekádách poměrně neobvyklé, ale před stranickými reformami ze šedesátých a sedmdesátých let, které přiřkly volebním výsledkům v primárkách větší roli, to nebylo nic výjimečného. Největším rozdílem oproti ostatním kampaním jsou Bloombergovy masivní finance, které do své kampaně z vlastní kapsy vkládá. V tuto chvíli je to už přes 400 milionů dolarů.
Stovky milionů do reklamy
Bloomberg utrácí stovky milionů mimo jiné za televizní reklamy, kterými přímo zaplavil všechny možné stanice. O jejich všudypřítomnosti už mnozí Američané nějakou dobu vtipkují. Stejně jako na svém Twitteru si v těchto spotech Bloomberg často dost ostře utahuje z Donalda Trumpa. A leckdy i nevybíravě: výjimkou není strefování se do prezidentovy údajné nadváhy. Bloomberg zřejmě nemá problém útočit na Trumpa stejnými prostředky, jaké používá Trump vůči svým protivníkům – na hrubý pytel hrubá záplata. Pokud se tak z volební kampaně stane pouhé házení bahna a přestřelky posměšných přezdívek, Bloombergovi to nevadí.
Pokud případný volební souboj mezi Trumpem a Bloombergem vůbec něco slibuje, pak nejspíš jen naprostou deziluzi americké veřejnosti a pravděpodobně skandálně nízkou volební účast.
Trump rád dává posměšné přezdívky všem svým potenciálním rivalům. U Bloomberga se vzhledem k jeho drobnému vzrůstu ustálil na MiniMike. Bloomberg se přezdívce a Trumpově pozornosti směje. Prý to dokazuje, že se prezidentovi dostává pod kůži – problém by podle něj byl, kdyby o něm Trump nemluvil, respektive netweetoval.
Záplava televizních reklam samozřejmě znesnadňuje (respektive zdražuje) Bloombergovým rivalům upíchnout v televizi vlastní spoty. Zároveň staví americké televizní stanice do těžké pozice: kandidát, od něhož přijímáte miliony dolarů za reklamy, o které můžete snadno přijít, když si ho znepřátelíte, se prostě kritizuje hůř.
Kupovaná podpora
Bloomberg pokládal základy své kampaně už dlouho a její nedílnou součástí je financování všech možných politických kandidátů odměnou za jejich opětovanou podporu. Například ve volbach v roce 2018 do Kongresu daroval Bloomberg různým demokratickým kandidátům úhrnem přes sto milionů dolarů. Na oplátku od nich očekává podporu pro svou prezidentskou kampaň. Tím to ale nekončí. Bloomberg dal během posledních let miliony i republikánům.
Nejslavněji poslal postupně necelých 12 milionů dolarů na kampaň za znovuzvolení pensylvánského senátora Pata Toomeyho, jehož hlas pomohl například kontroverzně dosadit konzervativního nejvyššího soudce Bretta Kavanaugha. Bez Bloombergovy pomoci by se tak možná nestalo. V roce 2014 poslal Bloomberg přes dva miliony na kampaň za znovuzvolení michiganského guvernéra Ricka Snydera v době, kdy začínal zuřit skandál ohledně vody ve městě Flint. Kontaminace kohoutkové vody olověnými trubkami zde převážně afroamerické populaci způsobuje zdravotní potíže dodnes.
Další výraznou položkou jsou přímo zaměstnanci miliardářovy kampaně. Bloomberg je láká, jak jen se dá. Podle dostupných údajů nabízí grantované mzdy až do listopadu, a to v přibližně dvojnásobné výši běžných mezd pro politické operativce. Každý nový zaměstnanec okamžitě nafasuje nejnovější macBook a iPhone. Jedna uchazečka popsala webu The Intercept, že při návštěvě jedné z newyorkských kanceláří Bloombergovy kampaně měla tu čest nahlédnout do místnosti přímo zaplněné naskládanými iPhony připravenými pro nově najaté členy kampaně. Zaměstnanci mají prý taky od kampaně dostávat tři jídla denně.
Přiškrcení oponenti i spolustraníci
To zní všechno velmi růžově a je samozřejmě krásné, že se Bloomberg stará o adekvátní odměnu pro své zaměstnance, ale má to i výrazně negativní vliv na prezidentské kampaně ostatních kandidátů – a nejen na ně. Vedoucí politické redakce Interceptu Ryan Grim ve zmíněném článku popisuje, že ostatní kandidáti mají problém sehnat pro svoje kampaně zaměstnance. Jednoduše proto, že jich Bloomberg najal tolik. Grim například zmiňuje jednoho bývalého zaměstnance Sandersovy kampaně, který se kvůli svízelné finanční situaci nechal přetáhnout k Bloombergovi, jakkoliv dál podporuje právě Sanderse. Nejde ale jen o prezidentské kandidáty. Na ty je samozřejmě nejvíce vidět, ale v listopadu se bude volit i do senátu a sněmovny reprezentantů či do lokálních kongresů. Spoustě těchto kampaní se momentálně nedostává talentovaných zaměstnanců a jsou tím ohroženy jejich volební šance.
Jedna taková oběť už tu je. Jennifer Leeper kandidovala do connecticutského kongersu na místo čerstvě uvolněné republikánkou, která se ucházela o jiný post. Na konci loňského roku ale Leeper přišla o manažera své kampaně, který se nechal najmout právě Bloombergem. Leeper nakonec prohrála se svým republikánským oponentem o 79 hlasů z necelých pěti tisíc.
Bývalý prezident Barack Obama bývá kritizován za to, že během jeho éry ztratili demokraté téměř tisíc křesel v místních státních kongresech a dvanáct postů guvernéra. Nešlo přitom jen o reakci na jeho úřadování. Úbytek byl způsoben i tím, že Obama vysál velkou část stranických financí na svoji kampaň za znovuzvolení v roce 2012, a to právě na úkor lokálních kandidátů. Zdá se, že Bloomberg by mohl mít v letošních volbách podobný efekt, byť z jiných důvodů.
Toto přiškrcení se ale samozřejmě týká především ostatních prezidentských kandidátů. Nejde ale jenom o zmíněný nedostatek zaměstnanců. Bloomberg nepotřebuje pro financování své kampaně donory. Dokonce se výslovně zařekl, že nebude nikoho žádat o finanční podporu. Stejně se ale schází s bohatými dárci, které se snaží přetáhnout na svoji stranu. Nechce po nich finanční dary, chce jen, aby se připojili k jeho kampani a slíbili, že nebudou darovat peníze jinému kandidátovi.
Některé aspekty Bloombergova utrácení jsou až komické. Jeho kampaň začala v posledních týdnech nabízet influencerům (především na Instagramu) peníze za to, aby vytvářeli obsah, který má zlepšit Bloombergův obraz mezi mladými lidmi. Lze jen těžko rozeznat, jak velká část může být opravdu zaplacený obsah a kteří influenceři si z miliardáře pouze utahují. Nicméně to, že Bloombergova kampaň tyto osobnosti oslovuje, je potvrzeno.
Bloomberg republikán
Kromě primárek v prvních čtyřech státech se nezúčastnil ani série rozhovorů s kandidáty, které pořádala redakce New York Times. Jejich komentátoři na základě těchto rozhovorů oficiálně podpořili senátorky Elizabeth Warren a Amy Klobuchar. Kdyby Bloomberg odmítl účast na základě toho, že ho podpora New York Times nezajímá, bylo by to v něčem i celkem sympatické. Miliardář ale místo toho řekl, že plánované datum rozhovoru je na něj příliš brzké. V té době prý ještě nemohl mít vyjasněné své politické postoje pro plánovanou kampaň. O jeho politickém přesvědčení se toho nedá moc vyčíst ani ze samotné jeho kampaně. Celou ji totiž zatím staví především na dost provokativních a vcelku osobních útocích na Donalda Trumpa.
Proto je potřeba podívat se na jeho politickou minulost – a ta z pohledu demokratů není příliš lichotivá. Především proto, že Bloomberg býval republikán. K tomu se váže fakt, že podporoval válku v Iráku. V roce 2004 se dokonce účastnil kampaně za znovuzvolení George W. Bushe. Své podpory války v Iráku Bloomberg nelituje dodnes: prý ji tehdy podporovali všichni.
Vzhledem k jeho republikánské minulosti není příliš překvapivé, že několikrát vyjadřoval podporu vykuchání amerického systému sociálního zabezpečení nebo zdravotnických programů pro seniory a chudé Američany: Medicare a Medicaid. Tyto programy jsou tak populární, že se na ně bojí otevřeně sáhnout i Trump – byť to v poslední době vypadá, že se o to přece jen pokusí.
„Nikdy jsem nepodporoval zvýšení minimální mzdy,“ říkal Bloomberg v rozhovor v roce 2015. Placenou nemocenskou označil za „příšerný nápad“ a minimální mzdu ve výši deseti dolarů přirovnal k „sovětskému komunismu“. Něco takového je pro demokratického kandidáta v letošních volbách celkem nepředstavitelné a není proto překvapením, že Bloomberg otočil. Tedy alespoň rétoricky. Na konci loňského roku oznámil, že souhlasí se standardním požadavkem svých demokratických rivalů zvednout minimální mzdu na patnáct dolarů za hodinu. „Musíte přicházet jako první a odcházet jako poslední. Nikdy si neberte pauzu na oběd ani na záchod. Prostě pořád pracujte,“ popisuje v jiném rozhovoru Bloomberg, jak podle něj vypadá recept na úspěch.
Bloomberg rasista a sexista
Problematické výroky má Bloomberg za sebou i v rasových otázkách. Kontroverzní praxi newyorské policie s názvem stop and frisk, která umožnila policii bezskrupulózně zastavovat a prohledávat převážně nebělošskou populaci města, neprosadil samotný Bloomberg. Jako starosta ji ale dlouhá léta držel v chodu a obhajoval. V roce 2013 tuto praxi americký nejvyšší soud označil za protiústavní. Podobně kontroverzní byl během jeho úřadování přístup newyorské policie ke zdejší muslimské populaci. Federální soud tento přístup v roce 2015 přirovnal k diskriminaci, kterou zažívali američtí Židé během mccarthismu, Afroameričané během boje za občanská práva nebo japonští Američané během druhé světové války.
V posledních týdnech se do do oběhu dostala nahrávka z Bloombergova proslovu na akci Aspen Institutu v roce 2015: „Myslím, že policie disproporčně zastavuje bělochy a naopak příslušníky rasových menšin moc málo. Je to přesně naopak, než lidé říkají,“ tvrdí Bloomberg. Bývalý starosta na nahrávce říká, že 95 procent pachatelů i obětí vražd ve všech amerických městech jsou afroameričtí muži ve věku 16 až 25 let. Přes rádoby statistickou formulaci je to pochopitelně totální rasistický nesmysl. I v této otázce ale Bloomberg nedávno otočil a na konci loňského roku se za tuto svoji minulost omluvil. Je ale otázkou, jestli za omluvou stála skutečná lítost, nebo právě záměr kandidovat na prezidenta.
Podobně rasisticky mluvil Bloomberg po finanční krizi v letech 2008–2009 o jejích příčinách. Podle Bloomberga ji způsobil konec praxe takzvaného redliningu. „Pokud si vzpomínáte, tento termín popisoval to, když banky o celých čtvrtích prohlásily: lidé tady jsou chudí a nebudou schopni splácet hypotéky, nenabízejte jim je,“ říkal Bloomberg. Právě tlak na banky, aby půjčovaly všem, podle něj vedl k finančnímu kolapsu. Bloomberg se vyhýbá označení Afroameričanů a schovává se za eufemismy o chudých čtvrtích. Pomocí redliningu ale banky diskriminovaly především je. Tvrzení, že za finanční kolaps mohli tito „nezodpovědní dlužníci“ namísto systémových změn, které vytvořily trh s absurdně riskantními finančními nástroji, je opět totální rasistický (byť tentokrát skrytěji) nesmysl.
Vzhledem k bouři, kterou při minulých volbách způsobil seximus Donalda Trumpa, stojí za pozornost i podobná obvinění u Bloomberga. Miliardář má za sebou čtyřicet žalob, ve kterých ho 64 žen žalovalo kvůli sexuálnímu obtěžování a diskriminaci. Všechny tyto žaloby skončily mimosoudním vyrovnáním a jsou kryty smlouvami o nevypovídání. Nicméně Bloombergova dlouholetá historie sexismu je dobře zdokumentována. Jednu svou těhotnou podřízenou měl slovy „zabij to!“ tlačit k potratu. „Je ten chlap blbej a slepej?“ měl se prý ptát jiné podřízené, když viděl její nový snubní prsten.
Debata za všechny prachy
Bloomberg se doteď ve své prezidentské kampani vyhýbal významnější kritice. Spoléhal se hlavně na zmíněné jednostranné a všudypřítomné televizní reklamy. To se změnilo tento týden během další televizní debaty demokratických kandidátů. Demokraté mají pro účast v těchto debatách celkem drsná pravidla, která posuzují relevantnost kandidátů pomocí předvolebních průzkumů a množství vybraných peněz na kampaň. Právě kvůli druhé položce se Bloomberg původně do debat vůbec neměl kvalifikovat. Vedení demokratů ale nedávno tato pravidla zmírnilo. Zlí jazykové tvrdí, že v tom hrálo roli tři sta tisíc dolarů, které loni v listopadu Bloomberg straně věnoval.
Co vedlo demokraty ke změně pravidel, zůstává otevřenou otázkou. Bloomberg ale teď možná lituje, že se debaty účastnil. Schytal to na ní zleva zprava. „Chtěla bych mluvit o tom, proti komu kandidujeme: o miliardářovi, který mluví o ženách jako o ‚tlusťoškách‘ a ‚lesbách s koňským ksichtem‘. Ne, nemluvím o Donaldu Trumpovi. Mluvím o starostovi Bloombergovi,“ zaútočila senátorka Elizabeth Warren, která mu během debaty zatopila zdaleka nejvíc. Není příliš divu. Když v roce 2012 kandidovala do senátu, Bloomberg vyjádřil podporu jejímu republikánskému rivalovi. Tenkrát se jeho podpora obešla bez peněz.
Je tohle ještě vůbec menší zlo?
Vše uvedené vzbuzuje několik otázek: co Bloomberg vlastně dělá u demokratů a proč by ho strana měla chtít jako svého kandidáta. Trochu se zdá, že cynický argument jeho podporovatelů zní, že je potřeba vytlouct klín klínem – rasistického a sexistického newyorského miliardáře jiným rasistickým a sexistickým newyorským miliardářem. Bloomberg je sice také pěkné kvítko, oproti Trumpovi je z pohledu amerických demokratů trochu estetičtější: nezpochybňuje klimatickou změnu a je více nakloněn regulacím například v případě střelných zbraní.
Když odhlédneme od tohoto morálně vyprázdněného pragmatismu, zůstává tu ale nejpodstatnější otázka: proč by vlastně někdo měl a chtěl Bloomberga proti Trumpovi volit? „Upřímně řečeno si nejsem stoprocentně jistý, že Bloomberg je lepší než Trump,“ tweetoval nedávno novinář a dokumentarista Leighton Woodhouse. „To, že si mnozí chytří a rozumní lidé nejsou schopni během okamžiku jasně zodpovědět tuto otázku, představuje pro Bloomberga obrovský problém. Spousta lidí se rozhodne, že je ve skutečnosti horší, a jeho politická minulost nemá potenciál přesvědčit je o opaku,“ odpovídal mu kolega Ryan Grim.
Oproti Trumpovi má navíc Bloomberg jednu výraznou nevýhodu. Ať už si o aktuálním miliardářském prezidentovi myslíte cokoliv, rozhodně mu nelze upřít, že ve voličích vzbuzuje pocit, že je tak trochu jedním z nich. Můžeme se bavit o tom, že jde z velké části jen o Trumpův chytrý marketing. Všechno ale funguje. Naproti tomu Bloomberg opravdu „lidovou“ masku nasadit neumí. Naopak působí často povýšeně a přezíravě. Nedávno například vyplulo na povrch další nelichotivé video, ve kterém Bloomberg říká, že farmářem zvládne být každý. Prý na to nepotřebujete žádnou šedou hmotu mozkovou.
Ostatně to, že se v minulosti Bloomberg a Trump přátelili (nebo to o sobě alespoň tvrdili), absurditu této potenciální volby jenom podtrhuje. „S Donaldem Trumpem jsme přátelé. Je newyorskou ikonou,“ říkal Bloomberg ještě v roce 2011. Nic na tom nezmění ani nedávné fámy o tom, že Bloombergova kampaň zvažovala na post viceprezidentky Hillary Clinton. Ta to navíc popřela. Pokud případný volební souboj mezi Trumpem a Bloombergem vůbec něco slibuje, pak jedině naprostou deziluzi americké veřejnosti a pravděpodobně skandálně nízkou volební účast. Strategie demokratů v několika posledních dekádách by se dala bez větší nadsázky popsat jako nabízení menšího zla. V případě Bloomberga by se ale rozdíl mezi zlem a menším zlem limitně přiblížil nule.
Autor je redaktor Alarmu.