Foto Olga Bochajewska, pixabay.com
Pokud se celosvětově mluví o potravinové chudobě, zpravidla se hovoří o přístupu k jakémukoli jídlu. V tomto ohledu se často zkoumá i lokálně. Je však na čase tuto debatu vést i v dalších nuancích. Bavme se o tom, jaká strava, v jaké kvalitě a sortimentu je dostupná, ne jen o tom, jestli lidé s nižšími příjmy mají vůbec co jíst. Impulsem pro nás může být i aktuálně až absurdně rostoucí ceny ovoce a zeleniny.
V obecném diskursu je chudoba stále do značné míry ztotožňována s individuální neschopností, hloupostí nebo leností. Takto se bude nepochybně hovořit i o nezdravých jídelníčcích. Měli bychom se tomu zkusit vyhnout.
Samozřejmě, že pokud chceme jíst čerstvou zeleninu mimo sezónu, bude nás to něco stát. Dovozový květák, jehož cena se v současné době vyšplhala téměř na sto korun za hlávku, by z domácích zdrojů měl začátkem léta zlevnit. Asi na to ale už není možné tak úplně spoléhat – obecný nedostatek lokální produkce, extrémní sucho a další jevy naznačují, že trvalý růst cen ovoce a zeleniny bude v podstatě nevyhnutelný. Co se stane, když čerstvé ovoce a zelenina – což jsou potraviny, které by měly tvořit velmi významnou část jídelníčku dětí i dospělých – stanou luxusním zbožím? A můžeme s tím vůbec něco dělat?
A bude dráž
Z průzkumu projektu Evropa v datech vychází, že průměrný Čech utratí za měsíc za jídlo něco přes 4 000 Kč. V projektu Minimální důstojné mzdy vychází kalkulace částky na rozumné stravování ještě výše – 5 550 Kč. Není ale pochyb o tom, že velká část lidí tolik peněz (tedy 150–200 Kč za osobu a den) za jídlo utratit nemůže. Pokud má například sólo rodič za 10 000 Kč měsíčně nasytit sebe a dvě děti, aktuálně si rozhodně květák ani rajčata nedopřeje, možná bude mít štěstí při výprodeji potravin ne úplně nejčerstvějších. Ani případná potravinová pomoc, která u nás v neziskovém a charitativním sektoru probíhá, bohužel (i když naprosto pochopitelně) nefunguje jako zelinářství a disponuje zejména trvanlivými potravinami, jako jsou například konzervy a polotovary. Ačkoli velká část těchto osob (ale zdaleka ne všechny) má daleko k riziku smrti hladem, rozhodně to neznamená, že by mohly sobě a své rodině zajistit kvalitní a rozmanitou stravu, tedy to, co obvykle nazýváme zdravým jídelníčkem.
Dlouhodobá nekvalitní a jednotvárná strava má negativní dopad na zdraví člověka, o tom není potřeba diskutovat. Přestože výběr jídla můžeme individuálně ovlivnit více než téměř cokoli jiného, není dlouhodobě udržitelné uvažovat o zdravé stravě jen optikou individuálních stravovacích návyků. S tím, jak ceny zemědělských plodin a potravin obecně porostou, se zdravý jídelníček bude stávat čím dál větším luxusem. To pro lidi, kteří si ho nebudou moci dovolit (a kterých bude čím dál více), přinese další řadu starostí, včetně určité míry vyloučení a stigmatizace.
Stravovací gramotnost
Je jasné, že zhoršení výživy větší části populace bude mít celospolečenské důsledky. Nedostatek vitamínů a dalších živin, zvýšené riziko některých druhů rakoviny, obezita a s ní spojená zdravotní rizika totiž pochopitelně zatíží celý zdravotnický systém. Apel na zodpovědné individuální chování a péči o své tělo a zdraví, pestrou stravu nevyjímaje, je samozřejmý a žádoucí. Ovšem v případě, že zásadní složky zdravé stravy jsou nedostupné, mnoho nám nepomůže.
V obecném diskursu, včetně politického a mediálního, je chudoba stále do značné míry ztotožňována s individuální neschopností, hloupostí nebo leností. Takto se bude nepochybně hovořit i o nezdravých jídelníčcích. Měli bychom se tomu zkusit vyhnout. Při kritice stravovacích návyků (pokud už si vůbec můžeme dovolit kritizovat něčí návyky) bychom měli mít na paměti například neúčelnost výuky finanční gramotnosti jako jediné prevence extrémního zadlužení. Řada zadlužených věděla, že si berou nevýhodný úvěr, i když třeba nevěděli přesnou hodnotu RPSN (roční procentní sazba nákladů), nicméně neměli jinou možnost. Obdobně řada lidí moc dobře ví, že by oni a jejich rodiny měli jíst pestrou stravu s dostatkem ovoce a zeleniny, ale zkrátka na to nemají.
Jak zvýšit dostupnost potravin?
Nabídka v supermarketech není samozřejmě jedinou variantou, jak si jídlo pořídit. Jenže různé alternativy buď nejsou všem dostupné, nebo jsou dražší, což problém výživové chudoby nevyřeší. Lokální farmářské potraviny, KPZ a bedýnky nejsou všude a obvykle nejsou levné. Zahrádku každý také nemá, a kdo ji má, moc dobře ví, kolik času, energie i různých vstupů samozásobitelství vyžaduje. Tyto varianty, pokud vůbec jsou, však většinou představují spíše zpestření než základ jídelníčku. A tam, kde nejsou pravidelně dostupné, jeden samosběrný výlet na jahodovou farmu nebo pět rostlin rajčat na balkóně už rodinný jídelníček nepromění vůbec. Ačkoli tedy jde o skvělé věci, je to doslova třešnička na dortu výživy obyvatelstva.
Ozývají se oprávněné hlasy po zvýšení potravinové soběstačnosti České republiky. Není však na místě si lokální možnosti lakovat příliš na růžovo – pórek, papriky nebo třešně bývaly buď drahé nebo nedostatkové i v dobách JZD. Dále, jak to například trefně vyjádřil Michal Kašpárek, globalizace potravinářského průmyslu dopadá na naše peněženky v krizi, soběstačnost by na ně dopadala nonstop. Mimosezónní drahá zelenina by v obchodech nebyla, ale to neznamená nezbytně, že celoroční domácí produkce by byla levnější. A v dobách extrémního sucha, které se bude rok od roku zhoršovat, už skutečně ani nahrazení žlutých řepkových lánů sezónní zeleninou neznamená, že květák nebude stát sedmdesát korun za hlávku. Větší akcent na udržitelnou produkci potravin (včetně její lokální produkce) zkrátka za aktuálních podmínek bude něco stát. A na to „něco“ už teď řada lidí nemá.
Cena potravin je komplexní problém, jen do určité – velmi limitované – míry ovlivnitelný jak individuálním spotřebitelským chováním, tak národní politikou. Soudě podle některých odborníků a odbornic, do budoucna by mnohem větší úlohu mohlo hrát veřejné stravování, jehož dostupnost by určitě mohla překročit rámec školního stravování. Je ale dobré si uvědomovat, že nutriční chudoba je od otázky společenských a ekonomických nerovností neoddělitelná, aktuálně hrozí mnoha lidem a do budoucna jí budeme ohroženi čím dál více. Nikde totiž není psáno, že se květák za stovku a rajčata za dvě stovky kilo nestanou standardem bez ohledu na sezónu.
Autorka je právnička a publicistka.