Foto VitVit, Wikimedia Commons (CC BY-SA 4.0). Upraveno
Na projekt nádraží v Brně, odsunutého z centra města, byla vyhlášená mezinárodní architektonická soutěž – tedy nejtransparentnější způsob zadávání projekčních zakázek. Přihlásily se silné mezinárodní týmy se zkušenostmi. Přesto část architektů soutěž kritizuje. Upozorňují, že bez ohledu na to, jak bude nádraží navrženo, je samotné zadání pro město Brno i obyvatele regionu dojíždějící do Brna škodlivé.
Umřít Brno
Jednou z velkých předností Brna dnes je, že z regionálních i mezinárodních vlaků vystoupíte přímo v centru, hned na uzlové stanici MHD. To motivuje hodně lidí využívat veřejnou dopravu. Odsunuté nádraží v Brně je projekt, který navzdory současným trendům a poznání i preferencím veřejnosti vzdálí statisícům lidí kolejovou veřejnou dopravu od centra krajského města.
Soutěž na odsunuté nádraží je modelový příklad, který ukazuje, že dělat věci správně v oblasti projektů veřejné správy nestačí. Je třeba dělat správně správné věci.
Zda je při odsunutí nádraží vůbec možná náhrada přímého napojení centra na regionální železnici alespoň nějakou formou stále není jasné. Studie proveditelnosti, která má zjistit, zda a za jakých podmínek je takové napojení vůbec možné, je teprve zadávána. I pokud se prokáže, že takzvaný severojižní kolejový diametr vybudovat lze, neexistuje garance, že bude realizován. Přesto se bude projektovat odsunuté nádraží a zahodí se přitom výsledky předchozí mezinárodní urbanistické soutěže, kde vítězný ateliér Unit architekti přinesl velmi kvalitní návrh. Ten přesvědčivě ukázal, že při zachování nádraží v původní poloze za ním může v postupných krocích vzniknout čtvrť širšího centra splňující všechny dnešní urbanistické standardy, dobře napojená na centrum města i na okolí.
Architektonická soutěž jako PR?
Architektonických soutěží díky iniciativám konkrétních jednotlivců či dlouhodobé práci spolku CBArchitektura a samotné České komory architektů (ČKA) rychle přibývá a roste jejich popularita u veřejnosti i politiků. Doposud hlavně mezi odbornou veřejností převládalo mínění, že záměry, na které je vyhlášena architektonická soutěž, jsou a priori dobré. Nádraží v Brně do této optiky nezapadá, podobně jako starší soutěž v Praze 3, jejíž pomocí se developer Central Group snažil převážit na svoji stranu veřejné mínění a pomoci tak prosadit změnu územního plánu. S jejich rostoucí popularitou je tak jen otázkou času, kdy se architektonické soutěže začnou využívat pro zlepšení PR jinak urbanisticky a eticky problematických záměrů ve větší míře. Soutěž na odsunuté nádraží je modelový příklad, který ukazuje, že dělat věci správně v oblasti projektů veřejné správy nestačí. Je třeba dělat správně správné věci.
Architekti ve veřejném angažmá
Aktéři z iniciativy Nádraží v centru se dle vyjádření architekta Ivana Lejčara pokusili ovlivnit zadání soutěže na nádraží v Brně prostřednictvím ČKA. Narazili ale na to, že architektonická komora může u soutěží pouze posuzovat regulérnost vzhledem k profesním předpisům a nemá žádné pravomoci ovlivnit zadání, pokud si to zadavatel nepřeje. Soutěž tak získala od ČKA doložku o regulérnosti a byla vyhlášena.
Architekti se stále více veřejně angažují v utváření veřejné debaty a hledání veřejného zájmu a jsou čím dál výraznější v neziskových aktivitách. Česká komora architektů se postupně pomalu proměňuje z organizace úzce zaměřené na ochranu zájmů velkých ateliérů směrem k větší otevřenosti a odpovědnosti za veřejný zájem. Začíná se aktivně zasazovat o hájení veřejného zájmu z profesní perspektivy a snaží se o posílení role samosprávy ve stavebním zákoně. Jednoznačně odsoudila kanál Dunaj – Odra – Labe a formou iniciativní skupiny zakomponovala do svého fungování iniciativu Architect for Future věnující se ochraně klimatu a biodiverzity v architektonické činnosti.
Teď má celá architektonická obec před sebou další výzvu. Pokud se bude častěji stávat, že architektonické soutěže budou zneužívány jako fíkový list pro urbanisticky nevhodná a nebezpečná zadání, může veřejnost postupně zase ztratit těžce budovanou důvěru v architektonické soutěže – a tím přeneseně i v architektonickou profesi jako takovou.
Autor je architekt a vyučuje územní plánování na Fakultě architektury ČVUT v Praze.