Foto Petr Zewlakk Vrabec
Řada levicově smýšlejících voličů je před volbami na rozpacích, jak naložit se svým hlasem. Někteří je hodí sociální demokracii, která má sice velmi dobrý program, ale nejisté vyhlídky, a navíc je v současné době reprezentována Janem Hamáčkem, který nepůsobí jako člověk odhodlaný prosazovat nějaké sociálně demokratické ideály. Jiní klidně podpoří uskupení, o kterých budou vědět s jistotou, že neprojdou, jako například Zelené. Velká část této malé voličské skupiny, se kterou není potřeba si příliš lámat hlavu a snažit se ji oslovit, se chystá volit Piráty, protože budou možná nejsociálnější uskupení, které v Poslanecké sněmovně po volbách usedne. Zároveň ale v liberální i radikální levicové bublině vzrůstá znechucení z toho, jak se Piráti vehementně snaží přesvědčit voliče o tom, že nejsou vůbec, ale opravdu vůbec levicoví.
Levice rozhodně nejsme
Když Olga Richterová říká, že jsou středoví a vždycky byli, že své rozhodování opírají o fakta a čísla a že „řešení, která se vyplatí dlouhodobě a znamenají opravdu z hlediska veřejných rozpočtů přínos, působí někdy levicově, ale nejsou, jsou prostě racionální“, vnucuje se otázka, proč radši neřekne, že nejsou ani nalevo, ani napravo, ale vpředu, jako to říkávali dřív, anebo že hledají racionální řešení, a ta jsou někdy víc pravicová, ale někdy i víc levicová. Když pak v odpovědi na otázku, jak se zbavit nálepky levicovosti, dá rovnítko mezi splnitelné sliby a středovost či pravicovost, z čehož implicitně vyplývá, že levice je populistická, vypadá to, že i ona buduje svět, kde je levicovost jen nadávka a klacek proti ideovým nepřátelům.
Pravicový populismus, který si chce došlápnout na ty, kteří už úplně rezignovali a ze spleti předlužení, částečného bezdomovectví a dalších trablí nemohou najít cestu ven, problémy těchto lidí jen dále zhoršuje.
Bojovat proti nařčení, že jste levicoví, snahou přesvědčit voliče, že s něčím tak špatným nemáte vůbec nic společného, není dobrá strategie ani při získávání středových a pravicových voličů, protože to stejně nepůsobí důvěryhodně. Když k tomu připočteme až panickou hrůzu, že by snad Piráty někdo mohl podezírat z touhy zvyšovat daně (třeba z nemovitostí, které jsou v Česku daněny nebývale nízko), klade si levicový volič oprávněně otázku, zda za tím vším je nějaký koncept a má-li věřit tomu, že po volbách budou Piráti opravdu prosazovat sociální politiku.
Asociální budoucnost
Jenže to jsou možná v porovnání s tím, co nás čeká, taková drobná znechucení, která zatím ještě příliš nereflektují možnost úplně jiného scénáře. A to, že Piráti po volbách vůbec nemusí být ve vládní koalici. Námluvy mezi ODS a ANO jsou čím dál viditelnější a různé zákulisní informace, že raději s ANO než s Piráty, začínají prosakovat i na veřejnost. Do toho se situace může ještě radikálně změnit třeba neočekávaně dobrým výsledkem Šlachtovy Přísahy a po volbách může nastat ještě velké divení, až ANO poskládá tentokrát pravicovou koalici. Možná budeme ještě se slzou dojetí vzpomínat na Nečasovu vládu, protože v obecném povědomí je asi málo zažité, že Babišovy sociální kroky byly hodně způsobené tím, že bojoval se svým koaličním partnerem a snažil se své voliče přesvědčit, že je sociálnější než ČSSD. V případě, že by byl v koalici třeba s ODS, může se jeho chování velmi rychle změnit.
První taková vlaštovka možné příští spolupráce bylo zrušení superhrubé mzdy, které připravilo státní rozpočet o desítky miliard a těží z něj lidé s nadprůměrnými příjmy. Co může dál kromě zvýhodňování nadprůměrně vydělávajících (a tím pádem nedostatku financí pro státní rozpočet) zahýbat společností, je kurz nastavený čerstvě odhlasovaným zákonem o možnosti exekuce dávek v hmotné nouzi, který podpořila kromě ANO celá koalice SPOLU. Jedná se o zákon, který nikomu nepomůže, jen má potenciál rozbíjet rodiny a navyšovat v důsledku státní výdaje. Ale zcela koresponduje s už zažitou premisou, že na chudý lid musí být přísnost, anebo ještě spíš hoví rasistickým představám o tom, jak zatočíme se sociálně vyloučenými Romy. Proč je to strategie zcela nefunkční, bylo mnohokrát popsáno.
Ještě větší strach ohledně možné budoucí sociální politiky vzbuzuje dlouhodobý program i postoj ODS, který nabízí v boji proti chudobě zejména brutální represi namířenou na chudé lidi. Na ODS je sympatické snad jedině to, že se s tím vůbec neskrývá, a její voliče tak v tomto ohledu nikdo nevodí za nos. Společný program SPOLU je v sociální oblasti dostatečně vágní na to, aby si člověk nepředstavil vůbec nic, což bude přirozeným důsledkem nesourodého slepence a těžkého vyjednávání, co do programu zařadit.
Upřímní a pokrytečtí
Když se totiž podíváme, jak hlasovali poslanci tří koaličních stran v otázce exekucí, uvidíme, že TOP 09 hlasovala velmi heterogenně a zájmy exekutorů zde tlačil zejména Dominik Feri, který v příští sněmovně už ale nezasedne. Bude tedy záležet spíš na tom, kdo přesně se do sněmovny dostane. Lidovci se ve vztahu k exekucím výrazně posunuli a dnes už hlasují jako křesťané, kteří chtějí dát lidem druhou šanci (Piráti by řekli racionálně), nedávnou exekuci dávek v hmotné nouzi ale podpořili. Naopak ODS je v zásadě proti všem úlevám pro lidi, kteří se utopili v exekucích, a vždy na straně represivních řešení. Na tom není nic překvapivého, ODS hájí zájmy movitějších lidí a nelze od ní soucit se třičtvrtěmilionem lidí v dluhové pasti očekávat. Nabízí zcela férově jasnou pravicovou politiku a tu také prosazuje. Jenže pokud by se po volbách spojila s Babišem, který si za roky vládnutí s ČSSD dokázal přisvojit všechny sociální výdobytky, které ve skutečnosti prosadila ČSSD, a v očích mnoha lidí je i tím, kdo se zasadil o růst mezd, mohli by se po volbách voliči ještě divit.
Podporovat tuto koalici mohou klidně třeba komunisté a SPD, kteří pravidelně hlasují v otázce nejen exekucí, ale i dalších sociálních zákonů zcela asociálně, nepředvídatelně a někdy i zákeřně (poslanci SPD například někdy naoko podpoří nějaký návrh, který se týká zmírnění exekucí, ale jen v případě, když jsou si zcela jisti, že neprojde). Všechny hlasy hozené stranám, které svou sociálnost jen předstírají, se mohou spojit s hlasy pro ODS, a pro lidi v nouzi může nastat peklo.
Z nouze ven?
Narativ, který se nás snaží přesvědčit o tom, že peněz máme málo kvůli lidem, kteří nepracují (anebo nepracují legálně), a že nápravu zajistí přísněji nastavená pravidla, snižování dávek a jejich exekuce, na voliče překvapivě zabírá – i když se už roky ukazuje, že taková politika ve skutečnosti vůbec nefunguje. Pravicový populismus, který si chce došlápnout na ty, kteří už úplně rezignovali a ze spleti předlužení, částečného bezdomovectví a dalších trablí nemohou najít cestu ven, problémy těchto lidí jen dále zhoršuje.
K tomu pak nefunkční sociální systém neposkytuje ochranu ani lidem z nižších středních vrstev, kteří se dostanou do náhlých potíží, a tak se také propadají na sociální dno. Nepomůže jim ani, když jsou bílí, a zřejmě jim většinou nedochází, že represivně a nepřátelsky nastavený systém je mimo jiné důsledkem rasistického štvaní. Ve výsledku si pak často myslí, že Romům chodí nějaké extra dávky, zatímco jim nikdo nepomůže. Jenže to je omyl, všem chodí stejně mizerné a hlavně často nejisté sociální dávky, které nemohou ani pomoct překlenout náročné období. Jediné, co se dá dělat, je pobírat je a pracovat k tomu načerno. Zůstáváte chudí, ale přežijete. A tomu se u nás říká zneužívání sociálních dávek, politici to svým voličům soustavně vtloukají do hlavy, jako kdyby se jednalo o hlavní problém české ekonomiky. V následujících letech tak o zneužívání dávek nejspíš ještě mnohokrát uslyšíme.
Hlasy pro ODS (tedy zatím koalici SPOLU, která ale nemusí po volbách vydržet) jsou většinou hlasy lidí, kteří přísnost na chudé opravdu chtějí, protože jsou sami bohatí. Lidi, kteří volí ANO, SPD, komunisty či Přísahu ale takovéto směřování může později překvapit. Zvlášť pokud se osekávání sociální pomoci nakonec vymstí jim samotným – třeba když zjistí, jak těžké je získat mimořádnou okamžitou pomoc v případě nějakých nenadálých potíží nebo jak snadno je člověk vyřazen z evidence Úřadu práce, když přijde o zaměstnání. Nebo když budoucí koalice začane zase osekávat zaměstnanecká práva, zavádět karenční dobu, snižovat nemocenskou a rozvolňovat zákoník práce. To všechno se může stát. A v případě, že pravicová koalice vznikne, je to velmi realistický scénář.
Autorka je redaktorka Alarmu.