Foto Anthony Quintano, Flickr (CC BY 2.0)
Dnešní svodka z americké politiky se zaměří výhradně na jednu firmu: Facebook. Na začátku týdne totiž utržil tento technologický gigant hned dvě velké rány, které dobře ilustrují, jak začínají na Silicon Valley nahlížet politici a regulátoři z Washingtonu, DC. Nejprve v pondělí zažila síť největší výpadek za bůhví kolik let. Abyste si ho všimli, nemusíte být uživatelé přímo Facebooku. Firmě totiž patří i komunikační platformy WhatsApp a síť Instagram a výpad se týkal i jich, stejně tak jako na Facebook navázané aplikace Messenger. Obrovský výpadek způsobil odliv uživatelů na jiné platformy – například zakladatel konkurenčního Telegramu Pavel Durov tvrdí, že během pondělí přibylo jeho službě přes sedmdesát milionů uživatelů –, ale zároveň trochu zakryl druhý skandál, který na Facebook spadl hned další den.
Monopolistické cíle Facebooku vlastnit, okopírovat nebo zničit jakoukoli konkurenční platformu mají neuvěřitelně ničivý vliv na svobodnou společnost a demokracii.
V úterý před americkým Kongresem vypovídala whistleblowerka Frances Haugen. Ta do letošního jara pracovala pro Facebook a následně ve spolupráci s demokratickým senátorem Richardem Blumenthalem a republikánskou senátorkou Marshou Blackburn poskytla Kongresu dokumenty i výpověď ohledně vnitřního fungování firmy. Přinesla americkým politikům svědectví o tom, jak vedení (ne)řeší široké spektrum problémů: od sebevražd teenagerů, prý ovlivněných Instagramem, přes obchod s lidmi a šíření nenávistných projevů až po podvody s online reklamou, a dokonce i cennými papíry.
„Není to tak, že bych nenáviděla Facebook. Miluju Facebook. Chci ho zachránit,“ nechala se Haugen slyšet v Kapitolu. „Frances Haugen má pravdu – potřebujeme regulační úřad, který bude dohlížet nad tím, aby Facebook a další technologické giganty nedovolily svým algoritmům propagovat dezinformace, a nad tím, jak naše data využívají a zneužívají pro vlastní zisk,“ reagovala na výpověď demokratická senátorka Kirsten Gillibrand.
Dvě cesty
Oba překrývající se skandály dobře ilustrují měnící se klima ve Washingtonu, narůstající vůli amerických politiků zkrotit technologické giganty, ale i rozdílné cesty, jimiž se američtí zákonodárci mohou vydat. Jak podrobně vysvětluje na svém Substacku antimonopolní expert Matt Stoller z American Economic Liberties Project, vize kterou předestřela právě Haugen není jediná možná. „Monopolistické cíle Facebooku vlastnit, okopírovat nebo zničit jakoukoli konkurenční platformu mají neuvěřitelně ničivý vliv na svobodnou společnost a demokracii. Nezapomeňte: WhatsApp nebyl vytvořen Facebookem. Byl to nezávislý úspěch. [Facebook] se vyděsil a koupil ho,“ tweetovala po pondělním výpadku kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortez.
https://twitter.com/AOC/status/1445134713245601796
Vyjádření Cortez souzní s loňskou rozsáhlou a přelomovou zprávou antimonopolního výboru Kongresu. V té jste se mohli mimo jiné dočíst o tom, jak vedení Facebooku naschvál propojuje své jednotlivé služby a následně argumentuje tím, že zpětně je rozplést by bylo příliš náročné. Nebezpečí tohoto propojení jasně ilustroval masivní pondělní výpadek – kdyby služby nebyly takto propojeny (navíc zjevně natruc regulátorům) a byly nezávislé, pravděpodobnost, že by je postihl výpadek ve stejnou chvíli, by byl daleko menší.
„Pokud je dokážete spojit, jdou i oddělit. Vždycky lze od Facebooku oddělit data, jež Instagram nepotřebuje. Uplynulý rok strávili tím, že ty dva produkty propojovali, a jednoduše nedává smysl, že by se nešlo vrátit do stavu, ve kterém služby byly v roce 2019. Není to, jako když stavíte mrakodrap a pak ho najednou zas potřebujete celý zbořit. Mohou prostě zvrátit změny z minulého roku a budou tu zase dvě oddělené aplikace,“ citovala loňská zpráva antimonopolního výboru jednoho bývalého zaměstnance Facebooku.
Jakkoli tedy američtí politici v posledních letech znovuobjevují chuť zatočit s dominantními firmami, není zcela jasné, kterým směrem se vydají. Na jednom pólu naleznete politiky, kteří by moc technologických gigantů svázali novými, na míru ušitými regulačními úřady. Tyto plány na druhou stranu u jiných vyvolávají obavy z přílišné moci federální vlády nad šířením nejrůznějšího obsahu, a tedy i z ohrožení svobody projevu. Na druhém pólu debaty o technologických gigantech naleznete politiky, podle kterých jsou nejdůležitějším krokem antimonopolní zásahy, jako například nucený odprodej Instagramu a WhatsAppu od centrálního Facebooku, čímž by bylo posíleno konkurenční prostředí.
Otázka už zní „jak“, nikoli „jestli“
Nutno také podotknout, že dělící linie mezi těmito dvěma póly jde napříč americkými politickými stranami. Ještě před pár lety to bylo jinak, ale dnes si na technologické giganty brousí zuby jak někteří republikáni, tak demokraté. „‚Spojené státy versus Google‘ jsou nejpatriotičtější slova, co jsem slyšel za hodně dlouhou dobu. Bůh žehnej Americe,“
tweetoval o loňské antimonopolní žalobě Ministerstva spravedlnosti konzervativní senátor Josh Hawley, který letos vydal knihu o nutnosti došlápnout si na Big Tech. Zároveň jsou v obou stranách nikoli bezvýznamné frakce s velmi antiregulační „probyznysovou“ orientací.
https://twitter.com/HawleyMO/status/1318712559600586752
Zároveň je antimonopolní politika jednou z mála sfér, ve kterých si nová administrativa Joea Bidena nebere servítky. Antimonopolní aktivisté a experti oslavovali, že prezident Biden během prvního půlroku v úřadě jmenoval hned tři výrazné osobnosti na klíčové antimonopolní posty – profesory Timothyho Wu jakožto poradce prezidenta pro technologie a soutěžní politiku, Jonathana Kantera jako šéfa antimonopolní divize Ministerstva spravedlnosti a mladou vycházející hvězdu oboru Linu Khan do čela Federální obchodní komise (a to i za pomoci hlasů celé řady republikánských senátorů).
Všechno toto dění – jak postupné zesilování tlaku ze strany politiků a regulačních úřadů, tak skandály samotného Facebooku – směřují jednoznačně k tomu, že se Washington pokusí nasadit technologickým gigantům otěže. V tuto chvíli není pouze jasné, kde přesně bude mezi různými póly debaty nalezen konsenzus. Antimonopolní rozbíjení gigantů se nutně nevylučuje s regulačními kroky omezujícími například užití algoritmů a cílení reklamy nebo nebývalou imunitu, jíž se internetové platformy těší ve vztahu k obsahu, který na jejich stránky nahrávají samotní uživatelé. Otázka, jak naložit s technologickými giganty, bude bezpochyby dominovat americké politice v následujících letech. A pomalu už přestává být pochyb o tom, že k něčemu takovému skutečně dojde.
Autor je redaktor Alarmu.