Foto AG Gymnasium Melle, Wikimedia, CC BY-SA 4.0
Aktuálně prezidentskou kampaň ve Francii ovlivňuje nárůst cen, který se stává hlavním tématem – a to nahrává Marine Le Pen. Érica Zemmoura v kontextu probíhající války na Ukrajině citelně oslabily jeho sympatie k Putinovi. Jean-Luc Mélenchon se snaží posbírat trosky levice, a postoupit tak do druhého kola. Tradiční vládní pravice i levice nicméně zůstávají takřka bez šance na vítězství. Do průběhu zasahují také nacionalistické protesty na Korsice a další vlna covidu, která dolehla i na republikánskou kandidátku Valérii Pécresse. Doposud nezpochybnitelnou pozicí Emmanuela Macrona může otřást aféra McKinsey spojená s pochybnými státními zakázkami pro poradenské společnosti.
Podivná kampaň
Celkem dvanáct kandidátek a kandidátů na prezidentský úřad ve Francii splnilo podmínku pěti set podpisů volených zástupců. Oficiální část kampaně začala 28. března, což znamená, že francouzská média mají povinnost dodržovat striktní rovnost v prostoru poskytnutém kandidátům. Dle volebních průzkumů si dlouhodobě udržuje náskok Emmanuel Macron s preferencemi okolo 27 až 30 procent, za ním následuje Marine Le Pen, která v posledních týdnech zaznamenává vzrůstající podporu dosahující asi 21 procent, tedy úrovně z prvního kola roku 2017. Na třetí místo se propracoval Jean-Luc Mélenchon, kterému se 14 až 15 procenty k předstižení Le Pen a pro případný postup do druhého kola stále chybí značný kus cesty. Valérie Pécresse, zastupující tradiční pravici republikánů, i krajně pravicový Éric Zemmour poklesli na úroveň okolo 10 procent.
Aféra McKinsey, incident na Korsice a další vlna covidu mohou ještě zamávat dosavadními preferencemi a ohrozit dosud relativně pravděpodobné Macronovo znovuzvolení.
Prezidentská kampaň roku 2022 je dle samotných francouzských voličů značně bizarní, protože byla mediálně vytlačená jak pandemií covidu, tak následně Putinovou invazí na Ukrajinu. S ní související výpadky a sankce způsobující nárůst cen a životních nákladů z pochopitelných důvodů dominují prioritám voličů. Posledních několik týdnů však ve Francii rezonovaly také vnitrostátní události – několik týdnů nacionalistických protestů na Korsice a nejnověji takzvaná aféra McKinsey ohledně pochybného způsobu zadávání státních zakázek soukromým poradenským společnostem za Macronovy vlády.
Návrat covidu a „výbuch“ na Korsice
Do diskuze se před volbami opět pomalu vrací i zhoršující se epidemiologická situace. Počty potvrzených případů opět překonávají 100 tisíc nakažených covidem za 24 hodin a mezitýdenní nárůst převyšuje 40 procent. Nákaza covidem také na týden vyřadila z kampaně kandidátku republikánů Valérii Pécresse. Kritické hlasy zmiňují, že Francie z politických důvodů upustila od většiny preventivních opatření příliš brzy. Vzhledem k nepopularitě proticovidových opatření a politické ceně, kterou by jejich znovuzavedení stálo, se dá čekat, že k zásadnímu zpřísnění před druhým kolem prezidentských voleb 24. dubna nedojde.
Během měsíce března proběhlo také několik vln násilných protestů na Korsice v reakci na napadení korsického nacionalisty Yvana Colonny jeho spoluvězněm – islámským fundamentalistou. Způsobeným zraněním nakonec Colonna po necelých třech týdnech podlehl, což dále rozjitřilo emoce korsických demonstrantů. Ti dávají francouzskému státu vinu za to, že k incidentu mohlo dojít, protože dlouhodobě odmítá přesun korsických vězňů do zařízení na ostrově. Yvan Colonna se do vězení dostal za zastřelení korsického prefekta Clauda Érignaca v roce 1988. Fakt, že korsické úřady v den Colonnova úmrtí jako projev smutku vyvěsily vlajky na půl žerdi, v pevninské Francii vyvolal kontroverze. Po třiceti letech je z teroristy, který byl opakovaně odsouzen na doživotí, korsický mučedník. Zveřejnění videa zaznamenávajícího, jak policisté v době Colonnova pohřbu zpívají Marseillaisu, podnítil další vlnu nepokojů a násilností.
Ve snaze uklidnit situaci dříve, než se konflikt stihne rozhořet a ohrozí Macronovu pozici v prezidentských volbách, se na ostrov vydal francouzský ministr vnitra Gérald Darmanin, který vyjádřil ochotu francouzské vlády jednat o statutu a možné autonomii ostrova. Necelý měsíc před volbami tento krok opoziční politici odsoudili jako kupování si hlasů. Mladým protestujícím, kteří Colonnu a jeho atentát nezažili, se tak během několika málo dnů za pomoci protestů a násilí podařilo více než místní vládě, které od roku 2015 dominují nacionalisté. Podobné vládní ústupky mohou být nebezpečné, protože ukazují, že cesta, jak ve francouzské politice dosáhnout svého, může vést právě skrze násilí. Podle Marine Le Pen nelze vydat horší signál, než že se od zavraždění prefekta dostaneme ke slibu autonomie. Představitelé levice se vyjádřili k možnosti větší autonomie ostrova spíše přívětivě.
Strasti menších kandidátů
Situace na levici se po vypadnutí Christane Taubiry a stagnaci podpory pro socialistku Anne Hidalgo na dvou až třech procentech a pro kandidáta zelených Yanicka Jadota na pěti procentech vyjasňuje. Socialisté směřují i přes podporu, kterou starostka Paříže Anne Hidalgo získala od bývalého prezidenta Françoise Hollanda a bývalého premiéra Lionela Jospina k historické porážce hraničící s fiaskem. Jadotovi se v kontextu probíhající války v Evropě a rostoucích cen nedaří prosadit téma ekologie a ochrany klimatu jako ústřední priority. Jediným kandidátem levice s aspoň nějakou šancí na postup do druhého kola tak zůstává podobně jako v minulých volbách Jean-Luc Mélenchon.
Mélenchonovi vyjádřila podporu i socialistická kandidátka na prezidentku z roku 2007 Ségolène Royal. Kromě navyšování minimální mzdy a odchodu do důchodu v šedesáti letech Mélenchon navrhuje zastropování pohonných hmot vládním nařízením na ceně 1,40 eura za litr a dále zdanění děděného majetku přesahujícího 12 milionů eur sazbou 100 procent. Nejstarší ze všech dvanácti kandidátů také navrhuje změnu francouzské ústavy – přechod na šestou republiku, která by opustila poloprezidentský systém a posílila roli parlamentu. Problémem pro Mélenchona zůstává konkurenční kandidatura komunisty Fabiena Roussela a nově také vyšetřování ohledně zneužití peněz určených na volební kampaň z roku 2017.
Kampaň Valérie Pécresse se dále pomalu propadá a blíží se výsledku republikánů z voleb do Evropského parlamentu roku 2019, kdy získali pouze osm procent hlasů. Éric Zemmour to schytal jak za pochvalné výroky na adresu Putina, tak za kategorický odpor vůči pomoci ukrajinským uprchlíkům. Vypuknutí války navíc do popředí tlačí problematiku vzrůstajících cen, a témata bezpečnosti a imigrace tak voliče neoslovují tolik jako na začátku volební kampaně.
Strašák drahoty
Nárůst životních nákladů se stále více vkrádá do každodenního života Francouzů a ti nejchudší a nejzranitelnější mají obtíže vyjít s příjmy do konce měsíce. Posílení kupní síly Francouzů a boj s drahotou si zvolila Marine Le Pen jako ústřední téma hned na začátku své kampaně. Téma rezonovalo už před vypuknutím války, ta tuto problematiku ale ještě umocnila. V říjnu 2021 Le Pen navrhovala razantní snížení daně z přidané hodnoty na elektřinu, plyn a pohonné hmoty z 20 na 5,5 procenta. Kromě snížení DPH, které by vyšlo až na 12 miliard eur, slibuje také všeobecné navýšení platů o 10 procent. Marine Le Pen se zaměřením na ekonomická témata podařilo zvládnout dopad ruské invaze bez úhony. Na blízkost k Putinovi doplatil, zdá se, téměř výhradně její konkurent Éric Zemmour.
Na problém drahoty reaguje i francouzská vláda. Macron již koncem roku 2021 ohlásil navýšení příspěvků na vytápění a energie pro nejchudší domácnosti a po eskalaci ruské agrese na Ukrajině zavedl politiku dotací cen pohonných hmot ve výši 18 centů na každý zakoupený litr do konce července 2022. Macron se snažil Francouze připravit na realitu, že válka bude mít na Francii dlouhotrvající ekonomické dopady. Zmíněné politiky dle analýz snížily inflaci ve Francii o jedno procento, ale realita je taková, že zdaleka nestačí na pokrytí narůstajících životních nákladů. Plošné dotování cen pohonných hmot rozmělňuje efekt vynaložených tří miliard eur, protože pomáhá i těm nejbohatším, kteří by se bez státní pomoci obešli.
Macron napravo
Po odkládání ohlášení kandidatury na poslední chvíli s odůvodněním, že se jako prezident musí věnovat ukrajinské krizi, se Macron rozhodl zasahovat do předvolební kampaně spíše minimálně a odmítl účast v debatě mezi kandidáty před prvním kolem voleb. Toto rozhodnutí zapadá do tradice jeho předchůdců, kteří se, pokud obhajovali svůj mandát, také žádné debaty nezúčastnili. Protiargumentem by mohlo být, že nárok na demokratickou diskuzi v současné společnosti, která je stále více rozdělená a radikalizovaná, je větší, legitimní a pro blaho demokratického života žádoucí.
Macronovo rozhodnutí ve spojení s tím, že prezidentskou kampaň mediálně vytlačila pandemie covidu a později ruská invaze Ukrajiny, má za následek to, že jde tentokrát o poněkud bizarní kampaň. Francouzi jsou frustrování, že se místo debat nad idejemi a programy, řeší spíše mediální výkřiky a roztržky. Voliči jsou také zklamáni, že oproti roku 2017 neproběhla žádná velká televizní debata. Předseda senátu republikán Gérard Larchet dokonce zmínil, že absence účasti Macrona na veřejné debatě může zpochybnit jeho legitimitu po případném znovuzvolení. Tím se ovšem nebezpečně blíží zpochybňování legitimity vzešlé z demokratických voleb.
Macron pro svůj druhý mandát představil řadu opatření a reforem, jež by rád realizoval. Kromě obnovení podpory jaderné energie chce také docílit obnovení rozvoje francouzského průmyslu, prosadit větší autonomii škol, plnou zaměstnanost a další snižování daní. Plánuje také navýšení věku pro odchod do důchodu na 65 let a také zpřísnění podmíněnosti některých sociálních dávek. Levicoví voliči se musí spokojit se slibem minimálního důchodu ve výši 1100 eur a sjednocení systémů platby sociálních podpor. Kandidátka republikánů Valérie Pécresse kritizovala Macrona za vykrádání a kopírování jejího programu. Potvrzení toho, že Macronův ekonomický program je v podstatě přes kopírák tradiční program pravic se však může Pécresse vymstít. Pokud oba prosazují to samé, proč by voliči měli podpořit ji? Macron sám na osočení, že přebírá něčí program, prohlásil, že na podobné kritiky „totálně prezidentsky kašle“.
Aféra McKinsey
Největším problém pro Macrona by mohla být aféra McKinsey, kterou vyvolala čtyřsetstránková zpráva senátu zkoumající zadávání francouzských státních zakázek soukromým poradenským službám. Parlamentní zpráva kritizuje „fenomén prorůstajících chapadel soukromých kabinetů poradců a jejich vliv na veřejnou politiku“. Společnost McKinsey & Company je nejstarší z takzvané „velké trojky“ světově dominantních poradenských firem. Ty většinou poskytují své služby jiným soukromým subjektům a státní zakázky tvoří jen malou část jejich aktivit. V roce 2021 musela McKinsey zaplatit pokutu téměř 600 milionů dolarů za podíl na zhoršování epidemie opiátů v USA. Ta není sice tak smrtelná jako pandemie covidu, ale i tak si za rok dle loňských statistik vyžádala přes 100 tisíc amerických životů.
Cílem senátního vyšetřování bylo vyčíslit státní výdaje na poradenské služby, protože francouzská vláda nebyla schopna tuto částku uvést. Z jednotlivých zakázek bylo ale jasné, že jde o desítky až stovky milionů eur ročně. Řadu výdajů nezvládli zástupci ministerstev přes veškeré snahy vyšetřovací komisi vysvětlit. Dle zprávy např. ministerstvo spravedlnosti nebylo schopno odůvodnit až polovinu svých výdajů pro poradenské služby. Francie si historicky zakládá na tom, že má rozsáhlou a vysoce kvalifikovanou státní správu rekrutovanou z elitních vysokých škol. Představa, že buď dochází k dublování mezi úředníky a soukromými poradci (navíc z americké firmy) nebo že státní aparát nemá na to formulovat strategie a řídit chod státu, je pro Francouze nepříjemná.
Macron nárůst výdajů odůvodňuje nutností krizového řešení pandemie covidu. Realita je ale taková, že nárůst výdajů v souvislosti s protipandemickými opatřeními činí jen přibližně 45 milionů eur, zatímco celkový objem zakázek pro McKinsey za Macronova mandátu od roku 2018 se více než zdvojnásobil a v absolutních číslech činí navýšení o 600 milionů eur. McKinsey v roce 2021 takto získala rekordní obnos převyšující miliardu eur. Výsledek odborné práce společnosti McKinsey s minimální sazbou 1528 eur na den může vypadat i tak, že za částku bez mála milion eur dodala k tématu (nakonec zrušené) důchodové reformy jednu padesátistránkovou zprávu a powerpointovou prezentaci.
McKinsey je sice nejčastější, ale ne jedinou společností, jejíž služby Macronův kabinet využívá – například skupině Boston Consulting bylo zaplaceno přes půl milionu eur za organizaci konference, která se vůbec neuskutečnila. Fakt, že část služeb i přes značné výdaje zůstala nenaplněna nebo kvalita jejich výsledků není odpovídající, vede k podezření, že může jít o jistou formu možná legálního, ale nezodpovědného nakládání s veřejnými penězi a střet zájmů. McKinsey se totiž bezplatně podílela na formulování volebního programu a rozjetí Macronovy kampaně v roce 2017 a její bezplatné služby Macron čerpal už jako ministr hospodářství v letech 2014 až 2016.
Senátní zpráva kritizuje fakt, že někdy docházelo k zbytečnému delegování práce, které je státní aparát sám dobře schopen. Dochází tak k nahrazování částí veřejných služeb a funkce státu například v oblasti formulování strategií veřejných politik. Napojení na soukromé skupiny a jejich služby vede k rozkladu státu skrze dva navzájem propojené procesy. Nejdříve poradenské služby vládě doporučí seškrtání veřejných služeb a následně se nabídnou pro jejich doplnění. Je nutné poznamenat, že nejde o spiknutí řízené z centrál poradenských služeb. Jde vždy o výsledek politických rozhodnutí. Macronova ideologie zpochybňuje, že stát může fungovat efektivně, a je přesvědčena o tom, že je žádoucí a přínosné služby na soukromý sektor delegovat. Důvěru v poradenské služby může mít i díky osobním vztahům s jejich představiteli.
Macron tvrdí, že vše proběhlo v pořádku, že Francie je zemí, kde platí zákon, a vše bylo správně vysoutěženo. Kritiky vyzývá, ať napadnou jednotlivé zakázky u soudu. Snaží se tak aféru bagatelizovat a vytěsnit z volební kampaně. Těžko říct, jak úspěšný v tom bude, vzhledem k tomu, že aféra, co se objemu financí týče, řádově překonává aféry zneužívání financí Françoise Fillona, které potopilo jeho kampaň v roce 2017. Macron těží z toho, že není jen kandidát, ale i prezident, takže může být pro některé volbou snadné kontinuity. Silně emotivní a naštvaná reakce Macrona na dotaz ohledně aféry v televizi, však svědčí o tom, že jej situace osobně znepokojuje. Aféře přidává na výbušnosti fakt, že společnost McKinsey pravděpodobně v posledních deseti letech ve Francii neplatila žádné daně. Kvůli opačnému tvrzení před vyšetřovací komisí byl navíc šéf společnosti obviněn z podezření ze lživé výpovědi.
Kdo postoupí do druhého kola?
Aféra McKinsey, incident na Korsice a další vlna covidu mohou ještě zamávat dosavadními preferencemi a ohrozit dosud relativně pravděpodobné Macronovo znovuzvolení. Narůstající životní náklady a Macronovy plány na zpřísnění přístupu k sociálním dávkám v kontrastu s rozhazováním stovek milionů na poradenské služby mohou být výbušnou kombinací. Problematická může být i absence větší veřejné debaty před prvním kolem, celková nespokojenost s kvalitou předvolebních kampaní a narůstající frustrace a rezignace některých voličů. Stále rozdělenější společnost, menší stranická loajalita a rekordní volební neúčast, kterou předpovídají autoři průzkumů veřejného mínění, znamená ještě větší nepředvídatelnost výsledku voleb.
Postup Macrona a Marine Le Pen do druhého kola zůstává nadále nejpravděpodobnější, ale jistý není. Macrona by mohl poškodit dojem, že má postup jasný, a s tímto související hrozba ukolébání jeho podporovatelů, kteří by k volbám nemuseli jít. Ovšem i voliči Marine Le Pen z chudších vrstev jsou náchylní se voleb neúčastnit. V každém případě je jasné, že tyto prezidentské volby budou ve znamení pokračování propadu, a možná definitivního rozpadu tradičních vládních stran. V roce 2017 socialisté a republikáni, představitelé hlavních politických sil páté francouzské republiky, dosáhli v součtu 26 procent hlasů – nyní jim průzkumy přisuzují jen okolo 12 procent. Macronovo hnutí Republika v pohybu není reálně fungující strana s místním zapuštěním, což ukázal neúspěch v regionálních a místních volbách. Řada jeho poslanců kvůli frustraci z toho, že oproti vládě mají minimální slovo, ve volbách do Národního shromáždění 12. a 19. června již neplánuje mandát obhajovat.
Jistou šanci na úspěch v prvním kole prezidentských voleb mají nejspíš i Mélenchon, Zemmour a Pécresse. Jasno v tom, jaká dvojice se utká o pět let úřadování v Elysejském paláci, však budeme mít až večer 10. dubna.
Autor je doktorand na Katedře evropských studií Fakulty sociálních věd UK.