Foto Alarm / Petr Zewlakk Vrabec
Koncem května zveřejnilo na svém facebookovém profilu ultrakonzervativní Hnutí Pro život další výbušný příspěvek. Jedna z údajných podporovatelek – jakási paní Hana – v něm popisuje nelehkou situaci s mimoděložním těhotenstvím. „Když naše dcerka slavila 3. narozeniny, s velikou radostí jsem zjistila, že se konečně dočká sourozence, kterého si tolik přála ona, ale i já s manželem. Pak mi ale zjistili mimoděložní těhotenství, a že je to stav pro mne nebezpečný. Navrhovali ihned část dělohy s embryem i celý vejcovod odstranit vzhledem k riziku vnitřního krvácení. Ale já nebyla schopna dát souhlas i přes nebezpečí, které mi hrozilo. Nechala jsem se jen hospitalizovat. Pozorovali tam vývoj miminka a čekali na můj souhlas. Ale já ten souhlas nemohla dát, vždyť to bylo naše vymodlené miminko,” popisuje se v příběhu.
Propagace této prakticky neexistující metody byla letos zahrnuta v odůvodnění toho, proč byla Hnutí Pro život udělena anticena Bludný balvan spolku Sisyfos.
Dále paní Hana, jejíž příběh je dle informací Hnutí Pro život opravdu skutečný, uvádí, že vyčkávala s ukončením těhotenství a pak náhle: „Poprosila jsem ještě lékaře, který měl provést operaci, zda bych mohla ještě jednou na ultrazvuk a tak se s miminkem rozloučit. Souhlasil. Při vyšetřování ultrazvukem začal nevěřícně pokyvovat hlavou, déle se odmlčel a pak řekl tu nádhernou větu: ,Tady není co operovat, miminko se posunulo níže do dělohy!‘“
Obelhávání, které ženy může stát i život
Proti příspěvku organizace se jako první vymezil senátor a lékař Ondřej Šimetka, přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Ostrava a Lékařské fakulty Ostravské Univerzity. Na svém facebookovém profilu uvedl, že Hnutí Pro život plete lidem hlavy a je tím velmi nebezpečné. „Čekal bych, že po skandálu s rušičkami a klaksony jakožto hlavními bojovými prostředky proti znásilňování na Ukrajině, dojde k jisté sebereflexi a odmlčení se, ale ono ne. HPŽ přichází nyní s návodem na ,posouvání‘ mimoděložních těhotenství do dělohy a tím zajištění další prosperity těhotenství.“
Celý příspěvek označil za lživý a jasně uvedl, že posouvat již zahnízděné mimoděložní těhotenství do dělohy nelze. Vyzval také k nahlašování příspěvku, a to z toho důvodu, že tento typ obelhávání může těhotnou ženu stát i život. „Popis situace dle HPŽ ukazuje pouze na složitost stanovení přesné diagnózy (někdy je to na ultrazvuku fakt blbě vidět), nebo v horším případě na zbrklost doktora. Nejde o žádný zázrak,“ uvedl.
V reakci na otázky Alarmu, jestli Hnutí Pro život nešíří nepodložené informace, došla jednoduchá odpověď: „Sdílíme ověřenou skutečnost, resp. sepsanou zkušenost naší klientky, kdy jí byla sdělena diagnóza mimoděložního těhotenství a na kontrolním ultrazvuku těsně před standardní operací GEU lékař zjistil, že se jedná o normální nález a žádný zákrok není potřeba,“ vysvětlují zástupci HPŽ. Dodali také, že původní diagnóza zněla mimoděložní těhotenství. „Co se skutečně stalo a kde se embryo nacházelo, je na posouzení ošetřujících lékařů,“ opakuje Hnutí Pro život.
Není to poprvé
Mimoděložní těhotenství se v České republice týká zhruba jednoho procenta všech těhotenství. Nejčastěji se vajíčko uhnízdí ve vejcovodu. Stane se také, že se usídlí na vaječníku a výjimečně v dutině břišní. Tím, jak plodové vejce roste, prorůstá postupně do stěny orgánu a narušuje cévy. Pokud není mimoděložní těhotenství diagnostikováno včas, dřív nebo později může dojít k silnému vnitřnímu krvácení, které ohrožuje ženu na životě. Obvykle se objevuje hned u prvního těhotenství z toho důvodu – jak vysvětluje gynekoložka Barbora Müller, že vejcovod je někde zúžený. Mimoděložní těhotenství může být také důsledkem endometriózy.
Nejčastějším řešením mimoděložního těhotenství je celkové odstranění vejcovodu. Děje se tak proto, že vejcovod je tímto typem těhotenství trvale poškozen. Další možnou variantou je naříznutí vejcovodu a odsátí embrya. Tento typ léčby však přináší komplikaci v podobně častého zjizvení vejcovodu, což zvyšuje pravděpodobnost dalšího mimoděložního těhotenství.
Facebookový příspěvek Hnutí Pro život o příběhu paní Hany není prvním příspěvkem hnutí k problematice mimoděložního těhotenství. K této otázce se vyjadřuje dlouhodobě. Především proto, že v ultrakatolické nauce je jakýkoliv umělý potrat vždy vraždou nevinného – koneckonců proto se v Texasu ultrakonzervativní lobbistické skupiny snažily dostat i tento typ potratu mimo zákon. Hnutí Pro život takto vyostřenou rétoriku nepoužívá, nicméně dlouhodobě apeluje na ženy, aby mimoděložní těhotenství řešily jinými metodami. Nejčastěji doporučují tzv. vyčkávací metodu, během níž dojde k samovolnému potracení plodu. Jenže tento přístup k mimoděložnímu těhotenství vyžaduje, aby byly ženy takřka pod neustálou kontrolou, která by předešla vážným zdravotním komplikacím nebo dokonce smrti.
„Vyčkávání zvyšuje riziko dalšího mimoděložního těhotenství, riziko zánětu a srůstů,“ varuje před podobnými radami gynekoložka Müller. „Žena navíc musí být sledována v nemocnici, nejlépe ultrazvuk každý den plus každý druhý den další kontroly. Navíc tato konzervativní metoda vede k tomu, že těhotenství ve vejcovodu odumře, zůstane tam, částečně se vstřebá a hojí vejcovod zjizvením. Tím se však ten řetězec mimoděložních těhotenství může opravdu zacyklit,“ vyjmenovává Müller rizika doporučované metody. S akutními mimoděložními těhotenstvími se lékařka setkává poměrně často. „Vyčkávací přístup ohrožuje ženu vznikem náhlé příhody břišní s rizikem silného krvácení do dutiny břišní a je tím přímo ohrožena na životě,“ varuje Müller.
Mimoděložní těhotenství je navíc velmi obtížně diagnostikovatelné, nejčastěji se totiž odhalí až ve chvíli, kdy už má ženy nějaké vážnější problémy. To částečně vysvětluje i samotný příspěvěk o zázračném „posunutí embrya“. „Často je diagnóza právě na základě klinického stavu ženy. Přicházejí bolesti, špinění, či krvácení spolu se suspektním ultrazvukovým nálezem,“ popisuje složitosti gynekoložka. Sama musela při nedávné službě jeden takový akutní případ řešit. „Na ultrazvuku byl velmi chabý nález a orientovala jsem se hlavně podle klinického stavu pacientky, kdy měla silné bolesti.“
Musí to jít!
Metoda „vyčkávání“ není jediná, kterou se Hnutí Pro život snaží propagovat. Druhou nejčastěji zmiňovanou variantou, prezentovanou zástupci a podporovateli Hnutí, je takzvaná translokace embrya. Propagace této prakticky neexistující metody byla letos zahrnuta v odůvodnění toho, proč byla Hnutí Pro život udělena anticena Bludný balvan spolku Sisyfos.
V textu s názvem Záchrana dítěte při mimoděložním těhotenství se pracovník konzervativního think-tanku Občanský institut a editor zpravodajského kanálu CNN Prima News Matyáš Zrno odkazuje na přednášku Jiřího Badala, která zazněla v roce 2014 na konferenci Nejmenší z nás. Badal tehdy přednášel o takzvané „experimentální léčbě“, která se má snažit přenést embryo z vejcovodu do dělohy. Badal se, v souladu s dalšími katolickými fundamentalisty z celého světa, v přednášce odkazuje ke dvěma událostem, během nichž mělo k přenesení několikamilimetrového embrya z vejcovodu do dělohy dojít.
První případ se měl odehrát už v roce 1915. V článku z roku 1917 C. J. Wallace, lékaře, který měl zákrok provést. Autor mimo jiné uvádí, že se případ odehrál v době, kdy už se transplantují tkáně a orgány. „Přitom první transplantace orgánu proběhla až v roce 1954 a v této době se transplantovaly maximálně kusy kůže,“ diví se propagaci této metody Barbora Müller. Ačkoliv se proponenti a sympatizanti Hnutí Pro život dlouhodobě snaží vytvořit dojem, že je tato metoda nejen reálná, ale dokonce i medicínsky „nepříliš náročná“, odborná lékařská komunita považuje podobné experimenty za prakticky nemožné.
Wallacův případ z roku 1915 ani další příběh z roku 1980, kterým Hnutí Pro život vzbuzuje ve svých sympatizantkách naděje na záchranu dítěte při mimoděložním těhotenství, kdy mělo být přeneseno embryo staré téměř 40 dní, lékařská věda nepovažuje za průkazné. Podle lékařů jsou oba případy příliš staré a nedokazují, že zdravé těhotenství bylo výsledkem provedeného zákroku, a že nedošlo k novému otěhotnění. Navzdory shodě napříč lékařskou obcí však Hnutí Pro život vidí důvody pro nepřijetí této metody jinde – v běžném „zabíjení“ dětí v lůnech matek.
„Společnost nepřikládá výzkumu mimoděložního těhotenství dostatečný význam. Žijeme bohužel v době, kdy se v lůně matek běžně zabíjejí úplně zdravé nenarozené děti. Potrat dítěte, které potenciálně ohrožuje svoji matku na životě, se bere jako něco naprosto samozřejmého. Proto se nelze divit, že zprávy o operacích Dr. Wallace a Dr. Shettlese byly odbornou veřejností přijaty dosti rezervovaně,“ vysvětluje Jiří Badal „skutečné“ důvody, proč se tato metoda neuchytila.
Jenom další tlak
Kromě toho, že prakticky neexistující metodu přemístění embrya Hnutí Pro život několik let v kuse velmi intenzivně propaguje, věnuje se Jiří Badal také tomu, za jakých podmínek je potrat mimoděložního těhotenství z hlediska katolické nauky vůbec možné povolit. „Jediná přípustná cesta je vyčkávací metoda,“ říká Badal. Odstranění vaječníku je dle něj možné jen při dodržení čtyř etických podmínek principu dvojího účinku. A naříznutí vaječníku a odsání embrya či medikamentózní léčba, během které se dá toto těhotenství léčit i chemoterapií (metotrexátem) v malinkatých dávkách, je podle něj absolutně morálně nepřípustné. Jenže i to může na ženy, které si mimoděložním těhotenstvím prošly, působit nebezpečně a vytvářet to na ně neadekvátní tlak. „Doufejme, že díky úsilí Hnutí Pro život ČR se o dostupné možnosti záchrany dětí počatých při mimoděložním těhotenství laická i odborná společnost dozví a ženy ji začnou využívat,“ dodává ve svém textu Matyáš Zrno.
„Co se translokace týče: všechno je nějak teoreticky možné, ale nedělá se to, neznám nikoho, kdo by to dělal. V medicíně se má pracovat na základě vědeckých poznatků, tzn. podle důkazů (evidence based medicine), a ta v oblasti translokace mimoděložní gravidity prostě chybí,“ komentuje tento zákrok i jeho propagaci senátor a lékař Ondřej Šimetka. A stejně jako Šimetka mluví o možnostech translokace embrya i Barbora Müller.
Křesťanská gynekologie
Kromě Zrna, hlavní postavy Hnutí Pro život Zdenky Rybové a Jiřího Badala se o translokaci embrya snaží aktivně psát „hlavní gynekoložka“ Hnutí Pro život, Xenie Preiningerová. Lékařka působící převážně v Třebíči a Jaroměři, která kandidovala v roce 2021 do sněmovních voleb za Volný blok, dezinformační uskupení sdružené kolem Lubomíra Volného. Tato gynekoložka je odbornou spolupracovnicí Hnutí Pro život a provozuje takzvanou „katolickou gynekologickou ordinaci“.
„Hormonální antikoncepci z principu odmítám pro její abortivní a škodlivé vedlejší účinky na zdraví žen. Předepsat antikoncepci pro mne znamená mj. porušení základních pravidel etiky… Své lékařské poslání chápu tak, že z odborného hlediska seznámím pacientku s možnostmi, které při daném problému má, a je na jejím zvážení, jak se dál rozhodne. Může samozřejmě zvolit dobro i zlo. Moje svědomí mi ale nedovoluje porušit základní princip Desatera. Nezabiješ!“ vysvětluje principy své křesťanské gynekologické ambulance Preiningerová.
Její texty o translokaci embrya jsou psány tak, že je zjevné, že tuto metodu považuje nejen za realizovatelnou, ale prakticky jednoduše proveditelnou – jako většina dalších sympatizantů Hnutí Pro život, kteří o ní píší. „Pro úspěch této metody je zásadní, aby k pokusu o přenos došlo co nejdříve po indikaci mimoděložního těhotenství a embryo bylo životaschopné – tzn. hCG ve vaší krvi ještě stoupalo. Přenos embrya při mimoděložním těhotenství z vejcovodu do dělohy se provádí laparoskopickým zákrokem,“ popisuje gynekoložka.
Preiningerová, která je manželkou třebíčského politika a lékaře za KDU-ČSL Tomáše Preiningera, působí také na lince pomoci Hnutí Pro život. Podle informací na stránkách poskytuje linka pomoci v souladu s etickým kodexem krizovou intervenci ženám i jejich rodinám v období očekávání narození dítěte.
Nechci dopadnout jako v Polsku
Zdislava je jednou z žen, která mimoděložní těhotenství prodělala. Před lety na dovolené v Itálii málem zemřela poté, co jí praskla stěna vejcovodu. Rady Hnutí Pro život považuje za nebezpečné a také necitlivé. „I když to čtu takhle po letech od zákroku, tak mě to vrací zpět. Je mi to líto a cítím hluboký smutek. Je mi líto každé ženy, ve které to vzbudí pocit viny a pochybnosti o tom, jestli to celé nešlo řešit jinak. Nešlo. Já to vím na 100 procent (za což jsem ráda a zároveň nepřeju nikomu, aby na to přišel tak tvrdě jako já). Být těsně po zákroku a tohle si přečíst, tak výčitky pojedou jak blázen a k hormonální depresi se přidají pochybnosti,“ zamýšlí se Zdislava.
Dodává také, že za její nebezpečnou a negativní zkušeností stál doktor, který nechtěl ohrozit dítě. A to i ve chvíli, kdy, jak sama říká, už odcházela a silně krvácela. Její příběh skončil v rámci mezí dobře, sama ale má strach, že vliv takových hnutí jako je právě Hnutí Pro život může Českou republiku nasměrovat na polskou cestu. „Nechci jednou dopadnout jako v Polsku, aby mě doktor nechal umřít, protože je to jeho názor nebo přesvědčení,“ říká rezolutně.
Patologie, ne těhotenství
„Kdybych si mimoděložní těhotenství sama nediagnostikovala a byla v nemocnici méně neodbytná, nemusela jsem tu už být,“ vysvětluje Petra, kterou mimoděložní těhotenství potkalo v roce 2019. „To, co hlásí Hnutí Pro život, jsou hrozné nesmysly.“
„Já jsem měla plnou důvěru v lékaře, mimoděložní těhotenství jsem vnímala jako patologii, se kterou se nedá nic jiného dělat než ji operací ukončit, a tím mi v podstatě zachránit život. U mě se oplozené vajíčko uhnízdilo ve vejcovodu, kde kvůli nedostatku místa k rozvoji plodu nebyla žádná šance na to, aby vznikl třeba zárodek, kterému by bilo srdce. Vlastně toto těhotenství nevnímám ani tak, že bych o dítě přišla, protože nemělo šanci se rozvinout. Neumím si představit, že by taková situace mohla nějakým způsobem spadat do kategorie interrupce,“ přemýšlí matka tří dětí Petra, která má s mimoděložním těhotenstvím také zkušenost.
Podle ní by podobná manipulace a šíření lží měly být i trestné. „Výroky o neexistující ,léčebné metodě‘ (translokace embrya) jsou pro mě natolik zcestné, že mě ve výsledku nechávají chladnou v tom smyslu, že je to nesmysl. Vím, že kdybych měla nějakou malou možnost to těhotenství zachránit, lékaři by mi ji nabídli. S mou situací ani nešlo nic dělat a odstranění vaječníku nevnímám ani jako otázku volby.“ Petře na mimoděložní těhotenství přišla ošetřující lékařka. „Oznámila mi, že je to život ohrožující situace a musím podstoupit operaci. Pro mě to nebylo těhotenství, ale patologie,“ říká Petra.
V nemocnici skončila s velkými bolestmi několikrát – původně si přála absolvovat vyčkávací metodu. Přišlo jí důležité, aby embryo odešlo přirozeně. „Vyčkávala jsem, dokud byla šance, že je to potrat. Ale ve chvíli, kdy bylo diagnostikované poškození vejcovodu, tak tu nebyla jiná cesta, než ho operativně odebrat. Vlastně ani nevím, jaký scénář by byl nejpravděpodobnější bez moderní medicíny, představuju si vykrvácení do břicha po větší ruptuře vejcovodu,“ přemýšlí o tom, jak by se situace vyvíjela, kdyby s řešením problému otálela.
Fakt mě to naštvalo
„Já jsem si udělala těhotenský test, protože jsem měla podezření. Za dvě hodiny po testu mi začalo být špatně, zimnice, musela jsem si lehnout, začalo mi být na omdlení. Napadlo mě, že se může jednat právě o mimoděložní těhotenství. O hodinu později, v nemocnici, jsem už nedokázala chodit vzpřímená,“ vzpomíná na traumatizující zážitek další žena, Lucie.
Když se zamýšlí nad doporučeními, které hlásá Hnutí Pro život, přiznává, že kdyby byla v jiné situaci, možná by ji to ovlivnilo. „Pokud by embryo někde uvízlo, neprasklo, vyšel by mi pozitivní test, a pak mi doktorka řekla, že je to mimo, a já bych si toto v tu dobu přečetla a jinak o tom nic nevěděla, myslím, že bych to chtěla zkusit ,posunout‘. Je to nebezpečné. Myslím ale, že ty ženy, které tím prošly, tak ví, že je to nesmysl, a že jim šlo o život,“ dodává. Petře bylo líto, že se těhotenství nepodařilo, naštěstí však za pár měsíců otěhotněla a má dnes zdravého syna. „Asi mi to možná ani moc nedochází, že jsem mohla umřít. To si nějak nepřipouštím. Ale ten příspěvek Hnutí Pro život mě fakt naštval.“ O vyčkávací metodě ani neuvažovala – tělo jí dalo jasně najevo, že není možné na nic čekat. Ve chvíli, kdy ji lékaři přijímali v nemocnici, měla v břiše už 700 ml krve.
„Co se nebezpečnosti týče, tak ji tam vidím i v širším kontextu, nejen medicínském. To je ovšem problém sociálních sítí obecně – dají se takto velice snadno ovlivnit osoby, které se nachází v nějaké citlivé situaci – viz tato žena s mimoděložním těhotenstvím (byť si myslím, že jde o příběh smyšlený), ale i ženy po porodu, potratu a tak podobně. Pocit viny, selhání nebo hněvu jde vyvolat snadno, lidé jsou prostě manipulovatelní. Zneužívají toho mnozí, a to jedním i druhým směrem,“ uzavírá celou kauzu Ondřej Šimetka.
Autorka je redaktorka Alarmu.
Organizace Hnutí Pro život momentálně vede soudní spor s redakcí Alarmu. Žaluje naši redakci kvůli tomu, že ji komentář zveřejněný na našich stránkách označil za „protiženské“ a „fundamentalistické“ hnutí. Pokud nás chcete v této právní bitvě finančně podpořit, učiňte tak skrze portál Darujme.cz. Jakýkoliv příspěvek bude pro nás v tomto ohledu klíčový a umožní nám dále se právně bránit před podobnými snahami o umlčování veřejné kritiky.