Závod ke dnu se Slušnými lidmi


Ročně z Česka odtékají do zahraničí stovky miliard korun. „Slušní lidé“ ovšem místo společného boje za zvýšení mezd požadují zrušení sociálních programů.

Zdeněk „Gauny“ Pernica z krajně pravicové iniciativy Slušní lidé se měl na debatě o projektech sociálního bydlení setkat s Martinem Freundem z hnutí Žít Brno. Pernica se nakonec zalekl a poslal za sebe náhradníka. Ten nám řekl, že sociální problémy s bezdomovectvím neexistují. Zatímco z České republiky odtékají stovky miliard korun ročně do daňových rájů, byli jsme svědky hádky o pár desítek miliónů vyčleněné pro ty nejchudší. Debata mezi Žít Brno a Slušnými lidmi vzbudila zájem na sociálních sítích a vypadalo to, že Dělnický dům v brněnských Židenicích bude naplněný k prasknutí. Příchod do poloprázdného sálu tak byl překvapením. Dalším překvapením bylo, že aktivisté z politického hnutí Slušní lidé zůstali u zadních dveří na konci sálu.

Slušní lidé nedebatovali

Předseda Slušných lidí Zdeněk Pernica tedy hodil ručník do ringu ještě před začátkem. Přišel se představit, omluvil se, že tematice, o které se pravidelně vyjadřuje na sociálních sítích, vlastně nerozumí a že za sebe nasazuje náhradníka Viktora Lošťáka, zastupitele v Brně-Bystrci. Pernica poté zmizel na konec sálu mezi svoje kumpány z posilovny. Ti stáli celou dobu skryti u východu ze sálu, odkud po dobu debaty občas vykřikovali nesrozumitelná, ale zřejmě naštvaná hesla. Když nadešel čas na debatu, nezapojili se. Byl to smutný pohled na svalovce (žena mezi nimi nebyla ani jedna), kteří na ulici musí budit respekt, ale ve veřejné debatě se – jako většina z nás – stydí.

Zatímco si lidé na okraji navzájem podtrhávají židle, podnikatelé jako Petr Kellner vyvádějí z České republiky stovky miliard ročně. Kdo je tedy skutečný parazit, který vysává českou ekonomiku?

To, co nedokázali dát do debaty, se ovšem snažili vložit do dojmu fyzické převahy. Mnozí z nich mají za sebou dlouhou historii zápasů v bojových sportech a v sále přešlapovali jako zvířata v kleci, stěží ovládající svoji touhu „zjednat pořádek“. Na místě bylo ale množství kamer i ochranka a představitelé politického hnutí, které v minulých komunálních volbách získalo 0,44 procenta, se proto k ničemu neodhodlali. Slušní lidé tak nakonec dodávali především odvahu lidem v předních řadách, ať to byl Roman Vašina z židenické ODS, nebo voliči Tomia Okamury, kteří vznášeli svoje námitky proti sociálnímu projektu současné radnice. Ukázala se tak v plné nahotě transformace politiky, kterou do dnešního světa přináší sociální sítě. Tito muži jsou suverénní v mantinelech internetu, v prostředí, které jim dává možnost „orchestrovat“ celou debatu. Skryti za bezpečím počítačového monitoru mohou být suverény. V prostředí veřejné debaty se ale takto nabytá suverenita rozplývá.

Ohrožení chudobou proti sociálnímu bydlení

Z debaty vyplynula jedna věc. Námitky proti projektu ukončování bezdomovectví se v zásadě skládaly ze dvou linií argumentů. Jednou byla linie Viktora Lošťáka, který tvrdil, že problém s bezdomovectvím neexistuje, že si ho vymyslelo Žít Brno, aby mohlo zaměstnat kamarády v neziskovkách. Druhá argumentační linie se ozývala z publika – chudí lidé se svěřovali se svojí neutěšenou ekonomickou situací. Starší muž vyprávěl, že bude brzy vyhozen z bytu, starší žena, která prý žila patnáct let s životním minimem, zase vznesla námitku: „Proč se furt bavíme o těch sociálně nepřizpůsobivých? Proč se nebavíme o těch sociálně přizpůsobivých? My jsme vyloženě diskriminováni.“

Tito lidé se necítí být sociálním programem zaměřeným na ukončování bezdomovectví chráněni. Nechápou, že je to především pojistka, že neskončí na ulici. Místo toho jsou přesvědčeni, že se jedná o boj proti nim, že z jejich peněz jsou dotováni „nepřizpůsobiví“. Mohli jsme tak v přímém přenosu sledovat smutný paradox, kdy se lidé na okraji vzpouzí proti sociálnímu programu, který by měl chránit právě je. Na otázku, jak by tedy řešili problém lidí ohrožených bezdomovectvím, publikum Slušných lidí reagovalo jednoduše: měli by být vyhnáni někam za město, kde by si postavili dřevěné boudy.

V Česku přitom žije 35 procent domácností ohrožených chudobou, ztrátou bydlení nebo pádem do dluhové pasti. Ale jejich existenční nejistotu nakonec dokáže uchopit zastupitel Lošťák tím, že jim nabídne viníka, který údajně může za jejich situaci. Tato část publika byla nefalšovaně překvapena, když i od Lošťáka uslyšela, že množství peněz vyčleněných na tyto projekty je zanedbatelné. Ale archetypální obraz „parazitů“ je tak silný, že přebije i řeč čísel.

Vystresované, zapomenuté nižší třídy se ve svém boji o málo obracejí proti sobě a požadují zrušení programů, které by měly chránit právě je. Jako rudý prapor na býka na ně pak působila informace o tom, že uvolněný zastupitel Martin Freund bere plat kolem 50 tisíc korun. To je o málo více než minimální mzda v sousedním Německu a prakticky jakékoliv zemi na západ od nás. Pro tyto lidi ale jde o pohádkové bohatství.

Drobky z rozpočtu

Slušní lidé bojují proti sociálním opatřením na podporu nejchudších, která představují zlomky státního rozpočtu. Celkové výdaje na sociální oblast dosahují kolem 515 miliard a naprostou většinu z nich představují starobní důchody: kolem 400 miliard. Zbylých 100 miliard je rozděleno mezi celou populaci v různých sociálních programech, na příspěvky na děti, pěstounskou péči, děti v dětských domovech atp. I kdyby byl celý narativ o zlých parazitech, kterými nás zásobují „Slušní lidé“, pravdivý, i kdybychom je všechny odsunuli za město a odebrali jim všechny sociální dávky, efekt na státní rozpočet by byl zanedbatelný.

Jsou tu ovšem lidé, kteří musí mít ze zápasů o málo mezi chudými lidmi skutečnou radost. Česká republika je doslova vysávána, téměř deset procent HDP, tedy 300 miliard ročně, mizí v zahraničí a daňových rájích. Například Petr Kellner je jeden z nejbohatších lidí v České republice, ale také pravidelný účastník zahraničních cest prezidenta Zemana a nejštědřejším donorem Institutu Václava Klause. Jeho byznys je přitom registrován v daňových rájích – ať již v Nizozemí nebo na Kypru. Asi nikoho nepřekvapí, že právě prezident Zeman, ale i exprezident Klaus pravidelně rozehrávají hru nenávisti mezi nejchudšími.

Zatímco si lidé na okraji navzájem podtrhávají židle, podnikatelé jako Petr Kellner vyvádějí z České republiky stovky miliard ročně. Kdo je tedy skutečný parazit, který vysává českou ekonomiku? A otázka pro Slušné lidi: Jak dlouho těmto lidem budete hrát užitečné idioty? Nakonec obírají o peníze i vás.

Autor je podnikatel.

 

A2LARM