Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Nebezpečné šermování antisemitismem

Čeští levicoví politici a aktivisté jsou účelově obviňování z antisemitismu. Je to hra s ohněm, která v důsledku bagatelizuje skutečný antisemitismus a rasismus.

Na Západě se už delší dobu řeší problém takzvaného levicového antisemitismu, který se vystupňoval zejména v Británii poté, co se stal lídrem labouristů Jeremy Corbyn. V nedávné době se také začal přetřásat údajný antisemitismus americké kongresmanky Ilhan Omar, která kritizovala vliv izraelské lobby na americkou politiku. A zdá se, že se tato diskuse dostala i do českého prostředí.

V Lidových novinách vyšel 16. března článek Pavla Matochy s názvem „Antisemitismus nové levice“. Článek se zaměřuje hlavně na starostu Prahy 1 Pavla Čižinského, kterého si bere na paškál za jeho propalestinské postoje. Nynější starosta Prahy 1 se v roce 2012 zúčastnil demonstrace poté, co Česká republika hlasovala ve Valném shromáždění OSN proti povýšení statutu Palestiny na členský pozorovatelský stát. Česká republika se tehdy vyjádřila proti uznání Palestiny spolu s malou hrstkou států oproti drtivé většině zemí světa. Pavel Matocha upozorňuje ve svém článku na fotku z Haló novin, na které je muž vypadající jako Pavel Čižinský, jenž drží transparent s nápisem „Izrael popravuje mírové aktivisty, buldozeruje palestinské domy, krade půdu a vodu“. Tato fotka se objevila v českých médiích již během loňských komunálních voleb a mnozí, převážně pravicoví politici, jí zneužívali ke kritice a dehonestaci Čižinského jako příslušníka krajní levice, či dokonce antisemity. Starosta Prahy 1 sice popírá, že muž na fotce je on, nicméně svou účast na demonstraci potvrdil.

Hloupé očerňování progresivní levice

Pavel Matocha dále zmiňuje, že se Čižinský zúčastnil pochodu proti izraelskému bombardování pásma Gazy v roce 2014, které tehdy usmrtilo přes dva tisíce Palestinců, z nichž drtivá většina byli civilisté. Autor shrnuje i další Čižinského „prohřešky“ – třeba jeho kritiku českého velvyslance Tomáše Pojara za návštěvu izraelské osady a tamní univerzity. Tyto propalestinské postoje podle Pavla Matochy překračují rámec legitimní kritiky Izraele a stávají se antisemitismem.

Progresivní levice vehementně kritizuje nejen Izrael, ale i druhého největšího spojence Západu v regionu, kterým je Saúdská Arábie. Jsou snad kritici této země osočování z islamofobie?

Slovo politická korektnost, kterou se většinou ohánějí populisté hrající na xenofobní notu, by bylo v tomto případě vcelku přiléhavým výrazem. Populisté útočící na takzvanou politickou korektnost si totiž většinou stěžují pouze na to, že nemůžou veřejně hanit muslimy nebo Romy; v případě falešného obviňování z antisemitismu se však politická korektnost skutečně aplikuje. Kritici izraelského porušování lidských práv totiž mohou být dehonestováni jen z toho důvodu, že původci těchto činů jsou Židé. Tomuto negativnímu fenoménu navíc velmi pomáhají i naše média a mnozí novináři tím, že nedělají důsledně svojí práci. V Událostech, komentářích byl například hostem politolog Michael Kraus, který prohlásil, že antisionismus je vlastně jen skrytý antisemitismus. Moderátor pořadu Michal Kubal pouze přikyvoval a nechtěl k této velmi paušalizující tezi žádný konkrétní příklad ani argument.

Podobně mluvil v pořadu DVTV tajemník Federace židovských obcí Tomáš Kraus, který označil fenomén levicového antisemitismu za hrozbu pro Židy z druhé části politického spektra. Nepodal k tomu vlastně jediný přesvědčivý důkaz. Tomáš Kraus mluví shodně jako novinář a publicista Jan Fingerland o tom, že nynější protiizraelské postoje si udělaly z židovského státu jakéhosi „kolektivního Žida“.

A co Saúdská Arábie?

Levice samozřejmě mezi sebou může mít antisemity, neexistuje nikdo, kdo by dokázal ohlídat, do jaké míry se ten který člověk nezpronevěřuje svým hodnotám. K levici se hlásí i takový Štěpán Kotrba, který nastříkal pepřový sprej do obličeje bezdomovce, jenž po něm chtěl pár drobných. Jenže narativ o levicovém antisemitismu neútočí na pomýlené jednotlivce, ale má často za cíl systematicky zdiskreditovat celou progresivní levici, která Izrael kritizuje zcela v souladu s postojem ke zločinům západních mocností včetně jejich spojenců. Izrael je tedy progresivní levicí kritizován z velmi podobných pozic jako třeba USA či Velká Británie za účast ve válkách v Afghánistánu, Iráku a Jemenu.

Dalším argumentem proti „levicovému antisemitismu“ bývá, že kritici Izraele nepodrobují kritice jiné, daleko brutálnější režimy (třeba Asadův režim v Sýrii). Hodnotit levici takto obecně může být značně zavádějící, protože opravdu nevíme, zda každý kritik Izraele kritizuje pouze židovský stát. Můžeme se ale soustředit třeba na západní progresivně levicové politiky, z nichž všichni kritizují vehementně i druhého největšího spojence Západu v regionu, kterým je Saúdská Arábie. Jsou snad kritici této země osočování z islamofobie?

Ze známých politiků se pod palbu dostal nejen Pavel Čižinský, ale také Ivan Bartoš a Matěj Stropnický. Vítězslav Bartík, brněnský komunální politik, je neváhal obvinit z antisemitismu za to, že v roce 2014 podepsali výzvu, která žádala po Evropské komisi, aby stáhla svoji podporu festivalu Dny Jeruzaléma. Na této akci byl údajně Jeruzalém prezentován jako izraelské město, zatímco podle mezinárodního práva je jeho východní část okupována. Podobně se o obou politicích vyjadřoval také novinář Filip Humplík pro zpravodajský web Echo, který je kvůli podpisu výzvy rovněž označoval za antisemity. I kdybychom ale s touto výzvou nesouhlasili, neznamená to ještě, že její signatáři jsou antisemité.

Bagatelizace skutečného antisemitismu

Levicoví politici a aktivisté jsou neustále podezíráni, zda nejsou rasisté. Nebylo by ale na místě, aby média konfrontovala lidi, kteří mluví o levicovém antisemitismu, s faktem, že se s antisemity kamarádí samotná izraelská pravicová vláda? V roce 2014, kdy izraelská armáda útočila na pásmo Gazy a kdy umíraly stovky civilistů, pražský vrchní rabín David Peter v rozhovoru pro Lidové noviny tyto události bagatelizoval slovy, že muslimští představitelé umějí narafičit dobré záběry za použití kečupu. Kdyby někdo podobně bagatelizoval násilnosti, při kterých by umírali Židé po stovkách, nebyla by taková osoba právem podezírána z antisemitismu? Nikdo z pražské Židovské obce se tenkrát od rabínových slov nedistancoval. Pokud totiž někoho z velmi nepodložených důvodů osočujeme z rasismu, bylo by aspoň fér činit takové závěry i v opačném směru.

Je sice pravda, že kritika Izraele může občas zavánět antisemitismem v tom smyslu, že Židé údajně ovládají vše, můžou za všechny nepravosti na Blízkém východě a podobně. V české debatě o izraelsko-palestinském konfliktu však nacházíme mnohem častěji stereotypy a lži o Arabech jakožto lidech, kterým se nedá věřit, kteří nepracují a jen natahují ruce po zahraniční pomoci, a tyto peníze pak používají pro výrobu raket, aby mohli ostřelovat Izrael.

Kdybychom si dosadili kritiku jakéhokoli jiného státu, který se podle lidskoprávních organizací či podle Rady OSN také dopouští hrubého porušování lidských práv, asi by to většina racionálně uvažujících lidí nepovažovala za nenávist vůči etnicitě či náboženské příslušnosti většinové populace dané země. Ale v případě Izraele je všechno náhle jinak. Ačkoli je citlivost vůči nenávisti, která vedla k nejhorší genocidě lidských dějin, zejména v Evropě pochopitelná, demagogie v podobě umlčování kritiků Izraele může vést jen k bagatelizaci skutečného antisemitismu.

Autor je publicista.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

 
Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image